2 As 111/2014

Rubrum

2 As 111/2014 - 12 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutím žalované ze dne 17. 5. 2013, č. j. 1244/13, č. j. 1245/13, č. j. 1246/13, č. j. 1247/13, č. j. 1248/13, č. j. 1249/13, č. j. 1250/13, č. j. 1251/13, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2014, č. j. 11 A 124/2013 – 60, takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2014, č. j. 11 A 124/2013 – 60, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 24. 6. 2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti shora označeným rozhodnutím žalované. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 28. 6. 2013, č. j. 10 Na 59/2013 – 3, věc podle § 7 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), postoupil k vyřízení Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Ke kasační stížnosti stěžovatele proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud v souladu s § 37 odst. 2 s. ř. s. nepřihlédl, neboť ji stěžovatel Krajskému soudu v Českých Budějovicích zaslal elektronickou poštou bez ověřeného elektronického podpisu a do tří dnů ji nepotvrdil písemným podáním shodného obsahu a ani nepředložil její originál. Městský soud následně stěžovatele usnesením ze dne 28. 8. 2013, č. j. 11 A 124/2013 – 10, vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 3000 Kč a poučil jej, že nebude- li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Podáním ze dne 18. 9. 2013 učiněným v elektronické formě bez zaručeného elektronického podpisu stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel poté vznesl námitku podjatosti proti všem soudcům městského soudu, k níž však Nejvyšší správní soud v souladu s § 37 odst. 2 s. ř. s. nepřihlédl, neboť ji stěžovatel zaslal elektronickou poštou bez zaručeného 2 As 111/2014 elektronického podpisu a do tří dnů ji nepotvrdil písemným podáním shodného obsahu a ani nepředložil její originál.

2. Městský soud poté usnesením ze dne 26. 11. 2013, č. j. 11 A 124/2013 – 24, stěžovatele znovu vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek. Na to stěžovatel reagoval dne 16. 12. 2013 podáním učiněným v elektronické formě bez zaručeného elektronického podpisu, v němž opět požádal o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel také řádně uplatnil námitku podjatosti proti všem soudcům městského soudu, kterou Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 9. 4. 2014, č. j. Nao 123/2014 - 49, neshledal důvodnou. Městský soud poté unesením ze dne 22. 5. 2014, č. j. 11 A 124/2013 – 60 (dále jen „napadené usnesení“), řízení zastavil z důvodu nezaplacení soudního poplatku. S ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2012, č. j. 4 Ads 41/2012 – 32, shledal, že návrh na osvobození od soudního poplatku představuje úkon, kterým žalobce disponuje řízením, neboť se domáhá zcela samostatného rozhodnutí v rámci řízení o podané žalobě, resp. posouzení zcela samostatné otázky, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudního poplatku či nikoli. S poukazem na znění § 37 odst. 2 s. ř. s. tak městský soud konstatoval, že stěžovatel svá podání, v nichž žádal o osvobození od soudních poplatků, nezaslal v předepsané formě, neboť je do tří dnů nepotvrdil písemnými podáními shodného obsahu a ani nepředložil jejich originály. Z tohoto důvodu k nim městský soud nepřihlédl a uzavřel, že stěžovatel s podanou žalobou nezaplatil soudní poplatek a neuhradil jej ani v dodatečně stanovené lhůtě.

II. Obsah kasační stížnosti

3. Stěžovatel podal proti napadenému usnesení kasační stížnost, v níž je označil za svévolný a nepřijatelný projev libovůle, neboť k jeho žádostem o osvobození od soudních poplatků městský soud i ostatní soudy běžně přihlížejí. S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 124/2014 - 13 namítl, že městským soudem použitá judikatura nyní posuzovanou právní otázku vůbec neřeší. Stěžovatel také městskému soudu vytkl, že nezdůvodnil, proč se odchýlil od dosavadní praxe v rozhodování o žádostech o osvobození od soudních poplatků. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil.

4. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) a oprávněnou osobou (§ 102 s. ř. s.). Za situace, kdy je předmětem kasačního přezkumu usnesení, jímž bylo zastaveno řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77, všechna v tomto rozsudku citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). S ohledem na to tedy nebylo nutné, aby byl stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud netrval ani na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. 2 As 111/2014 - 13 pokračování

6. Nejvyšší správní soud poté posoudil důvodnost kasační stížnosti. Zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).

7. V nyní posuzované věci se jedná především o posouzení otázky, zda městský soud postupoval správně, když řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, aniž přihlédl k žádostem stěžovatele o osvobození od soudních poplatků podaných e-mailem (tj. elektronicky) bez zaručeného elektronického podpisu. K tomu je třeba poznamenat, že Nejvyšší správní soud se touto problematikou již několikrát podrobně zabýval, a to dokonce v řízeních týkajících se stěžovatele (viz např. rozhodnutí ze dne 14. 5. 2014, č. j. 4 As 70/2014 - 12, ze dne 15. 5. 2014, č. j. 9 As 124/2014 – 13, nebo ze dne 29. 5. 2014, č. j. 9 As 142/2014 – 13). Za situace, kdy je skutkový i právní stav věci shodný a relevantní kasační námitky stěžovatele obdobné anebo zcela totožné, Nejvyšší správní soud nemá důvod revidovat svůj konstantní právní názor vyjádřený v citovaných rozsudcích a vzhledem k jejich vyčerpávajícímu odůvodnění na ně plně odkazuje. Na tomto místě proto jen stručně shrnuje, že žádost o osvobození od soudních poplatků je procesním návrhem, o kterém se rozhoduje usnesením vydaným přímo v rámci probíhajícího řízení o žalobě. Neexistuje zde žádné řízení, jímž nebo jehož předmětem by se disponovalo. Žádost o osvobození od soudních poplatků tak není úkon, jímž se ve smyslu § 37 odst. 2 s. ř. s. disponuje řízením nebo jeho předmětem, a přihlíží se k ní i tehdy, pokud byla podána v jiné formě než písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona a nebyla do tří dnů potvrzena písemným podáním shodného obsahu nebo předložením originálu.

8. Závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2012, č. j. 4 Ads 41/2012 – 32, na něž městský soud odkázal, na nyní řešenou otázku nedopadají, neboť ty se týkaly charakteru řízení o námitce podjatosti. O námitce podjatosti uplatněné proti soudci krajského soudu rozhoduje Nejvyšší správní soud; jde-li o námitku směřující proti soudci Nejvyššího správního soudu, rozhodne jiný senát Nejvyššího správního soudu, přičemž rozhodnutí o námitce podjatosti má vlastní předmět odlišný od předmětu hlavního řízení. Řízení o námitce podjatosti je tak formálně samostatné řízení, což však nelze říci o rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků.

9. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud shrnuje, že městský soud v rozporu s § 37 odst. 2 s. ř. s. nezákonně nepřihlížel k žádostem stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. Namísto toho, aby o těchto žádostech rozhodl, přistoupil k zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, čímž zatížil svůj procesní postup vadou, která měla zásadní vliv na zákonnost jím vydaného usnesení o zastavení řízení, a založil tak kasační důvod ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Za této situace je již bezpředmětné posuzovat další kasační námitky stěžovatele.

IV. Závěr a náklady řízení

10. Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Napadené usnesení proto dle § 110 odst. 1 věta první s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, v němž bude městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení tedy rozhodne o stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních poplatků. Pokud stěžovateli osvobození od 2 As 111/2014 soudních poplatků nepřizná, znovu jej vyzve k zaplacení soudního poplatku a poskytne mu novou lhůtu k jeho zaplacení.

11. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. července 2014 JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu