2 Afs 46/2005

Rubrum

č. j. 2 Afs 46/2005 - 46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: W. C. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem Praha 9, Jandova 8, proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Štěpánská 28, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2004, č. j. 11 Ca 131/2003 - 22, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2003, č. j. FŘ-2986/11/03, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem pro Prahu 9 dne 26. 2. 2002 pod č. j. 13280/02/009913/0938, kterým mu byla vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období r. 1999 ve výši 2 483 260 Kč. Městský soud v napadeném rozsudku vyšel z názoru, že pokud žalobce neprokázal k výzvě správce daně, že finanční prostředky vložené na jeho účet a nepromítnuté do daňového přiznání byly zdaněny, od daně osvobozeny, nebo že dani nepodléhaly, nesplnil svou důkazní povinnost podle § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen daňový řád) a správce daně v souladu s ust. § 44 odst. 2 daňového řádu stanovil daň. č. j. 2 Afs 46/2005 - 47 Vzhledem k tomu, že žalobce nedoložil žádné doklady, bylo zákonné užití pomůcek správcem daně i postup žalovaného podle § 50 odst. 5 daňového řádu v odvolacím řízení. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b), d) s. ř. s., a to nesprávné posouzení právní otázky soudem, nedostatek opory rozhodnutí žalovaného ve spise, a nakonec i nepřezkoumatelnost rozsudku spočívající v nedostatku důvodů. Konkrétně má stěžovatel za to, že v jeho případě nebyly splněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek a že soud převzal nesprávné procesní i právní závěry žalovaného. Správní spis obsahoval stěžovatelovo odvolání proti zajišťovacímu příkazu Finančního úřadu pro Prahu 9, č. j. 239288/01/009942/6734 doručené správci daně dne 28. 12. 2001, v němž vysvětloval původ finančních prostředků a jednoznačně deklaroval, že se o jeho prostředky nejednalo. Současně navrhl, aby byl předvolán k podání vysvětlení a k předložení dokladů. Výzva správce daně ze dne 14. 12. 2001 byla nejasná a nekonkrétní, byla mu doručena dne 21. 12. 2001, a tudíž skutečnosti uvedené v odvolání proti zajišťovacímu příkazu mohly být považovány za vyžádané vysvětlení podané ve stanovené lhůtě. Je zákonnou povinností správce daně postupovat v součinnosti s daňovým subjektem. Správce daně byl za takové situace povinen hodnotit jeho tvrzení a neměl důvod postupovat podle pomůcek. Pro stanovení daně podle pomůcek musí být naplněny dva předpoklady (nesplnění povinností daňovým subjektem a nemožnost stanovení daňové povinnosti dokazováním), a to současně. Stěžovatel na výzvu reagoval, navrhl předložení důkazů a při respektování povinnosti součinnosti bylo možno stanovit daň dokazováním. Závěr soudu o naplnění podmínek § 44 odst. 2 daňového řádu proto není správný. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku městského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že odvolání proti zajišťovacímu řízení skutečně správce daně obdržel, ovšem bylo jako takové odvolání jednak výslovně označeno, jednak jím i bylo podle svého obsahu. Správce daně nebyl oprávněn o své vůli toto podání posuzovat jinak, navíc v průběhu vyměřovacího ani odvolacího řízení stěžovatel tuto skutečnost nenamítal. Výzva k prokázání skutečností byla dostatečně konkrétní a splněna nebyla. Postup podle § 44 odst. 2 daňového řádu byl zcela v souladu se zákonem. Proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). K námitkám nesprávného právního posouzení věci správní spis obsahuje výzvu Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 28. 11. 2001 k podání daňového přiznání, daňové přiznání stěžovatele (daňového subjektu) k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období r. 1999 podané dne 12. 12. 2001 a složky výpisů z bankovních účtů stěžovatele u K. a Č. za roky 1998-2000. Finanční úřad výzvou ze dne 14. 12. 2001, č. j. 246385/01/009913/0938 vyzval daňový subjekt k odstranění pochybností o správnosti, pravdivosti, průkaznosti a úplnosti podaného daňového přiznání k dani z příjmů za rok 1999 - konkrétně, aby doložil potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a funkčních požitcích a prokázal, zda obdržené finanční prostředky na účtech u Č. a K. byly řádně zdaněny, jakou daní a ve kterém zdaňovacím období, popř., že nepodléhaly dani či byly od daně osvobozeny. V případě, že prostředky byly získány v zahraničí a převedeny do ČR, jakým způsobem byl převod proveden, a to doložením převodů či dokladem o jiném způsobu převedení. V výzvě je uvedeno, že k těmto pochybnostem se lze vyjádřit písemně nebo ústně u správce daně do 15 dnů od doručení výzvy. Výzva byla doručena daňovému subjektu dne 21. 12. 2001. Téhož č. j. 2 Afs 46/2005 - 48 dne je datováno odvolání daňového subjektu podané proti zajišťovacímu příkazu (správci daně doručeno dne 28. 12. 2001), v němž je proti výslovně označenému příkazu namítáno, že finanční prostředky soustředěné na jeho účtech v období let 1998 - 2001 nebyly jeho, ale patřily čínské společnosti G.(F.) F. Co. Ltd. se sídlem Č., F., P., která prodávala své výrobky zejména na Slovensku a v Maďarsku, a on byl pověřen k zajištění těchto prostředků a k jejich vymožení od kupujících. To může správci daně dokázat listinnými důkazy a dostavit se k podání vysvětlení. Dne 10. 1. 2002 pak byla správci daně doručena žádost daňového subjektu o prodloužení lhůty k odstranění pochybností do 25. 2. 2002 s odůvodněním, že potřebuje obstarat doklady od různých subjektů ze zahraničí. Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2002 nebylo žádosti o prodloužení lhůty vyhověno z důvodů, že byla podána po jejím uplynutí. Dne 26. 2. 2001 byl správcem daně vydán platební výměr. V odvolání proti němu daňový subjekt namítl, že platební výměr byl vydán na základě neúplných zjištění. Uvedl, že peníze na jeho účtu nepocházely z aktivit podléhajících zdanění, šlo o plnění převzatá od jeho přítele pana G. G. k tomu, aby přes jeho účet byla zaslána na účet společnosti G.(F.) F. Co. Ltd. K tomu poukázal na úředně přeložené notářské zápisy ze dne 6. 1. a 10. 1. 2002. Jmenovaný byl oprávněn k přebírání plateb od odběratelů - k tomu odkázal na připojených 6 faktur. Prostředky procházející přes jeho účet tam byly jen dočasně složeny a nejednalo se o jeho prostředky. Úředně přeložený notářský zápis ze dne 10. 1. 2002 obsahuje prohlášení G. G. m.j. o tom, že v r. 1999 přijal zahraniční platbu 185 500 USD a pověřil pana S. W., aby přes svůj soukromý účet částku poukázal na účet společnosti G. (F.) F. Co. Ltd. Úředně přeložený notářský zápis ze dne 6. 1. 2002 obsahuje „doklad o postavení“, jehož obsahem je prohlášení předsedy správní rady G. (F.) F. Co. Ltd, že G. G. byl mj. v r. 1999 zástupcem jejich společnosti v Česku a měl na starosti marketing a vymáhání. Další připojené listiny mají podobu naznačující, že jde o faktury, nejsou však opatřeny překladem. Žalovaný v rozhodnutí uvedl, že daňový subjekt na výzvu k odstranění pochybností nereagoval, žádost o prodloužení lhůty podal opožděně a že platební výměr byl vydán podle pomůcek. Za takové situace žalovaný pouze zkoumal splnění podmínek ke stanovení daně podle pomůcek a dospěl k závěru, že splněny byly. V žalobě proti rozhodnutí žalovaného stěžovatel namítl, že správce daně chybně do jeho příjmu zahrnul prostředky, které do něj nepatřily, a poukázal na důvody uvedené v odvolání; soud žalobu zamítl. Při posouzení námitky nesprávného právního posouzení vycházel soud z ust. § 43 odst. 1 daňového řádu, podle něhož při pochybnostech o správnosti, pravdivosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání je správce daně oprávněn vyzvat daňový subjekt k vyjádření a k doplnění neúplných výdajů, vysvětlení nejasností, opravě nepravdivých údajů či prokázání pravdivosti tvrzených údajů. Tak tomu bylo i v daném případě, kdy správce daně zjistil, že v r. 1999 stěžovatel obdržel na své osobní konto a běžný účet u označených bank prostředky, které nezmínil ve svém daňovém přiznání. Výzva tuto informaci, a tedy důvod výzvy, uvedla dostatečně konkrétně, stejně tak jako dostatečně konkrétní byla v tom, co od daňového subjektu správce daně požaduje. Výzva stanovila lhůtu ke splnění 15 dnů ode dne doručení - to je v souladu s ust. § 43 odst. 2 daňového řádu. Tvrzení, že stěžovatel na výzvu řádně reagoval, ovšem není oprávněn Nejvyšší správní soud věcně zkoumat. Jde totiž o námitku v řízení před městským soudem neuplatněnou a z ničeho nevyplývá, že by cokoli stěžovateli bránilo jejímu uplatnění. Tvrdí-li stěžovatel, že na výzvu řádně vlastním podáním reagoval, byl si toho jistě vědom; přesto tuto skutečnost nezmínil ani v odvolání proti platebnímu výměru, ani (a to je z hlediska přípustnosti kasační námitky rozhodné) v žalobě, v níž pouze tvrdil, že nebyly splněny podmínky pro výpočet daně, odvolací orgán se nezabýval důkazy navrženými v odvolání a že sporné částky byly mezi jeho příjmy zařazeny neoprávněně. Námitka, že stěžovatel na výzvu řádně reagoval, je proto č. j. 2 Afs 46/2005 - 49 podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná. Ust. § 44 daňového řádu upravující stanovení daně v případě nepodání daňového přiznání (odst. 1) stanoví obdobný postup i v případě, že daňový subjekt uvedl