10 Azs 93/2026

Rubrum

10 Azs 93/2026 - 44 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: V. D. N., zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem, Nekázanka 888/20, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, Loretánské náměstí 5, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2025, čj. 300472-2/2025-MZV/VO, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2026, čj. 68 A 1/2025-44, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Vymezení věci

1. Žalobce požádal u Velvyslanectví České republiky v Hanoji (správní orgán I. stupně) o udělení krátkodobého víza z titulu rodinného příslušníka občanky Evropské unie, kterou je jeho manželka N. Q. N. (občanka České republiky). Manželství bylo uzavřeno dne 21. 6. 2024 ve Vietnamu. Správní orgán I. stupně tuto žádost zamítl podle § 20 odst. 5 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců), jelikož dospěl k závěru, že manželství bylo uzavřeno výhradně za účelem volného pohybu žalobce. Žalobce se tedy dopustil obcházení zákona s cílem získat vízum k pobytu na území České republiky. Následně podal žalobce žádost o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza, kterou správní orgán I. stupně postoupil žalovanému, který v záhlaví označeným rozhodnutím rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

2. Rozhodnutí žalovaného však na základě žaloby podané žalobcem následně zrušil nyní napadeným rozsudkem krajský soud.

2. Obsah kasační stížnost

3. Žalovaný (stěžovatel) se proti rozsudku krajského soudu brání kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky a pro jeho nepřezkoumatelnost. 10 Azs 93/2026

4. Stěžovatel uvádí, že kasační stížnost je přijatelná, protože se týká posouzení právních otázek spojených s tzv. účelovými manželstvími, což není dosavadní judikaturou plně řešeno, a navíc se krajský soud odchýlil od dřívější judikatury, když nahradil správní orgán v jeho odborné kompetenci a nahradil jeho uvážení uvážením vlastním. Závěr krajského soudu by ve svých důsledcích znamenal, že prokázání účelovosti uzavření manželství je v zásadě nemožné. Podobných případů přitom krajské soudy posuzují ročně desítky.

5. K důvodům kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že účelové jsou takové sňatky, které byly uzavřeny výlučně za účelem získání práva na volný pohyb a pobyt. Je proto povinností správního orgánu, a to i s ohledem na závazky České republiky jako státu sdílejícího společný schengenský prostor, prošetřit podezření na uzavření účelového sňatku. V roce 2025 bylo všemi zastupitelskými úřady přijato 1 319 žádostí o krátkodobé vízum v režimu rodinného příslušníka a 138 těchto žádostí bylo zamítnuto z důvodu obcházení zákona o pobytu cizinců. Z toho je patrno, že zkoumání účelovosti uzavření manželství probíhá vskutku jen výjimečně a na základě odůvodněných skutkových zjištění.

6. Stěžovatel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2024, sp. zn. 6 Azs 170/2023 (bod 16), dovozuje, že manželství bylo uzavřeno účelově tehdy, není-li naplněno žádné pozitivní indikativní kritérium a současně jsou naplněna dvě kritéria negativní. Krajský soud však překročil meze soudního přezkumu, když nově hodnotil žalobcem předložené skutečnosti. Stěžovatel nesouhlasí rovněž s názorem krajského soudu, že správní orgány nezhodnotily skutečnosti svědčící ve prospěch manželského páru (stejné kulturní prostředí, jazyk, věková blízkost). Samotná okolnost domluveného sňatku rodinami není ve vietnamské kultuře neobvyklá, nicméně tuto okolnost nelze hodnotit ve prospěch autentičnosti sňatku. Krajský soud také pominul, že tvrzení obou manželů nejsou podložena jejich konkrétními činy: od uzavření sňatku se žalobce nezačal učit česky a neučinil žádné kroky, aby se mohl připravovat na budoucí dráhu kuchaře.

7. Stěžovatel se ohrazuje vůči závěru krajského soudu, že na shodnost odpovědí nelze klást přehnané nároky již z důvodu překladu z vietnamštiny a jejich přepisu. Paralelní pohovor je totiž významným zdrojem informací o vzniku a trvání daného vztahu a v tomto případě byl protokol po ukončení pohovoru přetlumočen do vietnamštiny a žalobce proto mohl uvést, že protokol neodpovídá jeho výpovědi, což však neučinil. Podstatná je rovněž okolnost, že na zastupitelském úřadu v Hanoji je stanovena nulová kvóta pro podávání žádostí o zaměstnanecké karty, a právě proto jsou ve Vietnamu uzavírány účelové sňatky. K prokázání účelovosti sňatků přitom slouží převážně pouze nepřímé důkazy; přímý důkaz totiž není reálný. Navíc řízení a dokazování na zastupitelském úřadu v zahraničí je značně specifické, je nutně neformální, což se projevuje i v odůvodnění rozhodnutí. Na území cizího státu totiž nelze např. někoho formálně předvolávat, nechat předvést, zajistit věc nebo něco přikazovat (třeba předložit listinu). Vrchnostenské postavení zastupitelského úřadu je proto ve správním řízení výrazně omezeno.

3. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

8. V řízení před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, z čehož plyne, že se Nejvyšší správní soud musí podle § 104a odst. 1 s. ř. s. nejprve zabývat tím, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou. 10 Azs 93/2026 - 45 pokračování

9. V souladu s ustálenou judikaturou se o přijatelnou kasační stížnost může jednat tehdy, 1) dotýká-li se právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně judikaturou zdejšího soudu řešeny; 2) jedná-li se o právní otázky řešené judikaturou rozdílně; 3) existuje-li důvodná potřeba učinit judikaturní odklon; anebo 4) bylo-li v rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Přijatelnost kasační stížnosti je tedy třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Proto platí, že teprve je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, zdejší soud posoudí její důvodnost.

10. Jak se podává ze shora uvedeného, stěžovatel spatřuje důvod přijatelnosti jednak v právních otázkách, které dosud nebyly judikaturou plně řešeny, a také v nerespektování dosavadní judikatury, kterého se prý krajský soud dopustil.

11. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že takto vyjádřená přijatelnost představuje klasický protimluv: buď totiž platí, že krajský soud rozhodoval o právních otázkách, které judikaturou dosud nebyly plně vyřešeny, anebo se od této judikatury svévolně odchýlil. Nelze totiž konzistentně tvrdit neexistenci judikatury a současně svévolný odklon od ní.

12. Navzdory této neujasněnosti se však zdejší soud zabýval tím, (1) zda skutečně existuje judikatura Nejvyššího správního soudu k dané právní otázce, a pokud ano, (2) zda je s ní napadený rozsudek souladný. Jak se přitom podává ze shora uvedeného, spornou právní otázkou je způsob a míra dokazování v případě rozhodování o udělení krátkodobého víza z titulu rodinného příslušníka občanky Evropské unie.

13. Podle § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců, který je pro daný případ klíčový, platí, že cizinci, který žádá o krátkodobé vízum jako rodinný příslušník občana Evropské unie a sám není občanem Evropské unie a hodlá doprovázet občana Evropské unie na území nebo následovat občana Evropské unie, který na území pobývá, se krátkodobé vízum neudělí, jestliže se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat vízum k pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství.

14. Při aplikaci právě citovaného zákonného ustanovení krajský soud odkázal zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 6 Azs 141/2021, který obsahuje příkladmý výčet pozitivních i negativních indikativních kritérií, podle kterých se hodnotí účelovost uzavřeného sňatku. Citoval také usnesení ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 4 Azs 228/2015, podle kterého je při posuzování účelovosti manželství nutné prokázat jak úmysl obcházet zákon o pobytu cizinců k získání pobytového oprávnění, tak i úmysl nevést společný manželský život. Neexistence společné domácnosti je možnou indicií, nikoliv však jednoznačnou oporou pro takový závěr. Důkazní břemeno nese správní orgán a v případě pochybností je nutno dovodit, že se nejedná o účelové manželství.

15. Lze proto shrnout, že právní otázka, kterou v nyní posuzované věci stěžovatel považuje za spornou [tzn. výklad § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců], je již dostatečně řešena judikaturou Nejvyššího správního soudu. Okolnost, že je tato judikatura někdy obecnější, je zcela obvyklá, jelikož odpovídá deduktivnímu postupu při rozhodovací činnosti soudů. Aplikační proces totiž spočívá v tom, že obecná právní norma je aplikována na konkrétní skutkové okolnosti případu. Těmito okolnostmi jednoho konkrétního případu se však samozřejmě nevyčerpává a je proto věcí další rozhodovací činnosti soudů (popřípadě správních orgánů), do jaké míry bude řešení použité v jednom případě bez dalšího využitelné i v případě jiném, byť svojí podstatou velmi podobném. 10 Azs 93/2026

16. To však ještě neznamená, že by se jednalo o jakousi „judikaturní mezeru“, která by zakládala důvod přijatelnosti kasační stížnosti. Žádný příběh, rozhodovaný soudy, totiž není zcela identický s příběhem jiným; stejně jako není stejný ani žádný lidský život. Každý vyslovený právní názor se tak nutně pohybuje na určité (byť i minimální) míře abstrakce. Stěžovateli proto nelze přisvědčit potud, že přijatelnost kasační stížnosti je dána tím, že otázky tzv. účelových manželství ještě nejsou dosavadní judikaturou plně řešeny.

17. Nejvyšší správní soud se dále zabýval druhým důvodem přijatelnosti kasační stížnosti: tvrzeným nerespektováním předchozí judikatury. Stěžovatel k tomu odkazuje zejména na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Azs 170/2023 a sp. zn. 7 Azs 342/2024. Rovněž v tomto směru se však mýlí.

18. V nyní posuzovaném případě totiž krajský soud konfrontoval zjištěné skutkové okolnosti této věci s pozitivními a negativními indikativními kritérii, demonstrativně vymezenými v rozsudku sp. zn. 6 Azs 141/2021, a v tomto směru konstatoval, že žalobce se svou manželkou před sňatkem nebyli v dlouhodobém vztahu (vůbec se totiž osobně nesetkali a byli pouze v online kontaktu), neměli společné bydliště, nevedli společnou domácnost a nepřijali např. ani vážný dlouhodobý právní nebo finanční závazek se společnou odpovědností (typicky hypotéka). Tyto okolnosti proto svědčily o účelovosti uzavřeného sňatku.

19. Krajský soud se však neztotožnil se závěrem stěžovatele, že manželé neměli žádné společné plány do budoucna, a jejich výpovědi označil za logické, a nikoliv zjevně nepřesvědčivé: měli představu o společném bydlení v O., které má pro tyto účely dostatečnou kapacitu, žalobce plánoval pracovat v rodinném bistru své manželky, a to nejprve jako pomocný kuchař, později plánují společné dítě. Manželé mají stejný vietnamský původ, není mezi nimi jazyková bariéra, pocházejí ze stejného kulturního a geografického prostředí, jsou si věkově blízcí, jejich rodiny se dlouhodobě znají a jejich seznámení i sňatek byly domluveny rodinami, což však v těchto případech není neobvyklé. Krajský soud sice označil některé nesrovnalosti ve výpovědích obou manželů, nicméně tyto nesrovnalosti se netýkaly jimi sdělovaných zásadních informací.

20. Krajský soud proto výslovně připustil, že správní orgány s ohledem na konkrétní okolnosti případu mohly dospět k přesvědčení o účelovosti uzavřeného manželství, nicméně toto svoje důkazní břemeno neunesly, když zejména dále neprověřovaly nesrovnalosti ve výpovědích obou manželů. Stěžovatel také chybně odmítl hodnotit konverzaci žalobce a jeho manželky na sociálních sítích v době jimi tvrzeného seznámení. Jakkoliv proto krajský soud nevyloučil účelové uzavření manželství s výlučným cílem opatřit žalobci právo pobytu na území České republiky, nebyly pro tento závěr dány dostatečné podklady.

21. Z právě uvedeného plyne, že krajský soud plně respektoval judikaturu Nejvyššího správního soudu k otázce účelově uzavíraných manželství ve smyslu zákona o pobytu cizinců. Krajský soud totiž plně přijal základní východiska, vymezená rozhodnutími zdejšího soudu: (a) důkazní břemeno ohledně účelovosti uzavřeného manželství spočívá na správních orgánech, (b) neexistuje jediný možný model manželství a (c) je nutno hodnotit všechna zjištěná negativní i pozitivní indikativní kritéria v jejich vzájemné souvislosti. Tato východiska pak aplikoval na konkrétní okolnosti rozhodovaného případu.

22. Odkazuje-li stěžovatel na rozsudek sp. zn. 6 Azs 170/2023 (bod 16), je v něm výslovně uvedeno, že krajský soud dospěl k závěru o účelovosti manželství na základě vyvrácení všech pozitivních kritérií a naplnění dvou kritérií negativních, přičemž přihlédl 10 Azs 93/2026 - 46 pokračování i k dalším relevantním skutečnostem. Jak se však podává ze shora uvedeného, v nyní posuzovaném případě krajský soud neshledal, že by nebylo naplněno žádné z indikativních kritérií, svědčících ve prospěch žalobce (srov. shora bod 19). Tím se tento případ zjevně odlišuje od skutkových závěrů obsažených v rozsudku sp. zn. 6 Azs 170/2023.

23. Stejně tak argumentuje-li stěžovatel rozsudkem sp. zn. 7 Azs 342/2024 (bod 37), uvedl v něm zdejší soud pouze to, že s ohledem na charakter daného (konzulárního) řízení a široký prostor pro správní uvážení rovněž není úkolem stěžovatele zjišťovat skutečnosti nad rámec těch, které předložila žalobkyně, dointerpretovávat šířeji její tvrzení či ji instruovat k dalším tvrzením tak, aby mohl překonat určitou lehkovážnost jejího původního přístupu a vyhovět její žádosti. Bylo naopak na žalobkyni, aby předložila takovou žádost a podpůrné podklady, které nebudou zakládat pochybnosti o spolehlivosti jejích prohlášení, pokud jde o účel a podmínky pobytu v ČR. Ani v tomto směru nespatřuje Nejvyšší správní soud rozpor s nyní přezkoumávaným rozsudkem krajského soudu. Krajský soud totiž neměl ambici zavázat stěžovatele k tomu, aby zjišťoval skutečnosti nad rámec tvrzení samotného žalobce, jelikož pouze poukázal na některé nedostatky v jeho skutkových a právních závěrech. Výslovně přitom připustil, že v daném případě bylo lze dospět k závěru o účelovosti uzavřeného manželství, nicméně aby tento závěr obstál i v následném soudním přezkumu, je nutno prověřit některé nesrovnalosti ve výpovědích obou manželů - tedy v rámci jejich vlastních tvrzení, nikoliv nad jejich rámec. Rovněž tento případ se proto odlišuje od případu rozhodovaného rozsudkem sp. zn. 7 Azs 342/2024, a to i z toho důvodu, že postoj žalobce není možno označit za „lehkovážný“ či jinak nedbalý. Některá indikativní kritéria totiž vyznívala proti závěru o účelovosti uzavřeného manželství a bylo proto úkolem správních orgánů, aby je vyvrátily, popřípadě uvedly na pravou míru.

24. Lze tak uzavřít, že se krajský soud napadeným rozsudkem neodchýlil od některého rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a to ani výslovně, ani implicitně. Důvod, pro který vyhověl žalobě, totiž spočíval (jednoduše vyjádřeno) v tom, že správní orgány (zatím) neshromáždily natolik průkazná zjištění, na kterých teprve by mohly založit závěr o uzavření manželství výhradně za účelem volného pohybu žalobce. Stěžovatel tedy ve skutečnosti nezpochybňuje, že by krajský soud nerespektoval judikaturu zdejšího soudu, nýbrž tvrdí, že dospěl k chybnému posouzení dané věci. Takto postavená argumentace však ze shora popsaných důvodů není způsobilá založit přijatelnost kasační stížnosti.

25. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že kasační stížnost není přijatelná, jelikož se nedotýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny vůbec nebo plně judikaturou zdejšího soudu; relevantní právní otázky nejsou judikaturou řešeny rozdílně; soud neshledal potřebu učinit judikaturní odklon a nedošlo ani k pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

4. Závěr

26. NSS proto uzavírá, že kasační stížnost je nepřijatelná. V této věci zjevně nevyvstala žádná otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková, kterou by bylo třeba řešit odlišně. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, NSS ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů 10 Azs 93/2026 nenáleží. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, náleží vůči stěžovateli právo na náhradu nákladů, které v řízení důvodně vynaložil. Ze spisu ale nevyplývá, že by žalobci v souvislosti s řízením o kasační stížnosti jakékoli náklady vznikly. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. srpna 2026 Vojtěch Šimíček předseda senátu