10 Azs 410/2019

Rubrum

10 Azs 410/2019 - 62 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. U., zast. Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2019, čj. OAM-1039/ZA-ZA11-P17-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2019, čj. 63 Az 35/2019-35, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce je státní příslušník Republiky Uzbekistán. Do ČR poprvé přicestoval v roce 2008. Jeho otec tehdy chtěl, aby poznal život mimo Uzbekistán, naučil se o sebe postarat a sám si vydělal nějaké peníze. Od roku 2008 pobýval v ČR na pracovní vízum. Následně měl i povolení k dlouhodobému pobytu, které mu bylo prodlužováno až do února 2014. V roce 2017 mu cizinecká policie vystavila výjezdní příkaz, dle něhož měl ČR opustit do 29. 11. 2017. Dne 15. 6. 2018 poprvé požádal o mezinárodní ochranu. Rozhodnutím ze dne 24. 9. 2018 mu ji žalovaný neudělil. Policie ČR mu pak vydala další výjezdní příkaz; z ČR měl vycestovat nejpozději do 5. 12. 2018. A právě 5. 12. 2018 žalobce požádal o mezinárodní ochranu podruhé. Přitom mj. uvedl, že nikdy nebyl politicky aktivní. Je muslim, ale nevyznává žádnou konkrétní odnož islámu. Je zdráv. V Uzbekistánu žije jeho manželka s jejich dvěma dětmi, nar. X a X. Naposledy byl v Uzbekistánu před pěti lety. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož doma není spokojený. Jeho matka je nemocná, kvůli policii. Všechny důvody již popsal v první žádosti o mezinárodní ochranu; důvody se nezměnily, ale vše je dle něj horší. Kvůli údajnému nesplacenému dluhu mu tamní policie volala přes sociální sítě do ČR. Prý mu hrozili pokutou i trestem odnětí svobody, pokud se do vlasti nevrátí. Během seznámení se s podklady dále uvedl, že v Uzbekistánu má problémy jeho rodina, protože ho tam hledá policie.

2. Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný tuto druhou (opakovanou) žádost o mezinárodní ochranu shledal nepřípustnou podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., 10 Azs 410/2019 o azylu, proto řízení dle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Důvody opakované žádosti o mezinárodní ochranu se shodují s důvody, které uvedl již v první žádosti (stále jde o nebezpečí šetření údajného prodlení s úhradou dluhu). Žalobce neuvedl jakékoliv nové informace a skutečnosti, které by bylo potřeba opětovně hodnotit. Krajský soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl.

3. Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností. Mj. namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu. Upozorňuje, že důvody jeho žádosti sice zůstaly stejné, ale v mezičase došlo ke změně bezpečnostní situace v Uzbekistánu. Žalovaný se dle něj opomněl zabývat touto změnou.

4. Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

5. Kasační stížnost je nepřijatelná.

6. V režimu opakované žádosti o mezinárodní ochranu lze zohlednit radikální zhoršení (bezpečnostní) situace v zemi původu [§ 11a odst. 1 zákona o azylu]. Nic však nenasvědčuje, že by právě v tomto případě – v Uzbekistánu – k takové razantní změně došlo. Viz k tomu informace MZV ČR ze dne 22. 11. 2017 o aktuálních změnách politického režimu v zemi po nástupu nového prezidenta Mirzijojeva v druhé polovině roku 2016 (k tomu srov. též případy stěžovatelových krajanů v usneseních ze dne 3. 10. 2018, čj. 6 Azs 291/2018-26; ze dne 20. 2. 2019, čj. 4 Azs 378/2018-32; ze dne 23. 8. 2019, čj. 3 Azs 133/2018-50 a ze dne 5. 9. 2019, čj. 5 Azs 392/2018-30 či 24. 10. 2019, čj. 10 Azs 319/2019-25). Informace uvedené v této zprávě navíc podepírají další novější zprávy (Informace OAMP z 11. 2. 2019 – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Informace MZV ČR ze dne 7. 3. 2019 - Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po vratu do vlasti). Stěžovatel sice proti těmto zjištěním vznesl námitky, avšak jím tvrzené „zhoršení“ situace v zemi opíral o zprávy staršího data. Navíc není zřejmé, jak lze tyto jím tvrzené informace (zejména k nevybíravým způsobům zacházení s protistátní činností) vztáhnout k jeho azylovému příběhu. Podklady, které pořídil žalovaný, tedy plně postačovaly k posouzení situace v Uzbekistánu (srov. rozsudek ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS).

7. Tvrzení o údajné stěžovatelově obtížné dluhové situaci není – v žádné myslitelné rovině - nové (podrobněji viz s. 3 a 4 napadeného rozhodnutí žalovaného). Není jej třeba opětovně věcně posoudit. Nebylo proto ani povinností žalovaného řešit, zda u stěžovatele existují důvody hodné zvláštního zřetele (§ 11a odst. 4 zákona o azylu).

8. Jak se již stěžovateli dvakrát pokusil vysvětlit žalovaný, azyl nelze zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.

9. NSS proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. 10 As 66/2020 - 18 pokračování P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 4. května 2020 Zdeněk Kühn předseda senátu