10 Azs 91/2019

Rubrum

10 Azs 91/2019 - 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň Michaely Bejčkové a Zuzany Břízové v právní věci žalobce: V. Q. A., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Velvyslanectví České republiky v Hanoji, se sídlem 13 Chu Van An, Hanoi, Vietnamská socialistická republika, proti usnesení žalovaného ze dne 19. 10. 2017, čj. 3484/2017-HANOI, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2019, čj. 30 A 220/2017–42, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalovaný dne 19. 10. 2017 rozhodl, že žalobcova žádost o udělení dlouhodobého pobytu za účelem zaměstnání (žádost o zaměstnaneckou kartu) je nepřijatelná, neboť žalobce si předem nesjednal termín k podání žádosti, přestože je tato povinnost zastupitelským úřadem stanovena [§ 169h odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky], a nepodal žádost osobně (§ 169h odst. 3 téhož zákona).

2. Žalobce napadl usnesení žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který je zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud nesouhlasil s žalovaným, podle kterého si měl žalobce sjednat termín pro podání žádosti pro dotčený druh a účel pobytu prostřednictvím systému Visapoint. K tomuto postupu se totiž vyjádřil rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016–52, č. 3601/2017 Sb. NSS, jehož závěry krajský soud rozsáhle citoval. Na žalobcovu žádost bylo podle krajského 10 Azs 91/2019 soudu potřeba nahlížet jako na účinně podanou a měla být věcně posouzena, přestože byla podána „nouzovým“ způsobem (v rozporu s postupem předpokládaným zákonem). Žalobce byl totiž povinen se objednat k podání žádosti přes systém Visapoint, tj. způsobem, který podle judikatury správních soudů neodpovídal požadavkům zákona.

3. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Stěžovatel nesouhlasil s krajským soudem v tom, že žalobce podal žádost o zaměstnaneckou kartu „nouzovým způsobem“. NSS opakovaně rozhodl, že postup popsaný v předchozím odstavci není „nouzovým způsobem“ podání žádosti. Podle rozsudku ze dne 31. 5. 2018, čj. 7 Azs 75/2018-22, nelze považovat za nezákonný postup, kterým je odmítnuta žádost o zaměstnaneckou kartu podaná v době vyhrazené pro žádosti o udělení dlouhodobého víza za účelem studia (srov. též rozsudky ze dne 24. 1. 2018, čj. 6 Azs 324/2017-34, a ze dne 23. 2. 2018, čj. 5 Azs 312/2017-35). Také podle rozsudku NSS ze dne 21. 11. 2018, čj. 9 Azs 186/2018-48, není nezákonným postupem, odmítne-li žalovaný převzít žádosti o vydání zaměstnanecké karty v úředních hodinách pro žadatele o schengenská víza.

4. Stěžovatel připustil, že závěry krajského soudu v této věci odpovídají závěrům NSS například v rozsudcích ze dne 15. 8. 2018, čj. 4 Azs 150/2018-35, a ze dne 28. 3. 2019, čj. 4 Azs 417/2018-37. NSS tyto věci odlišil od situací v rozsudcích citovaných v předchozím odstavci. Stěžovatel však skutkové odlišnosti těchto případů nevidí. Žalobce byl navíc o organizaci úředních hodin informován; tato informace byla vyvěšena na úřední desce stěžovatele a byla zveřejněna také na jeho webových stránkách. Žalobce přesto nerespektoval rozvržení úředních hodin pro jednotlivé druhy pobytových oprávnění.

5. Kasační stížnost není důvodná.

6. NSS se již prakticky stejnými skutkovými okolnostmi a stejnou právní otázkou zabýval v řadě svých rozhodnutí, nedávno například v rozsudku ze dne 10. 12. 2019, čj. 1 Azs 32/2019-42. V něm NSS rovněž reagoval na kasační stížnost Velvyslanectví České republiky v Hanoji obsahující shodné argumenty jako kasační stížnost v této věci, kasační stížnosti předcházel rozsudek stejného senátu Krajského soudu v Plzni a odůvodnění tehdejšího a nynějšího rozsudku krajského soudu byla rovněž srovnatelná. NSS proto níže zopakuje závěry rozsudku ve věci 1 Azs 32/2019.

7. NSS souhlasí s krajským soudem, že na tuto věc se vztahují závěry rozsudku rozšířeného senátu NSS ve věci 10 Azs 153/2016, podle něhož je v situaci dlouhodobě prakticky nefunkčního systému Visapoint třeba považovat za řádně podané i takové žádosti, které byly u zastupitelského úřadu podány nestandardním postupem. Podání žádosti „nouzovým“ způsobem je totiž v podstatě jedinou účinnou obranou žadatele před nezákonným jednáním veřejné správy spočívající v tom, že žadateli neposkytne v přiměřené lhůtě možnost podat žádost postupem, který zákon běžně předpokládá.

8. V nyní posuzované věci se žalobci nepodařilo prostřednictvím systému Visapoint registrovat termín pro podání žádosti o zaměstnaneckou kartu (žalobce doložil dokumentaci deseti neúspěšných pokusů o registraci termínu prostřednictvím systému Visapoint v průběhu října 2017), a proto si sjednal termín pro podání žádosti o krátkodobé schengenské vízum, v němž předal stěžovateli žádost o zaměstnaneckou kartu. Žalobce tak 10 Azs 91/2019 - 31 pokračování podal svou žádost „nouzovým způsobem“. Byť ji podal v rozporu s postupem předpokládaným zákonem, neboť byla podána v termínu určeném pro podání žádosti o jiný typ pobytového oprávnění, v souladu se závěry rozsudku rozšířeného senátu ji přesto bylo nutné věcně posoudit. Žalobce byl totiž povinen objednat se k podání žádosti přes systém Visapoint. Tyto podmínky podání žádosti však podle četných rozhodnutí správních soudů neodpovídají požadavkům zákona. Žalobce přitom doložil, že se o registraci termínu pro podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty prostřednictvím systému Visapoint opakovaně neúspěšně pokoušel. Bylo tak zřejmé, že neměl možnost v přiměřené lhůtě podat žádost způsobem, který zákon předvídá.

9. Ke shodnému závěru dospěl NSS např. v rozsudcích ze dne 16. 5. 2019, čj. 1 Azs 31/2019-63; ze dne 15. 8. 2019, čj. 10 Azs 104/2019-36; ze dne 22. 8. 2019, čj. 2 Azs 372/2018-28, ze dne 6. 9. 2019, čj. 2 Azs 34/2019-39; ze dne 26. 9. 2019, čj. 3 Azs 180/2018-40; ze dne 6. 12. 2019, čj. 6 Azs 153/2019-22; nebo ve výše citovaném rozsudku čj. 4 Azs 150/2018-35. V těchto rozsudcích soud již také vysvětlil, že judikatura, na kterou stěžovatel odkazuje (viz bod [3]), nebrání závěru, že žalobce v této situaci podal žádost o zaměstnaneckou kartu účinně.

10. NSS shledal kasační stížnost nedůvodnou, proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

11. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl v řízení úspěšný, neučinil však v kasačním řízení žádné úkony, za něž by mu náležela náhrada nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. srpna 2020 Ondřej Mrákota předseda senátu