10 Azs 50/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: T. H. D., zastoupená advokátem JUDr. Davidem Kojzarem, Lidická 784, Kralupy nad Vltavou, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025 čj. OAM-1025/ZA-ZA15-HA06-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2026, čj. 40 Az 1/2026-19, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Davidovi Kojzarovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 12 269,40 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně, občanka Vietnamu, podala dne 11. 9. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Jako důvod uvedla, že chce v České republice pracovat a má zde dceru. Následně při osobním pohovoru sdělila, že se v případě návratu do vlasti obává vysokých cestovních nákladů a že již v současné době má dluhy za cestu do EU. Žalovaný shledal, že v případě žalobkyně není dán důvod pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany ve smyslu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

2. Žalobkyně se proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti bránila žalobou u krajského soudu. V žalobě vylíčila jako novou skutečnost, že se stala obětí podvodné agentury, která jí za velký finanční obnos slíbila zajistit dlouhodobý pracovní pobyt v EU. Neměla však na zaplacení celé částky, a proto se zadlužila. Nyní jí věřitelé (lichváři) vyhrožují fyzickým násilím. Krajský soud považoval nová tvrzení žalobkyně za nekonkrétní a nevěrohodná a žalobu zamítl.

3. Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, kterou považuje za přijatelnou. V kasační stížnosti namítla nesprávné právní posouzení otázky, zda jí hrozí po návratu do Vietnamu vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, spočívající v nelidském či ponižujícím zacházení ze strany lichvářů, před nimiž by jí vietnamské státní orgány nebyly schopny či ochotny poskytnout ochranu. Krajský soud kladl na stěžovatelku nepřiměřené důkazní nároky, když po ní chtěl, aby doložila a prokázala svá tvrzení ohledně bezmocnosti vietnamské policie. Stěžovatelka dále brojí proti hodnocení jejích tvrzení jako nevěrohodných a rovněž namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav. Krajský soud neopravil pochybení žalovaného a sám se dostatečně nezabýval situací lichvářů a dostupností ochrany pro osoby v situaci stěžovatelky. Krajský soud na jedné straně poporodní stav stěžovatelky uznal jako ospravedlnitelný důvod pro opožděné přednesení nových skutečností, poté však tuto okolnost nezohlednil při hodnocení úplnosti a specifičnosti sdělených informací. Krajský soud dále dostatečně nezdůvodnil, proč podle něj internetové články předložené stěžovatelkou nepostačují k prokázání skutečností, že ve vietnamské policii dochází k systémové korupci a že policie odmítá poskytovat ochranu dlužníkům lichvářů. Z těchto důvodů stěžovatelka považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný.

4. Žalovaný s kasační stížností nesouhlasí. Je přesvědčený, že jeho rozhodnutí i napadený rozsudek jsou vydány v souladu s právními předpisy. Navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou, případně zamítl pro nedůvodnost.

5. Ve věcech, v nichž před krajským (městským) soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

6. Předně NSS uvádí, že v napadeném rozsudku nespatřuje žádné vady, které by mohly odůvodnit jeho nepřezkoumatelnost. Krajský soud se dostatečně a srozumitelně vypořádal se všemi žalobními námitkami, přičemž při hodnocení věrohodnosti a konkrétnosti nových tvrzení stěžovatelky přihlédl též k její zranitelnosti.

7. K okolnostem posuzované věci uvádí NSS následující.

8. Stěžovatelka namítá, že správní orgán nezjistil skutkový stav dostatečně a úplně. Z judikatury NSS plyne, že žadatel musí v řízení o udělení mezinárodní ochrany nejprve tvrdit existenci důvodů relevantních z hlediska mezinárodní ochrany. Správní orgán je následně povinen zjistit skutečný stav věci v rozsahu důvodů, které žadatel uvedl. Není ovšem jeho úkolem za žadatele tyto důvody domýšlet (viz rozsudek NSS ze dne 20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003-59, č. 181/2004 Sb. NSS). Stěžovatelka ve správním řízení pouze zmínila, že má dluh související s cestou do EU. Po žalovaném však nelze požadovat, aby spekuloval nad původem dluhu. To, že má dluh vůči lichvářům ve Vietnamu, že má obavy z jejich násilného jednání a že policejní orgány odmítají stížnosti občanů řešit, pokud nejsou významnými osobami nebo nenabídnou úplatek, uvedla stěžovatelka až jako novou skutečnost v žalobě. Svá tvrzení podpořila internetovými články, podle nichž některé případy vymáhání dluhů lichváři ve Vietnamu končí smrtí. Krajský soud připustil, že pohovor se stěžovatelkou vedený krátce po jejím porodu lze považovat za ospravedlnitelný důvod pro opožděné přednesení důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, a proto se těmito novými tvrzeními v řízení zabýval. Stěžovatelka nicméně nepředložila žádné konkrétní informace stran svého zadlužení, neuvedla nic bližšího ohledně toho, jakému konkrétnímu nebankovnímu subjektu peníze dluží a jakým konkrétním způsobem daný subjekt dluh vymáhal, či jaké kroky nyní činí. Neuvedla ani žádné skutečnosti svědčící o tom, že by se obrátila na vnitrostátní orgány v zemi původu. Neshledal-li krajský soud důvod pro zrušení rozhodnutí žalovaného, nemá NSS, co by jeho posouzení vytknul. Krajský soud naopak přesvědčivě vyložil, proč tvrzení stěžovatelky považuje za značně nekonkrétní, hypotetická a nezpůsobilá zvýšit pravděpodobnost, že žádosti bude vyhověno. Z odkazovaných internetových článků pak lze dovodit pouze to, že některé případy vymáhání dluhů skutečně končí tragicky. Nelze však tvrdit, že se jedná o běžné případy, kterými by se navíc vietnamské vnitrostátní orgány odmítaly zabývat.

9. K tomu lze dodat, že se NSS opakovaně situaci vietnamských dlužníků žádajících o mezinárodní ochranu věnoval (srov. usnesení ze dne 6. 1. 2022, čj. 5 Azs 61/2020-30, nebo ze dne 25. 9. 2023, čj. 5 Azs 99/2023-31, či ze dne 19. 10. 2023, čj. 10 Azs 219/2023-32 a další). Z konstantní judikatury NSS vyplývá, že hrozba pronásledování či vážné újmy ze strany soukromých osob může být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (azylu nebo doplňkové ochrany) pouze tehdy, bylo-li v řízení zjištěno, že státní orgány v zemi původu nejsou schopny nebo ochotny stěžovateli zajistit ochranu. Pouhá nedůvěra občana ve státní instituce a v to, že jej v zemi původu budou schopny ochránit, není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (např. rozsudky NSS ze dne 21. 11. 2003, čj. 7 Azs 13/2003-40, nebo ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 7/2004-37, a ze dne 1. 8. 2025, čj. 6 Azs 64/2025-30). Ve vztahu k Vietnamu pak NSS dospěl k závěru, že jsou zde reálně zajištěny mechanismy účinné ochrany například u policie či jiného státního orgánu a že vietnamská legislativa postihuje případy lichvy. NSS uvedl, že je-li ve Vietnamu státními orgány postihována nejenom lichva, ale i samotné nelegální poskytování půjček (příjemce těchto půjček je považován za oběť trestného činu), nelze bez dalších konkrétních informací předpokládat, že dlužník nebude ze strany státních orgánů chráněn před výrazně závažnějším jednáním, které by spočívalo v násilném vymáhání těchto pohledávek (srov. usnesení čj. 5 Azs 99/2023-31, bod 21). Ani určité problémy s korupcí v zemi původu neumožňují učinit závěr, že občanům je ochrana a priori nedostupná.

10. Závěrem NSS konstatuje, že v nynější věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně. Krajský soud ani hrubě nepochybil při výkladu práva. NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).

11. O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly žádné náklady řízení vymykající se z jeho běžné úřední činnosti.

12. Stěžovatelce byl zdejším soudem ustanoven zástupce, advokát JUDr. David Kojzar. Jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování hradí stát. Advokátovi se s přihlédnutím k § 7 bodu 5, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. b), d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování 9 240 Kč (2 x 4 620 Kč) za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a doplnění kasační stížnosti) a paušální náhrada hotových výdajů 900 Kč (2 x 450 Kč). Za tyto úkony advokátovi náleží 10 140 Kč a dále částka odpovídající DPH ve výši 21 %, kterou je advokát coby plátce DPH povinen odvést, celkem tedy 12 269,40 Kč. Tuto částku NSS vyplatí do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. srpna 2026 Ondřej Mrákota předseda senátu