2 As 160/2012

Rubrum

2 As 160/2012 - 9 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti sdělení žalované ze dne 5. 9. 2011, č. j. 2248/11, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2012, č. j. 9 A 82/2012 - 11, takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2012, č. j. 9 A 82/2012 – 11, se zrušuje.

II. Žaloba proti sdělení České advokátní komory ze dne 5. 9. 2011, č. j. 2248/11, se odmítá.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti.

Odůvodnění

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení městského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o jeho žalobě proti výše specifikovanému sdělení žalovaného, a to pro nezaplacení soudního poplatku. Městský soud po obdržení žaloby ze dne 19. 9. 2011, kterou stěžovatel směřoval k věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 9 A 244/2011, stěžovateli přípisem ze dne 9. 5. 2012 sdělil, že podání nelze považovat za rozšíření žaloby tam již vedené, neboť jím je 2 As 160/2012 - 10 napadán zcela jiný úkon žalovaného, a sice přípis České advokátní komory ze dne 5. 9. 2011, č. j. 2248/11; o této žalobě směřující proti označenému sdělení žalovaného soud povede samostatné řízení. Výzvou ze dne 9. 7. 2012, č. j. 9 A 82/2012 – 5, pak stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 3000 Kč za žalobu podanou proti sdělení žalované ze dne 5. 9. 2011, č. j. 2248/11. Stěžovatel byl zároveň poučen o možnosti podat návrh na osvobození od soudního poplatku i o důsledku, totiž zastavení řízení, jenž bude mít nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel na tuto výzvu reagoval vyjádřením ze dne 2. 8. 2012, v němž uvedl, že výzvě nerozumí, protože nepodal žalobu proti „sdělení“, nepodal návrh bez identifikačních údajů. Městský soud po uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku řízení zastavil. V usnesení uvedl, že se jednalo o nový návrh podléhající poplatkové povinnosti, a že ji žalobce ve lhůtě nesplnil. Jeho tvrzení o neporozumění výzvě označil za nevěrohodné a ryze účelové, neboť výzva byla dostatečně jasná a srozumitelná. Dále městský soud v usnesení uvedl, že nesdílí žalobcův názor, že sdělení žalované ze dne 5. 9. 2011, č. j. 2248/11, je rozhodnutím, neboť jím žalovaná o ničem nerozhodla, pouze ho poučila o tom, že požaduje-li určení advokáta k další právní službě, musí podat žádost, o níž bude rozhodnuto. Městský soud dále vyslovil, že odlišný názor soudu a žalobce na povahu napadeného úkonu žalobce nezbavuje poplatkové povinnosti. K jejímu splnění byl řádně a dostatečně určitě vyzván. Přestože napadl pouhé sdělení, byl povinen zaplatit soudní poplatek, což neučinil, a proto soud řízení zastavil. Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá, že městský soud nedostatečně označil výzvu k zaplacení soudního poplatku za nový žalobní návrh. Podle stěžovatele obsahovala výzva soudu vady, protože dostatečně určitě neidentifikovala počínání soudu (body 2, 5, 8 a 9 kasační stížnosti). Navíc ani usnesení neoznačovalo žalobu tak, aby nebyla zaměnitelná s jinými žalobními návrhy (bod 10). Dále soud pochybil v tom, že žalobu vůbec projednával, namísto toho, aby ji odmítl (body 3, 11). Z její neprojednatelnosti pak plyne, že i povinnost zaplatit poplatek byla uložena nezákonně (bod 12). Z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil. Stěžovatel v kasační stížnosti explicitně neodkázal na konkrétní zákonný důvod kasační stížnosti. Z jejího obsahu je nicméně zřejmé, že je tvrzen kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., který dopadá na případy přezkumu usnesení o zastavení žaloby. Jak vyplývá z judikatury, pod tímto důvodem kasační stížnosti se fakticky skrývají i další důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), c), d) s. ř. s. Z povahy věci je vyloučen pouze důvod podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní písmena § 103 odst. 1 s. ř. s. je přitom záležitostí právního hodnocení věci Nejvyšším správním soudem a nejde proto o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS; všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Pokud jde o povinné zastoupení advokátem a související zaplacení soudního poplatku, Nejvyšší správní soud na těchto náležitostech pro specifičnost případu 2 As 160/2012 - 11 netrval, neboť stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí, jímž bylo předmětné řízení zastaveno právě pro nezaplacení soudního poplatku (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení § 109 odst. 1, věty první s. ř. s. Kasační stížnost je důvodná. Městský soud již v okamžiku prvního úkonu vůči stěžovateli zjevně považoval žalobou napadený úkon žalované za pouhé sdělení, které není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Přisvědčit mu lze v názoru, že se jednalo o žalobu, jejíž předmět byl odlišný od žaloby vedené pod sp. zn. sp. zn. 9 A 244/2011 (tou byla napadena rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2011, č. j. 652/11 a č. j. 641/11). Správně žalobu proti úkonu žalované – sdělení ze dne 5. 9. 2011, č. j. 2248/11, vedl samostatně. Nejvyšší správní soud sdílí i názor městského soudu, že sdělení žalované ze dne 5. 9. 2011, č. j. 2248/1, není rozhodnutím podléhajícím přezkumu ve správním soudnictví. Stěžovatel totiž požádal žalovanou o rozšíření právní služby již určeného advokáta a žalovaná jej označeným sdělením poučila o tom, že taková žádost neodpovídá zákonu, a že je třeba, aby požádal o určení advokáta k této další službě. Výslovně také uvedla, že toto sdělení není rozhodnutím, ale že bude rozhodnuto, podá-li stěžovatel žádost. Tento postup odpovídá zákonu č. 85/1996 Sb., o advokacii: o podání žadatele, které není žádostí dle § 18 odst. 2 nebo 4 tohoto zákona, není rozhodováno správním rozhodnutím. Tím je podle § 55 odst. 1 (§ 45odst. 2) téhož zákona rozhodováno jen o žádosti o určení advokáta. Jinými slovy, správní rozhodnutí se vydá, pokud podá žadatel žádost o určení advokáta, což ovšem v tomto případě splněno nebylo, a nebylo tedy ani možno vydat správní rozhodnutí. Dopis stěžovatele, ve kterém požadoval změnu podmínek rozhodnutí o určení advokáta, přesahuje požadovaný rozsah právní služby, kterou je možno advokátovi v rámci určení podle § 18 zákona o advokacii uložit. Žalovaná v souladu se zákonem stěžovateli vysvětlila, že určením advokáta lze žadateli zajistit jednu konkrétní právní službu; v předchozím případě stěžovatele se jednalo o dovolání v rámci občanského soudního řízení. Požadavek stěžovatele na určení advokáta k další službě, konkrétně k ústavní stížnosti, jež je považována za zvláštní institut ochrany ústavních práv a svobod, a již je zásadně nutné odlišovat od úkonů konaných v řízeních probíhajících před obecnými soudy, musí být podán v rámci další řádné žádosti o určení advokáta. Tedy přípis, který stěžovatel obdržel od žalované, nebyl správním rozhodnutím, a to ani po formální, ani po materiální stránce. Sdělení žalované, které nebylo rozhodnutím, proto nemohlo být soudem věcně zkoumáno. Městský soud takto k žalobě stěžovatele také přistupoval, což je zjevné z jeho přípisu stěžovateli ze dne 9. 5. 2012. Stejně tak v usnesení o zastavení řízení obsáhle argumentoval ve prospěch závěru, že napadený úkon (sdělení) není rozhodnutím. Přesto však stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku. Vycházel totiž z názoru, že i žaloba proti sdělení, které není rozhodnutím, podléhá soudnímu poplatku, což rovněž výslovně uvedl v napadeném usnesení. Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká poplatková 2 As 160/2012 - 12 povinnost v případě poplatku za řízení podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení a téhož dne je také poplatek splatný (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Ovšem podle § 6a odst. 4 zákona o soudních poplatcích, se poplatek za návrh na zahájení řízení nevybírá, jestliže soud návrh před prvním jednáním odmítne. Byl-li městský soud přesvědčen, a to správně, že stěžovatel žalobou napadá sdělení, které není rozhodnutím, pak se nepochybně jednalo o důvod k jejímu odmítnutí. Věděl-li soud, že návrh zjevně musí odmítnout, neměl od žalobce (stěžovatele) vyžadovat zaplacení soudního poplatku. Za této situace je také zcela nerozhodné, zda výzva k zaplacení soudního poplatku byla dostatečně určitá a srozumitelná. Stěžovatelův náhled na nezbytnost odmítnutí jeho žaloby je tedy správný a je třeba mu přesvědčit i v názoru, že za takové situace od něho nemělo být žádáno zaplacení soudního poplatku., a tudíž že řízení nemělo být zastaveno pro jeho nezaplacení, za situace, kdy přicházelo v úvahu odmítnutí žaloby. O tom, že žaloba stěžovatele měla být odmítnuta, není pochyb. Jak bylo výše zdůvodněno, napadené sdělení žalované nebylo rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., chyběla zde tedy základní podmínka řízení, tedy rozhodnutí správního orgánu, které by soud měl zkoumat. Žalobu tak je třeba odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Za dané situace Nejvyšší správní soud postupoval podle § podle § 110 odst. 1 s. ř. s., věty za středníkem, a po zrušení rozhodnutí městského soudu sám žalobu odmítl. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení ustanovením § 120 s. ř. s. Dle ustanovení prvně zmíněného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo návrh odmítnut. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. ledna 2013 JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu