2 As 142/2023

Rubrum

2 As 142/2023 - 34 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. Ch., zast. Mgr. Martinem Bílým, advokátem se sídlem Veleslavínova 252/5, Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2022, č. j. MSK 76391/2022, sp. zn. DSH/13055/2022/Zaj, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2023, č. j. 18 A 20/2022-54, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Magistrát města Frýdku-Místku rozhodnutím ze dne 5. 1. 2022 shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu), neboť držel při řízení vozidla v ruce telefonní přístroj. Za to mu uložil pokutu ve výši 1 700 Kč a povinnost nahradit náklady řízení spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaný toto rozhodnutí nejprve zrušil a věc vrátil magistrátu k dalšímu řízení, který podle něj nedostatečně nevypořádal žalobcovy námitky. V dalším řízení magistrát znovu shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku. Žalovaný tentokrát žalobcovo odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Toto rozhodnutí je předmětem nynějšího soudního přezkumu.

3. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Krajského soudu v Ostravě, který žalobu zamítl. Důvěryhodnost policistů nebyla zpochybněna a nevyvstaly ani podstatné odlišnosti či rozpory v jejich výpovědích. Krajský soud ve shodě se žalovaným uzavřel, že 2 As 142/2023 výslech svědka i rekonstrukce na místě samém jsou nadbytečné. Správní orgány bez důvodných pochybností zjistily, že žalobce uvedený přestupek spáchal tak, jak je uvedeno v rozhodnutí magistrátu.

4. Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Napadený rozsudek považuje za nepřezkoumatelný. Dále namítá nedostatečné prokázání skutkového stavu a nesouhlasí se závěry žalovaného ohledně neprovedení navrhovaných důkazů. Podle stěžovatele byla výpověď policistů nevěrohodná. Svědek nebyl vyslechnut proto, že zasahující policisté vypověděli, že jej ve vozidle neviděli, což je v rozporu s judikaturou. Správní orgány měly přihlédnout k judikatuře a provést důkazy navrhované stěžovatelem. Stěžovatel doložil fotografie, které prokazují, že do vozidla nelze vidět, a navrhl provést rekonstrukci na místě samém. Správní orgány však neprovedení důkazů neodůvodnily.

5. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze navrhl její zamítnutí.

6. Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], se Nejvyšší správní soud (NSS) zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS).

7. Rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný. Krajský soud při posouzení věci vyšel z judikatury NSS (rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS) a podrobně se věnoval jednotlivým žalobním námitkám.

8. NSS považuje za vhodné zdůraznit, že je to především krajský soud, který je oproti soudu kasačnímu povolán zhodnotit napadené správní rozhodnutí v tzv. plné jurisdikci, tedy včetně otázek skutkových, o nichž si sám učiní úsudek. Zásah ze strany NSS má být v tomto ohledu výjimečný a omezuje se zpravidla na vady řízení a dokazování ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (rozsudky NSS ze dne 1. 3. 2017, č. j. 6 As 256/2016-79, bod 21, či ze dne 13. 5. 2020, č. j. 6 Afs 7/2020-52, bod 23). Kasační soud má tedy zasahovat do hodnocení skutkových otázek, které provedl krajský soud, pouze tehdy, bylo-li řízení před krajským soudem zatíženo vadou (usnesení NSS ze dne 22. 2. 2024, č. j. 8 Ads 265/2022-33, bod 17). Žádné vady spočívající v zásadním pochybení s možným dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele či v nerespektování ustálené judikatury se krajský soud v projednávané věci nedopustil.

9. Krajský soud vycházel z judikatury kasačního soudu, podle které při hodnocení svědeckých výpovědí policistů nelze a priori pochybovat o jejich nestrannosti a nezaujatosti (rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2011, č. j. 7 As 83/2010-63). NSS již dříve konstatoval, že důkaz svědeckou výpovědí policistů má sice obecně vysokou vypovídací hodnotu, jeho existence však neznamená, že by správní orgán měl rezignovat na shromažďování dalších 2 As 142/2023 - 35 pokračování vhodných důkazů (rozsudek NSS ze dne 8. 9. 2011, č. j. 1 As 97/2011-52), tím spíše v situaci, pokud svědecké výpovědi jednotlivých policistů vykazují nikoli bezvýznamné odlišnosti. Pokud svědectví policistů představuje klíčový důkaz, musí vykazovat vysokou míru přesvědčivosti a věrohodnosti (rozsudky NSS ze dne 22. 7. 2011, č. j. 7 As 102/2010-86, nebo ze dne 22. 7. 2011, č. j. 8 As 100/2011-70). Věrohodnost policistů jako svědků mohou snižovat důkazy svědčící o jejich zaujatosti vůči obviněnému. Na zaujatost mohou poukazovat např. právě rozpory ve svědeckých výpovědích nebo systém hodnocení a odměňování policistů v kombinaci s dalšími netypickými okolnostmi (rozsudek NSS ze dne 8. 11. 2017, č. j. 4 As 190/2017-24). Krajský soud rozpory ve výpovědích policistů neshledal (srov. bod 31 napadeného rozsudku).

10. Další námitky se vztahují k neprovedení důkazů pro nadbytečnost. K tomu NSS uvádí, že správní orgán není povinen provést veškeré navržené důkazy. Je oprávněn (a současně též povinen) zvážit, které důkazy je třeba provést, zda je potřebné dokazování doplnit a posuzovat důvodnost návrhů na doplnění dokazování. Pokud některé z navržených důkazů neprovede, musí takový postup odůvodnit (rozsudek NSS ze dne 13. 11. 2009, č. j. 5 As 29/2009-48). Uvedeným požadavkům správní orgány vyhověly a krajský soud se s jejich vypořádáním ztotožnil. Tomuto postupu nemá NSS co vytknout.

11. Lze uzavřít, že z odůvodnění napadeného rozsudku je patrné, že krajský soud vycházel z přiléhavé judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Kasační soud neshledal, že by se krajský soud dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení. Proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. března 2024 Karel Šimka předseda senátu