2 As 161/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Václava Štencla a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97/25, Liberec, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 8. 2026, č. j. 59 Af 23/2025-65, takto:

Výrok

Kasační stížnost s e o d m í t á .

Odůvodnění

1. Nejvyšší správní soud obdržel dne 27. 8. 2026 kasační stížnost, kterou žalobkyně (dále „stěžovatelka“) brojí proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, kterým tento soud nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II). Spolu s kasační stížností stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud přikázal věc jinému krajskému soudu ve smyslu § 9 odst. 2 s. ř. s. Dále stěžovatelka žádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.

2. Podle § 104 odst. 3 písm. d) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném od 1. 1. 2026 (dále „s. ř. s.“) je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek a proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na ustanovení zástupce.

3. Citovaná ustanovení byla do s. ř. s. vložena zákonem č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Uvedený zákon nabyl ve vztahu k s. ř. s. účinnosti dne 1. 1. 2026 [část patnáctá, čl. XIX písm. b) zákona]. Dle přechodného ustanovení v části sedmé, čl. XI, bodě 3 tohoto zákona přitom platí, že kasační stížnosti podané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají podle zákona č. 150/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Z toho a contrario vyplývá, že kasační stížnosti podané po 1. 1. 2026 se projednají podle právní úpravy účinné ode dne 1. 1. 2026. Jelikož stěžovatelka podala kasační stížnost dne 27. 8. 2026, je nutné při posuzování její přípustnosti vyjít z právní úpravy účinné ode dne 1. 1. 2026, která obsahuje výše citovaná ustanovení § 104 odst. 3 písm. d) a e) s. ř. s. (srov. usnesení NSS ze dne 26. 2. 2026, č. j. 22 As 16/2026-21, a ze dne 19. 3. 2026, č. j. 3 As 17/2026-11).

4. Kasační stížnost směřuje proti usnesení, kterým krajský soud rozhodl o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a o jejím návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů. Je proto nepřípustná. O nepřípustnosti kasační stížnosti byla stěžovatelka také v napadeném usnesení řádně poučena.

5. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatelka bude moci proti důvodům zamítnutí své žádosti o osvobození od soudního poplatku a návrhu na ustanovení zástupce následně brojit kasační stížností proti rozhodnutí krajského soudu, kterým se řízení o žalobě končí. Bude tak moci uplatnit kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. d) nebo e) s. ř. s., čímž bude zachováno její právo na přezkum procesního usnesení krajského soudu a v obecné rovině právo na spravedlivý proces a přístup k soudu (k tomu blíže usnesení NSS ze dne 24. 4. 2026, č. j. 8 As 22/2026-17).

6. S ohledem na výše uvedený závěr nerozhodoval Nejvyšší správní soud o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, neboť nepřípustnost kasační stížnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Pokud je zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu, a tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem soudu toto řízení dále vést a rozhodovat např. o žádostech účastníků o ustanovení zástupce, ale naopak řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh odmítnut (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008-48, č. 1741/2009 Sb. NSS).

7. Pokud jde o žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud uvádí, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) stěžovatelce poplatková povinnost nevzniká (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Napadené usnesení je nepochybně právě takovým procesním rozhodnutím. Zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost proto Nejvyšší správní soud nepožadoval a o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků nerozhodoval.

8. Nejvyšší správní soud nerozhodoval ani o návrhu stěžovatelky na přikázání věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 59 Af 23/2025 jinému krajskému soudu dle § 9 s. ř. s. Tento návrh učinila stěžovatelka samostatně ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Nao 121/2026 a Nejvyšším správním soudem o něm již bylo rozhodnuto usnesením ze dne 7. 9. 2026, č. j. Nao 121/2026-8.

9. Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost je z výše popsaných důvodů nepřípustná, a proto ji dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.

10. O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne krajský soud podle § 61 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. v rozhodnutí o žalobě, a to podle pravidel o náhradě nákladů řízení o žalobě samotné (§ 60 s. ř. s., tedy zásadně podle procesního úspěchu účastníků řízení o žalobě; obdobně rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 29. 11. 2023, č. j. 5 As 84/2022-30, č. 4554/2024 Sb. NSS, bod 50, a na něj navazující rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2025, č. j. 8 As 111/2025-14, bod 21). Rozhodnutí o kasační stížnosti proti usnesení týkajícímu se osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce totiž není rozhodnutím, kterým se řízení končí.

11. Na závěr Nejvyšší správní soud poznamenává, že nepřihlédl k námitce podjatosti proti všem soudcům 2. a 1. senátu Nejvyššího správního soudu, kterou stěžovatelka vznesla v podání ze dne 14. 9. 2026. Danou námitku totiž uplatnila toliko formálně a nijak ji obsahově nespecifikovala, ačkoli je ze svých dřívějších věcí projednávaných u zdejšího soudu seznámena s požadavkem na konkrétní uvedení důvodů námitky podjatosti (usnesení NSS ze dne 21. 4. 2021, č. j. 3 As 50/2021-29, ze dne 2. 2. 2023, č. j. 9 Afs 3/2023-27, ze dne 14. 6. 2023, č. j. 2 Afs 87/2023-60, či ze dne 10. 12. 2024, č. j. 10 As 227/2024-25). Nejvyššímu správnímu soudu je z rozhodovací činnosti známo, že stěžovatelka obdobné paušální a obecné námitky podjatosti uplatňuje v řízeních o kasační stížnosti pravidelně (srov. výše uvedená usnesení) a Nejvyšší správní soud k nim z výše uvedených důvodů nepřihlíží (z poslední doby např. usnesení NSS ze dne 8. 4. 2026, č. j. 3 As 22/2026-20, nebo ze dne 21. 5. 2026, č. j. 22 As 73/2026-15). S ohledem na shodnou procesní situaci nespatřuje Nejvyšší správní soud důvod se od tohoto postupu odchylovat ani v nyní projednávané věci. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. září 2026 Eva Šonková předsedkyně senátu