2 Ads 332/2023

Rubrum

2 Ads 332/2023 - 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Štěpána Výborného v právní věci žalobce: Mgr. M. D., zastoupen JUDr. Marií Koričanskou, Ph.D., advokátkou se sídlem Lihovarská 1060/12, Praha 9, proti žalovanému: nejvyšší státní tajemník, se sídlem Jindřišská 34, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2021, č. j. MV-48957-3/SR-2021, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2023, č. j. 14 Ad 13/2021-56, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce byl zaměstnán u Českého telekomunikačního úřadu („ČTÚ“) jako tiskový mluvčí. Rozhodnutím předsedkyně Rady ČTÚ ze dne 26. 5. 2020 byl zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů podle § 62 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě. Důvodem bylo zrušení žalobcova služebního místa č. 713, ke kterému došlo v souvislosti se systemizací služebních míst schválenou usnesením vlády a organizačními změnami za účelem reorganizace.

2. Dne 16. 2. 2021 vydala předsedkyně Rady ČTÚ podle § 72 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě rozhodnutí o ukončení služebního poměru žalobce a o výplatě odbytného 2 Ads 332/2023 („prvostupňové rozhodnutí“), jelikož žalobce nebyl v maximální lhůtě šesti měsíců od zařazení mimo výkon služby zařazen na jiné služební místo. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví („napadené rozhodnutí“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, kterou Městský soud v Praze („krajský soud“) zamítl. Podle krajského soudu je předmětem řízení skončení služebního poměru stěžovatele, tedy splnění podmínek § 72 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě. Přechod stěžovatele na jiné služební místo či jeho zařazení mimo výkon služby by byly předmětem správního řízení, pokud by se žalobce odvolal proti rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby. To však žalobce neučinil. Krajský soud se proto nemohl okolnostmi zrušení žalobcova služebního místa zabývat.

II. Kasační stížnost

4. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce („stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“).

5. Krajský soud podle stěžovatele nezákonně zúžil rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí, jelikož se odmítl zabývat okolnostmi zrušení žalobcova služebního místa. Provedenou organizační změnu stěžovatel považuje za účelovou, měla podle něj sloužit k jeho bezdůvodnému odstranění ze služebního místa poté, co došlo ke změně na pozici vedoucí služebního úřadu.

6. Krajský soud stěžovateli vytýká, že nevyužil opravný prostředek už proti rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby. K tomu stěžovatel namítá, že účelovost vyšla najevo až poté, co ČTÚ zveřejnil podrobnosti o nově zřizovaném systemizovaném místě č. X (dne 16. 10. 2020), tj. po uplynutí lhůty pro podání odvolání proti tomuto rozhodnutí. Teprve na základě těchto informací měl stěžovatel možnost zjistit, že náplň nového místa je prakticky totožná s náplní zrušeného služebního místa stěžovatele, takže systemizace byla protiprávní. Dřív se tedy bránit nemohl.

III. Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný souhlasí se závěry krajského soudu. I on je názoru, že předmět řízení představuje skončení služebního poměru stěžovatele podle § 72 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě. Stěžovatel se tvrzeními o účelovosti přijaté systemizace a následného rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby domáhá přezkumu jiného rozhodnutí než toho, které napadenému rozsudku předcházelo. Tyto otázky se však nacházejí mimo rámec soudního přezkumu. Nově najevo vyšlé skutečnosti mohl uplatnit v rámci mimořádných opravných prostředků.

8. Co se týče údajných nejasností ohledně pracovní náplně služebního místa č. X, podle žalovaného se stěžovateli nepodařilo tvrzení podpořit dalšími argumenty. Tato námitka však stále spadá mimo předmět řízení o skončení služebního poměru. 2 Ads 332/20 pokračování

9. Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou.

IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem

10. Kasační stížnost je přípustná a lze ji projednat.

11. Kasační stížnost není důvodná.

12. Jediná námitka stěžovatele spočívá v nesouhlasu s rozsahem věcného přezkumu napadeného rozhodnutí soudem. Stěžovatel má za to, že měly být zkoumány okolnosti zrušení jeho služebního místa. Účelovost postupu ČTÚ vyšla najevo až po lhůtě k podání opravného prostředku proti rozhodnutí o zařazení stěžovatele mimo výkon služby. Z rozsudku NSS ze dne 9. 10. 2019, č. j. 8 Ads 301/2018-45, dovozuje, že není možné připustit, aby neexistovala možnost bránit se proti nezákonné systemizaci.

13. Nejvyšší správní soud už ve své judikatuře opakovaně vyslovil závěr, že otázka zákonnosti systemizace není předmětem přezkumu rozhodnutí o skončení služebního poměru. V rozsudku ze dne 14. 5. 2024, č. j. 8 Ads 251/2022-37, vyložil, že změnu systemizace není možné napadnout samostatně žalobou, nicméně je přezkoumatelná v režimu § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s. při soudním přezkumu navazujícího aktu (rozsudek NSS ze dne 9. 10. 2019, č. j. 8 Ads 301/2018-45, č. 3945/2019 Sb. NSS). Tím však není rozhodnutí o skončení služebního poměru a určení odbytného, ale již dřívější rozhodnutí o odvolání ze služebního místa představeného a zařazení mimo výkon služby. V případě stěžovatele posledně jmenovanému rozhodnutí odpovídá rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby ze dne 26. 5. 2020.

14. Je tedy zjevné, že odkaz stěžovatele na právě citovaný rozsudek č. j. 8 Ads 301/2018-45 jeho kasační argumentaci nepodporuje, právě naopak. Uznává sice dotčení práv a povinností státního zaměstnance schválením nebo změnou systemizace i organizační struktury, avšak pouze nepřímé (proto se nejedná o rozhodnutí podle § 65 s. ř. s. ani nezákonný zásah ve smyslu § 82 téhož zákona). Jako takové mohlo být podrobeno soudnímu přezkumu v rámci řízení o žalobě proti (bezprostředně) navazujícímu rozhodnutí ve věci služby. Z odkazovaného rozsudku NSS lze dovodit, že je třeba umožnit obranu proti nezákonné systemizaci, ale nikoli v kterékoli fázi či řízení, jež po ní následovaly.

15. V rámci přezkumu rozhodnutí o skončení služebního poměru podle § 72 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě bylo možné posuzovat toliko to, zda byl stěžovatel pravomocně zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, zda marně uplynula zákonem stanovená šestiměsíční doba zařazení mimo výkon služby a zda mu bylo během ní nalezeno vhodné služební místo (shodně bod 10 rozsudku NSS ze dne 16. 11. 2023, č. j. 6 Ads 261/2022-22). Krajský soud mohl také posoudit, zda služební orgán neporušil povinnost vyhledávat vhodná služební místa pro stěžovatele (bod 42 rozsudku NSS ze dne 9. 2. 2023, č. j. 1 Ads 263/2021-79). 2 Ads 332/2023

16. Námitky zpochybňující zákonnost systemizace mají své místo při rozhodování o zařazení mimo výkon služby, potažmo v řízení o odvolání proti tomuto rozhodnutí či v rámci následného soudního přezkumu rozhodnutí o odvolání. Uplatnil-li stěžovatel námitky proti systemizaci ve spojení s organizační strukturou služebního úřadu v žalobě v nyní projednávané věci, nemohl s nimi uspět, neboť se míjely s předmětem soudního přezkumu, a nemohly vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud proto nepochybil, jestliže se jimi odmítl věcně zabývat a zcela případně odkázal na rozsudek NSS ze dne 9. 2. 2023, č. j. 1 Ads 263/2021-79, který také výslovně vyloučil přezkum systemizace jakožto závazného podkladu pro další rozhodování služebního orgánu v řízení o skončení služebního poměru.

17. Stěžovatel je přesvědčen, že mu byla ochrana proti organizační změně upřena, neboť v době, kdy mohl odvolání proti rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby podat, neměl žádné podezření, že jde o účelový postup. Kasační soud však dává za pravdu žalovanému, že pokud podle stěžovatele vyšly nové relevantní skutečnosti najevo teprve po uplynutí odvolací lhůty, měl možnost využít mimořádných opravných prostředků.

18. Na rozhodování o zařazení mimo výkon služby se vztahují ustanovení zákona o státní službě o řízení ve věcech služby [srov. jeho § 159 odst. 1 písm. e)] a subsidiárně též zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (§ 160 zákona o státní službě a § 1 odst. 1 správního řádu). Stěžovatel tak mohl v tříměsíční subjektivní lhůtě podat žádost o obnovu řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Pokud by uspěl, nebyla by splněna jedna z podmínek pro skončení služebního poměru podle § 72 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě, popřípadě by rozhodnutí o skončení služebního poměru ztratilo svůj podklad [§ 100 odst. 1 písm. b) správního řádu]. Jelikož však stěžovatel nic takového neučinil a napadl až rozhodnutí o skončení služebního poměru, není nyní možné se systemizací jako podkladovým aktem zabývat.

V. Závěr a náklady řízení

19. Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2024 Eva Šonková 2 Ads 332/20 pokračování předsedkyně s e n á t u