11 Kss 1/2023 – 313

Rubrum

Kárný senát Nejvyššího správního soudu jakožto soudu kárného složený z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, LL.M., členů JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Michaela Květa a přísedících JUDr. Jana Jakovce, Mgr. Lukáše Trojana a JUDr. Olgy Rosenkranzové, Ph.D., projednal v ústním jednání ve dnech 5. 6. 2023 a 18. 9. 2023 kárný návrh ze dne 2. 2. 2023, doručený kárnému soudu téhož dne, kárné navrhovatelky: předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 Mgr. Andrea Lomozová, kterou v průběhu řízení nahradil místopředseda Obvodního soudu pro Prahu 8 JUDr. Ing. Tomáš Kubec, pověřený výkonem funkce předsedy Obvodního soudu pro Prahu 8, sídlem 28. pluku 1533/29b, Praha 10, proti kárně obviněné: JUDr. Adriana Pilařová, soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8, za přítomnosti jejího obhájce JUDr. PhDr. Stanislava Balíka, advokáta, sídlem Kolínská 13, Praha 3, a rozhodl dnešního dne takto:

Výrok

I. JUDr. Adriana Pilařová, nar. X, soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8, se uznává vinnou podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, skutkem I, že jako opatrovnice opatrovance pana M. K., nar. X, kterou do této funkce jmenoval Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 21. 3. 2018 č. j. 0 Nc 22048/2017–29, kteréžto funkce se bezprostředně ujala, v období od srpna 2020 do února 2023 vykonávala toto opatrovnictví v rozporu s § 457, § 465 odst. 1 a § 466 občanského zákoníku ve stavu zjevného objektivního střetu svých zájmů a zájmů opatrovance, který přivodila a který vylučoval důslednou a nezávislou ochranu zájmů opatrovance, jak bylo její povinností, a to navzdory tomu, že byla seznámena se zdravotním stavem opatrovance, s jeho osobnostní nezralostí a finanční a sociální nezkušeností, že byla poučena o právech a povinnostech opatrovníka a je osobou kvalifikovaně práva znalou jakožto soudkyně občanskoprávního úseku Obvodního soudu pro Prahu 8. Za těchto okolností konkrétně I.1. předložila dne 9. 6. 2021 opatrovanci jako zástavci k podpisu zástavní smlouvu s UniCredit Bank datovanou za banku dnem 31. 3. 2021 na dům č. p. X na pozemku parc. č. XA a pozemky parc. č. XB a XC, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., garáž, v kat. území Dejvice na adrese X, ve vlastnictví opatrovance, kterou také podepsala jako dlužnice, a to na zajištění svého hypotečního úvěru ve výši 5 500 000 Kč, který u banky UniCredit Bank čerpala převážně na koupi ideální poloviny uvedených nemovitostí; I.2. z uvedeného hypotéčního úvěru koupila za 5 000 000 Kč od opatrovance ideální polovinu uvedených nemovitostí, tj. uzavřela s ním dne 9. 6. 2021 kupní smlouvu, přičemž cena obvyklá ideální poloviny uvedených nemovitostí byla o rok dříve určena v dědickém řízení o 1 650 000 Kč vyšší; I.3. převážně za finanční prostředky opatrovance nacházející se na jeho bankovním účtu u České spořitelny, a. s., č. X, k němuž si z titulu funkce opatrovnice pro sebe od 24. 4. 2020 zřídila dispoziční oprávnění a nechala si k tomuto účtu od banky vystavit dvě platební karty na své jméno platné od 04/20 do 04/23 a od 06/21 do 04/23, uvedené nemovitosti nechala zrekonstruovat a vybavit, čímž výrazně zhodnotila též svoji ideální polovinu těchto nemovitostí, a finanční prostředky opatrovance nacházející se na jeho bankovním účtu převáděla také ve prospěch svého účtu a účtů svých zletilých dětí na úhradu svých a jejich potřeb. Přitom rozhodnutím Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 22. 11. 2021 č. j. 16 Kss 3/2021–173, jež nabylo právní moci téhož dne, byla shledána vinnou ze spáchání kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích a bylo jí uloženo kárné opatření snížení platu o 10 % na dobu šesti měsíců, tedy v době před zahlazením dřívějšího kárného opatření zaviněně porušila povinnosti soudkyně podle § 80 odst. 1, 4 a 5 zákona o soudech a soudcích zdržet se v občanském životě všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, při své činnosti mimo výkon funkce soudkyně si počínat tak, aby tato činnost neohrožovala nebo nenarušovala důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu, a svým chováním ve svém osobním životě dbát o to, aby neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Tím spáchala kárné provinění podle § 87 odst. 1 ve spojení s § 88 odst. 1 písm. b) in fine zákona o soudech a soudcích a za ně se jí ukládá kárné opatření odvolání z funkce soudkyně podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech a soudcích.

II. Kárné řízení pro skutek II, jehož se JUDr. Adriana Pilařová, nar. X, soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8, podle kárného návrhu měla dopustit tím, že dne 16. ledna 2023, přestože jí ve výkonu práce nebránily překážky v práci či čerpání dovolené, se nedostavila v 8.00 hodin do areálu Psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde měla nařízené jiné soudní roky – shlédnutí ve věcech sp. zn. 28 L 91/2023, 28 L 92/2023, 28 L 93/2023, 28 L 98/2023, 28 L 99/2023 a 28 L 101/2023, místo toho se pohybovala na blíže neurčeném místě v Praze; ke shlédnutí se do PL Bohnice dostavila až po urgenci opatrovníka umístěných JUDr. J. Ž. a po výzvě místopředsedkyně soudu Mgr. Blanky Jarolímkové, přičemž jako důvod své nepřítomnosti nejprve uváděla, že shlédnutí namísto ní měl provést zastupující soudce JUDr. Michal Vacek a že ona hodlala přijít do práce, kde bude psát usnesení, následně uváděla, že v dopoledních hodinách doprovázela příbuzného do nemocnice; a to vše přes to, že za obdobné jednání byla kárně odsouzena rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2021 č.j. 16 Kss 3/2021–173, čímž měla zaviněně narušit důstojnost soudcovské funkce a ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, a tak spáchat kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, se zastavuje podle § 172 odst. 2 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), per analogiam, ve spojení s § 25 zákona č. 7/2002 Sb., neboť kárné opatření, ke kterému mohlo kárné stíhání za tento skutek vést, je zcela bez významu vedle kárného opatření, které bylo kárně obviněné uloženo za kárné provinění pod bodem I.

Odůvodnění

I. Návrh na zahájení kárného řízení

1. Předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále též „navrhovatelka“) podala dne 2. 2. 2023 podle § 8 odst. 2 písm. g) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále též „kárný zákon“), k Nejvyššímu správnímu soudu jakožto soudu kárnému návrh na zahájení kárného řízení proti soudkyni tohoto soudu JUDr. Adrianě Pilařové (dále též „kárně obviněná“ nebo „soudkyně“), datovaný týmž dnem. Obvinila ji ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), z toho, že (zaprvé) porušila své povinnosti při správě majetku svého opatrovance M. K., nar. X, trvale bytem X, fakticky bytem X, (dále též „opatrovanec“; jednání pod bodem 1 dále též jako „skutek I“), konkrétně že I. jako opatrovnice pana M. K., ustanovená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 3. 2018 č. j. 0 Nc 22048/2017–29: I.1. blíže nezjištěným způsobem nakládala s finančními prostředky opatrovance ve výši 5 800 000 Kč, které zdědil po matce, a ani přes opakované urgence opatrovnického soudu a zahájené opatrovnické řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 0 P 186/2018 způsob nakládání s nimi nedoložila. I.2. zneužila důvěry a kognitivního hendikepu opatrovance za tím účelem, aby se zmocnila jeho nemovitosti nacházející se v k. ú. X – pozemek p. č. XA, jehož součástí je stavba č. p. XB, a pozemek p. č. XC, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., garáž, vše zapsáno na LV č. XD (dále též „nemovitosti v Dejvicích“), za výrazně podhodnocenou cenu, čímž získala na úkor poškozeného nemovitosti za cenu 5 000 000 Kč (kterou sama stanovila a algoritmus stanovení nevysvětlila), tedy minimálně o 1 650 000 Kč nižší, než na jakou byla odhadnuta odhadcem Ing. P. M. v dědickém řízení více než rok před uzavřením této kupní smlouvy, přičemž obdobná nemovitost byla v daném místě nabízena za částku 27 990 000 Kč, celková škoda způsobená opatrovanci tak mohla činit až 8 995 000 Kč ( z 27 990 000 Kč po odečtení sjednané kupní ceny 5 000 000 Kč), I.3. celou shora uvedenou nemovitost nechala zastavit (tedy nejen její nabývaný podíl), aby sama dosáhla na hypoteční úvěr, I.4. za částku nejméně 2,2 milionu korun, přičemž finanční prostředky pocházely od opatrovance, nechala opravit celou shora uvedenou nemovitost, tedy i v rozsahu svého podílu, přičemž je sporné, jaký význam toto zhodnocení pro opatrovance má, čímž mu způsobila další škodu, neboť minimálně z poloviny nejde o prostředky vynaložené v jeho prospěch, I.5. do shora uvedené nemovitosti se nastěhovala a dle svého tvrzení platí opatrovanci nájemné měsíční částkou 10 000 Kč; jak k ní dospěla, nevysvětlila, uvedla, že ji zaplatila „jednorázově dopředu“ – když uvedené však opět ani přes výzvu nedoplnila, I.6. nechala opatrovance žít v přesvědčení, že nedisponuje dostatečnými finančními prostředky na to, aby mohl žít ve vlastním domě, a umístila jej dne 16. 2. 2021 do X, kde do současnosti pobývá.

2. Dále kárná navrhovatelka kladla soudkyni za vinu, že se v nařízeném termínu nedostavila na tzv. jiný soudní rok, který se týkal věcí přiřazených jí rozvrhem práce, ačkoli nečerpala dovolenou nebo jiné volno ani nebyla v pracovní neschopnosti (dále též „skutek II“), konkrétně že se dne 16. 1. 2023, přestože jí ve výkonu práce nebránily překážky v práci či čerpání dovolené, nedostavila v 8.00 hodin do areálu Psychiatrické léčebny v Bohnicích (dále jen „PL Bohnice“), kde měla nařízené jiné soudní roky – zhlédnutí osob umístěných v psychiatrické léčebně, a to ve věcech sp. zn. 28 L 91/2023, 28 L 92/2023, 28 L 93/2023, 28 L 98/2023, 28 L 99/2023 a 28 L 101/2023, místo toho se pohybovala na blíže neurčeném místě v Praze. Ke zhlédnutí se do PL Bohnice dostavila až po urgenci opatrovníka umístěných JUDr. J. Ž. a po výzvě místopředsedkyně soudu Mgr. Blanky Jarolímkové, přičemž jako důvod své nepřítomnosti nejprve uváděla, že zhlédnutí namísto ní měl provést zastupující soudce JUDr. Michal Vacek a že ona hodlala přijít do práce, kde bude psát usnesení, následně uváděla, že v dopoledních hodinách doprovázela příbuzného do nemocnice; a to vše přes to, že za obdobné jednání jí bylo uloženo kárné opatření rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2021 č. j. 16 Kss 3/2021–173.

3. Prošetřování okolností skutku I zahájila navrhovatelka na základě podnětu Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 17. 8. 2022. Městský soud poukázal především na sporný převod podílu o velikosti nemovitostí v Dejvicích z opatrovance na kárně obviněnou kupní smlouvou ze dne 9. 6. 2021 za kupní cenu 5 000 000 Kč a s tím související zajištění úvěru soudkyně ve výší 5 500 000 Kč zřízením zástavního práva k nemovitosti jako celku. Kárně obviněná zároveň nepodávala soudu pravidelné zprávy o správě majetku opatrovance ani přes urgence, takže nebylo zřejmé, zda s majetkem opatrovance disponovala s jeho souhlasem a v jeho zájmu.

4. Navrhovatelka dále rekapitulovala, jaká konkrétní zjištění z úřední činnosti městského soudu (v rámci odvolacího řízení vedeného pod sp. zn. 54 Co 257/2022) a z pohovoru s kárně obviněnou učinila.

5. Opatrovanec trpí od narození ranou mozkovou obrnou, není schopen chůze a je odkázán na invalidní vozík a jeho sociální zkušenosti jsou omezené na uzavřený okruh podporující skupiny. Od roku 1978 spoluvlastnil nemovitostí v Dejvicích, který nabyl smluvním převodem od svých rodičů.

6. Dne 20. 9. 2017 podala matka opatrovance návrh na omezení jeho svéprávnosti k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 (dále jen „OS Praha 6“), který o něm vedl řízení pod sp. zn. 0 Nc 22048/2017. Z lékařské zprávy od praktického lékaře opatrovance ze dne 11. 10. 2017 přitom vyplynulo, že opatrovanec není schopen domyslet všechny důsledky případných rozhodnutí a samostatně rozhodovat o financích, majetku nebo jiných dlouhodobých závazcích. Dále v rámci řízení vypracoval dne 30. 12. 2017 znalec z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie znalecký posudek, v němž konstatoval, že opatrovanec „prakticky není schopen samostatné sociálně psychologické existence a mimo podpůrné prostředí by byl přímo ohromen hmotnými i zdravotními újmami v důsledku chybných rozhodnutí, … kognice, paměť a obecná inteligence jsou relativně dobře zachovány, … jeho sociální zkušenosti jsou ale spíše představy o vnějším světě a jeho fungování. V jakékoliv zátěži lze očekávat zásadní selhávání. … není schopen spravovat své jmění, aniž by mu hrozila závazná újma. Nemá ani zkušenosti se samostatným nákupem. … není schopen porozumět důsledkům uzavření kupní, darovací či jiné smlouvy v jakékoliv výši.“ Kárně obviněná přitom byla přítomna vyšetření opatrovance a obdržela i rozsudek, který obsahoval znalecké závěry. Matka opatrovance při jednání soudu navrhla, aby se opatrovnicí stala právě kárně obviněná, neboť je prakticky součástí rodiny a požívá veškeré rodinné důvěry.

7. OS Praha 6 následně rozsudkem ze dne 21. 3. 2018 č. j. 0 Nc 22048/2017–29 zamítl návrh na omezení svéprávnosti opatrovance a kárně obviněnou jmenoval jeho opatrovnicí. OS Praha 6 vzal za prokázané, že opatrovanec není schopen relevantní správy svého jmění bez hrozby újmy, že nechápe plně důsledky uzavření jakékoli smlouvy a že není schopen rozeznat potřebnost uzavření jakékoli smlouvy. K omezení svéprávnosti přitom nepřistoupil pouze proto, že opatrovanec fakticky nebyl schopen žádného právního jednání, a proto mu nehrozila žádná závažná újma. Kárně obviněná tedy byla jmenována opatrovnicí s patřičným poučením o právech a povinnostech opatrovníka a byla přesně informována o zdravotním stavu opatrovance.

8. Matka opatrovance zemřela 4. 4. 2020 (otec již v r. 2017) a v dědickém řízení opatrovance, který se stal jediným dědicem, zastupovala soudkyně. OS Praha 6 usnesením ze dne 21. 7. 2020 č. j. 26 D 523/2020–147 určil čistou hodnotu pozůstalosti ve výši 12 455 024,56 Kč. Pozůstalost sestávala zejména ze spoluvlastnického podílu v rozsahu nemovitosti v Dejvicích v odhadní ceně 6 650 000 Kč a ze zůstatků na bankovních účtech a jiných finančních produktech v minimální výši 5 823 770,56 Kč. Po smrti matky opatrovance přestala kárně obviněná podávat pravidelné zprávy o majetkových poměrech opatrovance, přičemž o podání zprávy, kterou měla podat do 30. 6. 2021, ji OS Praha 6 marně urgoval 31. 8. 2021, 23. 11. 2021, 31. 1. 2022 a 28. 3. 2022. Z doručenky výzvy z 31. 1. 2022 přitom vyplynulo, že soudkyně si nově zřídila dosílku na adresu nemovitosti v Dejvicích, a proto se OS Praha 6 zaměřil na změny v majetkových poměrech opatrovance. Zjistil tak, že kárně obviněná má od 28. 12. 2021 trvalé bydliště na adrese nemovitosti v Dejvicích, v mezidobí nabyla kupní smlouvou dané nemovitosti a jako celek ji zatížila zástavním právem. Kupní cena přitom byla stanovena na 5 000 000 Kč, tedy o 1 650 000 Kč méně než, jak ji stanovil znalecký odhad v dědickém řízení o rok dříve.

9. V návaznosti na uvedená zjištění OS Praha 6 usnesením ze dne 18. 5. 2022 č. j. 0 P 186/2018–114 zahájil z moci úřední další řízení o svéprávnosti a opatrovnictví opatrovance. Pro řízení OS Praha 6 ustanovil opatrovanci jako opatrovnici advokátku (dále jen „opatrovnice pro řízení“) a za účelem posouzení jeho duševního stavu ustanovil též znalecký ústav Ústřední vojenskou nemocnici (dále jen „ÚVN“). Opatrovnice pro řízení po schůzce s opatrovancem adresovala dne 1. 6. 2022 OS Praha 6 urgentní sdělení, v němž konstatovala, že nezná hodnotu peněz, kárně obviněná činí rozsáhlé majetkové transfery (převod nemovitostí v Dejvicích a koupě bytu 2 + kk v Modřanech) a o části dědictví nejsou k dispozici žádné informace. Dle pracovnice Domova Sue Ryder, v němž opatrovanec pobývá, navštívila kárně obviněná opatrovance společně s notářem za účelem ověření podpisu na kupní smlouvě k bytu o dispozici 2 + kk v Modřanech, přičemž notář odmítl podpis ověřit, jakmile na místě zjistil stav opatrovance. Opatrovanec však uvedl, že „Adrianka má známého notáře A.“, a dodal, že byt asi kupují společně s „Adriankou“, o byt se „postará Adrianka“, asi tam bude někdo bydlet nebo se pronajme. Opatrovnice pro řízení zároveň navrhla zvážit, zda nenechat postupy kárně obviněné prověřit policií, a apelovala na OS Praha 6, aby ustanovil opatrovníka pro správu jmění.

10. OS Praha 6 hned 2. 6. 2022 usnesením č. j. 0 P 186/2018–146 ustanovil opatrovnicí pro správu jmění opatrovance městskou část Praha 6, což však městský soud usnesením ze dne 11. 8. 2022 č. j. 54 Co 257/2022–185 k odvolání této městské části změnil na městskou část Praha 4 z důvodu faktického pobytu opatrovance. Dne 22. 6. 2022 následovala schůzka opatrovnice pro řízení s opatrovancem za účasti dalších osob, z níž vyplynulo, že opatrovanec měl výrazně zkreslený přehled o tom, jaké finanční prostředky zdědil po matce (hovořil asi o 3 000 Kč). Zároveň věděl o tom, jak kárně obviněná nakládá s jeho majetkem pouze v hrubých obrysech (např. nevěděl, že soudkyně bydlela v nemovitostech v Dejvicích). Uvedl též, že by rád bydlel ve svém domě, ale to by bylo možné pouze, pokud by měl dostatek financí na zajištění ošetřovatelky. K záznamu ze schůzky doplnila opatrovnice pro řízení také rekapitulaci schůzky s kárně obviněnou, jež potvrdila, že koupila nemovitostí v Dejvicích, neboť si to přála i matka opatrovance. Dále uvedla, že v nemovitosti bydlí a 3 000 000 Kč z peněž opatrovance použila na rekonstrukci domu. Kárně obviněná OS Praha 6 zaslala také vyjádření ze dne 18. 7. 2022, v němž obsáhle vylíčila životní osud opatrovance a svůj pohled na hospodaření s jeho majetkem, avšak transparentní vysvětlení nepředložila.

11. Dne 30. 8. 2022 pak proběhl pohovor kárně obviněné s místopředsedy městského soudu. Kárně obviněná jim sdělila, že výši kupní ceny za nemovitostí v Dejvicích stanovila sama i vzhledem k tomu, že o opatrovance a jeho rodinu celý život pečovala. Dále uvedla, že do údržby a oprav nemovitosti investovala „spoustu vlastních prostředků“, ačkoliv šlo pouze o cca 500 000 Kč, zatímco z prostředků opatrovance o cca 2,2 milionu Kč. V nemovitosti se má zdržovat od března 2022 (dosílka je však účinná již od ledna 2022), částku za užívání celé nemovitosti měla zaplatit najednou (bez specifikace data a částky), na byt v Modřanech v době pohovoru ještě nebyla uzavřena kupní smlouva, avšak prodávajícímu již byla uhrazena částka 5,9 milionu Kč.

12. Podle navrhovatelky tedy opatrovanec není s to rozhodovat o svých majetkových poměrech, čehož si je kárně obviněná dobře vědoma a opatrovance používá jako „živý nástroj“. Případné souhlasy opatrovance jsou s ohledem na výše uvedené znalecké závěry problematické, navíc je činí pod vlivem své nezkušenosti, hendikepu a absolutní důvěry v kárně obviněnou, jež arbitrárně určuje typ a výši plnění a protiplnění ve svůj prospěch. Navrhovatelka proto usoudila, že kárně obviněná uvedených faktorů zneužila, a poukázala na důvodné podezření, že soudkyně neznámým způsobem nakládala s prostředky, které opatrovanec zdědil po matce. Kárně obviněná tedy získala nemovitostí v Dejvicích za výrazně podhodnocenou cenu, čímž mohla opatrovanci vzniknout škoda až 8 995 000 Kč (navrhovatelka vycházela z toho, že v době podání kárného návrhu byla v inzerci obdobná nemovitost ve stejné ulici za cenu 27 990 000 Kč). Zároveň nechala zastavit celou nemovitost, nejen svůj podíl, a nejméně 2,2 miliony Kč opatrovance použila rovněž na rekonstrukci celé nemovitosti, čímž mu způsobila další škodu. Do nemovitosti se kárně obviněná nastěhovala a dle svého tvrzení za to opatrovanci zaplatila „jednorázově dopředu“ měsíční částku 10 000 Kč, avšak nespecifikovala, jak k ní dospěla a kdy ji uhradila. Kárně obviněná též nechává opatrovance žít v domnění, že nemá dostatečné prostředky na to, aby mohl žít ve vlastním domě.

13. Motivaci kárně obviněné lze podle navrhovatelky zjistit i tím, zda existuje závěť opatrovance a kdo je v ní ustanoven jeho dědicem, na což kárně obviněná neposkytla konkrétní odpověď. Navrhovatelka se domnívá, že není–li popsané hrubě nemravné jednání kárně obviněné trestným činem, je alespoň kárným proviněním. Od osoby, která je schopná zneužít nemohoucnosti svého zdravotně postiženého příbuzného, totiž nelze očekávat spravedlivé rozhodování. Ke skutku I navrhovatelka nakonec navrhla, aby o něm kárný soud s ohledem na šetření věci policí přerušil řízení.

14. Ke skutku II navrhovatelka na úvod podotkla, že kárně obviněná byla kárným soudem již rozhodnutím ze dne 22. 11. 2021 č. j. 16 Kss 3/2021–173, ve věci Pilařová III, shledána vinou z toho, že v nikoli ojedinělých případech následujících po sobě v kratším časovém odstupu kvůli tvrzeným rodinným a osobním obtížím zrušila jednání namísto toho, aby obtíže řešila způsobem, který by nenarušil řádný výkon soudnictví. Její laxní přístup se opakuje. Další problém s docházkou nastal již v srpnu 2022, kdy soudkyně ve věci 28 C 60/2017 zrušila jednání pro nemoc, ač nebyla v pracovní neschopnosti, nečerpala dovolenou ani rekonvalescenční volno. Soudkyně byla též opakovaně vyzývána k tomu, aby k výkonu své funkce přistupovala zodpovědně.

15. Samotný skutek II pak spočíval v tom, že se kárně obviněná nedostavila v pondělí 16. 1. 2023 na nařízený jiný soudní rok do areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice (dále jen „PNB“) hned na 8.00, ale dorazila až se zpožděním po tom, co jí to v 9.20 nařídila místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále též „OS Praha 8“) Mgr. Blanka Jarolímková. Celé situaci předcházela komunikace mezi soudkyní, personální pracovnicí OS Praha 8 a místopředsedkyní předchozí pátek, z níž vyplynulo, že soudkyně v pondělí 16. 1. 2023 ráno na zhlížení do PNB dorazí, neboť nebude prodlužovat pracovní neschopnost, resp. dovolenou. V pondělí ráno kárně obviněná též telefonicky ředitelce správy soudu sdělila, že vezla vozem bratrance do ÚVN a do PNB jet neměla. V pátek jí totiž vyšší soudní úředník Mgr. P. Ch. měl sdělit, že do PNB jezdit nemá, jelikož tam pojede zastupující soudce. Mgr. Ch. k tomu uvedl, že ho kárně obviněná neinformovala o své dřívější domluvě s místopředsedkyní a že jí pouze v obecné rovině sdělil, že by s antibiotiky neměla chodit do práce. Po zhlédnutích v PNB kárně obviněná kolem 13.15 informovala místopředsedkyni, že vše proběhlo v pořádku a že ji svým vozem odvezl JUDr. J. Ž., advokát, který byl v PNB jako zástupce zhlížených osob. Soudkyně následně celou situaci vysvětlila všem zúčastněným e–mailem. Vyjádření poskytla také později na schůzce s navrhovatelkou, přičemž celou situaci vysvětlovala v zásadě jako výsledek nedorozumění v komunikaci. Odkázala též na e–mailovou zprávu od dozorčí úřednice J. F., z níž mělo vyplývat, že na jiný soudní rok v PNB pojede jiný soudce.

16. Navrhovatelka sice uznává, že soudce nemusí docházet do budovy soudu přesně v rozvržené pracovní době, avšak na druhou stranu kárná judikatura dovodila, že soudce musí se soudem spolupracovat na dálku i v době své indispozice a v určité míře úkolovat své spolupracovníky. Na tuto povinnost kárně obviněná rezignovala, neboť nekomunikovala se svým zastupujícím soudcem. Svou obranu zároveň postavila na nepravdivém tvrzení, že jí její vyšší soudní úředník a vedení soudu (dozorčí úřednice) nařídili, aby se ke zhlédnutí nedostavila. Takový přístup je dle navrhovatelky nepochopitelný a popírá zásadu zákonného soudce. Zároveň vyzdvihla, že kárně obviněná upřednostnila řešení svých osobních záležitostí před výkonem povinností soudkyně. Jakékoliv selhání jednotlivého soudce v oblasti pracovní morálky a disciplíny přitom zavdává příčinu k cíleným, často i přehnaným útokům na důstojnost a důvěryhodnost nejen soudců, ale celé soudní moci. Obrana soudkyně je neblahá i proto, že své pochybení opětovně „hází“ na své spolupracovníky.

17. Kárně obviněná dle názoru navrhovatelky postrádá elementární mravní zásady potřebné pro výkon funkce soudce a rovněž nemá základní znalosti, které se dané funkce týkají. Navrhovatelka proto navrhla kárné opatření odvolání z funkce soudkyně.

18. Navrhovatelka kárnému soudu navrhla provedení těchto důkazů k prokázání svých tvrzení: a. spis městského soudu sp. zn. 54 Co 257/2022, b. spis OS Praha 6 sp. zn. 0 P 186/2018, c. spis OS Praha 6 sp. zn. 26 D 523/2020, d. usnesení OS Praha 6 ze dne 21. 7. 2020 č. j. 26 D 523/2020–147 o vypořádání pozůstalosti po matce opatrovance, e. zápis z pohovoru s kárně obviněnou dne 30. 8. 2022 – k vyžádání u městského soudu, f. trestní oznámení městského soudu ze dne 1. 9. 2022, g. výpis z katastru nemovitostí ohledně nemovitosti v Dejvicích ze dne 1. 2. 2023, h. kupní smlouva na nemovitosti v Dejvicích ze dne 9. 6. 2021, i. smlouva o zřízení zástavního práva ze dne 31. 3. 2021, j. absenční karta kárně obviněné za rok 2022 a leden 2023, k. spis OS Praha 8 sp. zn. 28 C 60/2017, l. evidence pracovní doby kárně obviněné za srpen 2022, m. úřední záznam ze dne 24. 1. 2023 z jednání ohledně výslechů v PNB dne 16. 1. 2023, n. e–mail ze dne 16. 1. 2023 rozeslaný kárně obviněnou, o. záznam s vyjádřením soudkyně, resp. zápis ze schůzky ze dne 27. 1. 2023, vč. doplňujícího e–mailu kárně obviněné z téhož dne, p. e–mail ze dne 11. 1. 2023 od dozorčí úřednice.

II. Dočasné zproštění výkonu funkce soudkyně

19. Ministr spravedlnosti v návaznosti na podaný kárný návrh rozhodnutím č. j. MSP–68/2023–OPAJ–SO/3 ze dne 22. 3. 2023 zprostil kárně obviněnou dočasně výkonu funkce soudkyně podle § 100 odst. 1 písm. b). Ministr konstatoval, že míra závažnosti jednání, které je kárně obviněné kladeno za vinu, je tak vysoká, že její setrvání ve funkci soudkyně po dobu kárného řízení je naprosto neslučitelné se zájmy chráněnými § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Proti tomuto rozhodnutí podala kárně obviněná námitky, v nichž uvedla, že se ničeho z toho, co je jí kladeno za vinu, nedopustila a trestní oznámení i kárný návrh byly podány, aniž si jejich autoři cokoliv prověřili.

20. Kárný soud usnesením ze dne 17. 4. 2023 č. j. 11 Kss 1/2023–106 námitky kárně obviněné zamítl. V podrobnostech kárný soud odkazuje na uvedené usnesení. Níže uvádí pouze důkazní návrhy stran, neboť se netýkají pouze otázky dočasného zproštění výkonu funkce soudkyně. Obzvláště v případě námitek kárně obviněné je pak zřejmé, že důkazní návrhy vztahuje též ke kárnému návrhu jako celku.

21. Kárně obviněná v námitkách navrhla provedení následujících důkazů: q. e–mailová korespondence kárně obviněné s místopředsedy městského soudu, r. podání kárně obviněné či přímo opatrovance vůči OS Praha 6 a městskému soudu, vč. čestného prohlášení RNDr. B. P. ze dne 24. 4. 2023, s. čestná prohlášení členů nejbližší rodiny opatrovance a sousedů, t. znalecký posudek znaleckého ústavu ÚVN (totožné s důkazními návrhy Z a FF, součást opatrovnického spisu k důkazu B), u. výslech vyššího soudního úředníka Mgr. P. Ch., v. výslech advokáta JUDr. J. Ž., w. výslech vedoucího kanceláře Bc. D. E., x. výslech místopředsedkyně Mgr. Blanky Jarolímkové.

22. Navrhovatelka ve vyjádření k námitkám označila a přeložila tyto důkazy: y. usnesení OS Praha 6 ze dne 2. 6. 2022 č. j. 0 P 186/2018–146 a usnesení městského soudu ze dne 11. 8. 2022 č. j. 54 Co 257/2022–185, kterými byl opatrovanci ustanoven opatrovník pro správu jmění, a to nejprve městská část Praha 6, což městský soud změnil na městskou část Praha 4 (je obsahem opatrovnického spisu – důkaz B), z. znalecký posudek znaleckého ústavu ÚVN o duševním stavu opatrovance ze dne 17. 10. 2022 (totéž jako důkazní návrh T a FF, součást opatrovnického spisu k důkazu B), aa. zpráva o osobě opatrovance a nakládání s jeho majetkem od kárně obviněné ze dne 20. 9. 2022 (je obsahem opatrovnického spisu – důkaz B), ab. zpráva, žádost o součinnost se správou majetku od městské části Praha 4 ze dne 20. 3. 2023, vč. protokolu o jednání s kárně obviněnou ze dne 23. 11. 2022 a výzvy pro kárně obviněnou ze dne 20. 3. 2023 (je obsahem opatrovnického spisu – důkaz B), ac. protokol OS Praha 6 o zhlédnutí opatrovance ze dne 29. 3. 2023 č. j. 0 P 186/2018–510 (je obsahem opatrovnického spisu – důkaz B).

III. Vyjádření kárně obviněné

23. Předseda kárného senátu zaslal kárně obviněné návrh na zahájení řízení a poučil ji o jejích právech podle § 12 a §13 kárného zákona.

24. Kárně obviněná na úvod zdůraznila, že ve věci nebylo orgány činnými v trestním řízení zahájeno trestní stíhání, ač městský soud podal také trestní oznámení. Kárně obviněné není známo, v jaké fázi se prověřování věci nachází, nicméně pokud by orgány činné v trestním řízení věci odložily, bylo by zjevné, že se trestného činu nedopustila. Pokud by naopak trestní stíhání zahájily, bylo by namístě kárné řízení přerušit. Kárně obviněná poukázala též na potřebu dodržovat presumpci neviny. Trestní oznámení i kárný návrh přitom místopředsedové městského soudu podali bez toho, aby přihlédli k důkazům a listinám, jež kárně obviněná předkládala. Nezjistili ani stanovisko opatrovance, kárně obviněná se též mohla vyjádřit až po podání návrhu a s návrhem neseznámili ani soudcovskou radu.

25. K převodu nemovitostí v Dejvicích kárně obviněná konstatovala, že podíl nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 9. 6. 2021, jejíž platnost nebyla zpochybněna a kárně obviněná je jako spoluvlastník zapsána v katastru nemovitostí. Jde–li o kupní cenu, ta byla stanovena v soukromoprávním aktu (kupní smlouvě) mezi opatrovancem a kárně obviněnou, přičemž oba řádně projevili svou vůli a byli k tomu oprávněni. Posudek, na který odkazuje navrhovatelka, vypracoval znalec téměř rok před podpisem smlouvy a nelze odhlédnout od toho, že dům vyžadoval opravy a chátráním mohla jeho cena klesnout. Opatrovanec je přitom de iure i de facto svéprávný, což vyplývá z posudku ÚVN ze dne 17. 10. 2022, který je součástí opatrovnického spisu OS Praha 6 sp. zn. 0 P 186/2018, a z následného rozsudku. Podle kárně obviněné nemusela soudu předkládat informace o poměrech opatrovance a o správě jeho jmění, neboť nebyla správou jmění pověřena. Zároveň měl případnou sankci uložit OS Praha 6, který vedl opatrovnické řízení. Tvrzení o tom, že soudkyně opatrovance zmanipulovala, je pouze subjektivní a navrhovatelka k němu nepředkládá žádný důkaz. Kárně obviněná dále uvedla, že povinnost podávat pravidelně soudu zprávu se s ohledem na § 73 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, vztahuje pouze na opatrovníky osob omezených ve svéprávnosti, přičemž z rozsudku OS Praha 6 neplyne ani to, že by byla pověřená správou majetku opatrovance.

26. Vztahy mezi kárně obviněnou, opatrovancem a jeho zesnulými rodiči byly a jsou rodinné, neboť soudkyně žila s jejich rodinou a starala se o její členy od roku 1982. Pečovala jak o opatrovance (svého bratrance), tak o tetu a strýce, a této péči věnovala a věnuje veškerý svůj volný čas. O způsobu naložení s majetkem opatrovance a o jeho péči bylo rozhodnuto již několik let před smrtí rodičů – soudkyně vše podrobně popsala ve zprávě o poměrech opatrovance pro OS Praha 6. Rodinné poměry potvrzují též čestná prohlášení M., J. a M. K. ze dne 20. 4. 2023. Podle kárně obviněné je též otázkou, zda kárný návrh nezasahuje do jejího práva na soukromí, garantovaného čl. 10 Listiny základních práv a svobod.

27. Zároveň je podle soudkyně logické, že pokud nemovitost v Dejvicích potřebovala opravy jako celek, resp. potřebovala totální rekonstrukci, byla jako celek zatížena zástavním právem. Kárně obviněná s opatrovancem totiž vlastní ideální podíly, takže bez reálného rozdělení nelze nechat opravit pouze polovinu domu. Hypoteční úvěr se zástavou váznoucí na celé nemovitosti je vhodnější řešení než nutné opravy nedělat z finančních důvodů. K propadnutí zástavy přitom nedošlo, takže opatrovanci nevznikla žádná škoda. Pokud navrhovatelka dovozuje, že vynaložení částky 2,2 milionu Kč nemuselo mít pro opatrovance význam, přehlíží zhodnocení nemovitosti. Jmění opatrovance díky pomoci kárně obviněné vzrostlo asi o 3 miliony Kč, soudkyně totiž činila kroky poctivě, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí ve prospěch opatrovance. Rekonstrukce byla z důvodu probíhajících řízení pozastavena a opatrovanci uniká též nájem, který by mohl získat z pronájmu bytu v Modřanech, neboť mu městská část Praha 4 (opatrovnice pro správu jmění) zablokovala přístup k jeho účtu. To, že není jasné, jak platí soudkyně opatrovanci nájem, pak není kárným proviněním, neboť kárně obviněná užívá byt jako spoluvlastnice, nikoliv z titulu nájmu.

28. Skutečnost, že opatrovanec pobývá v Domově Sue Ryder pak plyne z toho, že kárně obviněná sice byla opatrovnicí, ale nikoliv ustavenou pečovatelkou. Péči mu poskytovala dobrovolně na základě rodinného přání, přičemž bez soustavné pomoci třetí osoby by ve svém domě nemohl žít nehledě na prostředky. Volba Domova Sue Ryder vycházela i z přání zesnulé matky opatrovance. Umístění osoby, která vyžaduje péči z důvodu svého zdravotního stavu či stáří, do domova s pečovatelskou službou zároveň není ani kárným proviněním, ani trestným činem, přičemž opatrovanec v domově nepobývá proti své vůli. K péči o opatrovance přihlédl též kárný soud v rozhodnutí Pilařová III, v rámci odkazu na „lidsky pochopitelné důvody“.

29. S ohledem na to, že při jednání budou prováděny i důkazy o zdravotním stavu opatrovance, kárně obviněná navrhla, aby kárný soud při projednávání věci vyloučil veřejnost.

30. Skutek II pak podle soudkyně navrhovatelka nepopsala přesně. Kárně obviněná se snažila provedení úkonů v PNB zajistit a provést, přičemž se jedná o mimořádný případ, a věc tak mohla být řešena pouze domluvou či výtkou.

31. Kárně obviněná kárnému soudu navrhla provedení těchto důkazů: ad. položení dotazu městskému soudu a jím označenému orgánu činnému v trestním řízení, jak bylo naloženo s trestním oznámením ze dne 1. 9. 2022, ae. spis OS Praha 6 sp. zn. 0 Nc 22048/2017 (součást opatrovnického spisu k důkazu B), af. znalecký posudek ÚVN ze dne 17. 10. 2022 (výše také jako důkazy T a Z, součást opatrovnického spisu k důkazu B), ag. spis OS Praha 6 sp. zn. 0 P 186/2018 (výše též jako důkaz B), ah. výslech kárně obviněné, ai. čestná prohlášení M., J. a M. K. ze dne 20. 4. 2023, aj. znalecký posudek z oboru ekonomika – ceny staveb, ak. spis kárného soudu sp. zn. 16 Kss 3/2021.

32. Kárně obviněná kárnému senátu navrhla, aby ji kárné žaloby zprostil.

33. Kromě již uvedených důkazů si kárný soud vyžádal také: al. osobní spis kárně obviněné. IV. Ústní jednání a další průběh řízení IVa. Ústní jednání 5. 6. 2023

34. Ústního jednání dne 5. 6. 2023 se zúčastnila kárně obviněná se svým obhájcem a kárná navrhovatelka. Kárný soud po slyšení stran usnesením zamítl návrh kárně obviněné na vyloučení veřejnosti. Konstatoval, že § 17 odst. 6 kárného zákona stanoví bez jakýchkoliv výjimek veřejnost ústního jednání. Přiměřeným použitím zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), podle § 25 kárného zákona by sice mohlo být takové opatření učiněno, avšak v projednávané věci nejsou předpoklady § 200 trestního řádu naplněny.

35. Následně navrhovatelka přednesla kárný návrh a předseda senátu podal stručnou zprávu o dosavadním průběhu řízení a předal stranám krátkou cestou listiny, které se v mezidobí ve spisu nashromáždily. Před zahájením dokazování kárně obviněná prohlásila, že necítí vinu ve vztahu k ani jednomu ze skutků.

36. V rámci svého výslechu kárně obviněná (důkaz HH) opakovaně akcentovala, že pro posouzení věci jsou velmi důležité rodinné vazby, neboť o svého opatrovance (bratrance) dlouhodobě pečuje a do jejich smrti pečovala i o jeho rodiče (svou tetu a strýce), kteří ji tak vnímali jako svou dceru. Zároveň neměli v Praze žádnou rodinu – nejbližší příbuzní mají vysoký věk a žijí u Uherského Hradiště a v Kyjově. O umístění opatrovance do Domova Sue Ryder přitom bylo rozhodnuto už jeho matkou a měli do něj nastoupit společně v okamžiku, kdy opatrovanec dosáhne věku 65 let. Matka však zemřela už 4. 4. 2020 (období covidu). Kárně obviněná tedy zůstala na celodenní péči o opatrovance nejprve zcela sama (strýc, otec opatrovance, zemřel již o několik let dříve), pak se dvěma bratranci. V průběhu dvou týdnů obvolávala nejrůznější instituce a organizace, až se jí ho podařilo dostat k Boromejkám (Domov sv. Karla Boromejského, pozn. soudu), odkud se posléze přesunul do Domova Sue Ryder.

37. Soudkyně začala rekonstrukci domu, resp. v ní pokračovala také na přání matky opatrovance, která jí za svého života uložila, ať se postará o opatrovance a dům a žije s ním jako dosud. Původní představa tety tedy byla, že zrekonstruují nemovitosti v Dejvicích, jež byly v havarijním stavu, a následně se teta s opatrovancem přesunou do Domova Sue Ryder a kárně obviněná bude v domě bydlet a oni za ní budou jezdit na víkendy, na Vánoce, zkrátka se v domě bude scházet rodina. Po úmrtí tety (matky opatrovance) proto soudkyně rekonstruovala dále (teta stihla opravit pouze střechu) a postupně se objevovaly další problémy související se stavem a stářím nemovitostí, což opravy domu prodlužovalo a prodražovalo. Proto koupila půlku domu od svého bratrance (na základě přání jeho rodičů, aby dům zůstal v rodině), vzala si hypotéku a začala investovat své peníze. Proinvestovala necelý milion, objednala práce za další statisíce a pak se začala řešit situace s opatrovnictvím. Nemovitost tedy není zcela zrekonstruovaná. Peníze, které opatrovanec zdědil po zesnulých rodičích, používala kárně obviněná na rekonstrukci proto, že byly na rekonstrukci určeny již matkou opatrovance. Kupní cenu podílu a výši hypotéky stanovila soudkyně na základě doporučení finančních a dalších poradců tak, aby transakce nebyla pro opatrovance riziková. Kárně obviněná se ohradila též vůči tomu, že by zneužila kognitivní hendikep opatrovance. Ze závěrů znaleckého posudku ÚVN totiž plyne, že má poměrně vysoké IQ, je schopen právně jednat a spravovat své jmění. Opatrovanec je také schopen vše pochopit a analyzovat, pouze je více manipulovatelný, protože žije v sociálně uzavřeném prostředí.

38. K dotazům kárného soudu kárně obviněná uvedla, že do dočasného zproštění výkonu funkce soudkyně vykonávala agendu civilní a detenční. Ohledně svých povinností coby opatrovnice soudkyně odkázala na znění zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dodala, že opatrovnický soud postupoval v rozporu se zákonem, pokud po ní požadoval podávání zpráv. Takovou povinnost totiž má opatrovník pouze v případě omezení svéprávnosti opatrovance. Dále kárně obviněná upřesnila, že s peněžními prostředky opatrovance nyní disponuje městská část Praha 4 a že kupní cenu za nemovitostí v Dejvicích uhradila na účet opatrovance. K získání hypotečního úvěru přitom bylo nutné zastavit celou nemovitost. Převážně z této kupní ceny se potom koupil investiční byt v Modřanech, který v mezidobí výrazně získal na hodnotě. Podpisy na kupní smlouvě ověřoval notář JUDr. A. B., který je manžel známé kárně obviněné a ověřoval podpisy již rodičům opatrovance, takže jej znal. Kárně obviněná též potvrdila, že další notář odmítl ověřit podpis opatrovance na kupní smlouvě, a to po rozhovoru se zaměstnankyní Domova Sue Ryder. Hypoteční úvěrovou smlouvu soudkyně uzavřela s bankou sama a úvěr si vzala na 5,5 milionů Kč.

39. Z nemovitosti v Dejvicích kárně obviněná užívá kuchyň, koupelnu a ložnici. Další pokoje jsou připraveny pro opatrovance a jeho návštěvy dle přání jeho matky. Opatrovanci jako kompenzaci za užívání domu (nájemné) zaplatila dopředu na několik měsíců (od dubna 2022 do července nebo listopadu 2023) s tím, že měsíční částka činila 10 tisíc Kč. Před přestěhováním kárně obviněná bydlela v nájemním bytě o dispozici 3 + kk na Černém Mostě. Investiční byt 2+kk v Modřanech je momentálně z důvodu sporů neobývaný (nelze jej pronajmout, což by se však mělo brzy změnit).

40. Skutek II kárně obviněná vysvětlila jako komunikační nedorozumění. V PNB měla být v 8 hod., ale dorazila tam po telefonátu od místopředsedkyně před 10. hod. a advokát, který byl na místě, z toho nečinil žádný problém. V nemocnici zároveň nikdo nevěděl, v kolik hodin měla zhlédnutí probíhat, takže ani z tohoto důvodu nenastala žádná komplikace a nedošlo k porušení soudcovské etiky. Zastupující soudce pak byl připraven proto, že soudkyně byla dříve nemocná a nebylo jisté, zda bude v pondělí k dispozici.

41. K dotazům ze strany navrhovatelky soudkyně uvedla, že v pozůstalostním řízení opatrovance zastupovala už jako opatrovnice. Jako opatrovnice měla také zřízena dispoziční práva k účtům. Tvrdila též, že opatrovanec jezdí do nemovitostí v Dejvicích asi jednou měsíčně. Častěji to není možné z důvodu jeho současného zdravotního stavu a nedostupnosti specializovaných přepravních služeb. Kárně obviněná dále vypověděla, že dala k soudu návrh na schválení právního jednání – kupní smlouvy na byt v Modřanech, ale soud řízení zastavil, protože opatrovanec je svéprávný a schválení nepotřebuje. V případě koupě poloviny nemovitostí v Dejvicích však o schválení nežádala, neboť byla přesvědčena o tom, že není potřeba.

42. K dotazům svého obhájce kárně obviněná upřesnila, že opakované řízení o omezení svéprávnosti opatrovance soud zastavil, neboť opatrovanec je svéprávný. První řízení o omezení svéprávnosti pak zahájila ještě matka opatrovance. Soudkyně doplnila, že opatrovance v pečovatelském zařízení navštěvuje i třikrát týdně a nebyla jí uložena žádná povinnost vést účetnictví. Na rekonstrukci nemovitostí v Dejvicích se soudkyně intenzivně podílela vlastní prací, za kterou nic neúčtovala, a v minulosti (především od r. 2015) pečovala též o rodiče opatrovance, kteří se dožili vysokého věku přes devadesát let. Ani jednou přitom neobdržela stížnost od sousedů ani od rodiny na provádění rekonstrukce či péči o rodinu.

43. Kárně obviněná v průběhu své výpovědi navrhla provedení důkazu: am. místní šetření v nemovitosti v Dejvicích k prokázání jejího stavu.

44. Po výslechu kárně obviněné předseda senátu ověřil u navrhovatelky, že v případě skutku II spočívá povinnost, kterou kárně obviněná porušila, v tom, že přišla na jiný soudní rok pozdě. Její přístup tedy nebyl dostatečně svědomitý. Nebýt souběhu se skutkem I, podle navrhovatelky by byla adekvátním kárným opatřením s ohledem na recidivu nízká srážka z platu. Ke skutku I uvedla, že dle jejího názoru kárně obviněná měla povinnost jako opatrovnice spravovat majetek svého opatrovance a správy se také chopila. Pochybení soudkyně je přitom i v morální rovině.

45. Následně kárný soud provedl listinné důkazy, které měl k dispozici. Konkrétně ke skutku I důkazy D, F, G, H, I, Y, BB a CC, ke skutku II důkazy J, L, M, N, Oa Paz dalších důkazy KK a LL.

46. Jednání předseda senátu ukončil usnesením, v němž uložil navrhovatelce, aby do konce června 2023 upřesnila, jaké právní či morální či jiné povinnosti kárně obviněná konkrétně porušila vytýkaným jednáním skutku I a II (výrok I), oběma stranám, aby do konce června 2023 shrnuly důkazní návrhy a v případě svědků upřesnily, k jakým skutečnostem mají být vyslechnuti a co se jejich výslechem má prokázat (výrok II), a jednání odročil na pondělí 18. 9. 2023 s tím, že strany již nebudou na jednání obesílány (výrok III). IVb. Průběh řízení mezi jednáními

47. Kárně obviněná doručila kárnému soudu dne 30. 6. 2023 sdělení, v němž navrhla provedení následujících důkazů: an. znalecký posudek znalecké kanceláře PROFI–TEN a.s. ze dne 23. 5. 2023 č. 2876–2023 k stanovení tržní hodnoty bytové jednotky č. X, LV X v bytovém domě č. p. X, jež je součástí pozemku parc. č. X, LV X, k. ú. Modřany (zahrnuto také pod důkazem JJ, dále též „znalecký posudek bytu v Modřanech“), ao. znalecký posudek znalecké kanceláře PROFI–TEN a.s. ze dne 17. 4. 2023 č. 2862–2023 k stanovení tržní hodnoty RD č. p. X, jež je součástí pozemku parc. č. XA, zastavěná plocha a nádvoří, a garáže, stavby bez č. p/č. e., jež je součástí pozemku parc. č. XB, vše LV X k. ú. Dejvice (zahrnuto také pod důkazem JJ, dále též „znalecký posudek nemovitosti v Dejvicích“), ap. spis OS Praha 6 sp. zn. 0 P 186/2018 včetně příloh a posudků, které se týkají opatrovance (výše jako důkazy B a GG), aq. dotaz u městského soudu a u jím označeného orgánu činného v trestním řízení, jak bylo naloženo s trestním oznámením ze dne 1. 9. 2022, včetně spisové dokumentace orgánů činných v trestním řízení (viz též důkaz DD), ar. znalecký posudek ÚVN ze dne 17. 10. 2022 (výše jako důkazy T, Z a FF, součást opatrovnického spisu k důkazu B), as. spis OS Praha 6 sp. zn. 0 Nc 22048/2017 (výše jako důkaz EE, součást opatrovnického spisu k důkazu B).

48. Téhož dne doručila kárnému soudu své sdělení (repliku ke stanovisku kárně obviněné) také kárná navrhovatelka. Na úvod uvedla, že vše čerpá ze spisu OS Praha 6 sp. zn. 0 P 186/2018 (důkazní návrh B, GG, PP). Zopakovala, že OS Praha 6 soudkyni spolu s jmenováním do funkce opatrovnice též detailně poučil o jejích právech a povinnostech a vyzval ji k zaslání soupisu spravovaného jmění posuzovaného a též k podávání každoročních zpráv o poměrech posuzovaného společně s vyúčtováním správy jeho jmění. Kárně obviněná OS Praha 6 doručila soupis jmění dne 22. 1. 2019 a poslední zprávy o poměrech opatrovance ve dnech 9. 7. 2020 a 6. 8. 2020, v nichž informovala o úmrtí matky opatrovance (nastalo už 4. 4. 2020) a jeho následném umístění do Domova sv. Karla Boromejského. Kárný soud podotýká, že pro stručnost nebude rekapitulovat okolnosti, které navrhovatelka uvedla již v kárném návrhu.

49. Další zprávu o poměrech opatrovance podala kárně obviněná po opakovaných urgencích, které osobně převzala, až v září 2022. Ve zprávě uvedla, že náklady opatrovance od 4. 4. 2020 do srpna 2022 (vč. nákladů za pobyt v Domově sv. Karla Boromejského a Sue Ryder) činily přinejmenším téměř milion Kč. Do těchto nákladů započetla např. také pojištění domu za roky 2020 a 2021 nebo vodné a stočné za rok 2020 a část roku 2021. Náklady za rekonstrukci domu činily přibližně dva a třičtvrtě milionu Kč a za vybavení domu (vč. pračky, sušičky či vysavače na okna) přibližně šest set tisíc Kč. Byt v Modřanech stál včetně kuchyně necelých 6 milionů a tři sta tisíc Kč. Na účtu opatrovance k 20. 9. 2022 z původní hotovosti přes 11 milionů Kč zůstalo necelých osm set tisíc Kč. Soudkyně poukázala na to, že koupí bytu byl majetek opatrovance zhodnocen o 2 miliony Kč a rekonstrukcí byla polovina domu opatrovance v Dejvicích zhodnocena o 8 a čtvrt milionu Kč. Sama přitom za rekonstrukci, vybavení bytu v Modřanech či péči o opatrovance hradila celkem přibližně čtyři sta tisíc Kč. Dodatečně do spisu doplnila též znalecký posudek, v němž znalec ohodnotil dům na 23 milionu Kč a garáž na 1 150 000 Kč.

50. Z výpisů z účtu opatrovance dále plyne, že kárně obviněná z prostředků opatrovance hradila nejen rekonstrukci nemovitostí v Dejvicích jako celku, nýbrž běžně i své vlastní potřeby. Navrhovatelka uvedla nákupy dámského oblečení, kabelek, obuvi, šperků, kosmetiky, či lyžařské výstroje. Dále platby na e–shopech, za kadeřnické a veterinární služby nebo za potraviny, pohonné hmoty či návštěvy restaurací. Zpravidla se jednalo o platby v řádech tisíců, ale i desetitisíců, některé byly provedeny i v zahraničí. Soudkyně z účtu opatrovance posílala peníze i svým dětem, a to v řádech tisíců až statisíců. Z účtu opatrovance kárně obviněná hradila též náklady své zástupkyně v řízení u OS Praha 6 a pojištění nemovitosti v Dejvicích. Pravidelné měsíční náklady opatrovance přitom činily přinejmenším necelých 28 000 Kč (pobyt v Sue Ryder, byt v Modřanech a telefon) a jeho příjem byl přibližně 15 000 Kč (důchod). Zůstatek na účtu opatrovance ke dni 1. 2. 2023 pak činil pouhých 183 880,75 Kč.

51. Navrhovatelka odkázala též na zhlédnutí opatrovance ze dne 29. 3. 2023, v rámci něhož opatrovanec uvedl, že v nemovitosti v Dejvicích byl asi před rokem a že na rekonstrukci bylo z jeho prostředků použito asi 300 000 Kč a po matce zdědil asi 5 000 Kč (ve skutečnosti přitom zdědil cca 6 milionů Kč). Na účtu by měl mít asi 300 000 Kč a ještě neuvažoval o tom, co by si mohl koupit za zděděné peníze. Opatrovanec dále věděl, že podepisoval mnoho dokumentů včetně zástavní smlouvy, ale o zástavním právu neměl vůbec představu. Rovněž věděl o koupi bytu v Modřanech, ale neměl představu, od kdy jej hodlá pronajímat. Dodal, že koupě byl nápad především opatrovnice, aby nepřicházel o peníze. Opatrovanec uzavřel, že si přeje, aby kárně obviněná byla i nadále jeho opatrovnicí. Ze závěrů znaleckého posudku ÚVN navrhovatelka vyzdvihla, že opatrovanci hrozí právním jednáním závažná újma vlivem jeho zvýšené naivity, ovlivnitelnosti a zneužitelnosti a že jeho sociální schopnosti lze připodobnit k dítěti raného (školkového) věku.

52. Navrhovatelka konstatovala, že se kárně obviněná ujala správy majetku opatrovance, po smrti jeho matky se ujala rovněž správy zděděného majetku a vystupovala též vůči bance, takže získala dispoziční oprávnění k účtům opatrovance. Správu majetku musela vykonávat se všemi právy a povinnostmi a jako opatrovnice neměla povinnost majetek zhodnotit, nýbrž jej zachovat ve prospěch opatrovance. Kárně obviněná zároveň porušila povinnosti spravovat majetek opatrovance odděleně od svého a s péčí řádného hospodáře. Konkrétně přitom odkázala na § 461 odst. 1, § 1411 a § 1414 občanského zákoníku. Navrhovatelka se domnívá, že soudkyně vedle sporného převodu spoluvlastnického podílu, zastavení nemovitosti v Dejvicích jako celku a financování rekonstrukce nemovitosti rovněž využívala peníze z účtu opatrovance pro svoji potřebu a potřebu své rodiny, nejen tedy ke zhodnocení majetku posuzovaného. Tak postupovala i v době, kdy z důvodu jmenovaní opatrovníka pro správu jmění nemohla s daným majetkem vůbec disponovat.

53. Za přibližně dva roky tak kárně obviněná z účtu opatrovance odčerpala více než 5 milionu Kč, aniž by dokázala přesvědčivě vysvětlit, jak s nimi naložila. Ke zdůvodnění soudkyně, že šlo mimo jiné o dary, navrhovatelka podotkla, že vynaložené množství prostředků se zjevně vymyká představě o tom, co je běžným darováním. K argumentu zhodnocení majetku opatrovance se nabízí otázka, zda kárně obviněná nezhodnocovala spíše majetek svůj, jelikož nemovitosti v Dejvicích obývá se svým synem a opatrovanci z toho žádný prospěch neplyne. Byt v Modřanech pak byl pořízen z popudu opatrovnice a opatrovanci žádný příjem negeneruje.

54. Kárná navrhovatelka okolnosti shrnula tak, že kárně obviněná za peníze opatrovance zrekonstruovala jejich společný dům, sama se na rekonstrukci finančně podílela zanedbatelně, čímž zvýšila hodnotu své ideální poloviny nemovitosti v Dejvicích o více než 7 milionů Kč. Nemovitost též užívá a vybavila ji z peněz opatrovance. Soudkyně zároveň svými finančními operacemi ohrozila základní potřeby opatrovance, neboť mu ke dni 1. 2. 2023 zůstaly úspory, jež postačovaly na krytí jeho minimálních výdajů po dobu čtrnácti měsíců. To vše přesto, že si kárně obviněná uvědomovala hendikep opatrovance a snížení jeho schopnosti právně jednat vlivem osobnostní nezralosti a sociální nezkušenosti.

55. Chování kárně obviněné podle navrhovatelky vyvolává dojem nezodpovědnosti, bezohlednosti, sobeckého zneužití a manipulování bezbranného člověka. Intenzita odsudku takového jednání je přitom umocněna tím, že se ho dopustila soudkyně, která by měla jít příkladem. Svým extrémně nemorálním jednáním soudkyně podle navrhovatelky ohrozila důvěru v justici a zajišťování spravedlnosti a v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

56. Navrhovatelka zároveň u skutku I upřesnila skutkovou větu a právní větu kárného návrhu spolu s vymezením povinností, které svým jednáním kárně obviněná porušila, takto: I. jako opatrovnice pana M. K., nar. X, ustanovená rozsudkem OS Praha 6 ze dne 21. 3. 2018, č.j. 0 Nc 22048/2017–29 v období od června 2021 do 31. 1. 2023 v rozporu se svými povinnostmi opatrovnice stanovenými v § 461 odst. 1 a § 485 odst. 2 zák. č. 89/2012, občanský zákoník, dále „o.z.“ a povinnostmi při správě cizího majetku dle § 1411 o.z. a §1414 o.z. a v rozporu se všeobecnými etickými zásadami, při správě cizího majetku nepostupovala s péčí řádného hospodáře, finanční prostředky opatrovance smísila s vlastními finančními prostředky a z těmito prostředky nakládala jako s vlastními; I.1. ve svůj prospěch využila osobnostní nezralosti a sociální nezkušenosti opatrovance, kdy opatrovanci předložila k podpisu zástavní smlouvu UniCredit Bank na nemovitost v Praze 6, na zajištění hypotečního úvěru, který u banky UniCredit Bank čerpala, I.2. z prostředků úvěru odkoupila od opatrovance nemovitosti na Praze 6, za jeho finanční prostředky nemovitost zrekonstruovala a vybavila, čímž zhodnotila svoji ideální polovinu nemovitosti minimálně o 7 000 000 Kč, sama se však na rekonstrukci finančně podílela zanedbatelně, I.3. kromě rekonstrukce z finančních prostředků opatrovance hradila také potřeby své a svých rodinných příslušníků, přičemž opatrovanci z původní částky 5 823 770,56 Kč ke dni 1. 2. 2023 zůstávají úspory ve výši 183 880,75 Kč, což do budoucna ohrožuje úhradu základních potřeb opatrovance, I.4. v období června 2021 až září 2022 neplnila povinnost k vyúčtování správy jmění (ani předložit předběžné vyúčtování, nedisponovala–li dostatkem informací), tedy shora popsanými skutky opakovaně zaviněně porušila své povinnosti soudce podle § 80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, zdržet se v občanském životě všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce, a druhotně tím ohrozila důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

57. Podáním ze dne 29. 8. 2023 kárná navrhovatelka navrhla k provedení důkazu: at. e–mail správce Společenství vlastníků pro dům Belárie Minimax D2, ze dne 12. 7. 2023, Ing. J. S., PhD.

58. Podle navrhovatelky se jedná o dům, v němž se nachází zmíněný investiční byt opatrovance 2+kk v Modřanech. Z vyjádření kárně obviněné podle navrhovatelky vyplynulo, že „investiční“ byt, který pořídila opatrovanci, je prázdný a nepronajímaný kvůli probíhajícím sporům. Z předloženého e–mailu naopak vyplývá, že to není pravda, byt prázdný není a bydlí v něm syn kárně obviněné. I tento důkaz podporuje závěry, že kárně obviněná jednala v rozporu se zájmy opatrovance a na jeho úkor obohacovala sebe a své děti. Opatrovanec z pořízení „investičního“ bytu neměl žádný prospěch, naopak nesl náklady bydlení syna kárně obviněné. Toto nové zjištění ještě zhoršuje morální obraz kárně obviněné.

59. Na repliku kárné navrhovatelky kárně obviněná reagovala duplikou, kterou kárnému soudu doručila 6. 9. 2023. Soudkyně poukázala na to, že kárná navrhovatelka změnila kárný návrh v průběhu řízení po jejím výslechu. Dále konstatovala, že výrok o tom, že opatrovanec nebyl zbaven svéprávnosti, je pravomocný. Proti ostatním výrokům usnesení OS Praha 6 (ze dne 18. 5. 2023) byla podána odvolání, o nichž dosud nebylo rozhodnuto. Do podání dupliky nebylo zahájeno ani trestní stíhání kárně obviněné a nikdo z osob, které přicházejí v úvahu jako poškozené, neuplatnil vůči soudkyni žádný tvrzený nárok. Kárné řízení a případné kárné opatření by přitom měly být prostředky ultima ratio.

60. Kárně obviněná dále uvedla, že nebyla správkyní jmění Michala Koníčka, neboť jí to nebylo uloženo ani soudním rozhodnutím ani jinak. Neměla ani povinnost podat soudu informace o poměrech svého opatrovance a o správě jeho jmění. Soudkyně nechala na úvaze kárného soudu, zda neprovést k důkazu výslechy osob, které jsou informovány o poměrech v rodině. Konkrétně označila tyto osoby: au. výslech svědků: L. S., O. K., Ing. V. B., Mgr. J. P., A. P., A. V. a M. F.

61. Kárně obviněná s ohledem na repliku kárné navrhovatelky také písemně doplnila svou výpověď. Podotkla, že navrhovatelka vychází v zásadě pouze z usnesení OS Praha 6 (ze dne 18. 5. 2023), aniž by se přesvědčila o správnosti v něm uvedených skutečností. Podle soudkyně jsou přitom částečně nepravdivé, neověřené a zavádějící a částečně prokazatelně lživé. Navrhovatelka se tak zřejmě dostatečně nevěnovala obsahu celého spisu.

62. Kárně obviněná opět vyzdvihla, že byla součástí rodiny opatrovance, jeho rodiče ji považovali za dceru a on sám za sestru. Převzala sice opatrovnickou listinu a poučení, avšak opatrovanec byl zcela svéprávný, vykonával správu svého majetku zcela sám a kárně obviněná za něj nic nerozhodovala. Soudkyně poslední zprávu o poměrech opatrovance zaslala se zpožděním, nad čímž opakovaně vyjádřila lítost, nicméně zopakovala, že její povinnost předávat soudu zprávy o poměrech opatrovance jako svéprávného dospělého člověka z ničeho nevyplývá. Kárně obviněná jmění opatrovance nespravovala ani fakticky, protože vždy jednala podle jeho pokynů a vůle. Správou majetku opatrovance soudkyni nepověřil ani soud, ani sám opatrovanec. Soudkyně se jí zároveň sama neujala a vše činila pouze na základě přání opatrovance a po dohodě s ním.

63. Navrhovatelka podle kárně obviněné nijak nerozvedla, co dle jejího názoru vyplývá ze zhodnocení majetku opatrovance nebo z toho, že kárně obviněná investovala do majetku opatrovance přibližně čtyři sta tisíc Kč. Soudkyně přitom ve skutečnosti vložila do majetku opatrovance mnohem více. Sporné transakce na účtu opatrovance pak kárně obviněná vysvětlila již před OS Praha 6 a opatrovanec o všem věděl a souhlasil s tím. Zjednodušeně řečeno šlo o vyrovnání v rámci rodiny v souvislosti s platbami za rekonstrukci. Navrhovatelka též bez dalšího konstatuje, jak zněla závěť matky opatrovance a že nezanechala žádné písemné pokyny, jak naložit s majetkem. Nesnažila se však ověřit, zda nezanechala pokyny ústní.

64. Zcela zkreslené a nepravdivé jsou pak dle kárně obviněné informace o pobytu opatrovance v Domově Sue Ryder. Podle soudkyně byla první osobou, která vůči opatrovanci lhala či s ním manipulovala, procesní opatrovnice Mgr. P. Pokusila se totiž ještě před doručením či právní mocí jakéhokoliv zmocnění od soudu zabránit opatrovanci v koupi bytu, čímž se nikdo nezabýval. Zhlédnutí opatrovance ze strany OS Praha 6 pak proběhlo necitlivě a není pravda, že by se rodina setkala s opatrovancem již před zhlédnutím, protože to bylo až po něm na chodbě. Přesně nebyl navrhovatelkou ani OS Praha 6 popsán ani další průběh zhlédnutí.

65. Jde–li o posudek znaleckého ústavu ÚVN, navrhovatelka podle soudkyně zcela vynechala závěry, že u opatrovance nebyla nalezena žádná duševní porucha ani narušení kontaktu s realitou, nebylo prokázáno narušení kognitivních funkcí ani intelektových funkcí a že má nadprůměrné IQ. Opatrovanec je dle posudku zároveň schopen pochopit i podepsat smlouvu, a to i ohledně prodeje poloviny domu. Věci řešit nechce, protože ví, že vše, co se děje, bylo domluveno před smrtí jeho rodičů.

66. Kárně obviněná konstatovala, že navrhovatelka neprokázala, že by manipulovala s opatrovancem, ani to, že polovinu nemovitostí v Dejvicích prodal proti své vůli. Navrhovatelka neprokázala ani řadu svých dalších tvrzení a nijak nepopřela ani vysvětlení kárně obviněné k problematickým transakcím na účtu opatrovance. Pokud navrhovatelka poukazuje na to, že kárně obviněná nakládala s majetkem opatrovance v době, kdy správu převzala městská část Praha 4, zapomněla na to, že s majetkem mohl disponovat opatrovanec sám prostřednictvím pověřených osob. Kárná navrhovatelka sice konstatovala, že soudkyně nedokázala přesvědčivě vysvětlit, jak během dvou let naložila s 5 miliony Kč z účtu opatrovance, avšak zcela přešla, že vysvětlení je uvedeno ve zprávě, kterou kárně obviněná předložila OS Praha 6. Pokud se týče darů, ty si soudkyně s opatrovancem vyměňovala celý život.

67. Kárný soud před druhým jednáním dále k důkazu vyžádal: av. Sdělení policie ze dne 11. 9. 2023 o stavu prověřování trestní věci, aw. Sdělení České spořitelny, a.s., ze dne 12. 9. 2023, zn. 21874325/2023, o dispozičních oprávněních k osobnímu účtu č. 4033601003/0800 opatrovance, s přílohami.

68. V souvislosti s důkazním návrhem TT kárný soud předvolal na jednání k výslechu svědka: ax. výslech svědka Ing. J. S., PhD.

69. Kárný soud vyžádal též (k důkaznímu návrhu kárně obviněné QQ) od orgánů činných v trestním řízení, konkrétně od Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality (dále jen „policejní orgán“), zprávu a spisovou dokumentaci č. j. KRPA–306650–200/TČ–2022–001493. Předseda senátu nicméně usnesením ze dne 1. 8. 2023 č. j. 11 Kss 1/2023–190 vyloučil tuto spisovou dokumentaci z nahlížení podle § 65 trestního řádu ve spojení s § 25 kárného zákona a podle § 45 odst. 3 s. ř. s. per analogiam, neboť podle sdělení policejního orgánu do tohoto spisového materiálu nebylo zatím umožněno kárně obviněné nahlížet ve smyslu § 65 trestního řádu, protože není v postavení obviněné v trestním řízení a věc se stále nachází ve fázi prověřování. Důkaz QQ nakonec kárný soud neprovedl a spisovou dokumentaci bez dalšího vrátil policejnímu orgánu, neboť umožněním nahlížet do spisu policejního orgánu prostřednictvím kárného soudu by mohlo dojít ke zmaření účelu trestního řízení, aniž by takový postup byl procesními předpisy výslovně upraven. Strany přitom přes výzvu předsedy kárného senátu neoznačily důkazy, které samy předkládaly policii a jimiž hodlaly dokazovat i v kárném řízení. IVc. Ústní jednání 18. 9. 2023

70. Pokračování jednání dne 18. 9. 2023 se zúčastnila kárně obviněná se svým obhájcem a namísto kárné navrhovatelky místopředseda OS Praha 8 JUDr. Ing. Tomáš Kubec, který je od 1. 9. 2023 pověřen výkonem funkce předsedy (dále též „kárný navrhovatel“). Na úvod předseda senátu seznámil strany s dosavadním průběhem řízení. Následně vznesla kárně obviněná námitky vůči tomu, aby bylo jednáno o znění kárného návrhu, jak vyplývá z repliky navrhovatelky ze dne 30. 6. 2023, neboť tím došlo k zásadní změně a dosavadní řízení se týkalo něčeho jiného.

71. Kárný soud námitky kárně obviněné usnesením vyhlášeným na místě zamítl. Upřesněním kárného návrhu totiž nedošlo k podstatné změně okolností, v nichž je skutek spatřován (ve smyslu § 221 odst. 1 trestního řádu přiměřeně aplikovaného dle § 25 kárného zákona). Kárné řízení se totiž vede o skutku, nikoliv o jeho popisu, a jeho právní kvalifikací není soud vázán. Navrhovatelka ji tedy může kdykoliv změnit za předpokladu, že je zachována podstata skutku. Totožnost skutku je přitom zachována, i když dojde ke změně skutkového stavu na základě dokazování či tvrzení, spočívá–li změna v nepodstatných okolnostech. Stejně tak může soud popsat skutek v rozhodnutí jinými slovy, přiléhavěji či s větším počtem detailů, nebo naopak některé okolnosti vypustit. Pokud tak může postupovat kárný soud, aniž by ohrozil totožnost skutku, smí totéž navrhnout také kárná navrhovatelka. Upřesněná skutková věta v tomto případě v podstatných znacích odpovídá původnímu znění kárného návrhu, takže je totožnost skutku zachována. Projednání upraveného návrhu nebrání ani dosavadní stav řízení. Veškeré již provedené důkazy jsou použitelné i pro rozhodnutí o upraveném kárném návrhu.

72. Po vyhlášení usnesení se kárný navrhovatel vyjádřil k duplice kárně obviněné. Nynější tvrzení soudkyně, že nebyla správkyní majetku a majetek nespravovala, označil za účelové. Podobně i její obhajoba, že neměla povinnost předkládat OS Praha 6 pravidelné zprávy o opatrovanci, byla nevěrohodná, neboť do doby, kdy se o věc začal opatrovnický soud důsledně zajímat, zprávy dodávala a opakovaně se omlouvala za svá zpoždění s jejich dodáním. Podle kárného navrhovatele zůstávají pochybnosti též o tom, jak soudkyně naložila s penězi z účtu opatrovance.

73. Kárně obviněná na to reagovala tak, že z faktického podávání zpráv nevyplývá, že k tomu měla zákonnou povinnost. Dále zdůraznila, že ze znaleckého posudku sice plyne, že s opatrovancem lze manipulovat, ale nikdo neprokázal, že by s ním ona manipulovala.

74. Poté kárný soud pokračoval v dokazování ke skutku I a provedl nejprve listinné důkazy TT (e–mail Ing. J. S., Ph.D., ze dne 12. 7. 2023) a VV (sdělení policejního orgánu ze dne 11. 9. 2023). Následoval výslech svědka Ing. J. S., Ph.D. (důkaz XX). Svědek vypověděl, že prostřednictvím společnosti První česká předsednická – servis s.r.o. působí jako předseda, resp. správce společenství vlastníků v domě, v němž se nachází byt v Modřanech. Funkci začal vykonávat od dubna 2023 a dle jeho poznatků v bytu bydlí syn kárně obviněné, neboť s ním opakovaně řešil problémy, které vyplývají z dlouhodobého užívání bytu jako instalaci háků na kola, zabrání prostoru pod schody ve společných částech domu nebo ponechávání obuvi za dveřmi bytu v únikové zóně. Zároveň v domě syna kárně obviněné potkává a syn kárně obviněné se ve vzájemné komunikaci stylizuje do pozice vlastníka, nicméně na shromáždění vlastníků se prokázal plnou mocí opatrovance s kostrbatým podpisem. Dle informací, které svědek získal od kontrolní komise společenství, užívá syn kárně obviněné byt v Modřanech už od druhého pololetí roku 2022, on sám může potvrdit období od dubna 2023.

75. Kárně obviněná ke svědecké výpovědi poukázala na to, že její syn se o byt stará na základě čitelně podepsané plné moci od opatrovance a že s ohledem na špatné vztahy mezi svědkem a jejím synem nemá výpověď příliš velkou důkazní hodnotu. Dodala, že všechny v rodině upozorňovala, že s ohledem na probíhající řízení nelze byt pronajmout, nicméně syn se s opatrovancem následně dohodl bez jejího vědomí. Pokud však na předchozím jednání uváděla, že v bytě nikdo nebydlí, nikdo tam nebydlel. Nájemní smlouva dle navrhovatelky vznikla až v červenci 2023.

76. Po výslechu provedl kárný soud k důkazu dále opatrovnický spis OS Praha 6 sp. zn. 0 P 186/2018 (důkaz B, GG a PP), dědický spis OS Praha 6 sp. zn. 26 D 523/2020 (důkaz C) a sdělení České spořitelny ze dne 12. 9. 2023 (důkaz WW).

77. Nad rámec již navržených důkazů kárně obviněná na jednání ke skutku I navrhla: ay. úřední záznam policejního orgánu o podaném vysvětlení opatrovance ze dne 8. 9. 2023, az. čestná prohlášení M., J. a M. K., L. S., O. K., B. P., ba. závěť opatrovance.

78. Kárný navrhovatel navrhl ke skutku II provést další důkaz: bb. kopii Spr spisu 41 St. 7/2023 k jinému typově obdobnému problematickému jednání kárně obviněné.

79. Z těchto důkazů kárný soud provedl ještě úřední záznam policejního orgánu ze dne 8. 9. 2023 (důkaz YY), z něhož vyplynulo, že opatrovanec má v kárně obviněnou důvěru a má s ní pravidelný kontakt. Dále, že se kárně obviněná starala o majetek opatrovance a on ji bezmezně důvěřoval. K tomu soudkyně dodala, že pokud opatrovanec řekl, že se starala, neznamená to, že vykonávala správu jeho majetku.

80. Na jednání kárně obviněná navrhla též provést důkaz listinou – čestným prohlášením svého syna, avšak tento důkazní návrh po zjištění předsedy kárného senátu, že listina není podepsána a jsou v ní uvedeny poznámky týkající se jejího koncipování, vzala zpět.

81. Další důkazy soud neprovedl a jejich neprovedení předseda senátu jednotlivě odůvodnil. Poté, co zjistil, že strany již nemají další důkazní návrhy, ani nevznesly námitku, že by snad některý z jimi vznesených důkazních návrhů byl opomenut (nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo zdůvodněno), dokazování prohlásil za skončené. Pro přehlednost jsou další relevantní podrobnosti k důkazům a odůvodnění neprovedení zbývajících důkazních návrhů uvedeny níže v části Vb. Důkazy a skutková zjištění ke skutku I.

82. Ve své závěrečné řeči kárný navrhovatel setrval na tvrzeních uvedených v kárném návrhu, která se dle jeho názoru prokázala, a to jak v případě skutku I, tak v případě skutku II. Stejně tak setrval na návrhu kárného opatření odvolání z funkce soudkyně.

83. Obhájce ve své závěrečné řeči ke skutku I zdůraznil význam příbuzenských vztahů, dlouholetou péči kárně obviněné o opatrovance a jeho rodinu, jejich důvěru vůči ní a namítl přepjatý formalismus kárného návrhu, který má za projev kádrování soudkyně a za zásah do jejího soukromí typický pro zploštělou spotřební závistivou společnost, což justici podle jeho slov nepomůže. Skutek II označil za ojedinělý případ, který byl ke skutku I přiřazen toliko do počtu, aby byl odůvodněn návrh na odvolání soudkyně z funkce. Obhájce navrhl, aby kárný soud obviněnou kárného návrhu zprostil.

84. Obdobně se vyjádřila kárně obviněná ve svém posledním slově. S výhradou, že nebyla jmenována opatrovnicí pro správu jmění, uvedla, že postupovala s péčí řádného hospodáře a majetek opatrovance výrazně zhodnotila. Plnila přání rodičů opatrovance, jeho samého i širší rodiny. Platbami z účtů opatrovance na účty své a svých dětí vyrovnávala jejich vzájemné příspěvky na rekonstrukci domu, jak to běžně v rodinách bývá. Zejména její syn mnoho věcí objednával a nakupoval na rekonstrukci a vybavení, takže mu to vracela na účet. Nebylo prokázáno, že by z peněz opatrovance hradila své potřeby nebo potřeby svých dětí. Opatrovanec jí z vděčnosti za vše, co pro něj dělá, pořád nutil, aby si koupila nějaké dárky, a tak tím, že si pro sebe něco koupila, plnila jeho přání. V její rodině se lidé vzájemně obdarovávají, bylo zvykem už za života jeho rodičů, že si dávali hodnotnější dárky. Poukázala na diskutabilnost závěru, že opatrovanec je osobnostně nezralý a sociálně nezkušený. Upozornila znovu na závěť opatrovance, podle níž nakonec všechno zdědí, přičemž opatrovanec by své úspory nespotřeboval a ony by stejně jako dům ztratily na hodnotě. Přitom nechtěla utratit všechny opatrovancovy peníze, a proto půlku domu od něj koupila a na rekonstrukci se pak podílela jako spoluvlastnice. Dům vybavila, aby se v něm mohla celá rodina scházet. Opatrovanec je plně svéprávný a nikomu není nic do toho, jak se svým majetkem nakládá. Ona i širší rodina se o něj příkladně starají, má nejvíce návštěv v domově. Nechce přijít o funkci soudkyně, protože nic špatného neudělala.

85. Předseda kárného senátu jednání odročil za účelem přijetí rozhodnutí a jeho vyhlášení na pondělí 6. 11. 2023 ve 13:00 hodin.

86. Dne 2. 10. 2023 kárný soud obdržel návrh kárně obviněné na provedení dalších důkazních návrhů (nájemní smlouva mezi opatrovancem a synem kárně obviněné datovaná dnem 14. 5. 2023 s tím, že nájem bytu v Modřanech se sjednává od 1. 8. 2023 na dobu neurčitou, čestné prohlášení syna kárně obviněné datované dnem 15. 9. 2023, e–mailová korespondence mezi kárně obviněnou a úředníky městské části Praha 4 z ledna až března 2023, e–mailová korespondence mezi kárně obviněnou a vedením městského soudu ze srpna a září 2022), jakož i text nadepsaný jako závěrečný návrh ze dne 25. 9. 2023. S těmito důkazními návrhy se kárný senát před přijetím rozhodnutí seznámil, návrh na doplnění dokazování však usnesením zamítl, neboť na jednání 18. 9. 2023 bylo dokazování skončeno a zazněly závěrečné řeči a poslední slovo, navíc předložené listiny mohly být navrženy k důkazu na jednání, současně z nich nevyplynulo nic, co by mohlo přinést podstatnou změnu zjištěného skutkového stavu nebo co by vyvolalo potřebu nějakou okolnost ještě objasnit ve smyslu § 218 trestního řádu ve spojení s § 25 kárného zákona. V. Posouzení kárného soudu Va. Lhůta pro podání návrhu

87. Dle § 9 odst. 1 kárného zákona musí být návrh na zahájení kárného řízení podán nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu; nejpozději však do tří let ode dne spáchání kárného provinění.

88. Kárný soud pouze stručně konstatuje, že lhůty k podání kárného návrhu byly zachovány. Navrhovatelka se o skutku I dozvěděla z podnětu městského soudu z 17. 8. 2022 a vytýkané jednání začalo nejdříve po smrti matky opatrovance v dubnu 2020. Skutek II se pak odehrál v lednu 2023. Navrhovatelka podala kárný návrh 2. 2. 2023, tedy do šesti měsíců od okamžiku, kdy se o každém ze skutků dozvěděla, a do tří let od vytýkaného jednání. Vb. Důkazy a skutková zjištění ke skutku I

89. Kárný soud musel v rámci řízení posoudit řadu listinných důkazů. Stěžejním důkazem byl obsah opatrovnického spisu OS Praha 6 sp. zn. 0 P 186/2018 (důkaz B), který obsahuje též listiny vzniklé pod sp. zn. 0 Nc 22048/2017 a sp. zn. 54 Co 257/2022–185 a k němuž byl v době předložení kárnému soudu připojen též spis pozůstalostního řízení sp. zn. 26 D 523/2020. Jelikož strany opakovaně označovaly a navrhovaly k důkazů jak celé spisy, tak jednotlivé listiny z nich, kárný soud pro úplnost shrnuje, že spis sp. zn. 0 P 186/2018 (důkaz B) obsahoval rovněž důkazy uvedené výše jako C, D, R, T, Y, Z, AA, BB, CC, EE, FF, GG, PP, RR a SS. Dále spis obsahoval též nabývací tituly (kupní smlouvy) k nemovitosti v Dejvicích (výše též jako důkaz H) a k bytu v Modřanech a smlouvu o hypotečním úvěru a o zřízení zástavního práva k nemovitosti v Dejvicích (výše též jako důkaz I).

90. Základní časový průběh jednání kárně obviněné a souvisejících okolností vyplývá z následujících listinných důkazů: – jmenování soudkyně opatrovnicí rozsudkem OS Praha 6 ze dne 21. 3. 2018 č. j. 0 Nc 22048/2017–26 (důkaz B), – úmrtí matky opatrovance dne 4. 4. 2020 a rozhodnutí soudu o dědictví, včetně určení obvyklé ceny poloviny nemovitostí v Dejvicích a výše finančních prostředků, které opatrovanec po matce zdědil (mimo jiných z důkaz D), – přesun opatrovance do Domova sv. Karla Boromejského (od 15. 4. 2020 do 16. 2. 2021) a následně Sue Ryder (od 16. 2. 2021 do současnosti) (důkaz B, důkaz HH – výslech kárně obviněné), – úplatný převod poloviny nemovitostí v Dejvicích opatrovancem na kárně obviněnou za 5 mil. Kč (kupní smlouva ze dne 9. 6. 2021, důkazy H a G), jemuž předcházelo uzavření související smlouvy ze dne 9. 6. 2021 o zřízení zástavního práva na nemovitosti v Dejvicích k zajištění hypotečního úvěru kárně obviněné ve výši 5,5 milionu Kč, z toho 5 mil. Kč na financování koupě poloviny nemovitostí v Dejvicích, 500 tis. Kč na jejich rekonstrukci (důkazy B, G a I, první podpis ze strany banky je na smlouvě už z 31. 3. 2021 a k témuž datu byla sjednána i související smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru mezi bankou a kárně obviněnou), – rekonstrukce nemovitostí v Dejvicích, započatá v průběhu roku 2020 (důkaz B, důkaz AA), – koupě investičního bytu v Modřanech (důkaz B obsahuje i kupní smlouvu ze dne 22. 3. 2022, kterou opatrovanec podepsal až 24. 10. 2022), – jmenování advokátky Mgr. E. P. opatrovnicí pro řízení o svéprávnosti a opatrovnictví opatrovance spolu se zahájením tohoto řízení usnesením OS Praha 6 ze dne 18. 5. 2022 č. j. 0 P 186/2014–114; stálou opatrovnici – kárně obviněnou v tomto řízení zastupovala advokátka Mgr. E. H. na základě plné moci z 15. 1. 2023 (důkaz B), – jmenování městské části Praha 4 opatrovnicí pro správu jmění opatrovance usnesením OS Praha 6 ze dne 2. 6. 2022 č. j. 0 P 186/2018–146 ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 11. 8. 2022 č. j. 54 Co 257/2022–185 (pravomocně k 16. 8. 2022) (důkazy Y, resp. B) a – zastavení řízení o svéprávnosti opatrovance, zproštění kárně obviněné funkce opatrovnice a jmenování městské části Praha 4 jako jediné opatrovnice opatrovance usnesením OS Praha 6 ze dne 18. 5. 2023 č. j. 0 P 186/2018–670 (prozatím nepravomocně) (důkaz B),

91. Uvedený základní časový průběh jednání kárně obviněné a souvisejících okolností je zjevný i z vyjádření stran, které buď byly účastníky řízení pod sp. zn. 0 P 186/2018 (kárně obviněná), anebo se se spisovým materiálem zjevně seznámily (navrhovatelka). Tyto okolnosti strany ani nijak nepopíraly a lze je považovat za nesporné. Kárný soud proto nebude obsáhle rekapitulovat vše, co je popsáno už v návrhu a vyjádření stran, a zaměří se na to, co je pro posouzení věci (s ohledem na tvrzení a důkazní návrhy) podstatné.

92. První řízení o svéprávnosti a opatrovnictví opatrovance zahájila jeho matka v září 2017. V návrhu na omezení svéprávnosti uvedla, že syn (opatrovanec) je dobře orientován, chybí mu však finanční gramotnost a není naprosto schopen jednání s úřady. Jako opatrovnici mu navrhla již tehdy JUDr. Adrianu Pilařovou, nyní kárně obviněnou, „s níž je syn od dětských let v úzkém vztahu a která požívá jeho i naší absolutní důvěry.“ (důkaz B).

93. OS Praha 6 k posouzení duševního stavu ustanovil znalce MUDr. M. B. Ten ve znaleckém posudku ze dne 30. 12. 2017 (důkaz B, ve spisu 0 P 186/2018 na č. l. 9) konstatoval, že sociální zkušenosti opatrovance jsou spíše představy o vnějším světě a jeho fungování, takže lze v jakékoli zátěži očekávat zásadní selhávání. Dodal, že opatrovanec není schopen spravovat své jmění, aniž by mu hrozila závažná újma, a neporozumí ani důsledkům uzavření kupní, darovací či jiné smlouvy v jakékoliv výši. Z protokolu o výslechu znalce ze dne 27. 2. 2018 plyne, že u vyšetření byla též kárně obviněná, která následně na jednání dne 21. 3. 2018 potvrdila, že je plně obeznámena se zdravotním stavem opatrovance. OS Praha 6 tedy rozsudkem ze dne 21. 3. 2018 č. j. 0 Nc 22048/2017–26 opatrovance sice neomezil na svéprávnosti, ale jmenoval mu podle § 465 občanského zákoníku jako opatrovnici kárně obviněnou. Soud totiž konstatoval, že není splněna základní zákonná podmínka pro omezení svéprávnosti, a sice hrozba závažné újmy – k tomuto závěru dospěl proto, že „posuzovaný fakticky není schopen fyzicky žádných právních jednání, ... nachází se plně 24 hodin denně pod kontrolou rodiny a v jejím prostředí, nehrozí mu žádná újma v důsledku jeho vlastního konání.“ Soud současně konstatoval, že „je nicméně osobou, která potřebuje zcela zásadní a permanentní dopomoc ve všech oblastech sociálního života.“ Proto mu soud ustanovil opatrovnici, kárně obviněnou, neboť „splňuje všechny podmínky pro řádný výkon této funkce a požívá důvěry jak samotného posuzovaného, tak celé jeho rodiny“; z opatrovnického spisu (spisové obálky, č. l. 32) je zřejmé, že si soud byl vědom toho, že jde o soudkyni OS Praha 8. Rozsudek nabyl právní moci ihned, neboť se navrhovatelka (matka opatrovance), stálá opatrovnice (kárně obviněná) i opatrovnice pro dané řízení vzdaly práva podat odvolání (důkaz B).

94. Kárně obviněná poté 13. 7. 2018 převzala opatrovnickou listinu a formulářové poučení opatrovníka. Kárně obviněná svým podpisem potvrdila, že byla poučena mj. o tom, že sleduje ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv (s odkazem na § 457 občanského zákoníku, bod 2 poučení), že je povinna starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy (bod 3 poučení), že spravuje jmění opatrovance v běžném rozsahu dle § 461 odst. 1 občanského zákoníku (bod 5 poučení), že bez souhlasu soudu nesmí pro opatrovance nabýt nemovitou věci nebo podíl na ní, zatížit či zcizit opatrovancovu nemovitou věc nebo podíl na ní ani zavázat opatrovance k bezúplatnému plnění jiné osobě, ledaže se jedná o dar poskytnutý k obvyklé příležitosti podle zásad slušnosti v přiměřeném rozsahu a opatrovanec je schopen úsudku a projevil s darem souhlas (bod 11 poučení) a že má povinnost do dvou měsíců od svého jmenování vyhotovit soupis spravovaného jmění a doručit jej soudu a opatrovanci a následně vyhotovit každoročně vždy do 30. června vyúčtování správy jmění a doručit jej rovněž soudu a opatrovanci. Opatrovnickou listinu jménem OS Praha 6 vydala vyšší soudní úřednice (důkaz B).

95. Při převzetí listiny o ustanovení opatrovníka a poučení kárně obviněná uvedla, že soupis majetku zašle do konce srpna 2018 (v protokolu je 2019, jde však zřejmě o překlep). Soupis však doručila až v lednu 2019 po opakovaných výzvách soudu. V roce 2019 doručila ještě pravidelnou zprávu a vyúčtování, avšak až v září na základě urgence soudu. Potřebné doplnění pak dodala až v listopadu 2019 také po opakovaných výzvách. Další zprávu doručila kárně obviněná 9. 7. 2020 a potřebné doklady doplnila 6. 8. 2020. Zprávu za další rok soudkyně již nezaslala, ač ji k tomu OS Praha 6 opět opakovaně vyzýval. Kárně obviněná nereagovala, a proto OS Praha 6 zahájil vlastní šetření a po zjištění, že kárně obviněná změnila adresu do nemovitostí opatrovance v Dejvicích a že je nyní jejich spoluvlastnicí, dne 18. 5. 2022 usnesením č. j. 0 P 186/2018–114 zahájil z moci úřední nové řízení o svéprávnosti a opatrovnictví opatrovance. V odůvodnění konstatoval, že vyvstaly pochybnosti o řádném výkonu funkce kárně obviněnou. Usnesením č. j. 0 P 186/2018–146 ze dne 2. 6. 2022 pak OS Praha 6 jmenoval opatrovanci opatrovníka pro správu jmění, nejprve (nepravomocně) městskou část Praha 6, což odvolací městský soud změnil na městskou část Praha 4, pravomocně k 16. 8. 2022 (důkazy B, resp. Y). Zprávu o poměrech opatrovance s vyúčtováním soudkyně doručila pak 29. 9. 2022, vyplývá z ní, že neměla pochybnosti o tom, že převzala správu jmění opatrovance (důkazy B, resp. AA).

96. Z žádosti městské části o součinnost při výkonu správy majetku ze dne 20. 3. 2023 adresované OS Praha 6 však plyne, že s prostředky (bankovním účtem) nadále disponovala výhradně kárně obviněná, neboť peněžní ústav odmítl na základě usnesení o jmenování opatrovníka pro správu jmění dispoziční oprávnění k účtu změnit (důkaz BB). Na osobním jednání městské části s kárně obviněnou dne 23. 11. 2022 (důkaz BB) přitom bylo domluveno, že soudkyně bude nadále hradit pouze platby související s pobytem opatrovance v Domově Sue Ryder, další platby za věci osobní potřeby v obvyklých cenách, městské části každý měsíc doloží výpis z účtu a v případě většího výdaje bude situaci předem konzultovat e–mailem. Kárně obviněná však výpisy pravidelně nedodávala a v únoru 2023 se městská část dozvěděla, že kárně obviněná s prostředky opatrovance stále nakládá. Proto městská část požádala o součinnost OS Praha 6 a soudkyni vyzvala, aby se zdržela jakýchkoliv plateb za opatrovance s výjimkou platby za pobyt v Domově Sue Ryder a za věci osobní spotřeby ve výši do 2 000 Kč s tím, že vyšší výdaje je nezbytné dopředu konzultovat (důkaz B). Městská část získala k bankovnímu účtu dispoziční oprávnění (a kárně obviněná jej pozbyla) až po intervenci OS Praha 6 ke dni 21. 3. 2023 (důkaz B).

97. V novém řízení o svéprávnosti ustanovil OS Praha 6 znalecký ústav ÚVN k posouzení duševního stavu opatrovance. Ze závěrů znaleckého posudku ze dne 17. 10. 2022 (důkaz B, resp. T) vyplynulo, že opatrovanec netrpí duševní poruchou a je schopen právně jednat, avšak tato schopnost je snížena vlivem osobnostní nezralosti a sociální nezkušenosti. Při právním jednání mu zároveň vlivem zvýšené naivity a ovlivnitelnosti hrozí závažná újma. Výkon poznávacích funkcí a intelektu opatrovance je tedy vysoký, avšak je u něj též patrná výrazná nezralost osobnosti vlivem malého množství osobních sociálních zkušeností. Naprostá většina jeho zkušeností je přitom jen teoretická či naučená. Na jednání u OS Praha 6 dne 18. 5. 2023 zástupce primáře oddělení psychiatrie ÚVN MUDr. P. N. za znalecký ústav dovysvětlil, že opatrovanec je sice schopen pochopit, jak je s jeho majetkem nakládáno, ale není ochoten se tomu věnovat. Nikdy nepracoval s penězi a nemusel o nich uvažovat, a tak to nechce dělat ani nyní. Uvedl též, že míra zneužitelnosti opatrovance je vysoká a že má sníženou hranici rozpoznat, že by s ním případně bylo manipulováno osobou blízkou. Připodobnil ho k naivnímu šedesátiletému dítěti. Pro opatrovance jsou mnohem podstatnější jiné věci (např. jakou knížku bude číst nebo na který televizní program se bude dívat) než správa vlastního majetku. Sympatické a důvěryhodné osobě podepíše cokoliv, aniž by ho to nějak zásadně zajímalo.

98. K účtu opatrovance č. X u České spořitelny kárný soud od této banky zjistil (důkaz WW), že k němu kárně obviněná získala dispoziční oprávnění dne 24. 4. 2020 na základě rozsudku OS Praha 6, kterým ji jmenoval do funkce opatrovnice. Kárně obviněná z tohoto titulu disponovala také platební kartou k účtu opatrovance na své jméno. V období od června 2021 do ledna 2023 pak měla vystaveny dokonce platební karty dvě (s platností 04/20 – 04/23 a 06/21–04/23) a od února 2023 do ukončení dispozičního oprávnění ke dni 21. 3. 2023 ještě další (s platností 02/23 – 04/25).

99. Kárný soud nepovažuje za nutné podrobně identifikovat každou majetkovou operaci či každý pohyb na účtu opatrovance provedený kárně obviněnou (součástí opatrovnického spisu – důkaz B – jsou výpisy z jeho účtu na č. l. 454 až 469, od března 2022 do února 2023, a 544 až 619, od května 2019 do února 2022) za dobu po smrti jeho matky, resp. za dobu, kdy byla kárně obviněná jeho opatrovnicí. Shrne proto pouze to, co už vyplývá z podání stran, příp. ze skutkových zjištění uvedených v usnesení OS Praha 6 č. j. 0 P 186/2018–670 a z obsahu opatrovnického spisu, jak je kárný soud provedením tohoto důkazu (důkaz B) osvědčil, a tak převzal za svá skutková zjištění.

100. Opatrovanec zdědil po své matce majetek v hodnotě přesahující 12 mil. Kč (podíl na nemovitosti v Dejvicích v hodnotě 6,65 mil. Kč a necelých 6 mil. Kč na účtech a v jiných finančních produktech). Kárně obviněná nabyla od opatrovance nemovitosti v Dejvicích za kupní cenu 5 000 000 Kč, ač byla cena tohoto spoluvlastnického podílu o pouhý rok dříve v dědickém řízení stanovena na 6 650 000 Kč, a celou nemovitost v Dejvicích nechala zastavit (zástavní smlouvu podepisoval vedle banky opatrovanec jako zástavce kárně obviněná jako dlužník) pro zajištění svého hypotečního úvěru ve výši 5 500 000 Kč, z něhož kupní cenu uhradila (500 000 Kč navíc čerpala od banky na rekonstrukci, ač i k zajištění této částky nechala opatrovance zastavit celé nemovitosti v Dejvicích, včetně té poloviny, která mu pro prodeji druhé poloviny kárně obviněné zůstala). Za přibližně 5,96 mil. Kč zakoupil opatrovanec později na popud kárně obviněné byt v Modřanech.

101. Pokud jde o financování rekonstrukce a vybavení nemovitostí v Dejvicích, z důkazu B, resp. AA plyne, že ji kárně obviněná přímo financovala převážně z prostředků opatrovance. K datu vyhotovení své zprávy 20. 9. 2022 sama uvedla, že šlo (po zaokrouhlení) o celkem 3,3 mil. Kč (poté rekonstrukci podle svých slov v podstatě zastavila kvůli nejistotě o výsledku opatrovnického řízení). Stran svých nákladů kárně obviněná v této zprávě již jen nekonkrétně tvrdila, že na své náklady zahájila rekonstrukci teras a plotů, že do domu investovala množství vlastní nehonorované práce či práce členů rodiny, kolegů a přátel, že platila za úklid a další potřeby na rekonstrukci, občerstvení pro řemeslníky a další, které nijak neevidovala, protože neplánovala a neplánuje je vůči opatrovanci nijak započítávat. Konkrétně za svůj výdaj označila částku 188 000 Kč za rekonstrukci kuchyně. Uvedla dále částky, které uhradila na vybavení bytu v Modřanech – kuchyně a postele za celkem 180 000 Kč (v této souvislosti stojí za to poznamenat, že jindy tvrdila, že platba za kuchyň představuje souhrnné nájemné, které tak zaplatila opatrovanci); dále uvedla, že tento byt na své náklady vybavila nábytkem, aby opatrovanci kompenzovala část jeho výdajů, a že zaplatila na příspěvcích na péči o opatrovance 30 tis. Kč. Vyjde–li tedy kárný soud jen z těchto tvrzení, aniž by je konfrontoval s doklady a účty, a postaví–li všechny platby, které vyčíslila a hradila kárně obviněná, proti nákladům na rekonstrukci a vybavení nemovitostí v Dejvicích, vychází poměr 3,3 mil. Kč na straně opatrovance ku 0,4 mil. Kč na straně kárně obviněné, což je zjevný nepoměr v investici obou spoluvlastníků do společných nemovitostí, které vlastní rovným dílem a takřka výlučně je užívá jen kárně obviněná. Náklady kárně obviněné jsou dokonce menší než částka 0,5 mil. Kč, kterou čerpala z úvěru právě na rekonstrukci.

102. Za nesporné přitom kárný soud považuje, že rekonstrukcí a vybavením se nemovitosti v Dejvicích výrazně zhodnotily – na tom se ostatně shodovaly i strany kárného řízení a sama kárně obviněná výrazné zhodnocení nemovitostí v Dejvicích v kárném řízení opakovaně zdůrazňovala a stavěla na něm svou obranu. K tomu je však třeba uvést, že se takto zhodnotil nejen podíl opatrovance, ale ve stejném rozsahu i podíl kárně obviněné, který si od něj předtím za výše uvedených okolností koupila. Není přitom z hlediska naplnění skutkové podstaty kárného provinění třeba prokazovat, o jakou konkrétní částku se nemovitosti v Dejvicích zhodnotily, a není ani podstatné, zda ke zhodnocení vůbec došlo.

103. Z výpisů z účtu opatrovance dále vyplývá, že z něj kromě nesporných úhrad a kromě plateb na rekonstrukci a vybavení nemovitostí v Dejvicích nejpozději od srpna 2020 do února 2023 odcházely téměř každý měsíc řádově tisícové až desetitisícové platby (ať už provedené platební kartou či převodem) mj. za nákupy potravin, dámského oblečení, kabelek, obuvi, šperků, kosmetiky, sportovního vybavení, dále za nákupy na e–shopech nebo za návštěvy restaurací, kadeřnictví či pohonných hmot, a to včetně plateb v zahraničí; např. v srpnu 2020 za dámské oblečení a kabelky cca 13 500 Kč, v květnu 2021 cca 32 000 Kč, za obuv dne 16. 9. 2020 5480 Kč, 5. 12. 2020 10 643 Kč, za šperky 28. 8. 2020 4390 Kč, 17. 10. 2021 15 832 Kč. Z účtu opatrovance byly uhrazeny i náklady na zastoupení opatrovnice v opatrovnickém řízení (své advokátce Mgr. H. poukázala 20. 2. 2023 24 000 Kč). Zároveň docházelo k převodům mezi účty opatrovance a dětí kárně obviněné v objemu desetitisíců až statisíců (18. 5. 2021 a 29. 11. 2021 na účet dcery celkem 400 000 Kč, které údajně byly později na účet opatrovance vráceny, na účet syna 28. 6. 2021 a 29. 11. 2021 po 10 000 Kč, 22. 1. 2022 23 000 Kč, 4. 2. 2022 15 000 Kč, 9. 2. 2022 37 000 Kč, 20. 7. 2022 12 000 Kč a 23 000 Kč, 20. 12. 2022 15 000 Kč, 11. 1. 2023 a 16. 1. 2023 po 3 000 Kč, 18. 1. 2023 9 500 Kč, 24. 2. 2023 170 000 Kč, 27. 2. 2023 119 000 Kč, přičemž, jak je z datace zřejmé, tyto operace uskutečňovala i po 16. 8. 2022, kdy již byla pravomocně opatrovníkem pro správu jmění opatrovance Městská část Praha 4 (důkaz Y).

104. Kárně obviněná byla s těmito transakcemi konfrontována podrobně na jednání opatrovnického soudu dne 18. 5. 2023 (důkaz B – protokol o jednání na č. l. 658 a násl.) a nepopřela je, nepopřela je ani při jednání před kárným soudem při provádění tohoto důkazu. Vysvětlovala je převážně tak, že šlo o náklady související s rekonstrukcí nemovitosti v Dejvicích s tím, že si takovým způsobem běžně v rodině započítávali, pokud někdo na rekonstrukci zaplatil něco ze svého. Zejména její syn řadu věcí objednával v e–shopu Alza, protože měl na to čas a z titulu svého zaměstnání v Alze významnou slevu, proto věci kupoval na sebe a kárně obviněná mu je hradila z účtu. Dále mělo jít o dary od opatrovance, které si na základě jeho přání a s jeho vědomím kupovala sama kárně obviněná. Některé platby, které posílala na účty svých zletilých dětí, pak měly být dle jejího tvrzení půjčkami v rámci rodiny.

105. Kárný soud však těmto povšechným vysvětlením neuvěřil. Ve spisu opatrovnického soudu, který kárný soud provedl jako důkaz B, jsou založeny doklady a účty, jimiž kárně obviněná prokazovala svá tvrzení, přitom mezi nimi jsou pouze tři faktury či účty z Alzy na jméno syna kárně obviněné v celkové hodnotě necelých 15 tis. Kč (4 048 Kč za el. zubní kartáček dne 13. 7. 2020, 5 110 Kč za budík, holicí strojek, sluchátka a trvanlivé jídlo dne 19. 1. 2021 a 4 523 Kč za vysavač dne 20. 9. 2020), a další účty neidentifikované objednatelem či plátcem (účty vodoinstalace Janoušek 4. 7. 2022, Hornbach 7. 1. 2022, čalounění Eifler 21. 12. 2020, A JE TO cz v Brně 20. 7. 2020), které by tak teoreticky mohly být pořízeny synem kárně obviněné, jsou v rozsahu do cca 20 tis. Kč, přitom úhrn plateb z účtu opatrovance na účet syna kárně obviněné je řádově mnohem vyšší, téměř 500 tis. Kč (viz výčet v bodě [103]), nadto jde o částky kulaté v řádech tisíců a desetitisíců, takže je těžko uvěřitelné, že šlo o přesná vyúčtování za nákupy materiálu a zboží. Žádné důkazy k prokázání svých tvrzení (např. účty za konkrétní materiál a zboží spárované proti konkrétním platbám) kárně obviněná nenavrhla. Nepředložila ani žádné smlouvy o půjčkách či dlužní úpisy, přitom platby sama prováděla.

106. Pro účely kárného řízení přitom není podstatné určit přesné částky a identifikovat transakce, jež kárně obviněná na úkor opatrovance realizovala, neboť kárné provinění spočívá ve způsobu, jakým plnila své povinnosti opatrovnice, a k utvoření celkového obrazu o výkonu opatrovnictví kárně obviněnou jsou výše uvedená zjištění zcela dostatečná; určení škody a její byť jen přibližné výše není znakem skutkové podstaty kárného provinění. Pro účely tohoto kárného řízení tak postačí hrubá představa o vývoji stavu úspor opatrovance. Na jeho účtu ke konci srpna 2020 bylo přibližně 4,7 milionů Kč, zatímco a ke konci února 2023 přibližně 180 tisíc Kč. Nutno přitom vzít v úvahu, že v tomto období přišla na účet opatrovance platba od kárně obviněné ve výši 5 mil. Kč jako kupní cena za polovinu nemovitostí v Dejvicích, a z účtu odešlo 5,96 mil Kč jako kupní cena za byt v Modřanech.

107. Kárný soud též dotazem u příslušného orgánu policie ověřil, že trestní řízení pro jednání kárně obviněné zahrnuté do skutku I je stále ve fázi prověřování (důkaz VV). Kárně obviněná sice navrhovala rovněž dotaz městskému soudu, jak bylo naloženo s trestním oznámením (důkazní návrhy DD a QQ), avšak kárný soud takový postup vyhodnotil jako nadbytečný, neboť městský soud by na dotaz vzhledem k fázi trestního řízení nemohl sdělit více než policejní orgán.

108. Z důkazu LL (osobní spis kárně obviněné) učinil kárný soud následující zjištění. Soudkyní byla kárně obviněná jmenována 14. 1. 2003, nejprve na trestní úsek OS Praha 8. Postupně obdržela tři výtky: první dne 2. 4. 2004 sp. zn. 449/2004 za porušení povinností soudkyně dle trestního řádu (protokolace, lhůty, vyhotovování rozsudku), druhou dne 17. 5. 2018 sp. zn. Ssz 27/2018 od předsedy Nejvyššího soudu za opožděné podání oznámení dle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, a třetí dne 16. 1. 2020 sp. zn. 40 Spr 1471/2019 za opakované překročení maximální lhůty pro vypravení rozhodnutí dle § 158 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v 7 věcech, od 1 do 71 dnů. Kárně obviněná byla zároveň již třikrát kárně odsouzena: poprvé Vrchním soudem v Praze dne 5. 11. 2004 rozhodnutím sp. zn. 2 Ds 16/04, ve věci Pilařová I, za kárné provinění spočívající v tzv. přesezení vazby ve dvou případech, jako kárné opatření byla uložena důtka, podruhé opět Vrchním soudem v Praze dne 13. 4. 2005 rozhodnutím sp. zn. 2 Ds 2/05, ve věci Pilařová II, za účast na konferenci v době pracovní neschopnosti, s upuštěním od uložení kárného opatření, a potřetí již uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu jako soudku kárného č. j. 16 Kss 3/2021–173 ze dne 22. 11. 2021, ve věci Pilařová III.

109. Posledně uvedené rozhodnutí Pilařová III přitom ve vztahu ke skutku I zakládá kárnou obecnou recidivu ve smyslu § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích ve spojení s § 25 kárného zákona, neboť nynějšího kárného provinění se kárně obviněná dopustila v době před zahlazením kárného opatření uloženého ve věci Pilařová III.

110. To, že důvěra opatrovance v kárně obviněnou, která kterou měl již při jejím jmenování do funkce opatrovnice, trvá i nadále, že si není vědom nějakého svého zneužití z její strany v souvislosti s majetkovými dispozicemi mezi nimi, plyne i z jeho vysvětlení ze dne 8. 9. 2023 poskytnutého policii při prověřování podaného trestního oznámení (důkaz YY).

111. Kárný soud má z důkazů B, TT a XX (výslech svědka) za prokázané i okolnosti koupě bytu v Modřanech, jakož i skutečnost, že tento byt užívá nejpozději od dubna 2023 její zletilý syn – přitom kárně obviněná při výslechu 5. 6. 2023 tvrdila opak a ještě v písemném vyjádření ze 6. 9. 2023 to nepřímo potvrdila svým tvrzením, že s ohledem na zpochybňování koupě bytu a svéprávnosti opatrovance nebyl byt pronajímán. Tyto okolnosti sice nebyly předmětem kárného obvinění, a proto je kárný soud ani nepromítl do skutkové věty rozhodnutí, dokreslují však celkový obraz o způsobu, jakým kárně obviněná pojala výkon svého opatrovnictví. Totéž lze říci o faktu, že se kárně obviněná do nemovitostí v Dejvicích v dubnu 2021 přestěhovala z nájemního bytu, který dosud obývala (důkazy B a HH – výslechem kárně obviněné). Kárná navrhovatelka v původním návrhu i tuto okolnost zahrnula do skutkové věty kárného obvinění, později však v upraveném znění návrhu tuto okolnost vypustila. Kárně obviněná sice nejprve tvrdila, že opatrovanci hradí nájem 10 000 Kč měsíčně, který mu údajně zaplatila „jednorázově dopředu“ (nic takového však z bankovního účtu opatrovance neplyne, kárně obviněná při výslechu uvedla, že mu to kompenzovala tím, že mu „možná zaplatila 150 000 Kč za kuchyňskou linku, spotřebiče, instalaci“), avšak později v kárném řízení (vyjádření ke kárnému návrhu z 24. 5. 2023) zaujala stanovisko, že není povinna žádný nájem platit, neboť nemovitosti v Dejvicích užívá jako jejich spoluvlastnice.

