2 Afs 255/2020

Rubrum

2 Afs 255/2020 - 17 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: K. S., zast. Mgr. Ing. Pavlem Kostrhunem, advokátem se sídlem Zborovská 1760/3 , Chomutov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 9. 2018, č. j. 43409/18/5200-10423-705778, a ze dne 27. 9. 2018, č. j. 43269/18/5300-21441-708995, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 7. 2020, č. j. 15 Af 72/2018 - 32, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný částečně potvrdil a částečně změnil dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Ústecký kraj ze dne 12. 6. 2017 týkající se daňové povinnosti žalobce, konkrétně daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2013 a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 1., 2., 3. a 4. čtvrtletí roku 2013. Obě rozhodnutí byla doručena daňovému poradci žalobce do datové schránky dne 1. 10. 2019.

2. Žalobce proti těmto rozhodnutím žalovaného podal dne 2. 12. 2020 (neděle) ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) žalobu, která však dle 2 Afs 255/2020 názoru krajského soudu neobsahovala žádný žalobní bod. Krajský soud konstatoval, že vadu podání bylo možno odstranit, pakliže by mu s ohledem na zásadu koncentrace řízení bylo nejpozději dne 3. 12. 2018 doručeno podání, jež by obsahovalo doplnění žaloby spočívající v uvedení žalobních bodů. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce tak neučinil, krajský soudu předmětnou žalobu s odkazem na § 37 odst. 5 s. ř. s. odmítl v záhlaví uvedeným usnesením.

II. Obsah kasační stížnosti a řízení o ní

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností. Namítá, že ačkoliv žalobní body nebyly podrobně konkretizovány, krajský soud měl žalobce vyzvat podle § 37 odst. 5 s. ř. s., pokud nekonkretizaci žaloby považoval za vadu. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek č. j. 5 Afs 16/2003 – 56) uvedl, že ani pokud do konce lhůty pro podání žaloby zbývají hodiny a doplnění žaloby by pak probíhalo až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, nevylučuje to vydání uvedené výzvy. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s názorem krajského soudu. Především zdůraznil, že pokud byla žaloba podána v závěru žalobní lhůty a nebylo již technicky možné dodat do dispoziční sféry stěžovatele výzvu k odstranění vady žaloby ve lhůtě pro podání žaloby, nebylo povinností soudu takovou výzvu vydat. Marným uplynutím lhůty pro podání žaloby se tak stala vada žaloby spočívající v absenci žalobního bodu neodstranitelnou, a proto krajský soud v daném případě žalobu usnesením odmítnul v souladu s § 37 odst. 5 s. ř. s.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

5. Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná.

6. Ze spisu krajského soudu vyplynulo, že stěžovatel podal žalobu následujícího znění: „Protože se domníváme, že rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí prvoinstančního správce daně jsou nezákonná, domáháme se jejich zrušení touto žalobou. Napadeným rozhodnutím vytýkáme v podstatě všechny závažné nedostatky rozhodnutí správce daně, o jehož odvolání žalovaný rozhodoval. Vytýkáme žalovanému zejména nesprávné hodnocení důkazů a nesprávné posouzení důkazního břemene a aplikování důkazního břemene a jeho přesunu mezi správcem daně a daňovým subjektem. Dále vytýkáme žalovanému i správci daně porušení zásad daňového řízení, zejména zásady hospodárnosti a přiměřenosti.“ Takto znějící žalobu podal dne 2. 12. 2019 (neděle), přičemž lhůta pro podání žaloby podle § 72 odst. 1 ve spojení s § 40 odst. 2 a 3 s. ř. s. uplynula dne 3. 12. 2019 (napadená rozhodnutí žalovaného byla doručena do datové schránky daňového poradce stěžovatele dne 1. 10. 2019).

7. Podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí žaloba kromě obecných náležitostí podání obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Podle odst. 2 téhož 2 Afs 255/2020 - 18 ustanovení rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může [žalobce] jen ve lhůtě pro podání žaloby.

8. V první řadě je nutné upozornit, že § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, č. 835/2006 Sb. NSS).

9. Z výše citované žaloby však vyplývá, že v ní absentovala konkrétní skutková tvrzení o nezákonnostech a argumenty právní byly zcela obecné, bez byť i jen rámcové konkretizace ve vztahu k případu žalobce. Stěžejní otázkou tedy je, zda měl krajský soud povinnost vyzvat stěžovatele k doplnění takto formulované žaloby podle § 37 odst. 5 s. ř. s., pokud ji stěžovatel podal jeden den před uplynutím lhůty k jejímu podání.

