10 Azs 78/2017

Rubrum

10 Azs 78/2017 - 43 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely Bejčkové a Daniely Zemanové v právní věci žalobce: O. S., zast. Mgr. Alexandrem Petrem, advokátem se sídlem Moravské náměstí 629/4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2015, čj. OAM-361/ZA- ZA14-LE05-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2017, čj. 4 Az 4/2015-63, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce požádal dne 11. 11. 2013 o mezinárodní ochranu v ČR. Ve své žádosti tvrdil, že svou zemi opustil z důvodu pronásledování a šikanování vyděračskými skupinami, které jsou napojeny na rodinu prezidenta Janukovyče, a dále z důvodu zdravotních potíží po operaci tlustého střeva v r. 2008, k jejichž léčbě je zdravotní péče Ukrajiny nedostatečná.

2. Žalobce podnikal v Zakarpatské oblasti v odvětví lesního hospodářství ve svých dvou provozovnách na zpracování dřeva zaměstnával 7 lidí. Od léta 2013 začal mít problémy: jeho podnik měla převzít podnikatelská skupina, v jejímž čele stál J. syn, a když se tomu žalobce bránil, vyhrožovali mu, že bude muset přestat podnikat. Oznámil to na policii, ta mu však nepomohla. Janukovyčovi lidé přišli znovu a byli agresivní; policie tentokrát na žalobcovo oznámení reagovala tak, že mu sdělila podezření z krácení daně a žádala, aby jí předložil účetnictví. Krátce poté žalobce ukončil podnikání a zařídil si vycestování ze země. Do ČR se vydal proto, že zde již dříve (1996-2000) pobýval a částečně ovládal češtinu. 10 Azs 78/2017

3. Jelikož žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu, napadl žalobce jeho rozhodnutí žalobou u městského soudu.

4. Městský soud žalobu zamítl. Vycházel ze skutečností prokázaných již v řízení o mezinárodní ochraně. Žalobce v ČR pobýval již dříve v roce 1996, ale pod jinou identitou jako J. K.. V roce 1997 byl odsouzen za trestný čin loupeže ve spolupachatelství. Za tento čin mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let a trest vyhoštění na dobu neurčitou. Po výkonu prvního z uvedených trestů byl dne 2. 2. 2000 vykonán trest vyhoštění. Žalobce však změnil identitu, pod níž vystupuje nyní, a do ČR se vrátil dne 7. 10. 2013. Za to byl dne 16. 7. 2014 znovu odsouzen, a to pro maření výkonu úředního rozhodnutí, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, který byl posléze snížen na osm měsíců. V mezidobí se jeho přítelkyni (státní občance Ukrajiny, která v ČR pobývá na dlouhodobé vízum) dne 11. 6. 2014 narodila dcera S.. V době správního řízení nemohl žalobce prokázat své otcovství, protože nebyl uveden v jejím rodném listu, v průběhu řízení soudního se však okolnosti změnily, s přítelkyní se oženil a je zapsán jako otec nezletilé. Z vězení byl propuštěn 17. 2. 2015. Obvodní soud pro Prahu 4 pak k jeho žádosti odložil výkon trestu vyhoštění uloženého již dříve.

5. Soud nepovažoval za důvodnou žádnou z žalobcových procesních námitek; šlo nanejvýš o drobná procesní pochybení, která nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Soud se zabýval i tvrzeným zásahem do žalobcova práva na soukromý a rodinný život. Protože však žalobce v žalobě tvrdil nové skutečnosti o zdravotním stavu své nezletilé dcery jako důvodu pro udělení doplňkové ochrany, nejdříve soud posoudil, zda je povinen se těmito skutečnostmi zabývat v souladu s čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU. V této souvislosti odkázal na relevantní judikaturu NSS, která vyjasnila, že tato povinnost (plná jurisdikce) se týká žádostí podaných po 20. 7. 2015, což není žalobcův případ. Proto se v otázce žalobcova soukromého a rodinného života zabýval pouze skutkovým a právním stavem v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ztotožnil se s názorem žalovaného, že žalobci nelze udělit mezinárodní ochranu (doplňkovou ochranu), neboť v ČR dříve páchal vážnou trestnou činnost § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu.

II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

6. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti namítl, že městský soud nepřípustně bagatelizoval procesní pochybení žalovaného. Soud ani žalovaný dále nevzali v potaz, že pojem „vážný zločin“ ve smyslu zákona o azylu je nutno vykládat autonomně a nelze jej zaměňovat s pojmem „zvlášť závažný zločin“ ve smyslu trestního práva (k této námitce NSS poznamenává, že ji stěžovatel dosud nevznesl). Soud a žalovaný se měli zabývat tím, že v době uložení doživotního trestu vyhoštění nebylo možné uložit trest v jiné výši, např. omezením doby vyhoštění, a nyní lze tento trest považovat za nepřiměřený.

7. Stěžovatel taktéž namítl, že se soud nedostatečně zabýval otázkou jeho soukromého a rodinného života. Rozhodnutí žalovaného má pro stěžovatelovu rodinu značné negativní dopady, jeho nezletilá dcera je na něm závislá a je pro ni s ohledem na její srdeční vadu 10 Azs 78/2017 - 44 pokračování objektivně nemožné opustit ČR. Jeho manželka má navíc další dceru z předchozího vztahu, která má v ČR vytvořeny již sociální vazby a navštěvuje zde školu.

8. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na svých závěrech a odkázal na odůvodnění rozsudku městského soudu, s nímž se ztotožnil. Námitku týkající se výkladu pojmu „zvlášť závažný zločin“ považuje za účelovou a opožděnou. Žalovaný navrhl, aby soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

10. Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s ustanovením § 104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

11. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se tedy může jednat jen v typových případech tam uvedených.

12. Stěžovatel spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti v tom, že zde existují právní otázky, které nebyly dosud v judikatuře komplexně řešeny. První otázkou je, zda je při udělování mezinárodní ochrany nutno přihlédnout také k právu členů rodinných příslušníků žadatele na soukromý a rodinný život, obzvláště v situaci, kdy od nich nelze objektivně požadovat, aby žadatele následovali do země jeho původu, kde není dostatečná lékařská péče. Druhou otázkou je, zda jsou soudy povinny přihlížet k následnému chování žadatele, který byl dříve odsouzen, a k jeho způsobu života za situace, kdy lze uložený trest s ohledem na současnou právní úpravu považovat za nepřiměřený.

13. Kasační stížnost je nepřijatelná. Přestože dle § 104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno, NSS nad rámec zákonného požadavku připojuje stručné odůvodnění svého usnesení.

14. O právech stěžovatelových rodinných příslušníků na soukromý a rodinný život s ním, resp. o tom, že stěžovatelova nemocná dcera by na Ukrajině nedostala dobrou lékařskou péči, se stěžovatel poprvé zmínil až v řízení před městským soudem. K těmto novým tvrzením městský soud právem nepřihlédl (viz bod [5] výše), a tím spíše nemůže být tato otázka předmětem řízení o kasační stížnosti.

15. Stěžovatel ostatně nijak neprokazoval, že by jeho nezletilá dcera byla na něm skutečně závislá, navíc velkou část svého dosavadního života žila bez něj, protože byl ve výkonu trestu odnětí svobody; z toho vyplývá spíše závislost na její matce, která zde má 10 Azs 78/2017 legální pobyt. Není ani pravda, že je napadený rozsudek soudu v otázce posouzení rodinného a soukromého života nepřezkoumatelný; městský soud se s touto otázkou dostatečně vypořádal na str. 5 a 6 napadeného rozsudku.

16. Neobstojí ani druhý důvod, který stěžovatel uvádí ve prospěch přijetí své stížnosti k věcnému přezkumu. Správní soudy nemají pravomoc zpětně přezkoumávat tresty a jejich výměry uložené trestními soudy z pohledu aktuálně platné úpravy trestního práva. To je natolik triviální a zjevné z právní úpravy a z principů, na kterých je založeno soudní rozhodování v těchto dvou odvětvích práva, že k tomu žádný soudní výklad není potřeba; nelze tedy namítat, že jde o otázku dosud v judikatuře neřešenou. Soud nemá důvod domnívat se, že by trest vyhoštění byl udělen v rozporu se zákonem, ani že by byl stěžovatel vyhoštěním jakkoliv ohrožen. Ostatně jak vyplývá z napadeného rozsudku, výkon tohoto trestu byl stěžovateli pravomocně odložen (ze spisu ovšem nevyplývá, na jakou dobu).

17. Soud nijak nepopírá, že by již jednou odsouzený člověk mohl následně vést spořádaný a bezúhonný život, a pokud tomu tak skutečně je, neměl by být ze strany státních orgánů po splnění dalších zákonných podmínek nadále stigmatizován. O to však v případě stěžovatele nešlo. Stěžovatel žádal o mezinárodní ochranu, ačkoli si byl vědom, že byl pod svou předchozí identitou ze země vyhoštěn, a z jakých důvodů. Jedním z důvodů, které udělení této ochrany, resp. doplňkové ochrany, výslovně vylučují, je spáchání vážného zločinu resp. zvlášť závažného zločinu dle znění § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu účinného do 17. 12. 2015, relevantního pro danou věc. Zjistí-li ministerstvo takovou okolnost, mezinárodní ochranu neudělí (k tomu viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 7. 9. 2010, čj. 4 Azs 60/2007–119, č. 2174/2011 Sb. NSS).

18. Stěžovatel se s odkazem na judikaturu NSS, konkrétně rozsudek ze dne 1. 2. 2017, čj. 6 Azs 309/2016–28, snaží zvrátit rozhodnutí soudu tvrzením, že pojmy „vážný zločin“ a „zvlášť závažný zločin“ jsou autonomní, tj. ne vždy se musejí překrývat a nelze vycházet pouze z trestněprávního významu tohoto pojmu; tato argumentace však právě stěžovateli nemůže nijak prospět. V právě citovaném rozsudku se NSS ztotožnil se stanoviskem generálního advokáta ke spojeným věcem C-57/09 a C-101/09 řešeným před Soudním dvorem EU, podle něhož „za vážné zločiny jsou obecně považovány zločiny proti životu, fyzické integritě nebo svobodě člověka“. Sám Soudní dvůr pak ve svém rozsudku v této věci ze dne 9. 11. 2010 uzavřel, že je vždy třeba konkrétně posoudit, jakého skutku se žadatel o mezinárodní ochranu dopustil. Zatímco ve věci 6 Azs 309/2016 byl žadatel odsouzen za výrobu omamných látek ve stádiu pokusu, stěžovatel v nynější věci byl odsouzen za dokonanou loupež. S ohledem na znění skutkové podstaty loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci) nelze pochybovat o tom, že čin, kterého se stěžovatel dopustil, lze označit za vážný v jeho eurokonformním významu (srov. též rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2011, čj. 4 Azs 60/2007–136).

19. Stěžejním důvodem stěžovatelovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany je pronásledování ze strany jakýchsi vyděračů, soukromých osob, které mají prý napojení na syna bývalého prezidenta. V této otázce lze stěžovatele odkázat na ustálenou judikaturu NSS, podle které pronásledování ze strany soukromých osob bez přímé souvislosti 10 Azs 78/2017 - 45 pokračování s žadatelovou rasou, národností, náboženstvím, se zastáváním určitých politických názorů či s jeho příslušností k určité sociální skupině nelze považovat za důvod postačující k udělení azylu podle § 12 zákona o azylu (viz např. rozsudky NSS ze dne 10. 3. 2004, čj. 3 Azs 22/2004-48, ze dne 24. 2. 2005, čj. 8 Azs 13/2005-41, nebo ze dne 18. 7. 2007, čj. 9 Azs 33/2007-78).

20. Není pravda, že by se městský soud dostatečně nevěnoval tvrzeným procesním pochybením žalovaného. Procesní námitky žaloby vypořádal na str. 4 a 5; uvedl zde jak skutkové okolnosti, tak svou argumentaci k nim, včetně toho, proč zvolený postup žalovaného nemohl mít vliv na rozhodnutí ve věci.

21. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura NSS tak poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti.

IV. Závěr a náklady řízení

22. Pro shora uvedené NSS neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, a nebyl ani shledán důvod pro judikaturní odklon. NSS neshledal ani zásadní pochybení městského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost podle § 104a s. ř. s.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 a § 120 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. září 2017 Zdeněk Kühn předseda senátu