10 Azs 74/2021

Rubrum

10 Azs 74/2021 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: A. Z., zastoupeného opatrovníkem Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem, Hládkov 701/4, Praha 6, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Křižíkova 279/8, Praha 8, proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2020, čj. KRPS-175403- 50/ČJ-2020-010022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, čj. 46 A 20/2020-61, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému opatrovníkovi žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 114 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 24. 11. 2020 žalovaná počtvrté prodloužila žalobci dobu trvání zajištění za účelem předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, tzv. nařízení Dublin III1. Žalobce měl být předán do Rumunska, neboť tam v minulosti požádal o mezinárodní ochranu. Žalobce proti rozhodnutí podal žalobu, kterou však krajský soud zamítl. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států. 10 Azs 74/2021

2. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž – stejně jako v žalobě – namítá, že se žalovaná dostatečně nezabývala tím, zda lze uskutečnit účel zajištění, tedy předat stěžovatele do Rumunska. Tamní azylové řízení totiž trpí systémovými nedostatky a žalovaná a krajský soud si k tomu neopatřily přesné a aktuální informace. Stěžovatel poukazuje na nedostatečné materiální podmínky v uprchlických zařízeních v Rumunsku (ubytování, strava, kapesné), špatnou hygienu, nedostatek potravin a vody. Dále je problematická sociální podpora pro držitele mezinárodní ochrany, nedostatečná účast na integračních programech, nekvalifikovaní tlumočníci či nedostatečná pomoc rumunských orgánů při vyřizování běžných dokladů nebo sociálních podpor. Stěžovatel bude v Rumunsku diskriminován kvůli státní příslušnosti, rumunské orgány totiž zamítají žádosti žadatelů z Afghánistánu bez rozumného vysvětlení. Skutečnost, že v Rumunsku ročně požádají o mezinárodní ochranu desetitisíce uprchlíků, spíše nasvědčuje tomu, že místní azylový systém je přetížen a žádosti nejsou vyřizovány dostatečně rychle ani řádně.

3. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti setrvala na svých postojích a souhlasí rovněž se závěry krajského soudu.

4. Kasační stížnost není důvodná.

5. Podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III platí, že pokud existují závažné důvody se domnívat, že dochází k systémovým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a o podmínky přijetí žadatelů v daném členském státě, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listiny základních práv Evropské unie, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, pokračuje v posuzování kritérií stanovených v kapitole III, aby zjistil, jestli nemůže být určen jako příslušný jiný členský stát. Dále podle čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie nikdo nesmí být mučen nebo podroben nelidskému či ponižujícímu trestu anebo zacházení.

6. Žalovaná se zabývala otázkou systémových nedostatků v Rumunsku v posledním odstavci napadeného rozhodnutí (na straně 10). Tuto otázku, která by potenciálně mohla ohrozit předání cizince do jiného státu, zodpověděla poměrně stručně a obecně. Nenechala ji však bez povšimnutí, přestože stěžovatel takovou námitku v řízení o zajištění ani nevznesl (nezmínil žádnou ze skutečností, jež následně tvrdil v žalobě a kasační stížnosti). Podle rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 17. 4. 2018, čj. 4 Azs 73/2017-29, č. 3773/2018 Sb. NSS, žalovaná není povinna se k otázce systémových nedostatků vůbec vyjadřovat, pokud 1) to žadatel ve správním řízení nenamítne, 2) žalovaná dospěla k závěru, že azylové řízení ve státě předání netrpí systémovými nedostatky, a 3) není důvod pochybovat o tom, že azylové řízení státu předání nemá systémové nedostatky. NSS souhlasí s krajským soudem, že z ničeho neplyne, že by byla některá z těchto podmínek v této věci splněna.

7. Z aktuálních informací a situace podle žalované nevyplývá, že by se v Rumunsku při přijímání cizinců projevovaly systémové nedostatky či jiné potíže, které by s sebou nesly riziko nelidského či ponižujícího zacházení podle čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie, Rumunsko dodržuje standard ochrany práv. Stěžovatel ve své výpovědi dne 19. 7. 2020 neuvedl žádné důvody, pro které by nemohl být vrácen a z nichž by bylo pokračování 10 Azs 74/2021 - 40 možné usuzovat, že mu v Rumunsku hrozí nelidské či ponižující zacházení ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie. Takové odůvodnění je vzhledem k okolnostem případu dostatečné a odpovídá požadavkům judikatury, podle které nemusí být v tomto typu rozhodnutí otázka systémových nedostatků vyřešena detailně a zevrubně, pokud rozhodnutí obsahuje úvahu, proč předání žadatele do členského státu není a priori vyloučeno kvůli stavu tamního azylového řízení (viz rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2017, čj. 4 Azs 31/2017-55). Ostatně jak vyplývá z předchozího odstavce, žalovaná se v napadeném rozhodnutí nemusela k této otázce vůbec vyjadřovat.

8. Rovněž podle setrvalé judikatury NSS není Rumunsko obecně považováno za stát, kde by se projevovaly popsané systémové nedostatky dosahující takové intenzity, aby hrozilo riziko porušení čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie (srov. např. rozsudek ze dne 21. 3. 2018, čj. 2 Azs 33/2018-20; nebo usnesení ze dne 5. 12. 2019, čj. 1 Azs 256/2019-30; ze dne 22. 1. 2020, čj. 5 Azs 308/2019-37; ze dne 20. 8. 2020, čj. 4 Azs 135/2020-32, a v nich citovanou judikaturu). Stěžovatelova situace není v tomto ohledu nijak výjimečná a NSS neshledal důvod se od své ustálené judikatury v tomto případě odchýlit. NSS ani nemá výhrady vůči tomu, jak věc posoudil krajský soud, jehož odůvodnění je dostatečně individuální a přiléhavé ke stěžovatelovu případu.

9. NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalované nevznikly náklady řízení, které by se vymykaly z její běžné úřední činnosti.

10. Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 22. 1. 2021, čj. 46 A 20/2020-43, ustanoven opatrovník z řad advokátů, Mgr. Jindřich Lechovský. Ustanovenému advokátovi se podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) přiznává odměna ve výši 3 100 Kč za zastupování za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) a dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu); celkem tedy částka 3 400 Kč. Ustanovený opatrovník je plátcem DPH, tyto náklady se tedy dále zvyšují o částku 714 Kč odpovídající DPH ve výši 21 %. Celková částka, která činí 4 114 Kč, bude proplacena z účtu NSS do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. srpna 2021 Ondřej Mrákota předseda senátu