112. Z provedených důkazů má kárný soud za prokázané i to, že se kárně obviněná ujala též (přinejmenším fakticky) správy jmění opatrovance, neboť nenamítala nic proti opatrovnické listině a poučení, kterého se jí při jejím převzetí dostalo a z něhož vyplývaly její povinnosti opatrovnice pro správu jmění. Výkon správy jmění potvrzovala i ve zprávách opatrovnickému soudu. Rozsudkem o jmenování opatrovnice a opatrovnickou listinou se prokázala i v dědickém řízení, v němž opatrovance jako opatrovnice pro správu jmění zastupovala, prokázala se jimi i vůči České spořitelně a na jejich základě si nechala zřídit dispoziční oprávnění k osobnímu bankovnímu účtu opatrovance a vystavit na své jméno platební karty k tomu účtu. Teprve později (po podání trestního oznámení) zaujala v opatrovnickém a posléze i kárném řízení stanovisko, že tak učinila v právním omylu, neboť jí opatrovnický soud správu jmění opatrovance ve výroku neuložil, a že tedy povinnosti, o nichž ji v opatrovnické listině a v souvislosti s jejím převzetím opatrovnický soud poučil, neměla a za jejich neplnění nemůže být ani kárně postižena.

113. Kárný soud v tomto rozsahu obranu kárně obviněné přijal, a do svých skutkových zjištění proto – oproti kárnému návrhu – nezahrnul, že kárně obviněná byla jmenována opatrovnicí pro správu jmění a že neplnila povinnosti, které jí z toho měly plynout. Kárný soud není opatrovnickým soudem, aby tuto spornou okolnost mohl komplexně ve světle občanského zákoníku zhodnotit, nadto tato okolnost pravděpodobně bude předmětem dalšího řízení před opatrovnickým soudem, resp. před městským soudem, který aktuálně posuzuje odvolání proti usnesení OS Praha 6 č. j. 0 P 186/2018–670 ze dne 18. 5. 2023.

114. Kárný soud tak vychází z toho, že z výroku rozsudku OS Praha 6 z 21. 3. 2018 (důkaz B) o jmenování kárně obviněné opatrovnicí jednoznačně neplyne rozsah oprávnění a povinností opatrovníka. Byla toliko jmenována opatrovnicí (výrok II), bez dalšího. S přihlédnutím ke znění zákona (viz dále) a ke komentářové literatuře (např. PTÁČEK, L. in MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář, Svazek III, § 419–654, Praha: Leges, 2014, str. 122 a 127; WENZLOVÁ, M. in PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023. Beck on–line) tak lze mít – přinejmenším pro účely tohoto kárného řízení – za to, že není–li výrokem rozsudku opatrovníku svěřena správa jmění opatrovance, pak ji nevykonává a není k jejímu výkonu, ani v rozsahu běžné správy, povinen (kárný soud tím však nepředjímá posouzení této otázky občanskoprávními soudy, které jsou k tomu příslušné). I když se z odůvodnění rozsudku OS Praha 6 podává, že právě ke správě jmění opatrovnický soud směřoval (vzhledem k důvodům, pro které opatrovnici ustanovil, by to bylo logické), nelze pro účely kárného řízení upřít relevanci argumentu, že odůvodnění rozsudku nestačí k tomu, aby bylo založeno její opatrovnictví pro správu jmění. Přinejmenším o tom panuje pochybnost.

115. Opatrovnická listina by pak logicky měla jen dokládat rozsah oprávnění a povinností tak, jak byly, resp. měly být vymezeny ve výroku rozsudku. Stejně tak poučení opatrovníka by mělo důsledně reflektovat to, o čem přesně opatrovnický soud ve výroku rozsudku rozhodl. Přitom z provedeného dokazování je zřejmé, že opatrovnická listina i poučení v tomto směru trpí deficity, neboť v několika bodech předpokládají dokonce omezení svéprávnosti opatrovance, k němuž opatrovnický soud výslovně nepřistoupil (návrh výrokem I zamítl). Obsahují sice i poučení o povinnostech vztahujících se ke správě jmění, včetně podávání pravidelných zpráv a vyúčtování o nakládání s majetkem opatrovance, je však sporné, zda takovou povinnost může založit pouhá opatrovnická listina vydaná vyšším soudním úředníkem, byť i ona je veřejnou listinou, či k tomu připojené formulářové poučení v situaci, kdy ve výroku rozsudku opatrovnického soudu taková povinnost jednoznačně stanovena není.

116. Tuto okolnost tak kárný soud nemohl vzít za své skutkové zjištění a klást ji za vinu kárně obviněné již proto, že o ní panují pochybnosti. Je totiž nutno vyjít z toho, že vnitrostátní zákonodárce v platném kárném zákoně nevyužil možnost speciálně upravit důkazní standard pro kárné řízení, přitom v jeho § 25 odkázal na přiměřené použití trestního řádu, a tedy i na použití důkazního standardu uplatňovaného v trestním řízení soudním. Kárný soud tak de lege lata musí zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 trestního řádu), a s ohledem na zásadu presumpce neviny je v případě pochybností o vině kárně obviněného třeba rozhodnout v jeho prospěch (in dubio pro reo; viz bod [104] rozhodnutí č. j. 11 Kss 6/2022–109 z 12. 6. 2023, věc Dufek). Tuto okolnost tedy kárný soud nemohl k tíži kárně obviněné zohlednit ani na základě toho, že se správy jmění ujala fakticky, přestože tuto skutečnost má za prokázanou. Nelze totiž vyloučit, že jednala v právním omylu, byť jde o okolnost, která je u právní profesionálky – soudkyně – sama o sobě na pováženou, takto však kárný návrh koncipován nebyl.

117. Kárně obviněné tak nelze klást k tíži ani dílčí aspekt vytýkaného jednání spočívající v nepodávání zpráv opatrovnickému soudu. Soupis jmění a vyúčtování správy občanský zákoník ukládá jen opatrovníku pro správu jmění (§ 485 občanského zákoníku). S prostým opatrovnictvím zákon žádnou takovou povinnost nespojuje; vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, v § 73 tuto povinnost váže pouze k opatrovnictví osob omezených ve svéprávnosti, jímž opatrovanec není. Taková povinnost nebyla kárně obviněné uložena ani soudním rozsudkem. I v tomto ohledu tedy dal kárný soud zapravdu obhajobě.

118. Shrnuto a podtrženo, z provedených důkazů má kárný soud za jednoznačně prokázané to, co je ke skutku I uvedeno ve skutkové větě rozhodnutí, tedy že opatrovnický soud kárně obviněnou i s vědomím její funkce soudkyně jmenoval opatrovnicí opatrovance, neboť k ní měla rodina opatrovance i opatrovanec sám velkou důvěru, že se opatrovnictví bezprostředně poté ujala, že byla poučena o základních povinnostech opatrovníka a o tom, co je smyslem a účelem opatrovnictví, že byla podrobně seznámena se zdravotním stavem opatrovance, zejména s jeho osobnostní nezralostí a finanční a sociální nezkušeností, jakož i s důvody, proč byla jeho opatrovnicí jmenována.

119. Jednoznačně bylo prokázáno, že navzdory této vědomosti uzavřela 9. 6. 2021 s opatrovancem kupní smlouvu na ideální nemovitostí v Dejvicích za kupní cenu 5 mil. Kč, kterou sama určila, ač věděla, že o rok dříve byla obvyklá cena podílu v dědickém řízení stanovena o 1,65 mil. Kč vyšší, že jako dlužnice 9. 6. 2021 uzavřela s opatrovancem jako zástavcem a UniCredit Bank zástavní smlouvu na celé nemovitosti v Dejvicích, včetně polovičního podílu opatrovance, ačkoli šlo zajištění jejího dluhu z hypotéčního úvěru ve výši 5,5 mil. Kč, který si vzala na zaplacení kupní ceny opatrovanci a částečně na rekonstrukci. Dále bylo jednoznačně prokázáno, že k bankovnímu účtu opatrovance u České spořitelny si z titulu opatrovnictví nechala od 24. 4. 2020 zřídit dispoziční oprávnění a vystavit postupně dvě platební karty na své jméno a z tohoto účtu opatrovance hradila náklady na rekonstrukci a vybavení nemovitostí v Dejvicích, včetně její poloviny, kterou od opatrovance koupila.

120. Prokázáno bylo i to, že nemovitosti v Dejvicích nechala kárně obviněná zrekonstruovat a vybavit převážně za prostředky opatrovance. Jejich výrazné zhodnocení, včetně podílu kárně obviněné, v důsledku rekonstrukce a vybavení i v důsledku růstu cen nemovitostí je nesporné.

121. Kárný soud má dále za prokázané, že kárně obviněná z účtu opatrovance převáděla nejpozději od srpna 2020 do února 2023 nemalé částky v řádu tisíců, desetitisíců i statisíců na účet svůj a účty svých zletilých dětí k úhradě svých a jejich potřeb. Takovými potřebami kárný soud rozumí úhrady za nákup zboží a služeb zjevně nesouvisejících s opatrovancem a jeho potřebami či tvrzené poskytování půjček v rámci rodiny a tvrzené započtení údajných dluhů, které měl opatrovanec údajně vůči příjemcům plateb za nákup zboží v jeho prospěch v souvislosti s rekonstrukcí nemovitostí v Dejvicích.

122. Pro úplnost kárný soud uzavírá, že skutková zjištění, která vzal po provedeném dokazování za základ skutkové věty ve výroku tohoto rozhodnutí, nemění – ve smyslu § 220 a 221 odst. 1 trestního řádu přiměřeně aplikovaného dle § 25 kárného zákona – podstatu, resp. totožnost skutku, pro který byla kárně obviněná stíhána na počátku kárného řízení, ani po úpravě kárného návrhu (viz bod [71]). Došlo toliko k upřesnění a doplnění detailů jejího jednání (data vymezující časovou identifikaci dílčích jednání fakticky popsaných v kárném návrhu, data jednotlivých transakcí, identifikace nemovitostí, číslo účtu, upřesnění způsobu jednání) anebo vypuštění nepodstatných detailů z hlediska skutkové podstaty kárného provinění (stavy účtu na počátku a konci období, odhadovaný rozsah zhodnocení). K časovému vymezení období, v němž k jednání kárně obviněné docházelo, je třeba dodat, že v tomto případě nejde o trvající delikt spočívající v nečinnosti (průtazích v řízení) ve vymezeném období, u něhož kárný soud jinak trvá na závaznosti počátku a konce období zaviněné nečinnosti soudce, neboť jsou podstatným znakem takového kárného provinění, které skutek identifikují, popřípadě dělí na další samostatné skutky. Vypuštění okolností spočívajících v porušení povinností při správě jmění, včetně nepodávání zpráv o osobě opatrovance, je pak zúžením kárného provinění jdoucím ve prospěch kárně obviněné. Vc. Neprovedené důkazy ke skutku I

123. Kárný soud celou řadu důkazních návrhů ke skutku I neprovedl a jejich neprovedení na jednání stručně odůvodnil; nyní připojuje podrobnější písemné odůvodnění.

124. Kárně obviněná označila k důkazu čestná prohlášení a výslechy různých rodinných příslušníků, blízkých osob či známých a různá svá podání či přímo podání opatrovance vůči OS Praha 6 a městskému soudu, vč. čestného prohlášení RNDr. B. P. ze dne 24. 4. 2023 (důkazní návrhy S, R, II, UU a ZZ). Kárný soud konstatuje, že v opatrovnickém spisu, který k důkazu provedl, jsou založena čestná prohlášení rodinných známých či bývalých asistentů (pomocníků) opatrovance, z nichž vyplývá, že kárně obviněnou vnímali rodiče opatrovance jako svou dceru a opatrovanec jako sestru a že k ní měli velkou důvěru. Kárně obviněná o opatrovance i v minulosti pečovala a jeho matka si přála, aby se přesunul do Domova Sue Ryder. Osoby v prohlášeních též zdůrazňovaly, že z pohledu opatrovance je preferována péče v rodině.

125. Ty z těchto listin, které jsou založeny v opatrovnickém spisu, kárný soud formálně provedl spolu s ním (důkaz B). Vesměs směřují k prokázání rodinných vztahů a toho, že rodina opatrovance včetně jeho matky měla v kárně obviněnou ohledně péče o opatrovance bezmeznou důvěru. Tyto okolnosti v řízení nikdo nezpochybnil, důvod o nich pochybovat nemá ani kárný soud. Zároveň nejsou z hlediska podstaty kárného obvinění – způsob výkonu opatrovnictví a plnění povinností opatrovnice – relevantní. Totéž platí pro navržené výslechy svědků, vesměs autorů oněch čestných prohlášení. Z těchto důvodů uvedené důkazní návrhy kárný soud zvlášť neprovedl, resp. nepřikládal jim významnou důkazní váhu – tato zjištění zohlednil jako jen mírně polehčující okolnost (viz bod [179] odůvodnění tohoto rozhodnutí).

126. Kárný soud dále pro nadbytečnost neprovedl soudkyní navržené místní šetření v nemovitosti v Dejvicích k prokázání jejího stavu (důkazní návrh MM), neboť není relevantní pro zodpovězení otázky, zda se kárně obviněná dopustila kárného provinění. To, že nemovitosti v Dejvicích byly tzv. k rekonstrukci, nebylo v řízení sporné a z fotodokumentace a faktur za práce, materiál a vybavení, jež jsou založeny ve spisu sp. zn. 0 P 186/2018 (důkaz B), dostatečně vyplývá, že rekonstrukce probíhala. Předmětem kárného řízení není, zda a jak se změnil stav nemovitosti v Dejvicích, resp. zda a o jakou částku se zhodnotily, nýbrž určit, zda se soudkyně dopustila kárného provinění tím, jak plnila své povinnosti opatrovnice. K tomu nebylo podrobné šetření stavu nemovitostí v Dejvicích potřeba, nadto by stejně ani nemohlo odhalit, v jakém stavu přesně se nemovitosti nacházely před rekonstrukcí.

127. Kárně obviněná předložila též dva znalecké posudky na nemovitosti v Dejvicích a byt v Modřanech (výše jako důkazní návrhy JJ, NN a OO), z nichž má plynout zvýšení hodnoty nemovitostí. Ani ty kárný soud ze stejných důvodů pro nadbytečnost neprovedl. Navíc zhodnocení (navýšení) tržní hodnoty nemovitostí dostatečně plyne už z opatrovnického spisu, je logickým důsledkem obecně známé skutečnosti setrvalého růstu cen nemovitostí i důsledkem rekonstrukce a vybavení, a žádná ze stran je nezpochybňovala.

128. Také důkaz závětí opatrovance (důkazní návrh AAA) není pro věc relevantní. Na podstatě kárného obvinění by nemohlo nic změnit ani zjištění, že opatrovnice má podle závěti, jak naznačovala, v budoucnu zdědit veškerý majetek opatrovance. Ani to by přece nemohlo kárně obviněnou vyvinit z toho, že se k jeho majetku porušením povinností opatrovnice „dostala“ dříve, nemluvě o tom, že závěť může být kdykoli změněna či zrušena nebo že kárně obviněná z jiného důvodu dědit nebude.

129. Kárný soud neprovedl důkaz zápisem městského soudu z pohovoru s kárně obviněnou (důkazní návrh E) ani její e–mailovou korespondencí s místopředsedy městského soudu (důkazní návrh Q). Popis toho, jak jednání kárně obviněné vnímají funkcionáři městského soudu či jak jim je kárně obviněná vysvětlovala a jak s nimi komunikovala, totiž pro objektivní zjištění toho, jak kárně obviněná jednala jako opatrovnice, není podstatný. Zároveň z důkazních návrhů nevyplývá, že by z nich měl kárný soud zjistit cokoliv relevantního nad rámec vyjádření stran a skutečností zjištěných z již provedených důkazů. Pohovor a korespondence vyústily v podání trestního oznámení a kárného návrhu, postoj kárně obviněné k podstatě kárného obvinění je setrvalý a nijak se nezměnil.

130. Kárný soud neprovedl k důkazu ani odvolací spis městského soudu sp. zn. 54 Co 257/2022, který se týká opatrovnického řízení (důkaz A). Dokazovat celým spisem by totiž bylo nadbytečné, neboť vše podstatné je v prvostupňovém opatrovnickém spisu, který byl k důkazu proveden. Relevantní usnesení odvolacího soudu, která jsou ostatně také v opatrovnickém spise, kárný soud provedl navíc duplicitně (než obdržel opatrovnický spis od OS Praha 6) jako důkaz Y.

131. Nakonec považuje kárný soud za vhodné vyjádřit se k tomu, proč neprovedl výslech opatrovance. Především ani jedna ze stran jej nenavrhovala. Kárný soud pak sám nedospěl k závěru, že je jeho výslech nutný. S ohledem na vše, co je k opatrovanci založeno ve spisu sp. zn. 0 P 186/2018 (zejména znalecký posudek ÚVN ze dne 17. 10. 2022, protokol o zhlédnutí opatrovance ze dne 29. 3. 2023 a sdělení sociálních pracovníků z Domova Sue Ryder – důkazy B, resp. T, BB a CC), jakož i z obsahu vysvětlení opatrovance pro policii (důkaz YY), kárný soud usoudil, že by jeho výslech další poznatky přinést nemohl, i s ohledem na negativní dopady dalšího výslechu na opatrovance, který byl již zjevně vystaven zvýšenému stresu v souvislosti s řízeními týkajícími se přímo jeho osoby. Z provedeného dokazování vyplývá, že opatrovanec má o svém jmění pouze zprostředkované a rámcové informace, které neodpovídají skutečnému stavu. Problematiku peněz a smluv zásadně odmítá řešit a komunikace s úřady mu způsobuje značný diskomfort. Kárný soud přitom nemá pochybnosti o tom, že opatrovanec má s kárně obviněnou velmi úzký vztah, o čemž vypovídá i to, že se na ni zcela spolehl a důvěřoval a důvěřuje jí ohledně správy svého jmění (ať ji de iure vykonávala či nikoli). Další obdobné informace by pro kárné řízení již nic dalšího nepřinesly, proto kárný soud k výslechu opatrovance – i s ohledem na jeho zdravotní stav – z vlastní iniciativy nepřistoupil. Vd. Objektivní stránka kárného provinění – skutek I

132. Předtím, než kárný soud zhodnotí naplnění objektivní stránky kárného provinění, je třeba zhodnotit vliv prověřování, zda se kárně obviněná týmž skutkem nedopustila trestného činu, na toto kárné řízení. Této okolnosti se ostatně opakovaně dovolávala kárně obviněná, resp. její obhájce na podporu zproštění kárného obvinění.

133. Z důkazu F a VV se podává, že trestní oznámení, které pro skutek I na kárně obviněnou podalo vedení městského soudu, je stále ve stadiu prověřování a že kárně obviněná nebyla z trestného činu (dosud) obviněna. Z tohoto důkazu však pro kárné řízení plyne jen to, že není důvod pro přerušení kárného řízení podle § 15 odst. 1 kárného zákona a že kárný soud musí bez zbytečných odkladů rozhodnout o kárném návrhu. Nemůže donekonečna čekat na to, jak s podaným trestním oznámením naloží orgány činné v trestním řízení, neboť i kárně obviněná má právo (a kárný soud odpovídající povinnost), aby soud o jejím kárném obvinění rozhodl v přiměřené době bez průtahů.

134. Kárné řízení není trestním řízení ani jeho obdobou. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva spadá kárné řízení pod civilní větev čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (ve vztahu k soudním exekutorům viz rozsudek ze dne 1. 6. 2023 ve věci Grosam proti České republice [GC], stížnost č. 19750/13, §§ [110] a [117]–[122], obdobně ve vztahu k soudcům viz např. rozsudek ze dne 9. 1. 2013 ve věci Oleksandr Volkov proti Ukrajině, stížnost č. 21722/11, §§ [92]–[95], či rozsudek ze dne 6. 11. 2018 ve věci Ramos Nunes de Carvalho e Sá proti Portugalsku [GC], stížnost č. 55391/13 a d., §§ [120], [124]–[128]; viz též bod [104] rozhodnutí č. j. 11 Kss 6/2022–109 z 12. 6. 2023, věc Dufek). Rozsudek v trestní věci tak nezakládá nepřípustnost kárného stíhání pro tentýž skutek a naopak – jinak řečeno nezakládají vzájemně překážku non bis in idem neboli zákazu double jeopardy, jak je tento institut znám spíše v angloamerických právních systémech, ve smyslu čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Kárný zákon ukládá přerušit řízení v případě trestního stíhání pro tentýž skutek toliko z důvodů praktických, s ohledem na procesní efektivitu. V důsledku odsuzujícího trestního rozsudku totiž ve stanovených případech může dojít k zániku funkce soudce ze zákona [§ 94 písm. c) zákona o soudech a soudcích], proto by bylo zbytečným plýtváním času, sil a prostředků kárného soudu i stran kárného řízení pokračovat v kárném řízení, dokud neskončí řízení trestní.

135. Ze stejného důvodu ovšem nelze nic pro kárnou odpovědnost soudkyně dovozovat z faktu, že kárný senát sám v průběhu řízení nedospěl ve smyslu § 15 kárného zákona k závěru, že skutečnosti, které se kárně obviněné kladou za vinu, mají znaky trestného činu. Těmito úvahami se jednoduše nezaobíral již jen proto, že věděl, že trestní oznámení pro tentýž skutek bylo na soudkyni podáno vedením městského soudu. Nemělo by proto žádný smysl, aby trestní oznámení kárný senát zdvojoval, resp. posiloval tím, že věc postoupí témuž policejnímu orgánu, který se již trestním oznámením dlouhou dobu zabývá. Stejně tak lze jen těžko z kárného odsouzení něco automaticky dovozovat pro případnou trestní odpovědnost soudkyně. Smysl a účel kárného řízení a trestního řízení a hodnoty, jejichž ochranu sledují, se jen částečně překrývají a nejsou totožné. Z toho, že kárně obviněná byla shledána odpovědnou za kárné provinění, neplyne, že se též dopustila trestného činu. Její případnou trestní odpovědnost autonomně vyhodnotí orgány činné v trestním řízení.

136. Nyní k objektivní stránce kárného provinění.

137. Kárný soud předesílá, že jeho úkolem je posoudit, zda se kárně obviněná dopustila kárného provinění podle § 87 odst. 1 podle zákona o soudech a soudcích, který je pojímá jako zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Jak přitom kárný senát dovodil v bodech [68] až [75] rozhodnutí ze dne 11. 10. 2021 č. j. 11 Kss 2/2021–152, ve věci Mazurková, o kárné provinění se jedná tehdy, pokud soudce zaviněným porušením svých povinností způsobí zákonem předvídaný následek, tedy naruší důstojnost soudcovské funkce či ohrozí důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Podle § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je totiž soudce povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

138. Tento případ je výjimečný tím, že kárné provinění soudkyně je spatřováno v jejím jednání v občanském životě, mimo výkon soudcovské funkce. Kárnou odpovědnost to však nevylučuje, jak stanoví obecně již citovaný § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Povinnost zdržet se i v občanském životě všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, zákon o soudech a soudcích opakuje či konkretizuje v § 80 odst. 4 a 5 zákona o soudech a soudcích: (4) Soudce je povinen při své činnosti mimo výkon funkce soudce a při výkonu svých politických práv si počínat tak, aby tato činnost neohrožovala nebo nenarušovala důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu nebo nenarušovala důstojnost soudcovské funkce anebo mu nebránila v řádném výkonu funkce soudce. (5) Soudce je povinen ve svém osobním životě svým chováním dbát o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovské funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů (zvýraznil kárný soud).

139. Jak uvedl kárný soud v jiném případě, „soudce má představovat jistou společenskou autoritu, a musí si tedy být vědom toho, že veškeré jeho počínání bude veřejností vnímáno citlivěji, než je tomu u jiných osob.“ (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 6. 6. 2016 č. j. 11 Kss 6/2015–53, ve věci Zbránek, a shodně též nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2609/16, č. N 57/85 SbNU 69, jímž Ústavní soud zamítl ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí kárného soudu).

140. Do citovaných ustanovení zákona se v nejobecnější podobě promítají etické zásady, jež musí soudce ctít. Funkce soudce klade na své nositele vysoké nároky na čest, morálku a vnitřní integritu, které jsou nezbytným předpokladem pro spravedlivé, nezávislé a nestranné rozhodování soudů. Soudce se musí za všech okolností i mimo výkon funkce ve svém občanském životě chovat tak, aby nesnižoval vážnost soudcovského stavu. Soudce má nejen projevovat úctu k právu a chovat se v souladu s ním, ale též se vyvarovat i jen zdání, že svým nevhodným chováním právo nerespektuje či porušuje, neboť tím dává všanc svou čest, integritu a schopnost zastávat náročnou soudcovskou funkci. Musí se vyvarovat jednání, které by ohrozilo nebo i jen mohlo ohrozit jeho bezúhonnost, a tím i důvěru veřejnosti v celý soudcovský stav. Veřejnost zpravidla nemá možnost poznat osobně většinu soudců; svou představu o stavu soudcovského sboru si vytváří na základě konkrétní zkušenosti s jedním nebo s několika málo soudci, s nimiž se v životě při výkonu jejich soudcovské funkce nebo mimo ni potká. Důvěra veřejnosti v justici se buduje pracně a dlouho, zatímco selhání jednotlivého soudce ji může snadno a rychle zničit. Soudce si tak musí být vědom toho, že je při výkonu funkce i v občanském životě pod neustálým dohledem veřejnosti jako reprezentant soudní moci, a musí přijmout omezení z toho plynoucí, i kdyby šlo o omezení, která mohou být ostatními členy společnosti vnímána jako tíživá.

141. Plní–li soudce svou občanskou povinnost, ať uloženou zákonem nebo převzatou dobrovolně, očekává se od něj, že ji bude vykonávat příkladně. Obzvláště to platí tehdy, jde–li o plnění povinností souvisejících s poskytováním ochrany právům druhých a s prosazováním práva a spravedlnosti, neboť právě to je posláním soudů a jednotlivých soudců (viz čl. 4 a 90 Ústavy České republiky).

142. Opatrovnictví člověka přitom je takovým institutem na pomezí soukromého a veřejného práva, neboť jeho prostřednictvím společnost realizuje svůj přirozený závazek chránit své slabší a zranitelné členy a pomáhat jim. Ujme–li se kdo funkce opatrovníka, vykonává zodpovědnou občanskou povinnost, která není honorována (nejde–li o opatrovnictví pro správu jmění, u něhož se předpokládá výrazně větší pracovní zatížení – viz § 462 občanského zákoníku). Opatrovnictví se vykonává pod dohledem státu – občanskoprávních soudů (soud opatrovníka jmenuje, kontroluje a odvolává), neboť úzce souvisí s ochranou práv a s prosazováním spravedlnosti, což je doménou soudní moci. S výkonem funkce opatrovníka je spojeno plnění mnoha právních povinností. Proto ujme–li se funkce opatrovníka ve svém občanském životě člověk, který je soudcem, očekává od něj veřejnost i sám opatrovnický soud, že své povinnosti opatrovníka bude plnit vzorně, takřka učebnicově. Tím spíš, jde–li o soudce působícího v opatrovnické nebo příbuzné agendě. Kdo jiný by měl lépe chápat účel opatrovnictví a znát povinnosti, které to obnáší.

143. Opatrovnictví je systematicky upraveno v rámci úpravy zastoupení v hlavě III obecné části první občanského zákoníku. Základní pravidla k zastoupení, včetně opatrovnictví, obsahuje díl 1 se všeobecnými ustanoveními. Zde je v § 437 odst. 1 občanského zákoníku stanoveno samozřejmé obecné pravidlo, podle nějž zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného; toto pravidlo tak systematicky dopadá i na institut opatrovnictví.

144. Podle § 457 občanského zákoníku opatrovnictví sleduje ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv. Podle § 465 odst. 1 občanského zákoníku soud jmenuje opatrovníka člověku, je–li to potřeba k ochraně jeho zájmů, ... zejména tomu, ... jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv. Také podle § 463 opatrovníka jmenuje soud; současně určí rozsah opatrovníkových práv a povinností. Osoba, které byl opatrovník jmenován, se na dobu trvání opatrovnictví stává opatrovancem (odstavec 1). Požádá–li o to opatrovník, soud ho odvolá. ... (odstavec 2).

145. Základní povinností opatrovníka je podle § 466 odst. 1 občanského zákoníku starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy. Jedním z projevů pravidla, že opatrovníkem nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance (ve smyslu cit. § 437 odst. 1 občanského zákoníku), je ustanovení § 460 občanského zákoníku, podle něhož dojde–li ke zájmu opatrovníka se zájmem zastoupeného [tj. opatrovance] ... anebo hrozí–li takový střet, jmenuje soud zastoupenému [tj. opatrovanci] kolizního opatrovníka.

146. Jak je uvedeno ve skutkových zjištěních, kárný soud má za prokázané, že kárně obviněná byla jmenována prostou (stálou, obecnou) opatrovnicí opatrovance podle § 465 odst. 1 občanského zákoníku. Nebyla jmenována opatrovnicí pro správu majetku (viz bod [113] a násl.). Nicméně i tak bylo její základní povinností důsledně a nezávisle sledovat ochranu zájmů a práv opatrovance, což samozřejmě předpokládá, že zájmy opatrovance a zájmy opatrovnice nejsou v kolizi. Tak tomu bylo v době jmenování opatrovnice OS Praha 6 – opatrovnický soud tehdy na základě zjištěného skutkového stavu na její adresu konstatoval, že „má založený vztah důvěry s touto [rodinou opatrovance], s posuzovaným [opatrovancem] nejsou v žádných sporech, včetně sporů soudních, ... je prakticky součástí rodiny, požívá veškeré důvěry, je osobou zcela vhodnou pro výkon funkce opatrovníka,“ a jak vyplývá ze spisu, i proto, že je sama soudkyní. Není sice přímo činná jako opatrovnická soudkyně, nicméně její agenda je opatrovnictví velice blízká (občanské právo a detence, jak uvedla při svém výslechu).

147. Situace se však zásadně změnila po smrti matky opatrovance v dubnu 2020. Je pochopitelné, že kárně obviněná nemohla o svého opatrovance celodenně pečovat, ani to nebylo její povinností, proto jí nelze vytýkat, že usilovala o jeho umístění ve vhodném zařízení s komplexní celodenní péčí (a v tomto ohledu kárná navrhovatelka správně upustila od původního obvinění). Jinak však začala ve výkonu opatrovnictví flagrantně selhávat. Fakticky se ujala správy jmění (v té době se snad i domnívala, že je jí pověřena i právně), zřídila si dispoziční oprávnění a platební karty k bankovnímu účtu opatrovance a začala s jeho prostředky nakládat. První platby za rekonstrukci nemovitostí v Dejvicích lze ještě akceptovat jako učiněné v zájmu opatrovance s cílem zachovat, popř. zhodnotit jeho zděděný majetek. Do zjevné objektivní kolize se zájmy opatrovance se ovšem dostala již s prvními peněžními převody na účet svůj a svých zletilých dětí, jak je popsáno výše v části o skutkových zjištěních, zcela zásadně pak v souvislosti se získáním hypotéčního úvěru, zastavením nemovitostí v Dejvicích a koupí jejich ideální poloviny od opatrovance a následným rekonstruováním a vybavováním těchto nemovitostí převážně z prostředků opatrovance.

148. Uvedené nelze hodnotit jinak než jako zásadní porušení povinností opatrovnice. Soudkyně v době, kdy již proběhla část rekonstrukce nemovitosti v Dejvicích z prostředků opatrovance, od něj polovinu této nemovitosti koupila za 5 mil. Kč, tedy za cenu o 1,65 mil. Kč nižší, než na kolik polovinu nemovitostí odhadl přibližně rok před uzavřením kupní smlouvy znalec v rámci dědického řízení. K tomu si sjednala hypoteční úvěr na 5,5 mil Kč a dopustila, že opatrovanec jako zástavce ve prospěch banky její dluh zajistil zřízením zástavního práva k celé nemovitosti v Dejvicích, tedy i k polovině, která mu po prodeji druhé poloviny opatrovnici zůstala. Je zřejmé, že kárně obviněná jednala ve zjevném objektivním střetu zájmů svých a zájmů opatrovance, tuto situaci aktivně vyvolala a využila jí. Je vyloučeno, aby se za těchto okolností mohla důsledně a nezávisle starat o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy, jak bylo její základní povinností, když současně realizovala svoje vlastní zájmy, zjevně protichůdné.

149. Stanovení ceny za polovinu nemovitostí v Dejvicích v částce 5 mil. Kč oproti ceně obvyklé, zjištěné o rok dříve pro dědické řízení, kárně obviněná ve svém vyjádření ke kárnému návrhu z 24. 5. 2023 hájila tak, že byla stanovena svobodným rozhodnutím svéprávných stran kupní smlouvy. Spekulativně dodala, že za rok mohla cena nemovitostí vzhledem k jejich chátrání klesnout. Ve zprávě pro opatrovnický soud z 20. 9. 2022 uvedla, že odhad pro dědické řízení byl v rozporu s realitou a že se dohodla na ceně nižší i s přihlédnutím ke svým vlastním investicím do domu v podobě vynaložení svých sil a pomoci přátel a proto, že šlo o plnění přání matky opatrovance a opatrovance samého.

150. Tuto obranu má kárný soud za nevěrohodnou a jednoznačně vyvrácenou. Zaprvé kárně obviněná zcela ignoruje hendikep opatrovance a to, že mu byla jmenována opatrovnicí právě proto, že měla důsledně chránit jeho finanční a majetkové zájmy – argument svobodným soukromoprávním ujednáním je tedy zcela lichý a byla to za daných okolností jednoznačně opatrovnice, která jako silnější strana v tomto smluvním vztahu určila kupní cenu. Zadruhé, i kdybychom připustili postupné chátrání nemovitostí a z tohoto důvodu pokles jejich ceny, pak nelze vůbec uvažovat o tom, že by cena nemovitostí v Dejvicích za uvedené období mohla klesnout o 25 %; ve skutečnosti pokles cen nemovitostí, natož tak výrazný, neodpovídá realitě, neboť je notorietou, že ceny nemovitostí v posledních dvou dekádách značně a setrvale rostly, výrazněji právě v letech 2020 až 2021 v souvislosti s nejistotou způsobenou pandemií onemocnění covid–19, a teprve v posledním roce stagnují či klesají, zejména v méně lukrativních lokalitách, takovou však není vilová čtvrt v Dejvicích na Praze 6. Argument chátráním nemovitostí je zcela vyvrácen i tím, že podle vlastních tvrzení kárně obviněné (důkaz B, důkaz AA) s rekonstrukcí za prostředky opatrovance započala již v roce 2020 po smrti jeho matky a v dubnu 2021 se do nich kárně obviněná přestěhovala k trvalému bydlení (důkazy B a HH – výslechem kárně obviněné), přitom kupní smlouva je datována až dnem 9. 6. 2021. Cena, za kterou polovinu nemovitostí od opatrovance koupila, je tak zcela zjevně podhodnocená, aniž by k tomu bylo třeba dalšího dokazování.

151. Zástavu celé nemovitosti kárně obviněná vysvětlovala tak, že na jiné řešení by banka nepřistoupila. Ale to vůbec nemůže být relevantní argument. I kdyby to byla pravda, měl takový požadavek banky vést kárně obviněnou, plnila–li by řádně své poslání opatrovnice, aby od svého projektu naopak ustoupila. Objektivní rozpor se zájmy opatrovance by nastal i v případě, že by banka teoreticky souhlasila se zástavou i jen ideální poloviny nemovitostí, neboť podstatou celé operace bylo, že si kárně obviněná jako opatrovnice půjčila peníze na to, aby od opatrovance odkoupila část jeho nemovitostí, které dosud vlastnil výlučně bez právních vad a omezení, přitom sám opatrovanec její dluh zástavou těchto nemovitostí zajistil. Takové jednání nelze za žádných okolností označit jako souladné se zájmy opatrovance. Důsledek těchto operací je zřejmý: výrazně se prohloubila závislost opatrovance na kárně obviněné a její rodině – k jeho dosavadní emoční závislosti na kárně obviněné, závislosti na její péči a starosti (kterou nikdo nezpochybňuje) se přidala závislost hmotná, existenční. Pokud by se opatrovanci v budoucnu nedostávalo finančních prostředků na úhradu komplexní péče v celodenním pobytovém zařízení, což je po smrti rodičů jeho základní potřeba, nemůže s nemovitostmi volně naložit a zpeněžit je bez součinnosti s kárně obviněnou nejen proto, že je spoluvlastnicí, ale i proto, že nemovitosti trvale obývá k bydlení, a do splacení úvěru kárně obviněnou bance s nimi navíc nemůže nakládat bez součinnosti s bankou. Kárně obviněná jej nadto vystavila riziku ztráty i toho spoluvlastnického podílu, který mu zbyl, v případě, že by z jakéhokoliv důvodu nesplácela poskytnutý úvěr a došlo na realizaci zástavy.

152. Zjevný objektivní rozpor mezi zájmy kárně obviněné a zájmy opatrovance plyne i ze způsobu, jakým kárně obviněná realizovala a financovala rekonstrukci nemovitostí v Dejvicích. Z přehledu, který dodala sama kárně obviněná opatrovnickému soudu v září 2022 (důkaz B, resp. AA), tedy více než rok od podpisu kupní smlouvy a poté, co se do nemovitostí nastěhovala, plyne, že její podíl na nákladech rekonstrukce a vybavování domu se pohyboval nejvýše ve statisících, zatímco podíl opatrovance přesahoval tři miliony korun. I kdyby kárný soud přihlédl k času kárně obviněné, který do rekonstrukce vložila, jak argumentovala, stále by byl rozdíl ve vložených prostředcích mezi ní a opatrovancem řádově diametrálně odlišný v jeho neprospěch, a to za situace, kdy nyní oba nemovitosti spoluvlastní rovným dílem. Pokud kárně obviněná argumentuje tím, že sice zatím na rekonstrukci spotřebovávala peněžní prostředky opatrovance, že však na její peníze teprve přijde, čímž se účast obou na rekonstrukci srovná, přehlíží elementární logické vady této úvahy – ignoruje fakt, že peníze mají v čase různou hodnotu. Přiznává tím, že ji opatrovanec „úvěroval“ do budoucna, zatímco ona své prostředky odpovídající spoluvlastnickému podílu zatím nemusela vynaložit na rekonstrukci, a mohla je tak užít, investovat či zhodnocovat jinde a jinak. Nadto je toto vysvětlení nevěrohodné proto, že ani sama kárně obviněná neví, jaký objem rekonstrukčních prací a v jakém časovém horizontu je třeba provést (nemá žádný projekt celkové rekonstrukce s rozpočtem), takže ani nelze odhadnout, zda vůbec ke srovnání vkladu do rekonstrukce může dojít (i s přihlédnutím k časovému aspektu spotřeby prací a materiálu).

153. Kárně obviněná tak touto svou obranou jen potvrzuje, že nehájila práva a zájmy svého opatrovance, nýbrž upřednostnila svůj vlastní zájem. Objektivní kolize jejich zájmů nebyla jen formální či abstraktní, nýbrž reálná. Zcela nevěrohodné je v tomto ohledu další vysvětlení kárně obviněné, podle níž měla kupní cena, kterou opatrovanci uhradila, sloužit jako jakási pojistka, aby si případně mohl koupit zpátky celý dům, pokud by nastaly komplikace se splácením úvěru. Z této „rezervy“ však soudkyně postupně ubírala, nejen na rekonstrukci a vybavení, ale i na úhradu potřeb svých a svých dětí, až na účtu opatrovance zbylo méně než dvě stě tisíc korun. Navíc není jasné, jak by opatrovance chránila rezerva 5 mil. Kč, jestliže nemovitosti v Dejvicích, i v důsledku rekonstrukce a vybavení hrazeného převážně z jeho prostředků, mají nyní podle obhajoby více než čtyřnásobnou tržní hodnotu. Za někdejších 5 mil. Kč by opatrovanec nebyl schopen poloviční podíl kárně obviněné „vykoupit“.

154. Rizika této transakce pro opatrovance snad zmírňuje fakt, že opatrovanec z popudu kárně obviněné ze svých prostředků pořídil byt v Modřanech – to se nakonec jeví jako nejméně problematická majetková operace iniciovaná kárně obviněnou, byť ji dále problematizuje fakt (kontextem i vlivem na likviditu tohoto aktiva), že se do bytu nastěhoval syn kárně obviněné. Dále však není třeba se bytem v Modřanech zabývat, neboť okolnosti jeho pořízení a užívání nejsou předmětem kárného obvinění.

155. Aniž by se kárný soud pouštěl do položkového rozepisování veškerého vybavení, jež kárně obviněná za prostředky svého opatrovance koupila, jak to vyplývá z jejího přehledu (důkaz B, resp. AA), pozastavuje se nad tím, že běžné vybavení domu bylo hrazeno z prostředků opatrovance, ač nemovitosti v Dejvicích podle tvrzení kárně obviněné navštěvuje nanejvýš jednou měsíčně (ve skutečnosti zřejmě jen zřídka – při svém zhlédnutí 29. 3. 2023 sám opatrovanec vypověděl, že v domě byl naposled asi před rokem, při vysvětlení na policii 8. 9. 2023 pak uvedl, že asi před měsícem; důkazy B, CC a YY). Opatrovanec totiž pobývá v soukromém zařízení sociálních služeb, v němž je mu za úplatu poskytována komplexní péče. Například z pračky se sušičkou v celkové pořizovací hodnotě přibližně 60 tisíc Kč tak má užitek povětšinou jen kárně obviněná, jež nemovitosti trvale užívá k bydlení. Stejně nepřesvědčivě působí její tvrzení, že ze svých prostředků údajně koupila opatrovanci do domu v Dejvicích (či do jeho bytu v Modřanech) kuchyňskou linku za 150 tis. Kč jako kompenzaci nájmu za její užívání těchto nemovitostí. I tyto okolnosti, vyplývající z vlastních tvrzení kárně obviněné, svědčí o tom, že důsledně nechrání práva a zájmy opatrovance, neboť proti nim stojí zájmy její, neboť za úspory opatrovance nakoupila spotřebiče a vybavení, které on sám oproti ní nevyužije vůbec nebo jen minimálně.

156. Kárně obviněná se setrvale hájí tím, že o všem byl opatrovanec informován, vše mu vysvětlila, se vším souhlasil, neboť si to tak přál on i jeho zesnulá matka, že se vše odehrávalo v rámci harmonických rodinných vztahů.

157. Kárný soud nepovažuje za nutné toto tvrzení kárně obviněné ověřovat nebo snad vyvracet, neboť i kdyby bylo pravdivé, nemůže změnit náhled kárného soudu na to, že opatrovnictví ve stavu objektivního střetu zájmů nevykonávala a ani nemohla vykonávat řádně v souladu s právem. Matka opatrovance, bylo–li to skutečně její přání, na kárně obviněnou svou polovinu nemovitostí v Dejvicích ještě za svého života nepřevedla ani ji neustanovila svou dědičkou. Pak ale nebylo možné toto její údajné přání realizovat po její smrti, poté, co se stal její syn výlučným vlastníkem nemovitostí, tím způsobem, jaký zvolila kárně obviněná, jsouc současně jeho opatrovnicí se všemi s tím spojenými právními povinnostmi. Na existenci objektivního zjevného střetu zájmů opatrovnice a opatrovance by se nic nezměnilo, i kdyby jednali ve vzájemné shodě. U opatrovance, vzhledem k důvodům jmenování opatrovnice, „nelze předpokládat, že by si uvědomil, že ke se střetu zájmu může skutečně dojít“ (SVOBODA K. § 460; in ŠVESTKA J., DVOŘÁK K., FIALA J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer 2019, cit. dle ASPI), nebo že k němu došlo. Proto ani není nutné podrobně zkoumat, do jaké míry činil opatrovanec informovaná a skutečně volní rozhodnutí, když podepisoval kupní a zástavní smlouvy nebo údajně schvaloval dispozice se svými peněžními prostředky na bankovním účtu. Ze znaleckého posudku ÚVN v kombinaci se znaleckým posudkem a výpovědí znalce u OS Praha 6 (důkazy B, resp. T) vyplývá, že opatrovanec je osobnostně nezralý, finančně a sociálně nezkušený a má sníženou schopnost rozpoznat, že s ním manipuluje osoba blízká, a že snadno podepíše listiny o věcech, o které nemá zájem. Právě proto mu byla opatrovnice jmenována.

158. Znalci potvrzená zvýšená zranitelnost opatrovance, jeho osobnostní nezralost, finanční a sociální nezkušenost v kombinaci s jeho plnou důvěrou v kárně obviněnou tak spíše zvyšují závažnost porušení povinností kárně obviněné jako jeho opatrovnice. Kárný soud nezpochybňuje, že opatrovanec je inteligentní a je schopen diskutovat i o složitějších společenských tématech, jak opakovaně soudkyně uvedla. Znalecký posudek ÚVN je však nutné vnímat jako celek včetně výpovědi zástupce znaleckého kolektivu a nevytrhávat z něj pouze jednotlivá zjištění bez zohlednění závěrů a doporučení znaleckého ústavu. V tom, že opatrovanci vzhledem k jeho hendikepu hrozí právním jednáním závažná újma na právech, se znalecký posudek ÚVN shoduje i s dřívějším posudkem MUDr. B. Kárně obviněná si těchto znaleckých závěrů byla vědoma a musela jako právní profesionálka, soudkyně, vědět, že jako opatrovnice – pro objektivní rozpor se samotným účelem tohoto institutu – nemůže postupovat tak, jak postupovala. Pokud se soudkyně dovolává toho, že vše bylo v rodině, přehlíží, že její postavení opatrovnice podstatně právně změnilo situaci a její roli a odpovědnost v rodině ve srovnání s ostatními příbuznými.

159. Ani to, že opatrovanec je plně svéprávný, nic nemění na porušení povinností kárně obviněné jako jeho opatrovnice. Jeho svéprávnost má pouze ten důsledek, že jím uzavřené smlouvy a právní jednání nejsou prima vista neplatné (aniž by tím kárný soud dával závazný výklad pro případný občanskoprávní spor). Nic to však nemění na tom, že s ním kárně obviněná jako jeho opatrovnice vůbec neměla smlouvy uzavírat v situaci objektivního a zjevného střetu svých zájmů se zájmy opatrovance. Ostatně v kontextu tohoto argumentu lze připomenout, že OS Praha 6 návrh na omezení svéprávnosti opatrovance podaný jeho matkou zamítl proto, že měl vzhledem k jeho postižení za vyloučené, že by byl vůbec fyzicky schopen právní jednání uskutečnit, neboť je plně 24 hodin denně pod kontrolou jeho rodiny a v jejím prostředí, a nehrozí mu proto žádná závažná újma. Tento předpoklad snad mohl platit za života jeho matky, nicméně po její smrti se zjevně dostal do rozporu s realitou, přinejmenším se – ve světle všech smluv, které opatrovanec uzavíral za více či méně aktivní účasti kárně obviněné – ukázal jako velmi naivní.

160. Lze jen dodat, že kárně obviněná neučinila žádné opatření pro zamezení střetu zájmů podle § 460 občanského zákoníku, například vyrozuměním opatrovnického soudu o zamýšlených transakcích s podnětem ke jmenování ad hoc kolizního opatrovníka, opatrovníka pro správu jmění (§ 469 občanského zákoníku) nebo koneckonců podáním žádosti o odvolání z funkce opatrovnice (§ 463 odst. 2 občanského zákoníku), či dokonce – byla–li opravdu přesvědčena o tom, že opatrovanec žádného opatrovníka nepotřebuje, jak argumentuje v opatrovnickém i kárném řízení – návrhem na zrušení jeho opatrovnictví bez dalšího (kárný soud tím samozřejmě nijak nenaznačuje, že by posledně uvedený návrh mohl být důvodný).

161. Zjevně rozporným s povinností opatrovnice je i způsob, jakým kárně obviněná využívala své dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu opatrovance. Prostým náhledem do výpisů z účtu v opatrovnickém spise (důkaz B) kárný soud zjistil, že soudkyně s opatrovancovými prostředky nakládala jako se svými a užívala je k hrazení potřeb svých a své rodiny. Kárně obviněná totiž měla k jeho bankovnímu účtu samostatné dispoziční oprávnění z titulu opatrovnictví a dle svého vlastního vyjádření běžně používala i platební karty k účtu. Při zadávání plateb v bankovnictví či placení kartou tedy jednala přímo ona. Z majetku opatrovance, o němž se původně domnívala, že jej de iure spravuje, poskytovala kárně obviněná například půjčky svým zletilým dětem, sama sobě kupovala dary za opatrovance či nakupovala výrobky a služby v takovém rozsahu, že opatrovanec nemohl nakoupené zboží sám potřebovat a spotřebovat. Dávala–li tyto transakce opatrovanci ke schválení (ať už předchozího či následného), jak tvrdí, přehlíží opět, že byla jako jeho opatrovnice ve stavu objektivního střetu zájmů.

162. Kárný soud se rozhodně nedomnívá, že by si opatrovnice i opatrovanec nemohli vzájemně poskytnout pomoc či projevovat svou náklonnost či vděčnost dárky, opatrovnice si však i v tomto ohledu musela hlídat, aby šlo jen o dary k obvyklé příležitosti (narozeniny, svátek, Vánoce apod.) a podle zásad slušnosti, tedy o dary přiměřené, jak o tom ostatně byla i poučena při zahájení opatrovnictví.

163. Pokud jde o způsobený následek – ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, ten je zřejmý ze skutkových zjištění bez dalšího. S jednáním kárně obviněné jako opatrovnice byli a jsou konfrontováni soudci a zaměstnanci soudů, kteří rozhodují v opatrovnické věci, v této kárné věci, strany těchto řízení, jakož i příslušníci a zaměstnanci policie, kteří se zabývají podaným trestním oznámením, městská část Praha 6 a zaměstnanci jejího úřadu, kteří vykonávají opatrovnictví pro správu majetku, příbuzní a známí rodiny. Jestliže kárně obviněná, navzdory tomu, že je soudkyní, tak dlouho a v takovém rozsahu jako opatrovnice jednala ve zjevném objektivním střetu zájmů ve svůj prospěch, pak u všech osob, které se při různých příležitostech s případem seznámili či seznámí, jednání kárně obviněné nejen zpochybňuje její schopnost zastávat soudcovskou funkci, ale dopadá negativním příkladem na všechny ostatní soudce, a tak narušuje důvěru veřejnosti v to, že soudci nezávisle, nestranně, odborně a spravedlivě rozhodují.

164. V rámci hodnocení naplnění objektivní stránky kárného provinění kárný soud musel zohlednit § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích, podle něhož při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, lze uložit kárné opatření v podobě snížení platu o 30 % na dobu až dvou let. Toto ustanovení totiž zakotvuje kvalifikovanou skutkovou podstatu kárného provinění při obecné kárné recidivě, která se uplatní nejen v případě ukládání kárného opatření snížení platu, nýbrž u jakéhokoli uvažovaného kárného opatření (opačný závěr by byl absurdní, neboť právní kvalifikace skutku by se odvíjela teprve od uloženého kárného opatření, což by zcela obrátilo pořadí úvah kárného soudu; viz též rozhodnutí tohoto kárného senátu ze dne 6. 2. 2023 č. j. 11 Kss 2/2022–334, ve věci Kydalka IV, bod 200). Podle § 24 kárného zákona se kárné opatření zahlazuje ve lhůtě pěti let od právní moci rozhodnutí (po uplynutí 5 let od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření se hledí na soudce, jako by nebyl pro kárné provinění stíhán).

165. Jak již bylo uvedeno, kárně obviněná stojí před tímto kárným soudem v krátké době podruhé. Rozhodnutí ve věci Pilařová III přitom nabylo právní moci 22. 11. 2021. Nepochybně tedy zakládá kárnou recidivu, a proto kárný senát kvalifikoval jednání kárně obviněné jako kárné provinění podle § 87 odst. 1 ve spojení s § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích, což uvedl i ve výroku tohoto rozhodnutí.

166. Kárný soud tudíž ke skutku I uzavírá, že objektivní stránka tohoto kárného provinění, včetně zpřísňující obecné kárné recidivy, byla naplněna. Ve. Subjektivní stránka kárného provinění u skutku I

167. Podmínkou kárné odpovědnosti soudce dle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je zaviněné porušení povinností, zákon přitom nevylučuje žádnou z forem či stupňů zavinění. Kárného provinění se proto lze dopustit i z nedbalosti, a to i nedbalosti nevědomé, přičemž stanovení konkrétního stupně nedbalosti není pro závěr o vině nezbytné (viz např. rozhodnutí kárného soudu ze dne 24. 11. 2010 č. j. 11 Kss 8/2009–51, ve věci Mach). Forma a stupeň zavinění však mají vliv na volbu přiměřeného kárného opatření.

168. Kárný soud dospěl k závěru, že kárně obviněná jednala v úmyslu přímém.

169. Kárně obviněná jako právní profesionálka, soudkyně na úseku okresního soudu v agendě občanskoprávní a detenční, musela vědět, že její zájmy se ocitly v rozporu se zájmy opatrovance, přesto za tohoto zjevného objektivního stavu střetu zájmu dál pokračovala v kolizním jednání, stav střetu zájmů udržovala, prohlubovala a využila ke svému majetkovému a finančnímu obohacení. Její úmysl vyplývá i z toho, že žila až do kárného řízení v přesvědčení, že její povinností je i správa jmění opatrovance, a přesto s opatrovancem uzavírala smlouvy, nabývala jeho majetek a jako dlužnice byla stranou zástavní smlouvy, jíž opatrovanec svým majetek zajistil splnění jejího dluhu. Symptomatické je, že v období, kdy docházelo k nejrozsáhlejším transakcím (uzavření zástavní a kupní smlouvy a rekonstrukce nemovitostí v Dejvicích), přestala opatrovnickému soudu podávat zprávy o opatrovanci a vyúčtování jeho jmění. Souhrnnou zprávu, na jejímž základě se opatrovnický soud utvrdil v podezření, že dochází k podivným majetkovým transferům mezi opatrovancem a kárně obviněnou jako opatrovnicí, opatrovnickému soudu dodala až po mnoha urgencích v září roku 2022 (důkaz B, resp. AA), tedy v době, kdy již byly nejvýznamnější transakce z větší části uskutečněny. Nehledě k tomu, že kárný soud přijal obhajobu kárně obviněné, že nebyla de iure opatrovnicí pro správu jmění, úmyslnost jednání kárně obviněné vyplývá i z toho, že v opatrovnickém řízení opakovaně nereagovala na výzvy soudu a byla pasivní i po té, co OS Praha 6 zahájil nové řízení o svéprávnosti a opatrovnictví proto, že vyvstaly pochybnosti o výkonu její funkce. Prokazatelně se jí tedy dostávalo informací a indicií, že výkon jejího opatrovnictví není v pořádku, že neplní řádně své povinnosti. Ani s tímto vědomím však od svého jednání neupustila, nýbrž v něm pokračovala, a to dokonce i poté, co opatrovnický soud pravomocně opatrovanci jmenoval opatrovníka pro správu jmění (důkaz B, resp. BB).

170. To, že ze strany kárně obviněné šlo o jednání úmyslné, prokazuje i její obrana spočívající v tvrzení, že vše činila podle přání zesnulé matky opatrovance ve shodě s širší rodinou a se souhlasem opatrovance. Jednala tak s rozmyslem podle předchozího plánu.

171. Z provedených důkazů nevyplynula žádná relevantní okolnost, na kterou se kárně obviněná mohla (bez přiměřených důvodů) spoléhat, že zabrání, aby své povinnosti opatrovnice neporušila. Žádnou garanci v tomto směru soudkyně neměla a mít nemohla. Svá tvrzení ani nijak nedoložila, s výjimkou právního hodnocení JUDr. R. Š., Ph.D., z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (součást spisu opatrovnického soudu, důkazu B), jímž však opatrovnickému i kárnému soudu demonstrovala toliko to, že není opatrovnicí pro správu jmění, nikoli, že jako opatrovnice jednala po právu.

172. Kárný soud tedy konstatuje, že subjektivní stránka kárného provinění byla u skutku I naplněna. Vf. Kárné opatření

173. Navrhovatelka ve svém návrhu žádala kárně obviněné uložit nejpřísnější kárné opatření v podobě odvolání z funkce soudkyně. Na tomto návrhu setrval kárný navrhovatel i při závěrečné řeči. Kárný soud není návrhem na uložení kárného opatření vázán (§ 9 odst. 2 kárného zákona), zpravidla se však od návrhu kárného navrhovatele odvíjí jeho další úvahy nad volbou přiměřeného kárného opatření.

174. Kárný soud shledává kárné provinění jako mimořádně závažné. Dopustila se jej soudkyně při výkonu opatrovnictví, od níž se naopak očekávalo, že je bude jako právní profesionálka a soudkyně vykonávat příkladně. Oproti tomu kárně obviněná porušila základní zásady opatrovnictví a popřela jeho smysl. Vyvolala objektivní zjevný střet zájmů mezi zájmem svým a zájmem osoby, jejíž práva a zájmy měla důsledně a nezávisle hájit a prosazovat, tento střet zájmů udržovala a využila k tomu, že rozmnožila svůj vlastní majetek na úkor opatrovance.

175. Za velmi přitěžující okolnost považuje kárný soud dlouhodobost kolizního jednání soudkyně a fakt, že jednala úmyslně. Kárně obviněná bude mít zřejmě trvalý prospěch ze svého jednání i po skončení kárného řízení, neboť vrácení majetkových poměrů opatrovance do původního stavu je právně i fakticky velice obtížné, ne–li nemožné.

176. Znakem kvalifikované skutkové podstaty kárného provinění je dále skutečnost, že se kárného provinění dopustila v době před zahlazením předchozího kárného opatření uloženého v rozhodnutí Pilařová III. Kárná recidiva umožňuje soudce postihnout dvojnásobnou sazbou kárného opatření spočívajícího ve snížení platu, má však význam i při ukládání ostatních kárných opatření, zejména nejpřísnějšího kárného opatření v podobě odvolání z funkce soudce v tom smyslu, že toto nejpřísnější kárné opatření nebude tak výjimečné, jako v případě dosud kárně netrestaného soudce (viz bod [219] cit. rozhodnutí Kydalka IV). Obecnou přitěžující okolností je i další „kárná minulost“ kárně obviněné (jde o čtvrté kárné odsouzení za její soudcovskou kariéru), k její tíži, byť v mnohem menší míře, nutno připočíst i tři výtky za drobnější prohřešky, jichž se jí v minulosti dostalo.

177. Kárně obviněná neprojevila prakticky žádnou sebereflexi. Po celou dobu kárného řízení zastávala názor, že se ničeho špatného nedopustila, že jde ze strany kárné navrhovatelky a koneckonců i kárného soudu o přepjatý formalismus, že nikdo nebyl poškozen a že se vše odehrálo se souhlasem opatrovance a širší rodiny. Nanejvýš připustila svou neznalost či svá pochybení bagatelizovala jako formality. Ve své zprávě vůči opatrovnickému soudu označila svou (domnělou) správu jmění za „exemplární“, neboť majetek opatrovance výrazně zhodnotila. Přehlíží však, že především „exemplárně“ zhodnotila svůj majetek, který od opatrovance, jenž je na ní zřejmě velmi citově a nyní i majetkově závislý, nově získala za okolností, které jsou v příkrém rozporu s účelem opatrovnictví a s důvody, pro které mu byla jmenována opatrovnicí.

178. Kárně obviněnou nikdo nenutil, aby byla opatrovnicí a aby v této funkci zůstala i po úmrtí matky opatrovance. Kárný soud nezpochybňuje fakt, že šlo o břemeno tíživé, a nemá ani pochybnosti o tom, že kárně obviněná měla oprávněně plnou důvěru celé rodiny k tomu, aby jí byla svěřena tak náročná a zodpovědná funkce. Dovede si též představit, že příslušníci širší rodiny byli rádi, že tíživé břemeno péče o opatrovance převzala kárně obviněná, neboť ostatní žijící příbuzní toho nebyli ať už pro vysoký věk, nepříznivý zdravotní stav nebo dojezdovou vzdálenost schopni, a jsou proto snad i srozuměni s tím, že kárně obviněná za svou péči „něco obdrží“ z majetku opatrovance.

179. Tyto okolnosti jejího jednání lze uznat za polehčující, avšak nikoli významně. Jako právní profesionálka si kárně obviněná musela být velice dobře vědoma toho, co výkon opatrovnictví po právní stránce obnáší, i kdyby tomu neodpovídaly laické představy širší rodiny. Měla – když se rozhodla v postavení opatrovnice vytrvat – trpělivě, nezištně bez nároku na odměnu podporovat svého opatrovance a důsledně prosazovat a chránit jeho práva a zájmy. Měla mu tak pomoci zděděný majetek a jeho hodnotu udržet, v lepším případě i zhodnotit, aniž by pomýšlela na svůj vlastní prospěch. Nelze vyloučit, že by nakonec ona nebo její potomci někdy v budoucnu majetek opatrovance zdědili, ale ani to není nárokovatelná odměna za poctivý a řádný výkon opatrovnictví.

180. Namísto toho kárně obviněná poskytla všem velmi špatný příklad toho, jak nemá opatrovnictví vypadat – opatrovník nesmí upřednostňovat své zájmy či prosazovat je proti zájmům opatrovaného. Vzhledem k hendikepu opatrovance nemůže být ospravedlnitelným důvodem ani to, že opatrovanec se vším souhlasil nebo si to dokonce přál, jinak by byl smysl opatrovnictví zcela popřen. Povinností opatrovníka je chránit opatrovance nejen před třetími osobami, ale koneckonců i před sebou samým.

181. Negativní reputační následky jednání kárně obviněné pro celou justici nelze hodnotit jinak než jako velice závažné. Jak již kárný soud konstatoval výše, důvěra veřejnosti v justici se buduje pracně a dlouho, zatímco selhání jednotlivého soudce ji může snadno a rychle zničit. Takový potenciál má i jednání kárně obviněné.

182. Kárný soud proto shledal, že jiné kárné opatření než odvolání soudkyně z funkce nepřichází v úvahu. K tomuto závěru jej dovedla mimořádná závažnost jednání soudkyně, množství přitěžujících okolností a absence významnějších polehčujících okolností a též hluboký zásah do důvěryhodnosti celé justice, který svým jednáním kárně obviněná způsobila. Mírnější kárné opatření by nesledovalo základní smysl kárného řízení, jímž je mimo jiné ochrana integrity soudcovského sboru, nezávislosti a nestrannosti soudců a soudní moci a důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 18. 5. 2015 č. j. 13 Kss 6/2014–138, ve věci Čonka). Jen odvolání soudkyně z funkce je s to ochránit pověst justice před dalším poškozováním, k němuž by nevyhnutelně docházelo, pokud by soudkyně zůstala členkou soudcovského sboru a přitom trvale profitovala z důsledků svého neetického jednání, rozporného s ustanoveními občanského zákoníku o opatrovnictví.

183. Proto kárný senát uložil kárné opatření podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech a soudcích, tedy odvolání z funkce soudce. Právní moci tohoto rozhodnutí, tedy jeho vyhlášením, kárně obviněné funkce zanikla [§ 94 písm. e) zákona o soudech a soudcích]. Vg. Skutek II

184. Podle § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu státní zástupce může zastavit trestní stíhání, je–li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne. Toto ustanovení se v trestním řízení aplikuje i ve fázi řízení před soudem (§ 188 odst. 2, § 223 odst. 2 trestního řádu), kdy o zastavení řízení namísto státního zástupce rozhodne soud.

185. Kárný soud již dříve na základě § 25 kárného zákona připustil přiměřenou aplikaci těchto ustanovení i v kárném řízení, např. v rozhodnutí č. j. 14 Kse 3/2015–53 ze dne 15. 9. 2015, ve věci Svoboda IX, odkazujícím co do použitelnosti tohoto institutu na ještě starší rozhodnutí č. j. 15 Kse 9/2011–16 ze dne 24. 11. 2011, ve věci Svoboda VI.

186. Kárná navrhovatelka sama na jednání 5. 6. 2023 připustila, že společenská škodlivost skutku II, který kladla také kárně obviněné za vinu, je nepoměrně nižší. Pokud by byl tento skutek sám předmětem kárného návrhu, uvedla, že by za něj navrhovala kárné opatření v podobě nižšího snížení platu jen s ohledem na speciální kárnou recidivu založenou dosud nezahlazeným kárným odsouzením Pilařová III.

187. Aniž by kárný soud hodnotil, zda by skutek II mohl být kárným proviněním s ohledem na zmíněnou speciální kárnou recidivu, je zřejmé, že jeho závažnost je nesrovnatelně nižší než závažnost skutku I. Ostatně především pro kárné obvinění ze skutku I ministr spravedlnosti dočasně zprostil soudkyni výkonu funkce již během kárného řízení a obdobně i kárný soud zamítl námitky soudkyně proti dočasnému zproštění výkonu funkce soudkyně především poukazem na mimořádnou závažnost skutku I (bod [24] usnesení kárného soudu č. j. 11 Kss 1/2023–106 ze 17. 4. 2023).

188. Kárné opatření, k němuž by mohlo kárné stíhání pro skutek II vést, by tedy bylo vzhledem ke kárnému opatření, které bylo soudkyni uloženo za skutek I, zcela bez významu. I kdyby byla soudkyně shledána vinnou z kárného provinění spočívajícího ve skutku II, nemělo by to žádný vliv na závěr o mimořádné závažnosti kárného provinění pod bodem I a na uložené kárné opatření odvolání z funkce soudkyně, které v očích kárného senátu obstojí i samostatně. Další dokazování ke skutku II a jeho podrobný rozbor v tomto rozhodnutí by tedy byly v rozporu s efektivitou kárného řízení; z tohoto důvodu také neprovedl všechny důkazy ke skutku II, ať už navržené kárnou navrhovatelkou či kárně obviněnou. Závěr kárného soudu by nepřispěl ani systémově k vývoji kárné judikatury, neboť obdobné jednání již bylo pojednáno v kárném rozhodnutí Pilařová III.

189. Kárný senát proto podle § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu per analogiam, ve spojení s § 25 kárného zákona, kárné řízení pro skutek II zastavil.