v daňovém přiznání nebo hlášení nesprávné nebo neúplné údaje o skutečnostech rozhodných pro stanovení daně a nesprávnost nebo neúplnost ani na výzvu správce daně neodstranil. Cituje-li stěžovatel v kasační stížnosti podmínky, za nichž lze daň stanovit podle pomůcek, evidentně vychází z ust. § 31 odst. 5 daňového řádu. V daném případě však pro užití pomůcek platí citované ust. § 44 odst. 2 daňového řádu (k rozdílům podmínek lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2005, č. j. 1 Afs 62/2004 - 68 týkající se užití postupu podle pomůcek podle § 44 odst. 1 daňového řádu). V daném případě zjištění správce daně nasvědčovalo neúplnosti a nesprávnosti podaného daňového přiznání a daňový subjekt k výzvě ve stanovené lhůtě toto zjištění nevyvrátil ani vady neodstranil. Postup při stanovení daně podle pomůcek byl proto důvodný. Právní otázka byla soudem posouzena v souladu se zákonem a kasační námitka podle § 103 odst. 1 písm. a) není dána. Stěžovatel dále namítá, že rozhodnutí žalovaného nemá oporu ve spise, a tedy že je dán důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a soud měl pro tuto důvodně vytýkanou vadu napadené správní rozhodnutí zrušit. Správní spis obsahuje daňové přiznání, doklady o prostředcích na účtech stěžovatele v rozhodném období a výzvu k odstranění vad. V žalobě, jejímž rozsahem byl městský soud podle § 75 odst. 2 s. ř. s. vázán, stěžovatel namítal nikoliv vyhovění výzvě, ale opomenutí důkazů navržených v odvolání žalovaným v odvolacím řízení. Nutno ovšem vycházet z toho, že daň byla stanovena podle pomůcek a tím je limitován i rozsah přezkumu. Podle § 50 odst. 5 daňového řádu byl žalovaný oprávněn zkoumat pouze dodržení zákonných podmínek pro použití tohoto způsobu stanovení daně; shledá-li odvolací orgán, že zákonné podmínky byly dodrženy, odvolání pro jeho neodůvodněnost zamítne. Z takto vymezeného rozsahu přezkumu v odvolacím řízení vyplývá, že předmětem přezkumu a tím i případného dokazování již nemůže být samotná vlastní výše základu daně a daň, přezkum a případné dokazování se může týkat již jen zákonných podmínek pro stanovení daňové povinnosti podle pomůcek. Stěžovatel v odvolání podaném proti platebnímu výměru vůbec nezmínil, že nebyly splněny podmínky pro užití pomůcek, nenamítal, že na výzvu včas reagoval, a že správci daně doložil správnost a úplnost svého daňového přiznání. Soud, který k žalobě zkoumá rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních námitek (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) pak rovněž může zkoumat pouze skutečnosti týkající se naplnění podmínek pro stanovení daně podle pomůcek. To soud učinil a nebyl oprávněn zabývat se věcnými tvrzeními či hodnocením důkazů předložených v odvolacím či soudním řízení, pokud se netýkaly podmínek postupu při stanovení daně podle pomůcek. Ani tento kasační důvod proto není dán. Nakonec stěžovatel poukazuje na nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku, v němž spatřuje naplnění kasačního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Toto ustanovení považuje za nepřezkoumatelné mj. rozhodnutí, která nemá dostatek důvodů. Nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů je však třeba rozumět nedostatek důvodů, o které se rozhodnutí opírá, nikoliv pouhé tvrzení o nedostatcích odůvodnění, navíc nepříliš konkretizovaných - z obsahu kasační stížnosti lze soudit, že nepřezkoumatelnost a nedostatek důvodů spatřuje stěžovatel v tom, že nebyly hodnoceny věcné podmínky stanovení daně soudem a že se soud nezabýval tím, že toto hodnocení neprovedl ani žalovaný. Je třeba opětovně připomenout, že daň byla stanovena podle pomůcek, a tím jsou dány meze jak odvolacího tak i soudního přezkumu. Nemohl-li se žalovaný věcnou argumentací odvolání zabývat, pak soud může hodnotit jen to, zda byly splněny podmínky pro postup podle pomůcek, a pokud je shledá naplněnými, nemůže ani vytýkat žalovanému nedostatek č. j. 2 Afs 46/2005 - 50 hodnocení důkazů předložených v odvolacím řízení, a ani sám nemůže toto hodnocení provádět a činit z něho závěry. Soud se v napadeném rozsudku vypořádal se všemi žalobními námitkami, s nimiž byl povinen a oprávněn se vypořádat. Důvody v rozsudku uvedené jsou dostatečné, srozumitelné a jsou oporou výroku rozsudku. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že není dán žádný z tvrzených kasačních důvodů, a proto kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1, 2 (§ 120) s. ř. s., když stěžovatel ve věci úspěšný nebyl a žalovanému náklady řízení nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. prosince 2005 JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu