10 Azs 96/2020

Rubrum

10 Azs 96/2020 - 80 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: N. M., zast. JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2019, čj. OAM-143/LE-LE05-VL16-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2020, čj. 28 Az 3/2019-51, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Maroši Matiaškovi, LL.M., advokátu, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 8 228 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Dne 6. 8. 2018 podal žalobce (státní příslušnost Ukrajina) žádost o mezinárodní ochranu. V řízení o žádosti o mezinárodní ochranu mj. uvedl, že kvůli situaci, která je v jeho zemi, se nechce vrátit na Ukrajinu. Žalovanému sdělil, že téměř celý život žil v Doněcku, pouze asi tři měsíce v roce 2014 pobýval v Záporožské oblasti. V letech 2014 a 2017 pobýval v Polsku a v květnu a červnu 2018 byl na návštěvě u známých v ČR. Dále stěžovatel popsal své problémy na Ukrajině, konkrétně bezpečnostní situaci, nadále probíhající válku a strach tam zůstat, má obavu o sebe, o dítě a těhotnou družku. Osobně zastává proukrajinské názory a za jeho postoj jej v místě bydliště nemají rádi. Mnoho jeho známých bojuje ve prospěch doněckého režimu a právě ti mu jeho názory vytýkají. Popsal rovněž konflikt, který se stal dne 24. 7. 2018, kdy byl zadržen policií, protože u sebe neměl doklady. Policie ho odvezla do cely a následně byl separatistickými vojáky odvezen k práci na úpravách zákopů u zaminované oblasti. Tam byl celkem 3 dny, pak jej pustili domů. Stěžovatel vysvětlil, že ti, kdo ho na práci odvedli, byli ozbrojenci. Upřesnil, že tato 10 Azs 96/2020 praktika je častá v situaci, kdy je někdo zadržen během zákazu vycházení nebo se z nějakého důvodu ocitne na policii. Podle stěžovatele nemělo smysl stěžovat si na chování ozbrojenců a měl strach, neboť úřady s ozbrojenci spolupracují. Stěžovatel uvedl, že neví, zda by si pro něj ještě jednou nepřišli. K tomu dodal, že má podezření na vzdáleného příbuzného bývalé manželky, který bojuje a má vysokou hodnost, že stojí za všemi příkořími, která se stěžovateli dějí. I bývalá manželka mu jednou volala a vyhrožovala mu, že když přijede do Doněcka, bude uvězněn, neboť to ona zařídí. Bývalá manželka stěžovatele nenávidí, protože je proukrajinský a ona proruská. K možnosti vnitřního přesídlení stěžovatel uvedl, že tři měsíce v roce 2014 pobýval v Záporoží. V tomto místě však měl problémy s bydlením, nesehnal práci, byl osočován, že je separatista, a nebyly tam dobré lidské vztahy. Zvažoval možnost přesídlit tam i později, avšak po předchozí zkušenosti se o to již nepokoušel. Navíc zaslechl, že se tam již ani nevyplácejí příspěvky. K dotazu žalovaného stěžovatel uvedl, že v případě návratu do doněcké oblasti se obává toho, že jsou život jeho a jeho rodiny v ohrožení, mohou tam zahynout, padnout jako oběti války. Dodal, že existuje hodně případů, kdy lidé zmizeli beze stopy.

2. Rozhodnutím ze dne 7. 1. 2019 žalovaný rozhodl, že se žalobci mezinárodní ochrana dle § 12 až 14b zákona o azylu neuděluje. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke krajskému soudu, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítl, že se žalovaný ani krajský soud nevypořádali s tím, že stěžovatel je se svou rodinou součástí sociální skupiny, a to lidí pocházející z doněcké a luhanské oblasti, kteří se na Ukrajině potýkají s existenčními problémy, a porušili mj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. 12. 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany.

4. Stěžovatel uvedl, že v řízení o mezinárodní ochraně uváděl skutečnosti svědčící o tom, že trpěl pronásledováním pro svou příslušnost k sociální skupině. Pomoc od státních orgánů je podle stěžovatele nereálná. Žalovaný ani krajský soud ve svých rozhodnutích neuvedli podložené úvahy o tom, že ukrajinské státní orgány by byly schopny a ochotny poskytnou stěžovateli účinnou ochranu (srov. rozhodnutí NSS ze dne 26. 2. 2020, čj. 10 Azs 278/2019-57, rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2004, čj. 6 Azs 479/2004-41, a ze dne 25. 7. 2013, čj. 5 Azs 11/2012-23). U incidentů, které se staly stěžovateli v zemi původu, je nutné zkoumat, zda neindikují přiměřenou pravděpodobnost pronásledování rodiny stěžovatele z azylově relevantních důvodů.

5. Stěžovatel upozornil na to, že vnitřně přesídlené osoby mají značné existenční problémy a čelí odsudkům ze strany majoritní společnosti. Stěžovatel rovněž podotkl, že jeho rodina neovládá ukrajinštinu, a proto by měli při realizaci vnitřního přesídlení ještě mnohem větší problémy. Dopady pro nezletilé děti stěžovatele by byly značné. S těmito tvrzeními se krajský soud vůbec nevypořádal.

6. Podle stěžovatele by neudělení mezinárodní ochrany (resp. doplňkové ochrany) bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR. Stěžovatel spolu s družkou pečují o nezletilé 10 Azs 96/2020 - 81 pokračování děti, které jsou zranitelnými osobami. Na Ukrajině v oblasti, odkud pocházejí, by jim hrozilo nebezpečí mučení, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání, případně ohrožení života a zdraví v důsledku vnitřního ozbrojeného konfliktu. Stěžovatel nemožnost vyřešení problému prostřednictvím vnitřního přesídlení v řízení před žalovaným i krajským soudem náležitě odůvodnil. Žalovaný ani krajský soud naopak řádně nezdůvodnili, zda je vnitřní přesídlení fakticky možné. Stěžovatel se domnívá, že vnitřní přesídlení nedává záruky k tomu, že by byla ochráněna jeho práva a práva jeho rodiny (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2018, čj. 4 Az 26/2017-50).

7. Stěžovatel dále uvedl, že vnitřní přesídlení, případně neudělení mezinárodní ochrany by bylo v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rodinný život stěžovatel v současné době rozvíjí v ČR. V zemi původu nemají žádné podpůrné prostředí a zázemí.

8. Navrhl, aby NSS napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalovaný považuje kasační stížnost za nedůvodnou. Uvedl, že přihlédl k individuálním okolnostem daného případu. Argumentace stěžovatele není schopna zpochybnit možnost vnitřního přesídlení v jeho zemi původu. Žalovaným nebylo stěžovateli předestřeno, aby se na pomoc obracel na separatisty, kteří ovládají doněckou oblast. Stěžovatel může realizovat vnitřní přesídlení, jak vyplývá z aktuálních zpráv o zemi původu a současné judikatury. K zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele žalovaný konstatoval, že stěžovatel v ČR založil rodinný a soukromý život v době, kdy jeho situace byla nejistá. Nelze se proto nyní odvolávat v tomto ohledu na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nadto podotkl, že jeho družka je také ukrajinské státní příslušnosti. Podle názoru žalovaného byl v projednávané věci dostatečně zjištěn skutkový stav věci a jeho závěry, jakož i závěry krajského soudu jsou dostatečně zdůvodněny.

10. Navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl, případně zamítl.

11. Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s § 104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).

12. Kasační stížnost je nepřijatelná.

13. Stěžovatel vznesl námitky týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. K nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí lze poukázat na rozsudky ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS atd. Krajský soud postupoval v souladu s touto judikaturou. Napadený rozsudek krajský soud řádně zdůvodnil a srozumitelně vysvětlil, proč rozhodl tak, jak uvedl v jeho výroku. Z rozsudku je zřejmé, jak uvážil o stěžovatelových námitkách. Ke konkrétním otázkám se NSS vyjádří dále. 10 Azs 96/2020

14. Stěžovatel se v zemi svého původu cítil pronásledován a znevýhodněn z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině, a to skupině lidí pocházející z doněcké a luhanské oblasti, kteří mají v zemi původu existenční problémy. V oblastech, odkud pocházejí, jsou vystaveni represi, neboť zastávají proukrajinské názory (viz konkrétní incidenty stěžovatele). V ostatních částech země nemohou sehnat ubytování, práci atd. Z tohoto důvodu se domnívá, že u něho byly naplněny důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 či podle § 14a zákona o azylu.

15. NSS již dříve k příslušnosti k určité sociální skupině uvedl, že „obavy z vykonání krevní msty z důvodu příslušnosti k rodině nejsou bez dalšího pronásledováním dle dikce § 2 zákona o azylu. Za určitých podmínek jím však být mohou, a to zejména tehdy, pokud má příslušnost ke konkrétní rodině negativní dopad na přístup k ochraně ze strany státu nebo pokud stát není schopen či ochoten účinnou ochranu zajistit“. (rozsudek NSS ze dne 9. 12. 2015, čj. 6 Azs 230/2014-67).

