16 Kss 5/2019

Rubrum

16 Kss 5/2019 - 45 ROZHODNUTÍ Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a členů JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Milana Závurky, JUDr. Petra Vlacha, JUDr. Michala Žižlavského a prof. JUDr. Marie Karfíkové, CSc. v právní věci kárné navrhovatelky: předsedkyně Okresního soudu Plzeň – jih, se sídlem Edv. Beneše 1, Plzeň, proti kárně obviněné: JUDr. Drahomíra Regnerová, předsedkyně senátu Okresního soudu Plzeň – jih, se sídlem Edv. Beneše 1, Plzeň, zastoupená JUDr. Jitkou Fišerovou, advokátkou se sídlem Kyjevská 50, Plzeň, o návrhu na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudkyně ze dne 6. 9. 2019, takto:

Výrok

Podle § 314r odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, přiměřeně aplikovaného v kárném řízení dle § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, na návrh kárné navrhovatelky se schvaluje dohoda o vině a kárném opatření, která byla uzavřena v Plzni dne 27. 8. 2019 mezi kárnou navrhovatelkou, předsedkyní Okresního soudu Plzeň – jih Mgr. Simonou Kubouškovou a kárně obviněnou předsedkyní senátu Okresního soudu Plzeň – jih JUDr. Drahomírou Regnerovou, za účasti její obhájkyně JUDr. Jitky Fišerové, a JUDr. Drahomíra Regnerová nar. X, předsedkyně senátu Okresního soudu Plzeň – jih, se uznává vinnou podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, že jako předsedkyně senátu Okresního soudu Plzeň – jih ve věci ochranného léčení, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 2 Nt 39/2019 rozhodla při veřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2018 v rozporu s § 99 odst. 6 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, o prodloužení ochranného ústavního protitoxikomanického léčení o sedm měsíců, přestože s ohledem na okamžik faktického zahájení výkonu ochranného ústavního léčení dne 24. 6. 2016 mohla učinit rozhodnutí o prodloužení doby trvání ochranného ústavního léčení maximálně do 24. 6. 2018, a měla proto léčeného 16 Kss 5/2019 z ochranného ústavního léčení ihned propustit, což neučinila. Naopak opětovně při veřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2019 rozhodla o prodloužení ochranného ústavního léčení o šest měsíců, a až v rámci stížnostního řízení byl léčený usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2019, čj. 6 To 133/2019-116, z léčení propuštěn. tedy zaviněně porušila povinnost soudkyně rozhodovat na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem vyplývající z § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, čímž ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů, tím spáchala kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a za to se jí ukládá podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kárné opatření snížení platu o 15 % na dobu 1 roku.

Odůvodnění

I. Průběh kárného řízení

1. Nejvyššímu správnímu soudu jako soudu kárnému byl doručen návrh kárné navrhovatelky na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti předsedkyně senátu Okresního soudu Plzeň – jih, JUDr. Drahomíry Regnerové, ze dne 6. 9. 2019. Společně s kárným návrhem byl kárnému senátu předložen dokument s názvem „Dohoda o vině a kárném opatření“ ze dne 27. 8. 2019.

2. Samotná dohoda o vině a kárném opatření se týká skutku spočívajícího v tom, že kárně obviněná jako předsedkyně senátu Okresního soudu Plzeň – jih ve věci ochranného léčení, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 2 Nt 39/2019 rozhodla při veřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2018 v rozporu s § 99 odst. 6 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), o prodloužení ochranného ústavního protitoxikomanického léčení o sedm měsíců, přestože s ohledem na okamžik faktického zahájení výkonu ochranného ústavního léčení dne 24. 6. 2016 mohla učinit rozhodnutí o prodloužení doby trvání ochranného ústavního léčení maximálně do 24. 6. 2018, a měla proto léčeného z ochranného ústavního léčení ihned propustit, což neučinila. Naopak opětovně při veřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2019 rozhodla o prodloužení ochranného ústavního léčení o šest měsíců, a až v rámci stížnostního řízení pokračování 16 Kss 5/2019 - 46 byl léčený usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2019, čj. 6 To 133/2019-116, z léčení propuštěn.

3. Za tento skutek navrhla kárná navrhovatelka, ve shodě s kárně obviněnou a se zohledněním judikatury kárných senátů v obdobných věcech, kárné opatření snížení platu o 15% na dobu jednoho roku, jelikož se jedná o závažné provinění. Závažnost kárného provinění je dána skutečností, že z důvodu porušení povinnosti soudce musel být propuštěn z ochranného léčení nebezpečný pacient, u něhož soud prvního stupně opakovaně s ohledem na provedené dokazování prodlužoval dobu ochranného ústavního protitoxikomanického léčení. Kromě toho šlo o pacienta, který průběh ochranného ústavního léčení mařil opakovaným porušováním abstinence, tedy dopustil se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. j) trestního zákoníku, za což mu byl trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 1 T 45/2019, uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem v trvání 20 měsíců. Za přitěžující okolnost je třeba považovat předchozí dvě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného (ze dne 5. 4. 2017, čj. 13 Kss 1/2017 - 56, a ze dne 23. 5. 2018, čj. 13 Kss 1/2018 - 66), k jejichž zahlazení nedošlo, přičemž ke spáchání nyní projednávaného kárného provinění došlo necelé tři měsíce po vyhlášení posledního kárného rozhodnutí. Pochybení podobného typu jí bylo vytknutou i výtkou ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 18 Spr 739/2018. Dále byla kárně obviněná za chybné rozhodování ve věcech ochranného léčení již postižena výtkou ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 18 Spr 605/2018. Jako polehčující okolnost bylo zohledněno doznání kárně obviněné a skutečnost, že léčený i přes příkaz k propuštění po určitou dobu i nadále dobrovolně pobýval v léčebném zařízení. Rovněž bylo přihlédnuto k osobě kárně obviněné, která od posledního rozhodnutí kárného senátu vykazuje dobré pracovní výsledky, po úpravě vyřizující agendy se jedná o bezproblémovou soudkyni, která vyřizuje agendu bez jakýchkoli průtahů.

4. Soudcovská rada Okresního soudu Plzeň-jih ve vydření uvedla, že kárně obviněná vyřizováním věcí napadlých v rámci trestních služeb výrazně napomáhá ostatním kolegům. Práci dle rozvrhu práce vykonává samostatně, její činnost po profesní stránce není schopna hodnotit. V poslední době nebyly zaznamenány žádné projevy nekolegiality či jiného problémového chování.

5. Na jednání dne 4. 12. 2019 kárný senát následně posoudil předloženou dohodu o vině a kárném opatření a neshledal k ní výhrad. Přítomní účastníci potvrdili, že dohoda vyjadřuje jejich pravou a svobodnou vůli. Předseda kárného senátu proto uzavřel, že další dokazování se provádět nebude (§ 314q odst. 5 trestního řádu).

II. Posouzení věci kárným senátem

6. Užívání dohody o vině a kárném opatření jako institutu kárného řízení vycházejícího z přiměřeného použití dohody o vině a trestu (§ 314o a násl. trestního řádu) je již zaběhlou praxí kárných senátů Nejvyššího správního soudu ve věcech soudců. V rozhodnutí jednoho z nich ze dne 15. 4. 2019, č. j. 11 Kss 8/2018 – 199, bod 12, se uvádí: „Kárný soud považuje možnost uzavřít dohodu o vině a kárném opatření za vhodné vyústění kárného řízení, protože jde o projev žádoucí sebereflexe nejen na straně kárně obviněného soudce, ale i na straně kárného navrhovatele, je-li předsedou soudu, u nějž soudce působí. (…) Obě strany jsou tak již v procesu sjednávání dohody aktivně vtaženy do řešení jejich společného 16 Kss 5/2019 problému. Předpokladem účinného a dlouhodobě udržitelného řešení je i „manažerská práce“ se soudcem ze strany vedení soudu tak, aby v budoucnu byl schopen svou práci efektivněji organizovat, samozřejmě v míře slučitelné s postavením nezávislého soudce. Schopnost vzájemné otevřené komunikace předurčuje úspěch takového řešení, sjednání dohody o vině a kárném opatření je pak toho příslibem.“

7. S ohledem na konkrétní okolnosti případu se kárný senát zabýval podrobněji zejména povahou skutku, jehož se dohoda týká. Jde o jednání, kterým byla v důsledku odborného pochybení kárně obviněné omezena osobní svoboda pacienta psychiatrické léčebny vykonávajícího ústavní ochranné léčení. Pacient setrval v léčebně bez patřičného soudního rozhodnutí po dobu několika měsíců. V tomto ohledu šlo o citelný zásah do osobní svobody dané osoby. Rysem zmírňujícím závažnost činu však je v subjektivní rovině (tj. z hlediska zavinění) to, že k pochybení kárně obviněné došlo nikoli proto, že by ignorovala své povinnosti soudkyně, ale kvůli pochopitelnému, byť ne plně omluvitelnému přehlédnutí údajů rozhodných pro to, kdy měla o prodlužování ústavního ochranného léčení rozhodnout. V rovině objektivní (z pohledu následku způsobeného jednáním kárně obviněné) pak je nutno zohlednit, že pacient, který byl dotčen omezením své osobní svobody, s největší pravděpodobností toto omezení neprožíval jako zásadní subjektivní újmu, nýbrž absolvoval příslušné léčebné procedury, které měly směřovat k jeho uzdravení. I pokud by kárně obviněná postupovala v souladu se zákonem, s největší pravděpodobností by ústavní ochranné léčení trvalo podobně dlouho, jak fakticky trvalo v důsledku jejího nezákonného jednání, jelikož léčebné důvody pro takový postup byly podle všeho dány.

8. Dále se kárný senát při úvaze, zda dohodu lze schválit, zabýval důkladněji osobností kárně obviněné, zejména pak jejím osobnostním a profesním vývojem. Obzvláště důležitým hlediskem byla v tomto ohledu pro kárný senát prognóza budoucího profesního vývoje kárně obviněné. Ta se v minulosti dopustila více disciplinárních prohřešků spočívajících v pochybeních při rozhodování v souvislosti s omezením osobní svobody (ve věcech vazebních a ochranného léčení). Lze mít za to, že pokud by tento trend v chování kárně obviněné pokračoval a nedoznal výrazné změny k lepšímu, zásah v podobě „pouhého“ snížení platu by nebylo možno považovat za dostatečný. Není totiž možno tolerovat delší dobu trvající a nelepšící se profesně slabý a častými závažnými chybami zatížený výkon soudcovské funkce – bez rozumné naděje, že tento nežádoucí stav bude rychle napraven, nemůže soudce ve své funkci setrvat. U kárně obviněné však právě tato rozumná naděje na obrat k trvale řádnému výkonu funkce existuje. Klíčovým důvodem pro takový závěr je stanovisko kárné navrhovatelky, které je v obsahovém souladu i s vyjádřením soudcovském rady. Kárná navrhovatelka má za to, že kárně obviněná dostatečně reflektuje svá minulá pochybení a změnila své chování tak, že pravděpodobnost jejich budoucího opakování minimalizovala. Tento pocit měl kárný senát i z vyjádření samotné kárně obviněné při jednání. Podle kárného senátu, nejsou-li konkrétní důvody k pochybnostem o objektivním úsudku předsedy příslušného soudu, je třeba mít důvěru v to, že tento justiční manažer, jenž jako kárný navrhovatel předkládá návrh na uzavření dohody, pečlivě zvážil osobností a profesní kvality soudce, s nímž navrhuje dohodu uzavřít, a je si vědom i své manažerské odpovědnosti za to, aby tato dohoda byla nástrojem, jenž napomůže řádnému fungování jím řízeného soudu.

9. Kárný senát vzal v úvahu i skutečnost, že kárně obviněná rozhodovala ve věcech, v nichž šlo o omezení osobní svobody, ve značně vysokém počtu případů; šlo o stěžejní pokračování 16 Kss 5/2019 - 47 část její agendy. Je nepochybné, že prevence chybovosti musí být obzvláště důkladná právě ve věcech toho typu, kde jde o citelné zásahy do důležitých základních práv jednotlivce (omezení osobní svobody, povolování odposlechů telekomunikačního provozu a jiných zásahů do soukromí, rozhodování o výchově nezletilých, přímé zásahy do majetkové sféry například při provádění exekucí apod.). Na druhé straně však je nutno vždy počítat s tím, že i v těchto typech rozhodování se jisté míře chybovosti nelze vyhnout a že počet chyb konkrétního soudce bude nejspíše v průměru korespondovat s počtem věcí tohoto typu, jež rozhoduje. Proto je nutno počet rozhodovacích chyb vždy poměřovat kromě jiného tím, jaký podíl v rozhodovací agendě konkrétního soudce dané věci tvoří.

10. Jelikož dohoda o vině a kárném opatření, kterou strany uzavřely, vyhovovala zákonným kritériím, kárný soud ji schválil a rozhodl o vině a kárném opatření v souladu s ní. Dospěl k závěru, že dohoda vychází z poctivé analýzy pochybení kárně obviněné, bere v úvahu podstatné okolnosti věci a obsahuje kárné opatření nevybočující z mezí přiměřeného. P o u č e n í : Odvolání proti tomuto rozhodnutí n e n í přípustné. V Praze dne 4. prosince 2019 JUDr. Karel Šimka předseda kárného senátu