2 As 152/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Palírna U Zeleného stromu a.s., IČO: 27336760, se sídlem Drážďanská 14/84, Ústí nad Labem, zast. Mgr. Karin Pomaizlovou, advokátkou se sídlem Novotného lávka 200/5, Praha 1, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát Olomouc, se sídlem Pavelkova 664/13, Olomouc, proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2023, č. j. SZPI/CZ839-5/2023, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 6. 2025, č. j. 65 A 17/2024-57, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Nejvyšší správní soud (NSS) se v této věci zabýval označováním etiket lihovin a zákonností a přiměřeností uložených opatření s tím souvisejících.

2. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát Olomouc (dále též „kontrolní orgán“), provedla u žalobkyně kontrolu zaměřenou mimo jiné na etikety kontrolovaných lihovin. U několika lihovin z produktové řady Stará myslivecká dospěla k závěru, že označení nevyhovuje požadavkům nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. 10. 2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (dále „nařízení č. 1169/2011“), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/787 ze dne 17. 4. 2019, o definici, popisu, obchodní úpravě a označování lihovin, používání názvů lihovin v obchodní úpravě a při označování jiných potravin, ochraně zeměpisných označení lihovin, používání lihu a destilátů zemědělského původu při výrobě alkoholických nápojů a o zrušení nařízení (ES) č. 110/2008 (dále „nařízení č. 2019/787“).

3. Kontrolní orgán žalobkyni opatřením ze dne 4. 9. 2019 (dále „první opatření“) uložil upravit texty na obalu lahví tak, aby neporušovaly povinnosti stanovené nařízeními č. 1169/2011 a č. 2019/787. K tomu jí stanovil lhůtu do 15. 10. 2023, kterou na žádost žalobkyně prodloužil do 15. 11. 2023. Při kontrole provedené dne 27. 11. 2023 kontrolní orgán zjistil, že žalobkyně uvádí na trh výroky s původními etiketami. Dospěl tedy k závěru, že navzdory uložení prvního opatření žalobkyně nezajistila úpravu etiket. Opatřením ze dne 27. 11. 2023 (dále „druhé opatření“) proto žalobkyni zakázal uvádět kontrolované lihoviny na trh. Proti druhému opatření podala žalobkyně odvolání, které ředitel žalované zamítl a toto opatření potvrdil.

4. Proti rozhodnutí o odvolání se žalobkyně bránila u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, který žalobu zamítl.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalované

5. Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) v kasační stížnosti rekapituluje závěry krajského soudu a svou žalobní argumentaci a namítá, že krajský soud nezohlednil reálnou situaci na trhu s lihovinami, kde může zvýrazněná číslovka označovat dobu zrání. Krajský soud se dále nevypořádal s tím, že No. označuje číslo, zatímco dobu zrání spotřebitel spojuje s výrazy aged, years, years old či y. o. a zpravidla nikoli se součtem. Neprovedl ani navržené důkazy.

6. Číselná označení mohou na trhu, včetně trhu s lihovinami, vyjadřovat produktovou řadu nebo ochrannou známku, aniž vypovídají o vlastnostech výrobku; stěžovatelka poukazuje na parfém Chanel No. 5 a modelové řady vozů. Zkratka No. je podle ní běžnou zkratkou pro číslo v anglickém i českém prostředí a průměrný český spotřebitel rozumí rovněž výrazům jako limited edition. Závěr, že spotřebitel bez vysvětlení takovému označení neporozumí, proto považuje za nelogický a rozporný s jazykovým výkladem. Stěžovatelka též namítá, že žalovaná nesprávně zjistila absenci označení No. před číslicí 8, ačkoli je tento výraz patrný z fotodokumentace výrobku.

7. Přestože krajský soud citoval relevantní rozsudky Soudního dvora Evropské unie (SDEU), nezohlednil konkrétní segment trhu ani sociální, kulturní a jazykové okolnosti vnímání průměrného spotřebitele; neprovedení důkazů proto činí jeho závěry předčasnými. Stěžovatelka odkázala na rozsudek SDEU ze dne 23. 1. 2025, C-518/23, NEW Niederrhein Energie und Wasser, a stanovisko generálního advokáta ve věci C-646/22, Compass Banca. Soud podle ní navíc selektivně posoudil etikety z jazykového hlediska, neboť nezpochybnil porozumění výrazům LIMITED EDITION, SELECTION, 500 years a VINTAGE CASKED, avšak označení No. nepovažoval bez vysvětlení za srozumitelné.

8. Neobstojí ani závěr, že klamavý dojem posilovala informace o době zrání. U části výrobků takový údaj chyběl; pak by musela být zavádějící samotná číslovka. Krajský soud dále nevysvětlil, proč by spotřebitel spojoval No. 4 nebo 4+3 se stářím lihoviny, byla-li doba zrání na etiketě výslovně uvedena. Shoduje-li se číslovka s dobou zrání, nemůže být nepravdivá; není přitom rozhodné, kde lihovina zrála.

9. Napadený rozsudek je podle stěžovatelky nepřezkoumatelný i proto, že nevysvětluje klamavost číslovek u výrobků bez údaje o době zrání. Dodává, že jednoleté zrání se u lihovin obvykle neuvádí. Číslovky podle stěžovatelky označují produktovou řadu; jejich vztah k internímu předpisu či receptuře proto není rozhodný. Právní předpis jí neukládá interní označování spotřebiteli vysvětlovat; opačný výklad považuje za nepřípustně extenzivní.

10. Za nepřezkoumatelnou považuje stěžovatelka též část týkající se údajů 2010 a 2014 s textem VINTAGE CASKED. Kontrolní orgán podle ní bezdůvodně považoval letopočty za rok zasudování, přestože výraz casked nemusí průměrný český spotřebitel znát a letopočet může vnímat jen jako součást grafiky. Cizojazyčné texty nelze bez dalšího pokládat za nejasné či zavádějící. Dotčená lihovina navíc zrála déle, než odpovídá stáří třinácti let (25+2 roky); údaj o roku 2010 proto podle ní nemohl podstatně ovlivnit chování spotřebitele. Stěžovatelka rovněž namítá nekonzistentní posouzení letopočtů 2010 a 2014, které byly na etiketách uvedeny obdobným způsobem. U výrobku s číselným označením 4+3 dodává, že sedmileté zrání u dodavatele odpovídá údaji VINTAGE 2014. Krajský soud nevysvětlil, proč by jej spotřebitel spojoval s rokem zasudování; i u tohoto výrobku proto nebyl zákaz uvádět jej na trh namístě.

11. Stěžovatelka dále odkazuje na svou předchozí argumentaci k jednotlivým výrobkům. Údaj o 500 letech tradice a zkušeností nelze podle ní omezit na provozovnu v Prostějově, neboť je nástupkyní společností KB Likér a Starorežná Prostějov (GRANETTE & STAROREŽNÁ Distilleries a.s.); jejich zkušenost se promítá do know-how jejích zaměstnanců. Dodává, že v provozovnách těchto společností probíhala a nadále probíhá destilace, mimo jiné při výrobě ginu a bylinných směsí.

12. Odkaz na originální recepturu se týká ovocného macerátu a tvrzení o tradici má povahu reklamního sloganu. Stěžovatelka sice nedoložila zasudování šarže v roce 2014, závěry žalované však považuje za nekonzistentní.

13. Podle stěžovatelky nebylo postaveno najisto, v čem etikety výrobků dotčených opatřeními D 13 až D 15 odporovaly právním předpisům. Krajský soud nevysvětlil závadnost textu LIMITED EDITION 500 years; zákaz uvádění lihoviny na trh proto nebyl namístě. Stěžovatelka zdůrazňuje, že etiketa tohoto výrobku neobsahovala údaje o zrání, původní české receptuře, zkušenostech s destilováním, českém originálu ani o ovocném macerátu. Za nejasné, nesrozumitelné, nepravdivé či zavádějící nepovažuje ani označení No. 12 a VINTAGE 2010 CASKED. Krajský soud sice posoudil jednotlivé výrobky, podle stěžovatelky však nezohlednil rozdíly mezi etiketami a přijal nepřiléhavé paušální závěry.

14. Stěžovatelka namítá vnitřní rozpor v odůvodnění napadeného rozsudku. Krajský soud na jedné straně uvedl, že zákonnost druhého opatření nebyla podmíněna nesplněním opatření prvního, na druhé straně však jeho nezbytnost a přiměřenost odůvodnil právě nesplněním této povinnosti.

15. První a druhé opatření mají podle stěžovatelky shodný účinek, takže druhý zákaz postrádá smysl. Obsah lihovin nebyl závadný; stěžovatelka poskytovala součinnost a změnila etikety alespoň u budoucí výroby, protože přeetiketování skladových výrobků nebylo ve stanovené lhůtě možné. Trvá proto na splnění prvního opatření a na absenci ohrožení či klamání spotřebitelů. Nebylo-li nutné uložit zákaz již prvním opatřením, nebylo nutné ani zabránit prodeji skladových výrobků.

16. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na napadené rozhodnutí, vyjádření k žalobě a kontrolní protokoly. Zdůraznila komplexní hodnocení etiket včetně grafické podoby, popřela, že by stěžovatelce ukládala vysvětlovat interní označování, a setrvala na svém přesvědčení o zákonnosti i přiměřenosti opatření.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

17. Kasační stížnost je jako celek přípustná a projednatelná, není však důvodná.

18. NSS se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů je zejména takové rozhodnutí, z něhož nelze zjistit, na jakém skutkovém a právním základě soud svůj závěr vystavěl, případně proč nepřisvědčil zásadní žalobní argumentaci účastníka řízení (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS, a ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS). Krajský soud však nemusí samostatně reagovat na každý dílčí argument účastníka; postačí, pokud se přezkoumatelně vypořádá s podstatou žalobních námitek a argumenty, které mohou ovlivnit výsledek řízení. Napadený rozsudek judikaturním požadavkům dostál: krajský soud vymezil rozhodná skutková zjištění, uvedl právní úpravu, z níž vycházel, a vysvětlil, proč žalobním námitkám nepřisvědčil. Jednotlivé výhrady stěžovatelky se navíc prolínají s jejími námitkami směřujícími proti konkrétním právním a skutkovým závěrům krajského soudu; NSS je proto vypořádá v souvislosti s těmito závěry v následujících částech odůvodnění.

III. A Právní úprava a judikatura

19. Podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1169/2011 informace o potravině musí být přesné, jasné a spotřebitelům snadno srozumitelné. V souladu s odst. 1 písm. a) téhož ustanovení nesmí být informace o potravině zavádějící, zejména pokud jde o charakteristiky potraviny a zvláště o její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience, způsob výroby nebo získání. Podle odst. 4 písm. b) téhož ustanovení se tato úprava použije rovněž na obchodní úpravu potravin, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení.

20. Podle čl. 9 nařízení č. 2019/787 musí lihoviny uváděné na trh splňovat požadavky na obchodní úpravu a označování stanovené nařízením č. 1169/2011, nestanoví-li nařízení č. 2019/787 jinak.

21. Článek 4 bod 11 nařízení č. 2019/787 vymezuje zrání nebo staření jako uskladnění lihoviny ve vhodných nádobách po dobu, během níž v ní mohou proběhnout přirozené reakce, které jí dodají typické vlastnosti. Podle čl. 13 odst. 1 téhož nařízení může označení lihoviny odkazovat na suroviny použité k výrobě zemědělského lihu nebo zemědělských destilátů pouze tehdy, byly-li z nich získány výhradně; při použití více druhů lihu nebo destilátů musí být každý uveden v sestupném pořadí podle množství čistého alkoholu.

22. Podle § 2 odst. 5 vyhlášky č. 417/2016 Sb., o některých způsobech označování potravin, nesmějí informace o potravinách obsahovat údaje, jejichž pravdivost nelze dokázat. Vyhlášku vydalo Ministerstvo zemědělství na základě § 18 odst. 1 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, který je zmocňuje stanovit způsob poskytování informací o potravinách. Citované ustanovení vyhlášky tak konkretizuje požadavek na přesnost tohoto typu informací podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1169/2011.

23. Při posouzení, zda je informace o potravině jasná, snadno srozumitelná nebo naopak zavádějící, je nutné vycházet z hlediska průměrného spotřebitele, který je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný. Posouzení konkrétního označení přísluší vnitrostátnímu soudu s přihlédnutím ke všem okolnostem věci (rozsudek SDEU ze dne 4. 6. 2015, C-195/14, Teekanne, body 35-36). Průměrný spotřebitel není ani osobou zcela nekritickou, ani osobou zcela imunní vůči obchodním sdělením (rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2014, č. j. 4 As 98/2013-88). Význam mohou mít rovněž specifické vlastnosti dotčené skupiny spotřebitelů, jsou-li pro projednávanou věc relevantní.

24. Článek 7 nařízení č. 1169/2011 chrání zájem spotřebitele na informovaném výběru potraviny. Posouzení nelze založit na izolovaném vytržení jednotlivého slova či grafického prvku, ale na celkovém vyznění označení v okolnostech konkrétní věci. Současně však nelze přehlédnout povahu posuzované informace a místo, kde je spotřebiteli sdělována. Judikatura týkající se stručných údajů na regálových etiketách proto bez dalšího nedopadá na informace přímo uvedené na obalu výrobku; u nich spotřebitel důvodně očekává přesnost a srozumitelnost (rozsudek NSS ze dne 21. 3. 2025, č. j. 5 As 250/2024-38, body 27-40).

25. Na tomto závěru nic nemění ani stěžovatelkou citovaný rozsudek SDEU ve věci NEW Niederrhein Energie und Wasser. Ten se týkal informací o ceně elektřiny při on-line nabídce a potvrzuje pouze to, že pojem průměrného spotřebitele není statistickým pojmem a vnitrostátní soud při jeho aplikaci vychází z vlastního posouzení konkrétních okolností případu. Nevyžaduje však provedení statistického průzkumu ani důkazů o označení konkurenčních výrobků. Ani stanovisko generálního advokáta ve věci Compass Banca stěžovatelce nesvědčí. Věc se týkala finančních služeb; její závěry o nutnosti hodnotit obchodní praktiku v konkrétním kontextu krajský soud respektoval, když posuzoval jednotlivé etikety v jejich slovních i grafických souvislostech (zejm. body 25-30 napadeného rozsudku).

26. Krajský soud přiléhavě odkázal na rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2014, č. j. 4 As 151/2014-32, č. 3157/2015 Sb. NSS, podle něhož „spotřebitel může při výběru zboží vycházet z jakékoliv informace, která označuje potravinu, její obal nebo místo vystavení. Uvedením chybné informace dochází ke klamání spotřebitele a snížení možnosti vybrat si zboží podle vlastní preference, ať už se týká jakéhokoliv druhu uvedených údajů.“ Označení potravin se hodnotí jako celek. Roli tedy hraje např. i umístění údajů, jejich barva nebo velikost. Průměrný spotřebitel sice zpravidla věnuje složení potraviny určitou pozornost, nelze však předpokládat, že vždy zjistí a odstraní rozpor mezi dominantní prezentací výrobku a méně nápadnými povinnými údaji (přiměřeně rozsudek SDEU ve věci Teekanne, body 38-41).

III. B Číselná označení na etiketách lihovin

27. První skupina vytýkaných pochybení spočívala v tom, že stěžovatelka na etiketách uvedla kombinaci označení No. s příslušným číslem (případně jen číslo) bez dodatečného vysvětlení. Takové označení podle žalované i krajského soudu představuje nejasnou a nesrozumitelnou informaci ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1169/2011. Ve spotřebitelích mohlo vyvolat dojem, že jde o informaci o době zrání lihoviny. Konkrétně se jednalo o pochybení, která byla v prvním opatření označena jako D 02, D 04, D 07, D 10, D 12 a D 15 (v podrobnostech body 16-22 napadeného rozsudku). Šlo o výrobky ŽITNÁ Stará myslivecká No. 1 (D 02), ŽITNÁ Stará myslivecká RESERVE No. 4 (D 04), ŽITNÁ Stará myslivecká BOURBON CASK RESERVE WHISKY No. 4 (D 07), ŽITNÁ Stará myslivecká SELECTION ŽITNÁ WHISKY 4+3 (D 10), ŽITNÁ Stará myslivecká LIMITED EDITION 500 years SINGLE BARREL No. 8 (D 12) a ŽITNÁ Stará myslivecká LIMITED EDITION 500 years SINGLE BARREL No. 12 (D 15).

28. Krajský soud přisvědčil žalované, že etikety kontrolovaných lihovin jsou pro průměrného spotřebitele nejasné a nesrozumitelné. Číslovka na etiketách byla uvedena výrazně a velkým písmem. Výraz No. byl napsán podstatně menším písmem než číslovka; v některých případech nebyl uveden vůbec. Tyto údaje byly umístěny vedle textu o způsobu zrání lihoviny a nebyly nijak vysvětleny. Krajský soud se proto ztotožnil se žalovanou, že takto umístěná číslice (s výrazem No.) bez bližšího vysvětlení může svádět k závěru, že jde o údaj týkající se doby zrání lihoviny, resp. jejího stáří (bod 25 napadeného rozsudku).

29. Podle stěžovatelky byl krajský soud ovlivněn kontextem známým mu z trhu. Na něm se skutečně vyskytují lihoviny, na jejichž etiketách označuje dobu zrání lihoviny zvýrazněná číslovka. Krajský soud však svůj závěr nezaložil na své znalosti trhu, ale na konkrétním provedení stěžovatelčiných etiket. Zohlednil zejména velikost a zvýraznění číslovek, jejich umístění vedle údajů o zrání a absenci jakéhokoli vysvětlení jejich významu. Tvrzená praxe jiných výrobců proto nemohla sama o sobě vyvrátit závěr o nejasnosti konkrétních etiket stěžovatelky (body 25 a 30 napadeného rozsudku).

30. Krajský soud podle stěžovatelky řádně nevypořádal námitku, že průměrný spotřebitel porozumí výrazu No. Podle NSS však krajský soud tuto námitku v bodech 25-26 napadeného rozsudku vypořádal přezkoumatelně. Krajský soud nepochybil ani tím, že neprovedl důkazy navržené stěžovatelkou. Ty měly dokládat, že na trhu se vyskytují lihoviny s údajem o době jejich zrání s přívlastkem aged, years, years old nebo y.o. Krajský soud stěžovatelce vysvětlil, že v jejím případě je stěžejní absence vysvětlení sporného údaje na etiketě; samotné použití číselného označení by problematické nebylo. Přívlastek aged, years, years old nebo y.o. na etiketách kontrolovaných lihovin chyběl, stejně jako vysvětlení významu označení No. v kombinaci s příslušným číslem. Krajský soud tedy neuzavřel, že průměrný spotřebitel nutně nerozumí samotné zkratce No.; rozhodné pro něj bylo, že z etikety nelze zjistit funkci výrazně uvedeného čísla v konkrétním kontextu.

31. Stěžovatelka tyto závěry krajského soudu zpochybňuje tvrzením, že navrhované důkazy měly sloužit jako důkaz opakem. Pokud průměrný spotřebitel uvidí číslovku, k níž se neváže tento přívlastek, ale pouze výraz No., nemůže se mylně domnívat, že číslovka označuje dobu zrání lihoviny.

32. Ani takto vyložený účel důkazního návrhu však podle NSS nezpochybňuje závěry krajského soudu. I pokud by navržené důkazy prokazovaly, že údaje o době zrání bývají na trhu často doplněny uvedenými přívlastky, neplyne z toho, že spotřebitel nemůže číselný údaj bez těchto výrazů spojit s dobou zrání. Krajský soud svůj závěr nezaložil na samotné absenci uvedených přívlastků, ale na souhrnu okolností provázejících konkrétní etikety: číslice byly graficky zvýrazněny, umístěny vedle informací o zrání a jejich význam nebyl nikde objasněn.

33. Stěžovatelčino tvrzení, že číslovka bývá graficky zvýrazněna bez ohledu na svůj význam, neprokazuje, že průměrný spotřebitel z absence přívlastku aged, years či obdobného výrazu spolehlivě dovodí, že nemůže jít o údaj o době zrání. Grafické zvýraznění samo o sobě význam číslice neobjasňuje; v posuzovaném kontextu jej naopak činí pro spotřebitele významným, aniž etiketa sděluje, co přesně vyjadřuje. NSS se tedy neztotožnil s názorem stěžovatelky, že pro posouzení v kontextu relevantního trhu bylo nutné, aby krajský soud provedl navrhované důkazy. Ty by totiž nebyly způsobilé vyvrátit rozhodný závěr, že etikety stěžovatelky neobjasňovaly význam zvýrazněných čísel a připouštěly v očích průměrného spotřebitele více výkladů (body 25, 26 a 28 napadeného rozsudku).

34. NSS ve shodě s krajským soudem uvádí, že poukaz na jiné výrobky s číselným označením nemůže zvrátit závěr o nejasnosti etiket kontrolovaných lihovin. Podstatou vytýkaného pochybení nebylo samotné použití výrazu No. a číslovky, ale nevysvětlený, graficky zvýrazněný číselný údaj umístěný vedle informací o způsobu zrání. Odkazy na parfém Chanel No. 5 či modelové řady vozů proto nejsou přiléhavé; v těchto případech jde o součást názvu výrobku, nikoli o údaj uvedený v popsaném kontextu etikety. Přirovnání k historickým číslům domů pak není namístě již proto, že toto číslo plní v adrese jednoznačnou identifikační funkci a nevypovídá nic o vlastnostech spotřebního výrobku. Stěžovatelka ostatně netvrdila, že odkazované etikety jiných výrobců obsahovaly srovnatelně umístěné a nevysvětlené číselné údaje (bod 26 napadeného rozsudku).

35. Stěžovatelka dále uplatňuje kasační námitky, které v žalobě nevznesla, ač tak učinit mohla. Předně vytýká krajskému soudu selektivní posouzení jazykových prvků etiket: aniž vyslovil pochybnost o srozumitelnosti výrazů LIMITED EDITION, SELECTION, 500 years a VINTAGE CASKED, považoval označení No. za závadné. Dále namítá, že správní orgán bezdůvodně považoval údaje VINTAGE CASKED 2010 a 2014 za roky zasudování, přestože výraz casked nemusí být průměrnému českému spotřebiteli znám; letopočty mohou být vnímány pouze jako součást grafické úpravy. V této souvislosti zpochybňuje i jejich možný vliv na chování spotřebitele s ohledem na skutečnou dobu zrání lihoviny. Tyto námitky jsou podle § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), nepřípustné.

36. Stěžovatelka dále namítá, že u výrobků uvedených pod kontrolními zjištění D 05 až D 07 a D 08 až D 10 odpovídají číselná označení uvedené době zrání. Nemůže proto jít o údaj nejasný, nesrozumitelný ani zavádějící.

37. Krajský soud nezpochybnil, že číslovky 4 a 4+3 číselně odpovídají údajům o zrání uvedeným na etiketách. Jeho závěr se však netýkal nepravdivosti těchto čísel, ale jejich jasnosti a srozumitelnosti ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1169/2011. Stěžovatelka současně tvrdila, že číselné označení vyjadřuje interní předpis či recepturu, nikoli dobu zrání. Spotřebitel proto z etikety nemohl rozpoznat, zda číslice představuje údaj o době zrání, nebo označení produktové řady; skutečnost, že oba možné významy v daném případě číselně splývají, tuto nejasnost neodstraňuje. U označení 4+3 krajský soud konkrétně vysvětlil, že ve spojení s údajem „7 roků v dubových sudech“ může spotřebitel předpokládat zrání nejprve čtyři a poté tři roky v odlišných sudech. Etiketa však neuváděla, zda jde o tento údaj, součet doby zrání, nebo interní označení stěžovatelky (body 28-29 napadeného rozsudku).

38. Podle stěžovatelky krajský soud dále přesvědčivě nevysvětlil, proč považoval číselné označení za nejasné či nesrozumitelné i u výrobků, u nichž slovní informace o době zrání na etiketě chyběla (jde o výrobky řešené pod označeními D 01 až D 04 a D 11 až D 15).

39. Ani tato námitka není důvodná. Stěžovatelka směšuje údaj o konkrétní době zrání s informací o samotném procesu zrání. Krajský soud přitom nezaložil závěr o nejasnosti výhradně na výslovném uvedení doby zrání. V případě lihoviny řešené opatřením D 01 a D 02 bylo uvedeno, že „ušlechtilý destilát zraje v dubových sklepeních v dubových sudech v prostějovském sklepení hluboko pod zemí“, a u lihoviny řešené opatřením D 03 a D 04, že „zráním v sudech z bílého amerického dubu získává žitný destilát dokonale vyváženou jemnou chuť“. Tyto informace o zrání byly uvedeny v bezprostřední souvislosti se zvýrazněnými číslovkami, jejichž význam etiketa neobjasňovala. V případě lihovin řešených opatřeními D 11 až D 12 byl vedle výrazné číslovky obklopené nápisem LIMITED EDITION vypsán typ sudu spolu s jeho číslem i číslem lahve, jakož i rok zasudování. Ani zde spotřebitel nemusel rozpoznat, zda číslice označuje stáří lihoviny, pořadí limitované edice, nebo interní označení stěžovatelky. Krajský soud tedy zohlednil konkrétní podobu každé z etiket a logicky vysvětlil, proč jejich celkové vyznění připouštělo více výkladů (body 25 a 29 napadeného rozsudku).

40. NSS nepřisvědčil ani argumentu, že průměrný spotřebitel nemůže číslici 1 vnímat jako údaj o době zrání, protože jednoleté zrání se u lihovin obvykle neuvádí. I kdyby tomu tak bylo, nevyplývá z toho, že číslovka umístěná vedle informace o zrání nemůže v konkrétním případě tento dojem vyvolat. Krajský soud netvrdil, že číslice 1 skutečně označuje dobu zrání, ale že její nevysvětlené a graficky zdůrazněné uvedení tento výklad spotřebiteli umožňuje. Stěžovatelčino tvrzení o obvyklém spojování vyššího stáří lihoviny s její kvalitou a cenou tento závěr nezpochybňuje (bod 25 napadeného rozsudku).

41. Stěžovatelka dále považuje za nezákonný požadavek, aby na etiketách vysvětlovala existenci a význam svého interního označování. Krajský soud však stěžovatelce neuložil, aby na etiketách uváděla existenci nebo obsah interních předpisů. Poukázal pouze na to, že rozhodla-li se užít číselné označení jako výrazný prvek obchodní úpravy výrobku, musí zajistit, aby bylo pro spotřebitele jasné a snadno srozumitelné. Spotřebitel totiž nemůže znát interní označování stěžovatelky ani z etikety zjistit, že číslice má právě tento význam. Krajský soud tak pouze aplikoval požadavek čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1169/2011 na jasnost a srozumitelnost dobrovolně uvedené informace, nikoli povinnost nad jeho rámec (body 25 a 27 napadeného rozsudku).

III. C Údaje o původu, výrobě a zrání lihovin

42. NSS se dále zabýval námitkami vztahujícími se k jednotlivým kontrolovaným výrobkům. U výrobku ŽITNÁ Stará myslivecká No. 1, jehož se týkala kontrolní zjištění D 01 a D 02, žalovaná vytkla stěžovatelce zavádějící údaje o vlastnostech, místě provenience a způsobu výroby lihoviny (body 35-44 napadeného rozsudku).

43. Na přední etiketě bylo uvedeno: „Tradiční způsob zrání žitného destilátu v dubových sudech dle původní české receptury. ZAL:1518. Ušlechtilý žitný destilát získává zráním v dubových sudech výjimečnou chuť. 500 let tradice a zkušeností s destilováním v Palírně U Zeleného stromu je obsaženo v každé kapce české žitné.“

44. Na zadní etiketě bylo uvedeno: „Lihovina. Složení: žitný destilát, přírodní macerát z ovoce dle originální receptury Stará myslivecká, barvivo: karamel. Ušlechtilý žitný destilát zraje v dubových sudech v prostějovském sklepení hluboko pod zemí. Tím získává český originál harmonickou jemnou chuť s lehce štiplavým závěrem. Pro slavnostnější chvíle pro Vás náš blend master R. P. vytvořil výjimečně jemnou Starou žitnou mysliveckou RESERVE a SELECTION.“

45. Krajský soud ve shodě se žalovanou uzavřel, že tyto údaje ve svém souhrnu vyvolávají dojem, že lihovina byla destilována ve stěžovatelčině provozovně a zrála tam tradičním způsobem v dubových sudech podle původní české receptury. Primární složkou výrobku byl však žitný destilát švýcarského výrobce CristalCo Suisse SA, který byl po smísení s ostatními složkami v provozovně stěžovatelky ukládán do dubových sudů a kádí bez určené minimální doby zrání. Původní receptura přitom předpokládala jednoleté zrání; nynější nahodilé uložení v řádu dnů proto nepředstavovalo cílené zrání podle této receptury (body 35 až 43 napadeného rozsudku).

46. Stěžovatelka tvrdí, že je přímým nástupcem českých likérek KB Likér a Starorežná Prostějov, a proto údaj o 500 letech tradice a zkušeností nelze vztáhnout pouze na její provozovnu v Prostějově. Tradice a zkušenosti se promítají i do know-how stěžovatelčiných zaměstnanců včetně jejího blend mastera. Dodává, že v provozovnách jejích právních předchůdců probíhala a nadále probíhá destilace, mimo jiné při výrobě ginu a bylinných směsí.

47. Tato argumentace nezpochybňuje nosné důvody napadeného rozsudku. Krajský soud nepopřel, že stěžovatelka nebo její právní předchůdci mají tradici a zkušenosti s výrobou lihovin. Posuzoval však, zda údaje o tradici, českém originálu, destilování a zrání uvedené v jejich vzájemné souvislosti nevyvolávají mylnou představu o původu a výrobě konkrétního výrobku. Základní žitný destilát byl nakoupen od švýcarského výrobce a v provozovně stěžovatelky nebyl destilován, nýbrž pouze krátce uskladněn (bod 42 napadeného rozsudku). Stěžovatelčino tvrzení o dlouhé tradici proto závěry krajského soudu nevyvrací.

48. Na uvedeném nic nemění ani poukaz na know-how blend mastera či destilační činnost v jiných provozovnách. Tyto skutečnosti nemohou změnit původ primární složky ani skutečný výrobní postup posuzované lihoviny. Krajský soud přitom správně hodnotil etiketu jako celek; samotný odkaz na tradici by sice nemusel vyvolávat dojem o výrobě v České republice, avšak v kombinaci s ostatními údaji jej vyvolávat mohl (bod 43 napadeného rozsudku).

49. NSS se dále zabýval výrobkem ŽITNÁ Stará myslivecká RESERVE No. 4, 40 % obj., 0,7 l, jehož se týkala kontrolní zjištění D 03 a D 04. Žalovaná u něj vytkla zavádějící údaje o vlastnostech, místě provenience a způsobu výroby. Etiketa podle žalované i krajského soudu vyvolávala dojem, že lihovina byla destilována v provozovně stěžovatelky a zrála tam postupem, který stěžovatelka ve skutečnosti nepoužívala (body 45-48 napadeného rozsudku).

50. Podle stěžovatelky krajský soud nezohlednil, že na rozdíl od předchozího výrobku v tomto případě etiketa neobsahovala text o tom, že destilát zraje v dubových sudech v prostějovském sklepení.

51. NSS souhlasí s tím, že etiketa tento údaj výslovně neobsahovala. Krajský soud však svůj závěr nezaložil na jeho existenci, ale na celkovém vyznění etikety. Text o zrání na zadní etiketě navazuje přímo na pasáž o tradici destilování v domě U Zeleného stromu: „Vilém z Pernštejna udělil roku 1518 právo várečné domu U Zeleného stromu a tím nastartoval tradici pět set let destilování. Sudy z amerického bílého dubu uložené hluboko pod zemí dávají českému originálu dokonale vyváženou jemnou chuť. Pro slavnostnější chvíle pro Vás náš blend master R. P. vytvořil výjimečně jemnou SELECTION.“ Na přední etiketě se pak uvádí, že „500 let tradice a zkušeností s destilováním v Palírně U Zeleného stromu je obsaženo v každé unikátní lahvi“. Kromě toho bylo na etiketě uvedeno, že destilát získává svou chuť zráním v sudech z amerického bílého dubu, ačkoli stěžovatelka neprokázala, že lihovina zrála právě v sudech z amerického bílého dubu (bod 48 napadeného rozsudku).

52. NSS se ztotožnil s krajským soudem, že odkaz na českou originální recepturu, český originál a historii Palírny U Zeleného stromu, doplněný údajem o zrání bezprostředně po tvrzení o vzniku palírny, může u průměrného spotřebitele vyvolat dojem, že destilace i zrání probíhaly v provozovně stěžovatelky. Krajský soud proto nevycházel z izolovaného tvrzení o zrání, ale z celkového slovního a grafického působení etikety (bod 48 napadeného rozsudku).

53. NSS nepřisvědčil ani stěžovatelčině argumentaci, podle níž se odkaz na originální recepturu vztahuje k přírodnímu macerátu z ovoce. Ačkoli je na zadní etiketě uvedeno „Lihovina. Složení: žitný destilát, přírodní macerát z ovoce dle originální receptury Stará myslivecká, karamel“, ze zbytku textu neplyne, že by se originální receptura vztahovala pouze k ovocnému macerátu. Tomu naopak odporuje údaj na přední etiketě, podle něhož byla lihovina vytvořena podle tradiční české originální receptury z ušlechtilého žitného destilátu. V kontextu ostatních údajů vyvolává etiketa dojem, že se původní receptura vztahuje k výrobku jako celku, nikoli pouze k ovocnému macerátu (body 46 a 48 napadeného rozsudku). Průměrný spotřebitel sice zpravidla věnuje složení výrobků určitou pozornost, nelze však předpokládat, že vždy zjistí a odstraní rozpor mezi dominantní prezentací výrobku a ostatními údaji. Správný údaj v seznamu složek totiž nemusí bez dalšího odstranit mylný dojem vyvolaný ostatními prvky obchodní úpravy (rozsudek SDEU ve věci Teekanne, body 38-43).

54. Text „500 let tradice a zkušeností s destilováním v Palírně U Zeleného stromu je obsaženo v každé unikátní lahvi“ je podle stěžovatelky reklamním sloganem, který výslovně nepoukazuje na dobu zrání. Krajský soud vysvětlil, že argumentace reklamní nadsázkou není přiléhavá, protože text na etiketě není reklamním textem, ale označením potraviny ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. j) nařízení č. 1169/2011, a tedy informací o potravině ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) téhož nařízení, která nesmí být zavádějící (bod 44 napadeného rozsudku). Skutečnost, že sdělení může mít rovněž reklamní účel, nevylučuje jeho posouzení jako informace o potravině podle čl. 7 nařízení č. 1169/2011.

55. NSS se dále zabýval výrobkem ŽITNÁ Stará myslivecká SELECTION ŽITNÁ WHISKY 4+3, 40 % vol., 0,7 l, jehož se týkalo pochybení označené jako D 08. Stěžovatelka namítá, že sedmileté zrání u dodavatele odpovídá údaji VINTAGE 2014, a krajský soud proto nevysvětlil, proč by spotřebitel tento údaj spojoval s rokem zasudování. Ani tato námitka není důvodná. Krajský soud nezaložil svůj závěr o zavádějícím vyznění etikety na údaji VINTAGE 2014, ale na jejím celkovém působení. Uzavřel, že etiketa vyvolává dojem, že whisky byla destilována ve stěžovatelčině provozovně a že tam také zrála sedm let, ačkoli šlo o blend skotských whisky vyrobených a zrajících ve Skotsku. Stěžovatelčin blend master se na destilaci, blendování ani staření použitých whisek nepodílel (body 58-62 napadeného rozsudku). Případná shoda údaje VINTAGE 2014 s dobou zrání u dodavatele proto tento závěr nemůže zpochybnit; krajský soud podle NSS nemusel samostatně reagovat na každý dílčí prvek etikety.

56. U výrobku ŽITNÁ Stará myslivecká LIMITED EDITION 500 years SINGLE BARREL No. 8, BARREL TYPE: Bourbon, alc. 40 % vol., 700 ml, šarže L23046 spočívalo kontrolní zjištění D 11 v tom, že stěžovatelka nebyla schopna prokázat pravdivost údaje o zasudování v roce 2014. Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že údaj VINTAGE 2014 CASKED průměrný spotřebitel nevnímá jako rok zasudování. Tuto námitku však neuplatnila v žalobě, a proto je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. (výše bod [35]).

57. Stěžovatelka sama připustila, že nabývací doklady byly skartovány, a údaj o zasudování v roce 2014 proto nemohla doložit. Okolnost, že se tak stalo v důsledku administrativního pochybení, na tom nic nemění. Podle § 2 odst. 5 vyhlášky č. 417/2016 Sb. nelze potravinu označit údajem, jehož pravdivost nelze prokázat. Krajský soud proto správně přisvědčil závěru žalované o porušení čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1169/2011 ve spojení s uvedeným ustanovením vyhlášky (body 63-65 napadeného rozsudku).

58. Ve vztahu ke kontrolnímu zjištění D 12 u výrobku ŽITNÁ Stará myslivecká LIMITED EDITION 500 years SINGLE BARREL No. 8, BARREL TYPE: Bourbon, alc. 40 % vol., 700 ml, šarže L23046, stěžovatelka namítá, že žalovaná nesprávně uvedla absenci označení No. před číslicí 8. I kdyby tomu tak bylo, nemohlo by to zpochybnit závěr krajského soudu o nejasnosti číselného označení. Ten nevycházel z absence výrazu No., ale z toho, že ani označení No. 8 nevysvětluje, zda číslice označuje stáří lihoviny, pořadí limitované edice, nebo interní označení stěžovatelky. Případná přítomnost výrazu No. proto neodstraňuje nejasnost významu zvýrazněné číslice (body 21 a 29 napadeného rozsudku). Ta přitom na etiketě zaujímá dominantní, centrální postavení, takže je pravděpodobné, že zaujme spotřebitelovu pozornost při pohledu na lahev. Může v něm proto zavádějícím způsobem evokovat, že jde o údaj o stáří nápoje. Takto se totiž, jak je obecně známo, často údaje o stáří nápoje na lahvích s alkoholickými nápoji, u nichž stáří, doba zrání apod. hraje roli pro vnímání jejich exkluzivity (whisky, bourbon aj.), graficky vyznačují.

59. Stěžovatelka u výrobku ŽITNÁ Stará myslivecká LIMITED EDITION 500 years SINGLE BARREL No. 12, jehož se týkala zjištění D 13 až D 15, namítá, že krajský soud nedostatečně vymezil, v čem je jeho etiketa v rozporu s právními předpisy. Tato námitka není důvodná. Krajský soud posoudil samostatně jednak nejasnost číselného označení No. 12 (zjištění D 15), jednak porušení čl. 13 odst. 1 nařízení č. 2019/787 spočívající v tom, že etiketa odkazovala pouze na žito či žitný destilát, ačkoli při výrobě byly použity i destiláty z jiných obilovin (zjištění D 13; body 29 a 66-67 napadeného rozsudku). Samotné označení LIMITED EDITION krajský soud ani žalovaná nepovažovali za závadné; problém spočíval v tom, že etiketa neobjasňovala význam zvýrazněné číslice 12 (bod 29 napadeného rozsudku; k roli zvýrazněné číslice na etiketě viz výše). Skutečnost, že etiketa neobsahovala některé jiné údaje vytýkané u ostatních výrobků, proto nemůže zpochybnit závěry krajského soudu. Napadený rozsudek tedy i v této části jasně vymezuje skutkové i právní důvody, pro které krajský soud žalobní námitce nepřisvědčil.

60. NSS uzavírá, že krajský soud rozdíly mezi jednotlivými výrobky a jejich etiketami nezanedbal. Posoudil samostatně jejich konkrétní znění, složení, původ i výrobní postup a své závěry opřel o skutková zjištění vztahující se individuálně ke každému výrobku. Jeho odůvodnění proto není paušální ani nepřezkoumatelné. Tento okruh kasačních námitek tedy není důvodný.

III. D Uložená opatření

61. NSS se dále zabýval námitkami směřujícími proti závěrům krajského soudu o nesplnění prvního opatření podle § 4b odst. 1 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci (dále „zákon o SZPI“), a o přiměřenosti druhého opatření (body 68-79 napadeného rozsudku).

62. Krajský soud nepřisvědčil výkladu stěžovatelky, že první opatření dopadalo pouze na výrobky vyrobené po uplynutí stanovené lhůty. Jeho účelem bylo odstranit existující závadný stav, tedy zajistit, aby na trh již nebyly uváděny výrobky s nevyhovujícími etiketami. Tento výklad odpovídal textu i účelu opatření; nákladnost nápravy stěžovatelku uložené povinnosti nezbavovala (body 70-72 napadeného rozsudku).

63. Ačkoli krajský soud připustil, že první opatření mohlo konkrétní výrobky a šarže označit podrobněji, ve spojení s kontrolními zjištěními je považoval za dostatečně určité. Stěžovatelka ponechala původní etikety na všech kontrolovaných výrobcích, a první opatření proto nesplnila (bod 73 napadeného rozsudku). Povinnost uložená opatřením navíc podle § 4b odst. 1 zákona o SZPI trvá až do jejího splnění.

64. Krajský soud považoval druhé opatření za přiměřené, neboť stěžovatelka závadný stav neodstranila ani po uložení mírnějšího opatření a prodloužení lhůty. Zákaz uvádění na trh lze uložit i u potravin, které nesplňují požadavky přímo použitelného předpisu Evropské unie, nikoli jen u potravin zdravotně závadných. Zákonnost zákazu navíc nebyla podmíněna nesplněním prvního opatření (body 74 a 76-79 napadeného rozsudku).

65. Stěžovatelka namítá vnitřní rozpornost napadeného rozsudku. Podle výkladu krajského soudu a žalované totiž není mezi prvním a druhým opatřením žádný rozdíl, neboť kontrolované výrobky by nemohly být uvedeny na trh s původními etiketami již po uložení prvního opatření. Nedává proto smysl, že správní orgán rozhodl o zákazu až ve druhém opatření, neboť výsledný účinek je shodný.

66. NSS napadený rozsudek za vnitřně rozporný nepovažuje. Krajský soud v bodě 74 vyložil, že nesplnění prvního opatření není zákonnou podmínkou pro vydání opatření druhého. V bodech 77-79 však tuto skutečnost správně zohlednil jako okolnost významnou pro posouzení přiměřenosti postupu žalované. Tyto závěry se nevylučují. První opatření ukládalo stěžovatelce povinnost odstranit závadný stav ve stanovené lhůtě, kdežto druhé opatření bezprostředně zakázalo uvádět výrobky s původními etiketami na trh.

67. Žalovaná stěžovatelce poskytla prostor k nápravě a na její žádost prodloužila lhůtu do 15. 11. 2023. Při následné kontrole však zjistila, že stěžovatelka ponechala na kontrolovaných výrobcích původní etikety. Termín ke splnění povinnosti byl stanoven do uvedeného data, nikoli až od něj; stěžovatelčin výklad proto neobstojí. Druhé opatření na tento stav reagovalo zákazem uvádění výrobků s nevyhovujícími etiketami na trh (bod 73 napadeného rozsudku).

68. NSS se ztotožnil s krajským soudem, že první opatření bylo opatřením mírnějším. Pokud by stěžovatelka ve stanovené lhůtě závadný stav odstranila, odpadl by důvod pro vydání druhého opatření (body 77-78 napadeného rozsudku).

69. Stěžovatelka dále poukazuje na součinnost se žalovanou, kroky směřující k vyřazení původních etiket, jejich údajnou objektivní neproveditelnost a svou dobrou víru. Tyto okolnosti však nemění nic na tom, že závadný stav ve stanovené lhůtě neodstranila. Pro posouzení přiměřenosti druhého opatření byl rozhodný tento výsledek, nikoli dílčí kroky, které stěžovatelka učinila (body 77-78 napadeného rozsudku).

70. Ani tvrzená objektivní neproveditelnost změny etiket a stěžovatelčina dobrá víra nemohou zpochybnit závěr krajského soudu. Žalovaná vyhověla žádosti o prodloužení lhůty, v níž stěžovatelka popsala náročnost změny etiket. Stěžovatelka navíc proti prvnímu opatření nepodala odvolání, ačkoli v něm mohla zpochybnit jeho rozsah, určitost či přiměřenost lhůty (body 72, 73, 78 a 79 napadeného rozsudku). Nesprávnou interpretaci opatření ze strany stěžovatelky nelze klást k tíži žalované.

71. Stěžovatelka dále setrvává na žalobní argumentaci, že druhé opatření nebylo namístě, první opatření splnila a nedošlo k ohrožení ani klamání spotřebitelů. Krajský soud tyto námitky vypořádal v bodech 69-72 a 77-79 napadeného rozsudku. Stěžovatelka jeho závěry konkrétně nezpochybňuje, ale převážně opakuje svůj výklad obsahu prvního opatření. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti rozhodnutí krajského soudu; v rozsahu, v němž stěžovatelka pouze opakuje žalobní argumentaci, aniž reaguje na závěry krajského soudu, což je případ nyní popsaných námitek, je její kasační argumentace v této části nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS).

72. Stěžovatelka nově dovozuje, že pokud žalovaná považovala etikety za natolik závadné, mohla zákaz uvádění výrobků na trh uložit již prvním opatřením. Z toho vyvozuje, že prvním opatřením nebyla povinna odstranit původní etikety ze skladových výrobků. Tuto argumentaci však v žalobě neuplatnila, ač tak učinit mohla. Jde proto o nepřípustnou kasační námitku ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s.

IV. Závěr a náklady řízení

73. NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s.

74. Neúspěšná stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalované nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. září 2026 Sylva Šiškeová předsedkyně senátu