2 As 108/2022

Rubrum

2 As 108/2022 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Therapharm, a. s., se sídlem č. p. 103, Zákolany, zastoupená Mgr. Jiřím Maškem, advokátem se sídlem Pod Všemi svatými 427/17, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, č. j. 11 A 176/2021-60, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se správní žalobou domáhala ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovala v diskriminačním, nesprávném a účelovém způsobu, jakým žalovaný vybral její projekt k provedení veřejnoprávní kontroly (auditu). Dále za zásah považovala různá procesní pochybení žalovaného při následném provádění auditu.

2. Městský soud žalobu odmítl, protože ve vztahu k tvrzenému zásahu spočívajícímu v nezákonném výběru projektu k auditu podala žalobkyně žalobu po uplynutí subjektivní lhůty podle § 84 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Žalobkyně spatřovala nezákonný zásah již v samotném výběru jejího projektu k provedení auditu, o 2 As 108/2022 kterém se dozvěděla nejpozději doručením oznámení o zahájení auditu, tj. 12. 3. 2020. Žalobkyně však podala žalobu až 25. 8. 2021, tedy po uplynutí 2 měsíců. Rovněž za předpokladu, že by za zásah byl považován audit jako celek, byla by žaloba opožděná, neboť k jeho ukončení došlo 5. 2. 2021. Podle městského soudu je nerozhodné, kdy se žalobkyně dozvěděla o skutečnostech, ze kterých dovozuje nezákonnost postupu žalovaného. Ve vztahu k ostatním tvrzeným nezákonným zásahům městský soud žalobu částečně odmítl pro nedostatek podmínky řízení spočívající v připustitelném tvrzení o nezákonném zásahu.

II. Argumentace účastníků řízení

3. Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatelka napadá pouze posouzení městského soudu o opožděnosti žaloby ve vztahu k výběru jejího projektu k auditu. Podle stěžovatelky městský soud nesprávně určil počátek běhu subjektivní lhůty. Podstatné je, kdy se dozvěděla o nezákonnosti zásahu žalovaného, nikoli pouze o samotném zásahu. O nezákonnosti se stěžovatelka dozvěděla až v odpovědi na žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (informační zákon). Z první odpovědi ze dne 18. 5. 2020 seznala informace o způsobu výběru auditovaných projektů a ze druhé odpovědi ze dne 25. 6. 2021 zjistila, že byla jediným subjektem kategorie malý a střední podnik, jehož projekty byly předmětem auditu jak v roce 2019, tak i 2020. Teprve ke dni 25. 6. 2021 se tedy dozvěděla všechny rozhodné skutečnosti, na základě kterých mohla dospět k objektivnímu závěru, že zásah žalovaného byl nezákonný. Stěžovatelka napadené usnesení považuje též za nepřezkoumatelné pro nevypořádání se s jejími námitkami a kvůli nesrozumitelné aplikaci judikatury NSS.

4. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu. Odkazuje na rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2011, č. j. 5 Aps 5/2010-293, publ. pod č. 2386/2011 Sb. NSS, podle kterého je ve vztahu k počátku běhu subjektivní lhůty rozhodující znalost žalobce o skutkových okolnostech, z nichž vyplývá konání či nekonání správního orgánu, v němž je spatřován nezákonný zásah. Okamžik, kdy žalobce nabyl přesvědčení o tom, že předmětné konání či nekonání správního orgánu naplňuje veškeré znaky nezákonného zásahu, není pro běh této lhůty rozhodný. Žalovaný proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Kasační stížnost je přípustná a lze ji projednat.

6. Kasační stížnost není důvodná.

7. Stěžovatelka namítá, že je napadené usnesení nepřezkoumatelné, protože městský soud nesrozumitelně aplikoval závěry rozšířeného senátu a neposkytl odůvodnění, proč považuje oznámení o zahájení auditu za rozhodnou okolnost pro posouzení počátku běhu subjektivní lhůty. Podle stěžovatelky se také městský soud nevypořádal s její argumentací odkazující na žádosti podané podle informačního zákona. Napadené usnesení nelze 2 As 108/2022 - 32 pokračování považovat za nepřezkoumatelné. Městský soud judikaturu NSS aplikoval logicky a své závěry srozumitelně odůvodnil. Stejně tak se v odst. 9 napadeného usnesení vypořádal s argumentací stěžovatelky, že subjektivní lhůta začala běžet až obdržením odpovědi na žádost o informace dne 25. 6. 2021.

8. Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle konstantní judikatury lze kasační stížnost proti takovému usnesení podat pouze z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (srov. rozsudky NSS ze dne 30. 1. 2004, č. j. 7 Azs 13/2004-54, a ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005-65). Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. NSS se tak může zabývat pouze tím, zda byla žaloba odmítnuta důvodně. Nedochází tedy k přezkumu námitek směřujících do merita původní věci.

9. Spornou otázkou je, jestli stěžovatelka podala žalobu v souladu s § 84 s. ř. s. ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se dozvěděla o nezákonném zásahu, tedy v rámci tzv. subjektivní lhůty.

10. Jak uvedl rozšířený senát v rozsudku ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015-160, publ. pod č. 3687/2018 Sb. NSS, odst. 68 (ke stejnému závěru dospěl i druhý rozsudek rozšířeného senátu, na který stěžovatelka odkazuje, ze dne 5. 12. 2017, č. j. 1 Afs 58/2017- 42, publ. pod č. 3686/2018 Sb. NSS, odst. 26), subjektivní lhůta počíná běžet okamžikem, kdy se do sféry žalobce dostanou takové informace, na jejichž základě mohl seznat, v čem jednání veřejné správy, jež má být nezákonným zásahem, spočívá a že je zaměřeno proti němu. Povědomost o protiprávnosti, tedy znalost práva, není v tomto kontextu podstatná (srov. výše citovaný rozsudek NSS č. j. 5 Aps 5/2010-293). Rozsudek rozšířeného senátu č. j. 7 As 155/2015-160, byl později zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, nicméně z důvodu nesprávného posouzení otázky včasnosti zásahové žaloby u trvajícího zásahu. NSS však nyní neposuzuje trvající zásah, proto lze z názorů rozšířeného senátu vycházet. Rozhodnutí rozšířeného senátu je i přes zrušení Ústavním soudem nadále v judikatuře NSS v rozsahu názorů, které nejsou v rozporu s citovaným nálezem, přijímáno (rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2021, č. j. 8 As 147/2021-46, odst. 12, závěr následně aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. III. ÚS 3327/21, odst. 12).

11. V rozsudku č. j. 5 Aps 5/2010-293, na který správně odkázal žalovaný, NSS stanovil, že vědomost o existenci všech prvků nezákonného zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s., resp. o důvodnosti žaloby, nemůže být skutečností podmiňující běh lhůty pro podání žaloby. K posouzení naplnění podmínek důvodnosti zásahové žaloby jsou příslušné soudy ve správním soudnictví. Žalobce může toliko tvrdit, že určitý úkon správního orgánu vykazuje všechny znaky nezákonného zásahu. Závěr o splnění všech podmínek však může učinit pouze příslušný krajský soud a do vydání rozsudku zůstává žalobcův názor o nezákonnosti pouhým tvrzením, i když je o jeho správnosti zcela přesvědčen. Opačný názor by navíc přinášel značné výkladové nesnáze. Jestliže se žalobce o naplnění všech znaků nezákonného zásahu s konečnou platností dozví až na základě rozsudku příslušného soudu, k počátku běhu subjektivní lhůty by mohlo dojít nejdříve až doručením rozhodnutí příslušného krajského soudu, což je absurdní. 2 As 108/2022

