2 As 150/2024

Rubrum

2 As 150/2024 - 16 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: I. H., zast. JUDr. Simonou Raškovou, advokátkou se sídlem Krkonošská 1512/11, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2024, č. j. 038224/2024/KUSK, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2024, č. j. 54 A 29/2024-17, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Městský úřad Jesenice rozhodnutím ze dne 10. 3. 2022 zamítl žádost žalobkyně o dodatečné povolení stavby chaty. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zrušil rozhodnutí městského úřadu a řízení zastavil.

2. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila u Krajského soudu v Praze, který řízení o žalobě zastavil. Žalobkyně totiž přes výzvu soudu a poučení o možných následcích nezaplatila ve stanovené lhůtě soudní poplatek.

3. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti namítá, že výzva k úhradě soudního poplatku nebyla řádně jí osobně doručena ve smyslu § 42 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Lhůta k zaplacení soudního poplatku nezačala nikdy běžet, a tedy nemohla ani uplynout. Má-li účastník řízení něco vykonat, doručuje se přímo jemu. Z rozhodnutí nic takového neplyne, proto je nezákonné. 2 As 150/2024

4. Stěžovatelka v soudním řízení usiluje o zrušení rozhodnutí o zastavení stavebního řízení. Hrozí jí pokračování v odstraňování stavebních prací. Případné nepokračování v nynějším řízení ohrožuje její vlastnické právo.

5. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

6. Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná.

7. Podle § 42 odst. 2 s. ř. s., má-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci. Má-li však účastník nebo osoba zúčastněná na řízení něco osobně vykonat, doručí se i jim.

8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

9. NSS ze soudního spisu ověřil, že krajský soud obdržel dne 18. 5. 2024 stěžovatelčinu žalobu, k níž byla přiložena plná moc pro její zástupkyni. Žaloba byla odeslána z datové schránky této zástupkyně. S podáním žaloby se pojí poplatková povinnost, kterou stěžovatelka nesplnila.

10. Krajský soud proto usnesením ze dne 21. 5. 2024 stěžovatelku vyzval, aby do 15 dnů od jeho doručení zaplatila soudní poplatek a poučil ji o následcích nevyhovění této výzvě. Usnesení bylo doručeno do datové schránky zástupkyně stěžovatelky téhož dne (doručenka na č. l. 9 spisu krajského soudu). Posledním dnem pro zaplacení soudního poplatku byla středa dne 5. 6. 2024.

11. Krajský soud před zastavením řízení dotazem na účtárnu ověřil, že soudní poplatek nebyl k tomuto dni zaplacen (č. l. 15 spisu krajského soudu). Nezaplacení soudního poplatku stěžovatelka nečiní sporným. Pouze namítá, že výzva k zaplacení soudního poplatku měla být podle § 42 odst. 2 s. ř. s. doručena přímo jí, a nikoli její zástupkyni.

12. K otázce, zda zaplacení soudního poplatku je úkonem, který má účastník v řízení vykonat osobně, se vyjádřil rozšířený senát již v rozsudku ze dne 22. 7. 2005, č. j. 2 Afs 187/2004-69, č. 726/2005 Sb. NSS. Dospěl k závěru, že úhrada soudního poplatku není úkonem, který by musel vykonat účastník osobně. Může tak tedy učinit i jeho zástupce. Účinky doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku proto nastávají u zastoupeného účastníka doručením tomuto zástupci.

13. Rozšířený senát odkázal na dřívější názor Nejvyššího soudu vyslovený v usnesení ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1949/99, podle něhož těmito úkony lze rozumět „jen takové, kdy konkrétní jednání nemůže učinit nikdo jiný než účastník samotný, tedy jde o tzv. jednání nezastupitelné, charakteristické svým osobním prvkem, který se upíná právě a jen na osobu jednajícího, a to tak, že jiná osoba, odlišná od konkrétního účastníka řízení, nemůže, právě proto, 2 As 150/2024 - 17 pokračování že je charakterizován osobou jednajícího, takový úkon vykonat. Pod takovým jednáním si lze v praxi představit např. výslech účastníka, strpění ohledání, vydání určité věci apod.“

14. Příkladem nezastupitelného úkonu muže podle judikatury dále být např. účast na jednání (rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 As 107/2008-100). Naopak takovým úkonem není kromě výzvy k zaplacení soudního poplatku ani výzva k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů žalobce k žádosti o osvobození od soudních poplatků (rozsudek NSS ze dne 13. 12. 2007, č. j. 8 Afs 154/2006-77) či odstranění vad podání na základě výzvy soudu podle § 37 odst. 5 s. ř. s. (rozsudek NSS ze dne 20. 11. 2008, č. j. 9 As 30/2008-69).

15. Podle NSS tedy z ustálené judikatury plyne, že krajský soud postupoval správně, pokud výzvu k zaplacení soudního poplatku doručil pouze zástupkyni stěžovatelky. NSS neshledal v postupu krajského soudu ani jiné pochybení, k němuž by musel přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Na tento závěr nemá vliv ani stěžovatelčino tvrzení, že nepokračování v řízení ohrožuje její vlastnické právo.

16. Lze dodat, že podle nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, je již povinnost soudů vyzývat k úhradě splatného soudního poplatku do jisté míry beneficiem. Poplatkovou povinnost totiž jasně stanoví zákon a žalobci nic nebrání splnit ji řádně již při podání žaloby. Pokud žalobce poplatek ani k výzvě soudu v dodatečně poskytnuté lhůtě neuhradí, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity.

17. NSS tedy zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s.

18. Neúspěšná stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. srpna 2024 Karel Šimka předseda senátu