10. Podle § 37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.

11. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se v rozsudku ze dne 20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017 - 31, č. 3733/2018 Sb. NSS, v bodech 57 a 58 vyjádřil k povinnosti vyzvat žalobce k odstranění vad žaloby způsobem dle § 37 odst. 5 s. ř. s. následovně: „[57] (…), že pravidlem by mělo být podání perfektní žaloby. Zákon zcela zjevně chápe odstraňování vad žaloby způsobem dle § 37 odst. 5 s. ř. s. jako výjimku z pravidla, že žaloba je podána bezvadně (na rozdíl od ohlašovacího principu kasační stížnosti – viz § 106 odst. 3 s. ř. s. a text v bodech [46] a [47] shora). Předpokládá se, že žalobce činí vše pro to, aby jeho žaloba byla projednatelná a mohla být včas rozhodnuta. Pokud spoléhá na to, že i nedbale či neúplně zpracovaná žaloba bude mít tyto účinky, nebo dokonce vadnou žalobu podá vědomě se záměrem, že získá čas a prostor pro oddálení účinků napadeného správního rozhodnutí, nemůže počítat se stejným přístupem soudu k zajištění ochrany jeho práv.

58. Žalobce si musí být vědom, že podává-li na konci lhůty pro podání žaloby žalobu bez tak podstatné náležitosti, jako jsou žalobní body, nemá automatickou garanci, že soud jej k odstranění této vady vyzve. Soud je povinen vyzvat žalobce k doplnění žalobních bodů, je-li ještě se zřetelem na konkrétní situaci pravděpodobné, že žalobce bude s to žalobu včas, tedy ve lhůtě pro podání žaloby, doplnit.“

12. S ohledem na skutečnost, že stěžovatel podal svou žalobu bez uvedení dostatečně konkrétních žalobních bodů v neděli 2. 12. 2019, přičemž lhůta k jejímu podání uplynula následující den v pondělí 3. 12. 2019, Nejvyšší správní soud má ve shodě s krajským soudem za to, že již nebylo s ohledem na běžný chod věcí rozumně možné, aby žalobce žalobní body ve lhůtě pro podání žaloby doplnil na základě výzvy soudu. Krajský soud neměl s ohledem na běžné administrativní postupy při vyřizování žalob v den, kdy žaloba došla (den pracovního klidu), ani v den po něm bezprostředně následující povinnost se jí 2 Afs 255/2020 zabývat natolik do hloubky, aby v tomto krátkém časovém intervalu rozpoznal, že jí chybí dostatečně konkrétní žalobní body, zaslal stěžovateli výzvu, na jejímž základě by stěžovatel mohl ještě žalobu o dostatečně konkrétní žalobní body doplnit. V časovém intervalu výše popsaném byl krajský soud povinen, nebylo-li z okolností věci patrné, že spěchá a že je nějak specifická či naléhavá (nic takového ze spisového materiálu neplyne), pouze žalobu přijmout, provést úvodní zcela základní administrativní úkony a přidělit ji podle rozvrhu práce konkrétnímu soudnímu senátu. Za běžných podmínek je zcela přiměřené, pokud soud začne s vlastním vstupním obsahovým zkoumáním žaloby teprve během několika dnů poté, co se žaloba dostane do jeho sféry, a nikoli ten samý den či den následující po dojití žaloby.

13. Ve chvíli, kdy se krajský soud tímto způsobem začal žalobou zabývat, dvouměsíční žalobní lhůta uplynula, aniž by žalobní body byly doplněny. Tato vada se tak stala neodstranitelnou.

14. Krajský soud tedy správně žalobu odmítl s odkazem na § 37 odst. 5 s. ř. s. (viz bod 36 již zmíněného rozsudku rozšířeného senátu čj. 3 Azs 66/2017-31).

IV. Závěr a náklady řízení

1. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji ve smyslu § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.

2. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 věta první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého, (n)estanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto mu právo na náhradu nákladu nenáleží. Žalovanému žádné náklady s tímto řízením nad rámec běžné činnosti nevznikly, takže Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalovanému, který by jako procesně úspěšný účastník řízení o kasační stížnosti nárok na náhradu nákladů tohoto řízení zásadně měl, se tato náhrada nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. srpna 2020 JUDr. Karel Šimka předseda senátu