10 Azs 355/2020

Rubrum

10 Azs 355/2020 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: N. H. H., zast. Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem S. K. Neumanna 2052, Varnsdorf, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2020, čj. CPR-44161-8/ČJ-2019-930310-V243, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2020, čj. 4 A 39/2020-29, takto:

Výrok

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2020, čj. 4 A 39/2020-29, se ruší.

II. Rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2020, čj. CPR-44161-8/ČJ-2019-930310-V243, s e r u š í a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

III. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti částku 16 055 Kč k rukám advokáta Mgr. Marka Eichlera do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy (dále jen „správní orgán I. stupně“), rozhodnutím ze dne 9. 10. 2019 uložila žalobci správní vyhoštění podle § 119 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 119 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., 10 Azs 355/2020 o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), na dobu dvou roků, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území ČR.

2. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, které žalovaná v rozhodnutí ze dne 21. 7. 2020 zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila.

3. Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou, kterou městský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

II. Kasační stížnost

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Stěžovatel namítl, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, neboť nezjistily všechny rozhodné skutečnosti svědčící v jeho prospěch.

5. Stěžovatel namítl, že u něj nebyly naplněny předpoklady pro správní vyhoštění podle § 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, zejména nesouhlasí se závěrem městského soudu a správních orgánů, že narušil veřejný pořádek závažným způsobem. K tomu odkázal na rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 23. 11. 2020, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o přechodný pobyt. Komise toto rozhodnutí zrušila a věc vrátila příslušnému správnímu orgánu k dalšímu řízení. Komise se mj. zabývala výkladem pojmu závažné porušení veřejného pořádku. Uvedla, že se musí jednat o důvodné nebezpečí, že cizinec poruší veřejný pořádek v budoucnu, a jednání cizince musí představovat závažné ohrožení základního zájmu společnosti. Stěžovatel mařil výkon úředního rozhodnutí a nerespektoval udělení výjezdního příkazu a povinnost opustit území ČR. Stěžovatel ovšem nemá žádný zápis v trestním rejstříku, a proto je nutné považovat ho za trestně zachovalou osobu. Proto tu komise na rozdíl od správního orgánu nižšího stupně nespatřovala důvodné nebezpečí, že by stěžovatel mohl v budoucnu na území ČR závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Stěžovatel podotkl, že v řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu byly provedeny pobytové kontroly, při kterých byl potvrzen faktický vztah stěžovatele a jeho manželky. Podle stěžovatelova názoru je nepřípustné, aby se orgány totožného státu tak zásadním způsobem rozcházely v tom, zda stěžovatel narušil závažným způsobem veřejný pořádek, či nikoli.

6. Podle stěžovatele se městský soud dostatečně nevypořádal s otázkou přiměřenosti rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života stěžovatele. Nevzal v potaz, že stěžovatel má v současné době podanou žádost o povolení k přechodnému pobytu, neboť je rodinný příslušníkem občana EU. Stěžovatel odkázal na judikaturu NSS a SDEU a konstatoval, že soudy a správní orgány nemohou nutit jeho manželku, která je občankou ČR, k rodinnému životu mimo ČR. Stěžovatel je v ČR etablovaný, naproti tomu jeho manželka Vietnam vůbec nezná a v ČR má tři děti z předchozího manželství. Takový zásah do rodinného života je nepřiměřený ve vztahu k tomu, čeho se stěžovatel dopustil. 10 Azs 355/2020 - 34 pokračování

7. Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby zrušil rovněž rozhodnutí správních orgánů.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

8. Kasační stížnost je důvodná.

9. Podle § 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka, který na území pobývá přechodně, lze vydat pouze v případě, že občan Evropské unie nebo jeho rodinný příslušník závažným způsobem narušuje veřejný pořádek; to neplatí, jde-li o občana Evropské unie, který pobývá na území nepřetržitě po dobu nejméně 10 let; do této doby se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody.

10. Výkladem pojmu narušení veřejného pořádku závažným způsobem se zabýval rozšířený senát v usnesení ze dne 26. 7. 2011, čj. 3 As 4/2010-151, č. 2420/2011 Sb. NSS, v němž konstatoval, že podle čl. 27 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států musí být opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby. Osobní chování dotyčného jednotlivce musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Podle rozšířeného senátu takovým „skutečným, aktuálním a závažným ohrožením některého ze základních zájmů společnosti jistě není např. fakt samotného nelegálního vstupu či nelegálního pobytu na území ČR. Natož aby takové jednání samo o sobě představovalo důvody pro tak vážný zásah do práv jedince, jako je vyhoštění z území, a to v situaci, kdy se jedná o rodinného příslušníka občana EU, resp. rodinného příslušníka občana ČR (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ve věci Jipa)“.

11. Ze správního spisu NSS zjistil, že stěžovatel pobýval na území ČR od roku 2006 na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Platnost tohoto povolení uplynula dne 9. 6. 2014. Dne 5. 10. 2016 bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí o povinnosti opustit území ČR. Stěžovatel byl povinen vycestovat z ČR do 4. 11. 2016. Stěžovatel toto rozhodnutí nerespektoval, a proto mu bylo rozhodnutím ze dne 19. 3. 2017 uloženo správní vyhoštění. Stěžovatel byl povinen vycestovat z ČR do 23. 4. 2017. Dne 21. 4. 2017 stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu. Tato žádost byla dne 23. 11. 2017 zamítnuta. Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu stěžovatel podal žalobu. Následně dne 20. 12. 2017 uzavřel manželství s J. N.. Žaloba byla zamítnuta, a proto byl stěžovatel povinen do 19. 12. 2018 vycestovat z ČR. Dne 11. 2. 2019 byl stěžovatel kontrolován Policií ČR, která z jeho cestovního dokladu zjistila, že nemá platné vízum. Se stěžovatelem bylo poté zahájeno řízení o správním vyhoštění a dne 9. 10. 2019 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým stěžovateli udělil správní vyhoštění. V průběhu správního řízení bylo zjištěno, že stěžovatel se svou manželkou nesdílel společnou domácnost. Společnou domácnost spolu začali prokazatelně vést až cca od poloviny roku 2019. 10 Azs 355/2020

12. Správní orgány dospěly k závěru, že stěžovatel nerespektuje rozhodnutí správních orgánů. Stěžovatelem svým jednáním prokázal, že se nehodlá podvolit zákonům ČR a začlenit se do české společnosti. Stěžovatel podle jejich názoru opakovaným neoprávněným pobytem závažným způsobem narušil veřejný pořádek. To lze považovat za skutečné, aktuální ohrožení některého ze základních zájmů společnosti.

13. NSS uvádí, že za závažné narušení veřejného pořádku nelze považovat nelegální (byť opakovaný) pobyt cizince na území ČR ani účelově uzavřené manželství ve smyslu § 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců (srov. rozsudky NSS ze dne 23. 12. 2011, čj. 7 As 87/2010-132, či ze dne 7. 12. 2011, čj. 9 As 57/2011-84). Za závažné narušení veřejného pořádku ve smyslu citovaného ustanovení lze považovat např. jednání cizince, který se v nedávné době dopustil opakované, respektive závažné trestné činnosti (srov. rozsudky NSS ze dne 5. 10. 2016, čj. 6 Azs 191/2016-45, a ze dne 12. 10. 2016, čj. 1 Azs 251/2016-46), či situaci, kdy cizinec pobývá na území ČR nelegálně, účelově uzavřel manželství a dopustil se závažného trestného činu (rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2018, čj. 9 Azs 240/2018-26).

14. Správní orgány shledaly závažné narušení veřejného pořádku stěžovatelem ve smyslu § 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců v opakovaném nelegálním pobytu stěžovatele na území ČR, resp. v opakovaném nerespektování zákonů ČR. Ve smyslu citovaného usnesení rozšířeného senátu a s ohledem na výše uvedené ovšem nelze nelegální (i opakovaný) nelegální pobyt cizince sám o sobě brát jako důvod pro naplnění pojmu závažné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. K tomu by musely přistoupit další velmi vážné okolnosti, které by odůvodnily závěr, že cizinec narušuje veřejný pořádek ČR závažným způsobem. Ačkoli nelegální pobyt je samozřejmě narušením veřejného pořádku, nelze ho v projednávané věci považovat za narušení veřejného pořádku závažným způsobem. NSS tedy na rozdíl od správních orgánů a městského soudu uzavírá, že v posuzovaném případě nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovaly, že stěžovatel narušil veřejný pořádek závažným způsobem ve smyslu § 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

15. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna základní podmínka pro uložení správního vyhoštění stěžovateli podle § 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, bylo by bezpředmětné se věnovat tomu, zda rozhodnutí o správním vyhoštění bylo přiměřené z hlediska zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele.

16. NSS na závěr uvádí, že rozhodl bezodkladně ve věci samé, a proto nerozhodoval o odkladném účinku kasační stížnosti IV. Závěr a náklady řízení

17. NSS tedy napadený rozsudek zrušil podle § 110 odst. 1 s. ř. s.z důvodů popsaných výše . Vzhledem k tomu, že pro takový postup byly důvody již v řízení před městským soudem, NSS zrušil také žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu 10 Azs 355/2020 - 35 pokračování řízení [§ 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.], ve kterém bude žalovaná povinna respektovat vyslovený závazný právní názor NSS.

18. Podle § 110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. NSS rozhodne v případě, že zruší rozhodnutí žalované, o nákladech řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení před městským soudem.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovaná neměla ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel měl úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů řízení o žalobě i kasační stížnosti.

20. V řízení o žalobě představovaly náklady řízení stěžovatele odměnu a hotové výdaje zástupce, který učinil ve věci tři úkony právní služby [příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a účast na jednání dne 2. 10. 2020; § 1 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif], a to v hodnotě 3 100 Kč za každý úkon právní služby, celkem tedy částku 9 300 Kč. Náhrada hotových výdajů sestává z paušální částky 900 Kč (3 × 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupci stěžovatele náleží také náhrada cestovních výdajů vzniklých v souvislosti s účastí na jednání před městským soudem dne 2. 10. 2020 (srov. § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s § 166 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce). NSS přiznal zástupci stěžovatele jízdní výdaje za cestu osobním automobilem z Varnsdorfu do Prahy a zpět ve výši 1 555 Kč [kombinovaná spotřeba podle technického průkazu vozidla (č. l. 29 spisu NSS) 5,6 l nafty/100 km, při ceně paliva 31,80 Kč podle vyhlášky č. 358/2019 Sb. a sazbě základní náhrady na 1 km jízdy podle shodné vyhlášky 4,20 Kč a při ujetí 260 km na trase Varnsdorf – Praha a zpět]. Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel vyčíslil cestovní náklady ve výši 1 503 Kč. Stěžovatel ovšem počítal s nesprávnou sazbou základní náhrady za 1 km jízdy (stěžovatel uváděl 4 Kč, správně mělo být 4,20 Kč). NSS dále zástupci stěžovatele přiznal náhradu promeškaného času [§14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu]. Advokát strávil jízdou z místa svého sídla k jednání soudu při cestě tam a zpět dohromady 4 hod. 10 min. Za každou i jen započatou půlhodinu náleží advokátu 100 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem advokátu náleží náhrada promeškaného času vevýši 900 Kč. Celkem tedy náklady řízení o žalobě činí částku ve výši 12 655 Kč.

21. V řízení o kasační stížnosti pak zástupce stěžovatele učinil jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) v hodnotě částky 3 100 Kč. Náhrada hotových výdajů sestává z paušální částky 300 Kč. Náklady stěžovatele v řízení o kasační stížnosti činí částku ve výši 3 400 Kč.

22. Žalovaná je proto povinna stěžovateli k rukám jeho zástupce uhradit náhradu nákladů soudních řízení ve výši 16 055 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í opravný prostředek přípustný. 10 Azs 355/2020 V Brně dne 20. ledna 2021 Ondřej Mrákota předseda senátu