12. Stejný závěr NSS vyjádřil i ve vztahu ke zjištění tvrzené nezákonnosti zásahu teprve z odpovědi na žádost podle informačního zákona. Podle rozsudku ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 As 76/2018-39, odst. 24, není subjektivní přesvědčení žalobce o zákonnosti jednání veřejné správy a jeho právních důvodech z hlediska podání zásahové žaloby a počátku běhu subjektivní lhůty rozhodné. Podstatné je, kdy byl žalobce schopen popsat jednání veřejné správy po skutkové stránce. V odkazovaném případě žalobce spatřoval zásah v tom, že z podnětu českých správních orgánů byl zapsán do databáze Interpolu, kvůli čemuž jej arménská policie zadržela na letišti. Žalobce odvozoval počátek běhu subjektivní lhůty od okamžiku, kdy mu v odpovědi na žádost podle informačního zákona bylo sděleno, že nejsou zjistitelné důvody pro takový zápis. Jestliže žalobce spatřoval nezákonný zásah v bezdůvodném zápisu jeho údajů do databáze Interpolu, pro počátek běhu subjektivní lhůty bylo podstatné, kdy se dozvěděl o zápisu, nikoli o jeho bezdůvodnosti.

13. Jak také uvedl NSS ve výše citovaném rozsudku č. j. 8 As 147/2021-46, odst. 14, není přípustné, aby se subjektivní lhůta k podání zásahové žaloby odvíjela od vůle žalobce. NSS odmítl námitku stěžovatelky, která odvozovala počátek běhu subjektivní lhůty od doručení informací, o které požádala 10 měsíců po tvrzeném zásahu. NSS připomněl, že stejně tak si mohla tyto informace vyžádat okamžitě po zjištění zásahu, nebo klidně i 22 měsíců poté. Pokud by se takový názor prosadil jako správný, mohl by si žalobce v podstatě libovolně prodloužit lhůtu k podání žaloby.

14. S ohledem na výše uvedenou judikaturu NSS souhlasí se závěrem městského soudu o opožděnosti žaloby. Podle stěžovatelky se žalovaný dopustil nezákonného zásahu diskriminačním výběrem stěžovatelky k provedení auditu. Okamžikem, kdy se do sféry stěžovatelky dostaly informace, na jejichž základě mohla seznat, v čem spočívá jednání veřejné správy, jež má být nezákonným zásahem a že je zaměřeno proti ní, tedy výběr k auditu, bylo doručení oznámení o zahájení auditu.

15. Tvrzená nezákonnost spočívající v diskriminačním způsobu výběru, kterou stěžovatelka měla zjistit až z informací o běžné četnosti auditů a o způsobu výběru auditovaného vzorku, již představuje právní hodnocení, které pro počátek běhu subjektivní lhůty nepovažují za rozhodné ani stěžovatelkou citované rozsudky rozšířeného senátu. Tyto závěry potvrdil NSS i v nedávném rozsudku ze dne 8. 3. 2023, č. j. 6 As 31/2022-21, odst. 15, podle kterého je právní hodnocení žalovaného zásahu otázkou, kterou se soud zabývá v rámci posouzení důvodnosti žaloby, nikoli její přípustnosti, a od takové okolnosti se proto nemůže odvíjet subjektivní lhůta pro samotné podání žaloby.

16. Nicméně i kdyby se potvrdil stěžovatelčin právní názor o počátku běhu subjektivní lhůty, z jejího popisu skutkového stavu je zřejmé, že o tvrzené diskriminační povaze výběru k auditu se dozvěděla již 18. 5. 2020, nikoli až 25. 6. 2021, kdy bylo toliko „ze strany žalovaného nepřímo potvrzeno podezření žalobkyně na diskriminační přístup žalovaného“. I za tohoto stavu by její žaloba byla opožděná. Není navíc jasné, proč stěžovatelka vyčkávala téměř celý rok s podáním další žádosti, jestliže už 18. 5. 2020 nabyla podezření o diskriminačním přístupu. 2 As 108/2022 - 32 pokračování IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

17. Stěžovatelka se svými námitkami neuspěla. NSS nezjistil ani žádný důvod pro zrušení napadeného usnesení z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl tedy kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona. Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jako úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. června 2023 Mgr. Eva Š o n k o v á předsedkyně s e n á t u