10 Azs 436/2019

Rubrum

10 Azs 436/2019 - 28 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. S., zast. Mgr. Markem Hudlickým, advokátem se sídlem Františkánská 120/7, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2018, čj. OAM-75/ZA-ZA06-ZA18-PD3-2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2019, čj. 60 Az 9/2019-44, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 8. 6. 2012 žalovaný neudělil žalobci, státnímu příslušníkovi Běloruské republiky, azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; udělil mu však doplňkovou ochranu podle § 14a téhož zákona, a to na dobu 12 měsíců. Důvodem pro udělení doplňkové ochrany bylo všeobecné zhoršení bezpečnostní situace v Bělorusku po prezidentských volbách v roce 2010. Dobu trvání doplňkové ochrany žalovaný následně žalobci opakovaně prodloužil, naposledy s platností do 26. 8. 2017.

2. Dne 20. 3. 2017 podal žalobce žádost o prodloužení doplňkové ochrany na území ČR. V ní uvedl, že se bezpečnostní situace v Bělorusku nezlepšila. Není zaručen spravedlivý soudní proces, policejní orgány s občany hrubě zachází a nespravedlivě je zadržují. Při pohovoru k žádosti dále žalobce vypověděl, že se obává návratu do Běloruska, neboť jako bývalý příslušník armády porušil zákaz vycestování ze země, za což mu hrozí trest odnětí svobody na několik let.

3. Rozhodnutím ze dne 17. 12. 2018 žalovaný neprodloužil žalobci doplňkovou ochranu podle § 53a odst. 4 zákona o azylu. Na základě aktuálních zpráv o zemi původu dospěl k závěru, že se bezpečnostní situace v Bělorusku zlepšila, a žalobci proto již nehrozí 10 Azs 436/2019 nebezpečí vážné újmy dle § 14a zákona o azylu. Krajský soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl.

4. Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností. Namítá, že se krajský soud ani žalovaný nevypořádali s otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozhodnutí žalovaného a krajského soudu jsou dále nepřezkoumatelná, neboť obsahují pouze výčet zpráv o zemi původu, neuvádí však konkrétní skutečnosti, které mají svědčit o zlepšení bezpečnostní situace v Bělorusku. Žalovaný navíc shromážděné zprávy nesprávně interpretuje. Závěr žalovaného o zlepšení bezpečnostní situace v Bělorusku je v rozporu se zprávami zveřejněnými na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí, které obsahují opakované výzvy k dodržování lidských práv v Bělorusku. Tyto zprávy představují oficiální postoj ČR a je třeba jim přikládat větší význam než zprávám shromážděným žalovaným.

5. Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

6. Kasační stížnost je nepřijatelná.

7. Dle NSS v této věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně; nedošlo ani k podstatným vadám řízení, které by přijatelnost kasační stížnosti založily.

8. Institut prodloužení doplňkové ochrany je založen na klauzuli rebus sic stantibus, tedy jestliže se situace nezmění. V prodlužovacím řízení se zejména posuzuje, zda a jak se změnily okolnosti, jež vedly k původnímu udělení doplňkové ochrany. Tehdejší skutkový stav se konfrontuje s aktuální situací v zemi původu cizince [srov. např. rozsudek ze dne 16. 5. 2018, čj. 5 Azs 34/2018-29; či přiměřeně rozsudek ze dne 29. 6. 2011, čj. 7 Azs 21/2011-57, k podmínkám odnětí doplňkové ochrany podle § 17a odst. 1 zákona o azylu].

9. K namítané nepřezkoumatelnosti závěrů o zlepšení bezpečnostní situace v Bělorusku NSS odkazuje na s. 4-6 napadeného správního rozhodnutí, kde žalovaný cituje konkrétní pasáže ze zpráv o zemi původu. Žalovaný své závěry opřel o zcela konkrétní skutečnosti. Zdroje, ze kterých žalovaný vycházel, jsou relevantní, aktuální a důvěryhodné. Ačkoliv je Bělorusko dle citovaných zpráv považováno za autoritářský stát a z hlediska dodržování lidských práv jde o problematickou zemi, neznamená to nutně, že kterýkoliv občan této země je vystaven tomuto negativnímu vlivu (srov. např. usnesení ze dne 9. 1. 2020, čj. 7 Azs 168/2019-33).

10. Zprávy o zemi původu, které předložil stěžovatel ke kasační stížnosti, se týkají otázky užívání trestu smrti, porušování politických práv a zásahů proti politickým aktivistům. Nutno podotknout, že tyto zprávy jsou velmi obecné a většina z nich je starší než zprávy shromážděné žalovaným. Z aktuálnějších zpráv žalovaného vyplývá, že oproti situaci po volbách v roce 2010 již v Bělorusku nedochází k brutálním zásahům proti 10 Azs 436/2019 - 29 pokračování občanské společnosti. Stěžovatel navíc netvrdí, že by mu po návratu do Běloruska hrozil trest smrti či vážná újma z důvodu uplatňování politických práv. Při pohovoru k žádosti o prodloužení doplňkové ochrany stěžovatel uvedl, že se obává návratu do Běloruska, neboť jako bývalý příslušník armády porušil zákaz vycestovat z Běloruska a požádal v cizí zemi o azyl. Za to mu prý hrozí několik let odnětí svobody. Žalovaný však již na s. 8 rozhodnutí ze dne 8. 6. 2012 přesvědčivě vysvětlil, proč tyto skutečnosti nemohly být důvodem pro udělení doplňkové ochrany. Stěžovatel v této souvislosti neuvedl žádnou novou argumentaci, a proto potíže spojené s porušením zákazu vycestování nemohly být pro prodloužení doplňkové ochrany podstatné.

11. Pokud jde o námitku nevypořádání dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života, žalovaný se touto skutečností podrobně zabýval na s. 7 a 8 rozhodnutí. Podotkl, že stěžovatel, jeho manželka i dvě nezletilé děti jsou státními příslušníky Běloruské republiky. Po zhodnocení jejich individuální situace dospěl k závěru, že nic nebrání tomu, aby společný rodinný život vedli ve své vlasti. Krajský soud se pak rodinné situaci stěžovatele věnuje v bodě 15. rozsudku. Stěžovatel tato posouzení nezpochybňuje a neuvádí, v čem konkrétně spatřuje dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života.

12. NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost (§ 104a s. ř. s.). Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. ledna 2020 Zdeněk Kühn předseda senátu