2 As 145/2011

Rubrum

2 As 145/2011 - 131 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka, v právní věci žalobce L. M., zastoupeného JUDr. Ivanem Dospíšilem, advokátem se sídlem Aš, Hlavní 75, proti žalovanému Krajskému úřadu Karlovarského kraje, se sídlem Karlovy Vary, Závodní 353/88, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2011 č. j. 17 A 37/2010 – 68, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Zástupci žalobce JUDr. Ivanu Dospíšilovi s e n e p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ani náhrada s tím spojených hotových výdajů.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 8. 2. 2010, č. j. 96/SÚ/10 - 3, zamítl Krajský úřad Karlovarského kraje, stavební úřad, odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Aš, stavebního úřadu a úřadu územního plánování, ze dne 2. 12. 2009, č. j. 09/029614/SÚ, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o obnovu řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím o přestupku ze dne 10. 5. 2006, č. j. SÚ/00381/06/K. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce správní žalobou u Krajského soudu v Plzni, který rozsudkem ze dne 29. 4. 2011, č. j. 17 A 37/2010 - 68, tuto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti rozsudku krajského soudu brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v níž namítal kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud se nejprve, před meritorním posouzením podané kasační stížnosti, zabýval tím, zda jsou splněny všechny podmínky, za nichž může řízení o kasační 2 As 145/2011 - 132 stížnosti proběhnout. Lze tak konstatovat, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s.), nicméně kasační stížnost nepodal včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), ačkoliv byl náležitě poučen o délce lhůty k jejímu podání i o počátku jejího běhu. Pro posouzení včasnosti kasační stížnosti stěžovatele je relevantní právní úprava doručování obsažená v procesních předpisech. Podle ustanovení § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Dle ustanovení § 40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Dle § 40 odst. 2 s. ř. s. platí, že lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Ustanovení § 42 odst. 1 s. ř. s. dále stanoví, že soud doručuje písemnosti do datové schránky, a není-li možné písemnosti doručit tímto způsobem, doručuje je soud soudním doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné datové sítě. Jelikož problematika doručování není v s. ř. s. řešena komplexně, postupuje se přiměřeně (§ 42 odst. 5 s. ř. s.) podle právní úpravy obsažené v zákoně č. 99/1963 Sb., občanském soudním řádu (dále jen „o. s. ř.“). Písemné vyhotovení rozsudku, se podle ustanovení 54 odst. 3 s. ř. s. doručuje do vlastních rukou. Tento způsob doručování upravuje ustanovení § 49 o. s. ř., v jehož odst. 2 se stanoví, že nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Odst. 4 citovaného ustanovení pak stanoví, že nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. Doručování jiných písemností (např. usnesení) upravuje § 50 o. s. ř., který stanoví, že nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti. Podle § 35 odst. 8, předposlední věta, požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Nejvyšší správní soud z doručenky ověřil, že pokus doručujícího orgánu o doručení napadeného rozsudku stěžovateli byl učiněn dne 4. 5. 2011 a vzhledem k tomu, že adresát nebyl v místě doručení zastižen, byla téhož dne písemnost uložena u držitele poštovní licence. Z doručenky dále vyplynulo, že uvedený rozsudek si stěžovatel vyzvedl dne 13. 5. 2 As 145/2011 - 133 2011. Již dne 12. 5. 2011, tedy den před nabytím právní moci rozsudku, byla krajskému soudu doručena žádost stěžovatele ze dne 7. 5. 2011, ve které požádal o ustanovení zástupce v řízení vedeném pod sp. zn. 17 A 37/2010. Soud tuto žádost posoudil jako žádost o ustanovení zástupce pro kasační řízení, poněvadž v momentě podání žádosti již bylo o předmětné věci rozhodnuto; zcela logicky měl za to, že tato žádost je reakcí na doručení rozsudku ze dne 29. 4. 2011. O možnosti podat kasační stížnost byl stěžovatel poučen jednak při jednání dne 29. 4. 2011, při kterém byl rozsudek vyhlášen, a též v písemném vyhotovení rozsudku. Krajský soud proto usnesením ze dne 19. 5. 