16. Ve stěžovatelově případě se bude jednat především o posouzení, zda se může se svými problémy obrátit na státní orgány, stejně jako o dostupnost a účinnost této ochrany (viz rozsudky NSS ze dne 31. 10. 2008, čj. 5 Azs 50/2008-62, ze dne 16. 9. 2008, čj. 3 Azs 48/2008-57, či ze dne 25. 1. 2011, čj. 6 Azs 36/2010-274, č. 2290/2011 Sb. NSS). NSS ve svých dřívějších rozhodnutích uvedl, že situace na východě Ukrajiny není stabilizována. U lidí pocházejících z této části je však nutné zkoumat, zda u nich lze realizovat vnitřní přesídlení. V této souvislosti je též vhodné poukázat na rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2009, čj. 5 Azs 28/2008-68, č. 1840/2009 Sb. NSS, v němž byl vysloven závěr, že „v případě konfliktu nemajícího charakter totálního konfliktu musí žadatel prokázat dostatečnou míru individualizace, a to např. tím, že prokáže, (1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám způsobení vážné újmy; (2) že ozbrojený konflikt probíhá právě v tom regionu jeho země původu, ve kterém skutečně pobýval, a že nemůže nalézt účinnou ochranu v jiné části země; či (3) že jsou u něj dány jiné faktory (ať už osobní, rodinné či jiné), které zvyšují riziko, že terčem svévolného (nerozlišujícího) násilí bude právě on.“ Žalovaný vzal v úvahu, že stěžovatel pochází z oblasti zasažené válečným konfliktem a posuzoval možnost vnitřního přesídlení a dospěl k závěru, že vnitřní přesídlení u stěžovatele je realizovatelné, a to vzhledem k tomu, že na Ukrajině je poskytována ochrana a pomoc vnitřně přesídleným osobám (str. 13 a 14 rozhodnutí žalovaného). Na Ukrajině je oproti minulému stavu již dostatečně zajištěna pomoc vnitřně přesídleným osobám. Uvedené vyplývá ze zpráv o zemi původu (např. Informace OAMP ze dne 14. 9. 2018). Vnitřním přesídlením by stěžovatel také vyřešil problémy, které měl na východě Ukrajiny pro své proukrajinské názory. Krajský soud se v napadeném rozsudku zabýval také otázkou možného pronásledování stěžovatele v zemi původu na str. 7 a 8, k bezpečnostní situaci na Ukrajině a možnosti vnitřního přesídlení, potažmo situací vnitřně přesídlených osob se krajský soud podrobně zabýval na str. 9 až 12 napadeného rozsudku. NSS podotýká, že problémy vnitřně přesídlených osob, které stěžovatel uváděl v řízení o žádosti o mezinárodní ochranu (str. 5 protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany), se týkaly situace, která na Ukrajině nastala v roce 2014. Od této doby se situace změnila. Osobám, kterým byla okolo roku 2015 udělena v ČR doplňková ochrana s ohledem na bezpečnostní situaci na východě Ukrajiny a nemožnost využití účinného vnitřního přesídlení, tato doplňková ochrana nebyla nadále prodlužována, neboť situace vnitřně přesídlených osob byla stabilizována a je jim dostatečně zajištěna pomoc (srov. 10 Azs 96/2020 - 82 pokračování k tomu např. usnesení NSS ze dne 7. 3. 2019, čj. 10 Azs 261/2018-38). Případné problémy rodiny při realizaci vnitřního přesídlení, které stěžovatel v kasační stížnosti popsal, nejsou relevantní z hlediska mezinárodní ochrany. Stejně tak v ČR u stěžovatele je např. tzv. jazyková bariéra.

17. Kasační námitky ve vztahu k novému těhotenství partnerky stěžovatele a k nové situaci založené pandemií COVID-19 jsou nepřípustné, protože neodrážejí ani situaci v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), ani v době rozhodování krajského soudu [čl. 46 odst. 3 směrnice č. 2013/32/EU,1 srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2015, čj. 10 Azs 194/2015-32, resp. nález ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 425/16 (N 66/81 SbNU 153), body 31 až 36].

18. Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS tedy poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.

19. Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a NSS ji proto odmítl podle § 104a s. ř. s.

20. Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

21. Podle § 35 odst. 10 ve spojení s § 120 s. ř. s. advokátovi, který byl stěžovateli ustanoven usnesením NSS ze dne 26. 3. 2020, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Advokát provedl ve věci dva úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a sepsání kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za provedené úkony právní služby advokátovi náleží mimosmluvní odměna ve výši 6 200 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Za úkony právní služby tedy advokátovi náleží 6 800 Kč a dále částka odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 8 228 Kč. Tuto částku NSS vyplatí do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. července 2020 Ondřej Mrákota 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 60-95 10 Azs 96/2020 předseda senátu