10 Azs 387/2017

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: D. T. L., zast. Mgr. Naďou Smetanovou, advokátkou se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2015, čj. OAM-889/ZA-ZA05-HA08-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2017, čj. 4 Az 55/2015-19, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím vydaným dne 3. 11. 2015 žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobkyně proto podala žalobu k městskému soudu, který ji zamítl rozsudkem ze dne 30. 11. 2017.

2. Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, ve které uvádí, že její tíživá životní situace zasluhuje udělení humanitárního azylu (oba rodiče se jí v průběhu jejího dětství zřekli, žila poté v dětském domově, ve Vietnamu nemá po smrti strýce žádnou vazbu). Je velmi obtížné požádat si na zastupitelském úřadu ČR ve Vietnamu o běžný pobytový titul; vycestování stěžovatelky do země původu by tak prakticky mělo podobný dopad jako správní vyhoštění. Nelze proto stěžovatelce přičítat k tíži, že se snaží svou situaci řešit žádostí o mezinárodní ochranu. Rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné ve vztahu k udělení doplňkové ochrany. Městský soud sice neshledal v rozhodnutí vady, sám ovšem doplnil argumentaci žalovaného ve vztahu k možnému porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, která v rozhodnutí žalovaného chybí, místo aby rozhodnutí zrušil. Městský soud pak nesprávně posoudil důvody pro udělení doplňkové ochrany, neboť nevzal v úvahu možnost „sociokulturního šoku“, který by stěžovatelka utrpěla při nuceném opuštění ČR.

3. Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.

4. Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s § 104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS).

5. Kasační stížnost je nepřijatelná.

6. Nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu by zakládala přijatelnost kasační stížnosti, pokud by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé; takovou vadu však NSS neshledal. Městský soud se dostatečně věnoval zjištěním žalovaného i tvrzením stěžovatelky, popsal rozhodný skutkový stav a se všemi žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal. Na námitku týkající se porušení čl. 8 Úmluvy soud odpověděl, že stěžovatelka v průběhu azylového řízení neuvedla nic, co by mohlo naznačovat, že by jejím vycestováním bylo porušeno její právo na soukromý a rodinný život; žalovaný proto nebyl povinen vyvracet porušení uvedeného článku. NSS s tímto závěrem souhlasí.

7. Stěžovatelka nesplňuje žádný z důvodů pro udělení azylu podle § 12 a § 13 či doplňkové ochrany podle § 14a a § 14b zákona o azylu. Stěžovatelka v kasační stížnosti zopakovala svůj životní příběh: ve čtyřech letech ji opustila matka, žila proto u strýce. Poté v jedenácti letech přicestovala do ČR s otcem, který se jí však zřekl, a ona se proto ocitla v dětském domově. Její pobyt v ČR jí zařizovala nevlastní matka vždy na 3-5 měsíců až do doby, než žalovaný rozhodl, že stěžovatelce již pobytové oprávnění nepřizná. Ačkoli stěžovatelka jistě neměla lehký život, není to důvodem pro udělení doplňkové ochrany. Není smyslem žádné z forem mezinárodní ochrany podle zákona o azylu, aby sloužila jako další možnost legalizace pobytu na území ČR, pokud cizinec nezíská pobytové oprávnění podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců.

8. K otázce humanitárního azylu se NSS vyjádřil např. v rozsudku ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55: tento druh ochrany připadá v úvahu typicky u osob zvláště těžce postižených či nemocných, případně v kombinaci s vysokým věkem, nebo u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory. Stěžovatelka poukazovala na problémy při vyřizování pobytových oprávnění v její zemi původu, kvůli kterým je velmi složité získat některý z dlouhodobých pobytových titulů. Tyto problémy ani stěžovatelčin pohnutý osud však nemohou sloužit jako důvod pro udělení humanitárního azylu. Podle NSS žalovaný nevybočil z mezí a hledisek stanovených zákonem pro udělení humanitárního azylu.

9. Zákon o azylu a judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a NSS ji proto odmítl podle § 104a s. ř. s.

10. Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. března 2018 Daniela Zemanová předsedkyně senátu