2011, č. j. 17 A 37/2010 – 83, ustanovil stěžovateli zástupcem pro kasační řízení advokáta JUDr. Petra Moronga. Zároveň stěžovatele upozornil, že doposud nebyla kasační stížnost podána a poučil ho, že lhůta pro podání kasační stížnosti činí 2 týdny od doručení rozhodnutí soudu, jež má být kasační stížností napadeno. Jelikož byla žádost o ustanovení zástupce doručena soudu dříve, než byl stěžovateli doručen rozsudek, nezačala tato lhůta, v důsledku jejího stavění, plynout. Rozhodným okamžikem pro počátek běhu lhůty byl tak den, kdy usnesení o ustanovení advokáta nabylo právní moci. To bylo doručeno jak stěžovateli, tak JUDr. Morongovi dne 20. 5. 2011 vhozením do schránky v důsledku jejich nezastižení. Lhůta pro podání kasační stížnosti tak započala svůj běh dne 21. 5. 2011. Jelikož stěžovatel nesouhlasil s ustanoveným advokátem, podal proti tomuto usnesení dne 3. 6. 2011 kasační stížnost (tohoto dne byla podána poštovní přepravě). Tímto okamžikem se proto běh lhůty pro podání kasační stížnosti v meritu věci zastavil (§ 35 odst. 8 s. ř. s.), přičemž z ní doposud uplynulo 13 dnů. Zdejší soud stěžovatelovým námitkám proti osobě ustanoveného advokáta vyhověl a usnesení krajského soudu usnesením ze dne 21. 9. 2011, č. j. 2 As 94/2011 – 97, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud následně, usnesením ze dne 11. 11. 2011, č. j. 17 A 37/2010-113, ustanovil stěžovateli zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokáta JUDr. Ivana Dospíšila. Toto rozhodnutí bylo JUDr. Dospíšilovi doručeno dne 16. 11. 2011 a stěžovateli dne 18. 11. 2011; tímto dnem tak nabylo právní moci. Jelikož z původní 14-ti denní lhůty pro podání kasační stížnosti zbyl pouze 1 den, bylo nutné kasační stížnost podat nejpozději dne 21. 11. 2011 (dne 19. 11. 2011 byla sobota). Nejpozději tohoto dne by tedy kasační stížnost (v jakékoli podobě) musela být podána u Krajského soudu v Plzni (případně u zdejšího soudu – viz § 106 odst. 4, věta za středníkem s. ř. s., ve znění účinném do 31. 12. 2011); lhůta by byla zachována též tehdy, bylo-li by v tento den podání obsahující kasační stížnost předáno držiteli poštovní licence (§ 40 odst. 4 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že písemnost obsahující kasační stížnost byla držiteli poštovní licence prokazatelně předána až dne 13. 12. 2011, nelze než konstatovat, že kasační stížnost byla podána až po uplynutí zákonem stanovené lhůty a jde tedy o návrh podaný opožděně. Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně. S ohledem na skutečnosti výše uvedené Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než kasační stížnost žalobce ve smyslu § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (za použití § 120 s. ř. s.) usnesením odmítnout. Nad rámec uvedeného, kasační soud považuje za nutné vyslovit výhrady k postupu ustanovených advokátů, kterým, při očekávané znalosti právní úpravy kasačního řízení, 2 As 145/2011 - 134 muselo být známo, že lhůta pro podání kasační stížnosti činí pouze 2 týdny a v souvislosti s využitím § 35 odst. 8, rovněž důsledky jejího stavení. Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že ex officio ustanovený advokát není seznámen se spisovým materiálem a zejména z důvodu časové tísně nemusí být objektivně vzato schopen zpracovat perfektní kasační stížnost. Nicméně, povinností advokátů je jednat svědomitě a chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta (§ 16 a §17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů), a proto bylo z jejich strany na místě podat alespoň blanketní kasační stížnost, čím by předešli marnému uplynutí lhůty pro její podání a následně se pak mohli s celým případem lépe seznámit. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. Dle ustanovení prvně zmíněného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Výrok, kterým bylo rozhodnuto o nepřiznání nákladů a hotových výdajů spojených se zastupováním stěžovatele ustanoveným advokátem vychází z ustanovení § 35 odst. 8 věty první před středníkem s. ř. s., dle kterého náklady na zastupování hradí v těchto případech stát. Jelikož však Nejvyšší správní soud naznal, že žádný z ustanovených advokátů nepřispěl k ochraně procesních práv stěžovatele, bylo by přiznání těchto nákladů nepochybně v rozporu s dobrými mravy. Za této situace proto rozhodl tak, že posledně ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů nepřiznal (tímto výrokem je pokryto i rozhodnutí o nákladech vyplývajících z předchozího ustanoveného zastoupení JUDr. Morongem). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. února 2012 JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu