2 Ads 5/2004

Rubrum

2 Ads 5/2004 - 84 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Pavlou Tomkovou, advokátkou se sídlem Ostrava 1, Českobratrská 13, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2003, čj. 18 Ca 3/2002 – 28, takto:

Výrok

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2003, čj. 18 Ca 3/2002 – 28 se zrušuje.

II. Návrh žalobkyně na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 Ca 90/97 se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též stěžovatelka) domáhá přezkoumání usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2003, čj. 18 Ca 3/2002 – 28. Tímto usnesením bylo vysloveno, že návrh, aby byla povolena obnova řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě se zamítá. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení krajský soud vycházel z toho, že žalobkyně doručila tomuto soudu podání ze dne 30. 12. 2001 označené jako „návrh na obnovu řízení ve věci 20 Ca 90/97“. V průběhu řízení doručila žalobkyně tomuto soudu další podání ze dne 12. 11. 2002 ve kterém vyjadřuje zejména nesouhlas s rozsudkem ve věci sp. zn. 20 Ca 90/97. Ze spisu v této věci bylo zjištěno, že na základě opravného prostředku žalobkyně bylo přezkoumáváno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze 2 Ads 5/2004 - 85 dne 6. 2. 1997, kterým byl žalobkyni odňat nárok na plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 1998, čj. 20 Ca 90/97 – 25 bylo rozhodnutí odpůrce (t. j. České správy sociálního zabezpečení) potvrzeno. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 1999 byl k odvolání žalobkyně tento rozsudek krajského soudu potvrzen. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2000, čj. 30 Cdo 2845/2000 – 125 bylo odmítnuto dovolání žalobkyně. Usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2001, sp. zn. IV ÚS 284/01 byla zamítnuta ústavní stížnost žalobkyně. Krajský soud dále poukázal na to, že již usnesením ze dne 5. 2. 2002 poučil žalobkyni o tom, za jakých podmínek může účastník řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení žalobou na obnovu řízení s upozorněním i na ustanovení § 250 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002, z kterého vyplývalo, že ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení nebylo možné podat žalobu na obnovu řízení. Dále soud odkázal i na nyní účinné ustanovení § 114 odst. 1 s. ř. s., které připouští obnovu řízení jen v případech v něm uvedených. Z těchto všech důvodů krajský soud dospěl k závěru, že nezbylo, než návrh žalobkyně na povolení obnovy řízení zamítnout. Stěžovatelka v kasační stížnosti a dodatcích se domáhá, aby obnova řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě byla povolena. Jinak znovu zpochybňuje závěry uvedeného správního rozhodnutí a rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 1998, čj. 20 Ca 90/97 – 25 je nesporně rozhodnutím soudu ve správním soudnictví, vydaným v řízení o opravném prostředku podle části páté hlavy třetí o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002. Jak vyplývalo z (tehdy účinného) ustanovení § 250s o. s. ř., nebylo možné proti tomuto rozhodnutí podat návrh na obnovu řízení. Ani podle současné právní úpravy takovýto návrh není přípustný. Podle ustanovení § 114 odst. 1 s. ř. s. je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení a) o ochraně před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran a politických hnutí. O takovouto věc se však v daném případě nejednalo. Blíže k tomu viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2003, čj. 2 As 7/2003 – 42, publikovaný pod č. 275/2004 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Jednalo se tedy o návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný. Proto měl krajský soud takovýto návrh podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnout. Jestliže však krajský soud vyslovil, že se návrh na obnovu řízení zamítá, nezbylo, než napadené usnesení zrušit, přičemž o odmítnutí tohoto návrhu rozhodl Nejvyšší správní soud sám (§ 110 odst. 1, věta prvá za středníkem s. ř. s.). V souladu s ustanovením § 110 odst. 2 věta druhá s. ř. s. rozhodl tento soud i o nákladech řízení, přičemž vycházel z ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. 2 Ads 5/2004 - 86

Poučení

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. května 2005 JUDr. Petr Příhoda předseda senátu