2 As 165/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci navrhovatele: Ing. P. P., zast. Mgr. Jiřím Mašlejem, advokátem se sídlem Říční 456/10, Praha 1, proti odpůrci: Městský úřad Horažďovice, se sídlem Mírové náměstí 1, Horažďovice, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) město Nalžovské Hory, se sídlem Stříbrné Hory 104, Nalžovské Hory, a II) AQUAŠUMAVA s.r.o., IČO: 64832911, se sídlem Chudenín 30, obě zast. JUDr. Zdeňkem Horáčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Za Poříčskou bránou 390/18, Praha 8, ve věci návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 20. 2. 2024, č. j. MH/17100/2022, o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 6. 2025, č. j. 77 A 15/2025-172, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 6. 2025, č. j. 77 A 15/2025-172, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V projednávané věci se navrhovatel domáhá zrušení opatření obecné povahy (dále též „OOP“), jímž odpůrce jako vodoprávní úřad zrušil povinnost oplocení ochranného pásma I. stupně vrtu HJ 1. Vrt se nachází v katastrálním území K. na území města Nalžovské Hory. Jde o vodní zdroj využívaný k zásobování sídla Ústaleč. Ochranné pásmo samotné zůstalo zachováno. Změna se týkala pouze technického opatření (oplocení), které bylo pro tento vodní zdroj stanoveno již v roce 1985.

2. Rozhodnutím Okresního národního výboru v Klatovech ze dne 21. 6. 1985 bylo kolem vrtu stanoveno pásmo hygienické ochrany I. stupně o rozměrech 40 x 40 metrů. Součástí rozhodnutí byla povinnost vrt oplotit a pásmo označit tabulkami. Toto pásmo se podle pozdější právní úpravy [zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)] považuje za ochranné pásmo vodního zdroje. Povinnost oplocení představovala technické opatření v jeho rámci. Část ochranného pásma zasahuje na pozemek ve spoluvlastnictví navrhovatele. Ten vodu z vrtu využívá pro vlastní potřebu i v souvislosti se svou podnikatelskou činností.

3. Odpůrce při kontrole v roce 2021 zjistil, že oplocení v terénu neexistuje. Tento stav vyhodnotil jako rozporný s dosavadním ochranným režimem a městu Nalžovské Hory [v tomto řízení vystupuje jako osoba zúčastněná na řízení I); dále též „město“] jako oprávněnému k odběru vody uložil příkazem podle § 150 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, povinnost obnovit oplocení.

4. Město tuto povinnost nesplnilo. Obnova oplocení se nezdařila také proto, že navrhovatel neposkytl souhlas k jeho zřízení na svém pozemku. Navrhovatel a město se nedohodli na majetkovém vypořádání. V dalším průběhu odpůrce prodlužoval lhůtu k plnění uložené povinnosti a zahájil z moci úřední obnovu řízení skončeného vydáním příkazu a navrhovatel se domáhal ochrany před nečinností.

5. Město poté odpůrci navrhlo vydání opatření obecné povahy, konkrétně změny ochranného pásma spočívající ve zrušení oplocení. Návrh odůvodnilo zejména nemožností opatřit povolení ke stavbě nového oplocení. Navrhovatel uplatnil proti návrhu na vydání OOP námitky. V nich argumentoval nedostatkem odborných podkladů, absencí analýzy rizik, nevyhodnocením místních poměrů a nedostatečným odůvodněním nepotřebnosti oplocení.

6. Odpůrce následně vydal nyní napadené OOP. Zrušil jím část historického rozhodnutí stanovící povinnost oplocení, avšak ponechal v platnosti povinnost vyznačit ochranné pásmo tabulkami. Změnu odůvodnil zejména tím, že obecná povinnost oplocovat ochranné pásmo I. stupně přímo neplyne z vodního zákona ani z vyhlášky č. 137/1999 Sb., kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů. Ve správním spise byla založena též vyjádření hydrogeologa a Povodí Vltavy.

7. Navrhovatel se proti opatření obecné povahy bránil u Krajského soudu v Plzni, který návrh zamítl. Uzavřel, že zrušení oplocení představuje změnu technického opatření, kterou bylo možné provést opatřením obecné povahy (bod 40 jeho rozsudku). V bodech 42 a 45 svého rozsudku dále vyšel z toho, že maximální povolené množství odběru z vrtu činí 8 000 m³ ročně. Ochranné pásmo proto podle jeho názoru nebylo u tohoto zdroje obligatorní. V bodech 47 a 49 z toho krajský soud dovodil, že odpůrce mohl ochranné pásmo zrušit jako celek, a tím spíše mohl zrušit pouze povinnost oplocení.

8. V bodě 50 napadeného rozsudku krajský soud uvedl, že ochranné pásmo poskytuje zdroji ochranu i bez oplocení, zejména zákazem vstupu a vjezdu a zákazem činností, které mohou vodní zdroj ohrozit. V bodě 53 následně reprodukoval závěry vyjádření hydrogeologa a Povodí Vltavy a označil je za dostatečná.

II. Kasační stížnost

9. Navrhovatel (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítá, že zrušení oplocení představovalo změnu technického opatření v ochranném pásmu vodního zdroje, nikoli pouze změnu jeho vyznačení. Odpůrce proto musel dodržet zákonné podmínky změny ochranného pásma.

10. Stěžovatel dále tvrdí, že návrh na vydání OOP neobsahoval podklady ve smyslu § 2 a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 137/1999 Sb., zejména vyhodnocení poměrů v území, analýzu rizik a odůvodnění, proč již oplocení není potřebné. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, podle něhož dostatečně nevymezil, které podklady postrádá, ani s tím, že krajský soud považoval podklady ve spise za plně dostačující.

11. Stěžovatel dále namítá rozpor mezi návrhem a přijatým OOP. Návrh směřoval ke změně ochranného pásma a vycházel z nemožnosti získat povolení pro stavbu oplocení. Vydané OOP však označilo zásah za změnu vyznačení ochranného pásma a původní důvod opustilo. Podle stěžovatele tím odpůrce změnil základ navrhovaného OOP, aniž mu umožnil účinně uplatnit námitky.

12. Stěžovatel nesouhlasí s právními důsledky, které krajský soud spojil se správným závěrem, že oplocení je technickým opatřením podle § 30 odst. 10 vodního zákona. Tato změna proto podle stěžovatele musela splňovat hmotněprávní i procesní podmínky pro změnu ochranného pásma.

13. Za stěžejní považuje stěžovatel právní závěr krajského soudu, že při povoleném odběru nejvýše 8 000 m³ ročně nebylo ochranné pásmo zákonem vyžadováno. Hranice 10 000 m³ ročně podle stěžovatele určuje jen případy obligatorního stanovení ochranného pásma. Nevylučuje však jeho existenci u zdroje s nižší kapacitou, vyžadují-li to závažné okolnosti. Nižší povolený odběr proto sám o sobě neprokazuje odpadnutí důvodu ochrany ani nepotřebnost oplocení. Tento důvod navíc nebyl obsahem návrhu ani odůvodnění OOP. Krajský soud jím podle stěžovatele nemohl nahradit skutková zjištění a úvahy, které měl učinit odpůrce. Nebylo ani zjišťováno, zda jsou dány závažné okolnosti odůvodňující zachování ochrany.

14. Stěžovatel zdůrazňuje, že ochranné pásmo zůstalo zachováno. Krajský soud proto neměl vycházet z hypotetické možnosti zrušit celé ochranné pásmo, nýbrž měl přezkoumat zákonnost skutečně provedené změny, tedy zrušení povinnosti oplocení při zachování ochranného pásma. Tento přístup podle stěžovatele nekoresponduje s tím, že krajský soud současně považoval povinnost oplocení za závaznou až do její účinné změny nebo zrušení.

15. Stěžovatel konečně nesouhlasí s tím, že krajský soud odmítl podrobně posoudit návrhové body týkající se analýzy rizik, odborných podkladů, místních poměrů a odůvodnění nepotřebnosti oplocení. Trvá rovněž na tom, že odpůrce řádně nevypořádal jeho námitky.

16. Odpůrce ani osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřily.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

17. Kasační stížnost je přípustná, projednatelná a také důvodná. III. 1 Relevantní právní úprava

18. Pro posouzení věci jsou rozhodná ustanovení upravující stanovení a změnu ochranného pásma, technická opatření v něm, právní režim ochranných pásem stanovených podle dřívějších předpisů a podklady pro jejich změnu.

19. Podle § 30 odst. 1 vodního zákona k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m³ za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody stanoví vodoprávní úřad ochranná pásma opatřením obecné povahy. Vyžadují-li to závažné okolnosti, může vodoprávní úřad stanovit ochranná pásma i pro vodní zdroje s nižší kapacitou, než je uvedeno v první větě. Vodoprávní úřad může ze závažných důvodů ochranné pásmo změnit, popřípadě je zrušit. Stanovení ochranných pásem je vždy veřejným zájmem.

20. Podle § 30 odst. 9 vodního zákona, odpadne-li důvod ochrany, vodoprávní úřad ochranné pásmo opatřením obecné povahy zruší. Podle § 30 odst. 10 téhož zákona vodoprávní úřad v opatření obecné povahy o stanovení nebo změně ochranného pásma stanoví mimo jiné, jaká technická opatření jsou povinny provést osoby uvedené v § 30 odst. 12.

21. Podle čl. II bodu 2 zákona č. 150/2010 Sb. se ochranná pásma stanovená podle dosavadních právních předpisů považují za ochranná pásma stanovená podle § 30 odst. 1 vodního zákona. Podle téhož přechodného ustanovení je v případě změny nebo zrušení takového ochranného pásma nutné ochranné pásmo nově stanovit postupem podle § 30 odst. 1 vodního zákona ve znění účinném od 1. 8. 2010. Podle § 127 odst. 1 věty první vodního zákona práva a povinnosti založené dosavadními právními předpisy zůstávají zachovány, nestanoví-li tento zákon jinak.

22. Podle § 2 vyhlášky č. 137/1999 Sb. zahrnují podklady pro stanovení nebo změnu ochranného pásma zejména charakteristiku dotčeného území, analýzu rizik ohrožení vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje a návrh a zdůvodnění konkrétních ochranných opatření. Podle § 6 odst. 1 téže vyhlášky vychází vodohospodářský orgán z návrhu, jehož součástí jsou podklady podle § 2, z vyhodnocení podmínek, které mohou ovlivnit vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje, a z výsledků provedeného řízení. III. 2 Právní režim změny ochranného pásma vodního zdroje

23. První spornou otázkou je, zda zrušení oplocení při současném zachování ochranného pásma muselo být odůvodněno závažným důvodem podle § 30 odst. 1 vodního zákona a zda odpůrce musel jeho existenci podložit odbornými zjištěními o dopadech změny na ochranu vrtu HJ 1.

24. Krajský soud v bodech 45-49 napadeného rozsudku uzavřel, že odpůrce nemusel prokazovat závažný důvod pro zrušení oplocení, protože ochranné pásmo nebylo vzhledem k maximálnímu povolenému množství odběru 8 000 m³ ročně obligatorní. Z téhož právního názoru vyšel při posouzení návrhových bodů týkajících se odborných podkladů a analýzy rizik v bodě 53.

25. Z právní úpravy citované výše vyplývají odlišné podmínky pro stanovení ochranného pásma a pro jeho následnou změnu. První dvě věty § 30 odst. 1 vodního zákona upravují stanovení ochranného pásma, zatímco jeho třetí věta upravuje změnu nebo zrušení již existujícího ochranného pásma. Hranice průměrného odběru více než 10 000 m³ ročně se vztahuje pouze k obligatornímu stanovení ochranného pásma. Ze samotné skutečnosti, že vodní zdroj této hranice nedosahuje, neplyne, že již existující ochranné pásmo lze změnit bez závažného důvodu.

26. Je přitom třeba odlišit změnu ochranného pásma podle § 30 odst. 1 vodního zákona od jeho povinného zrušení podle § 30 odst. 9 téhož zákona. V nynější věci odpůrce ochranné pásmo nezrušil, ale změnil jeho obsah vypuštěním jednoho technického opatření. Musel proto uvést závažný důvod této změny. Nižší kapacita zdroje mohla být významná pro posouzení důvodů změny, sama o sobě však podle NSS neprokazovala existenci závažného důvodu pro zrušení oplocení.

27. Krajský soud v bodě 45 napadeného rozsudku dovodil z maximálního povoleného množství odběru 8 000 m³ ročně, že ochranné pásmo nebylo nezbytné. V bodě 47 z toho vyvodil, že odpůrce mohl zrušit celé ochranné pásmo, a tím spíše mohl zrušit samotnou povinnost oplocení; v bodě 49 pak uzavřel, že změna nemusela být podložena závažným důvodem. Tato úvaha však zaměňuje podmínky obligatorního stanovení ochranného pásma s podmínkami změny již existujícího pásma. Skutečnost, že zdroj nesplňuje množstevní kritérium pro obligatorní stanovení pásma, neprokazuje, že odpadl důvod jeho dosavadní ochrany. Nebyl-li podložen závěr, že bylo možné zrušit celé ochranné pásmo, nelze z této hypotetické možnosti bez dalšího dovodit zákonnost zrušení oplocení.

28. Ochranné pásmo v posuzované věci zůstalo zachováno. Krajský soud měl proto přezkoumat, zda odpůrce zjistil a odůvodnil závažný důvod pro jeho změnu spočívající ve zrušení oplocení. Úvaha o opatření, které odpůrce nevydal, nemůže nahradit přezkum zákonnosti opatření skutečně vydaného. Krajský soud tedy pochybil, jestliže množstevní kritérium pro obligatorní stanovení ochranného pásma použil jako důvod, pro který již nebylo třeba zkoumat zákonné podmínky jeho změny. V důsledku tohoto nesprávného výkladu § 30 odst. 1 vodního zákona neposoudil, zda pro zrušení oplocení existoval závažný důvod a zda byl podložen odpovídajícími odbornými zjištěními. III. 3 Povaha oplocení a účinky původního rozhodnutí

29. NSS se dále zabýval tím, zda povinnost oplocení podle rozhodnutí z roku 1985 nadále tvořila součást ochranného režimu a jakým způsobem mohla být změněna. V této souvislosti není důvodná námitka vnitřního rozporu v bodě 48 napadeného rozsudku. Povinnosti vyplývající z ochranného pásma musely být dodržovány do účinnosti jejich změny nebo zrušení; z toho však neplyne, že je nebylo možné do budoucna změnit. Trvání určité povinnosti a splnění zákonných podmínek pro její změnu jsou dvě odlišné otázky.

30. Kasační soud nepřehlédl, že krajský soud v bodech 34 a 35 napadeného rozsudku označil postoj stěžovatele za vnitřně rozporný. Poukázal na to, že stěžovatel požaduje zachovat oplocení zatěžující jeho pozemek, ačkoli dříve odmítl udělit souhlas s jeho obnovou. V bodě 50 uvedl, že oplocení stěžovateli slouží jako „pomyslná vyjednávací páka“ při jednání o odkupu části pozemku. Jednání stěžovatele však neoznačil za zneužití práva; takto je kvalifikovalo pouze město, jehož vyjádření krajský soud shrnul v bodě 17 napadeného rozsudku. Podle NSS tak není motivace stěžovatele pro posouzení důvodnosti jeho návrhu rozhodná. Soukromý zájem stěžovatele může vysvětlovat jeho procesní postup, nemění však zákonné podmínky změny ochranného pásma. Krajský soud v bodech 28 a 29 svého rozsudku dovodil aktivní procesní legitimaci stěžovatele z důvodu, že vodu z vrtu sám využívá. Za této situace musel návrhové body posoudit podle jejich obsahu, nikoli podle předpokládané motivace stěžovatele.

31. Povinnost oplocení byla součástí rozhodnutí o pásmu hygienické ochrany z roku 1985. Z přechodných ustanovení citovaných výše v bodě [21] vyplývá, že toto ochranné pásmo i povinnosti tvořící jeho obsah zůstaly zachovány. Povinnost oplocení proto trvala, dokud nebyla zákonným postupem změněna nebo zrušena. Změna takového pásma se provádí podle současné právní úpravy opatřením obecné povahy (rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2022, č. j. 2 As 217/2020-45, bod 32).

32. Oplocení je technickým opatřením ve smyslu § 30 odst. 10 vodního zákona. To, že vodní zákon ani vyhláška č. 137/1999 Sb. neukládají oplocení každého ochranného pásma I. stupně, neznamená, že povinnost uložená pro konkrétní vodní zdroj je bez dalšího nadbytečná. Potřebnost oplocení závisí na místních poměrech, způsobu využívání zdroje a konkrétních rizicích jeho ohrožení. Ochranný režim musí tyto okolnosti odrážet (rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2024, č. j. 5 As 175/2022-59, bod 48).

33. Krajský soud proto v bodech 40 a 44 napadeného rozsudku správně kvalifikoval oplocení jako technické opatření a dovodil, že jeho zrušení vyžadovalo opatření obecné povahy o změně ochranného pásma. Kasační námitka, podle níž krajský soud právní povahu oplocení pominul, proto není důvodná. Závěr o správné právní formě změny však sám o sobě nevypovídá o splnění hmotněprávních podmínek této změny. Jejich splnění je třeba posoudit podle důvodů uvedených v OOP a podkladů, z nichž odpůrce vycházel; těmto otázkám se NSS věnuje v následujících částech tohoto rozsudku. III. 4 Odůvodnění opatření obecné povahy a meze soudního přezkumu

34. Další otázkou je, zda krajský soud mohl zákonnost OOP opřít o důvod, který odpůrce v jeho odůvodnění neuvedl. Krajský soud vyšel z maximálního povoleného množství odběru, které popsal v bodě 42 a právně hodnotil v bodě 45 napadeného rozsudku. Podle jeho rekapitulace v bodě 5 (která, jak NSS ověřil, odpovídá obsahu napadeného OOP) však odpůrce zrušení oplocení odůvodnil tím, že povinnost oplocení nestanoví vodní zákon ani vyhláška č. 137/1999 Sb.

35. Podle rozsudku NSS ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, č. 1795/2009 Sb. NSS, musí odůvodnění OOP obsahovat důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje nepřezkoumatelnost OOP. V rozsudku ze dne 22. 12. 2011, č. j. 8 Ao 6/2011-87, č. 2741/2013 Sb. NSS, bodech 67-68, NSS doplnil, že obecná tvrzení nemohou nahradit konkrétní důvody přijatého řešení.

36. Z odůvodnění napadeného OOP proto musí být patrné, jaký konkrétní závažný důvod vedl odpůrce ke změně ochranného pásma a proč tato změna neohrozí vydatnost, jakost ani zdravotní nezávadnost vrtu HJ 1. Obecná absence zákonné povinnosti oplocení sama tyto otázky nezodpovídá. Nevypovídá totiž nic o rizicích konkrétního vodního zdroje ani o funkci, kterou v jeho ochranném režimu plnilo oplocení.

37. Krajský soud proto pochybil, jestliže zákonnost OOP založil na maximálním povoleném množství odběru (srov. výše část III. 2), ačkoli odpůrce tento důvod v odůvodnění OOP neuvedl. Krajský soud tím nepřezkoumával důvody vydaného opatření, ale jeho odůvodnění nepřípustně doplnil. Chybějící důvody přitom nelze nahradit obsahem správního spisu ani úvahami doplněnými až v soudním řízení (rozsudek NSS ze dne 1. 7. 2016, č. j. 8 As 2/2016-56, bod 20). V dalším řízení proto krajský soud nejprve posoudí, zda důvody uvedené přímo v OOP splňují požadavky na jeho přezkoumatelnost. Teprve bude-li OOP přezkoumatelné, posoudí, zda mají uvedené důvody dostatečnou oporu v odborných podkladech. III. 5 Podklady pro změnu ochranného pásma

38. NSS dále posoudil dvě související otázky: zda stěžovatel dostatečně vymezil výhrady proti podkladům změny a zda se krajský soud zabýval jejich odbornou vypovídací hodnotou. Krajský soud v bodě 38 napadeného rozsudku uvedl, že z návrhu nebylo zřejmé, které podklady stěžovatel postrádá. V bodech 13 a 14 však sám rekapituloval, že stěžovatel výslovně namítal absenci analýzy rizik podle § 2 písm. c) vyhlášky č. 137/1999 Sb., vyhodnocení podmínek ovlivňujících vodní zdroj a zdůvodnění nepotřebnosti oplocení podle § 2 písm. d) bodu 3 téže vyhlášky. Návrh jako celek tedy umožňoval přezkoumat úplnost a dostatečnost podkladů.

39. Z ustanovení citovaných výše v bodě [22] vyplývá, že slovo zejména použité v § 2 vyhlášky č. 137/1999 Sb. vyjadřuje demonstrativní povahu výčtu podkladů. Neznamená však, že lze pominout podklady významné pro posuzovanou změnu. Jejich potřebný rozsah závisí na povaze posuzované změny. Pro zrušení oplocení proto musely podklady umožňovat posoudit konkrétní rizika, jimž oplocení bránilo, a důsledky jeho odstranění.

40. Krajský soud v bodě 53 napadeného rozsudku vyšel ze dvou podkladů. Hydrogeolog uvedl, že samotné ochranné pásmo I. stupně zdroj dostatečně ochrání a že charakter území, způsob hospodaření a geologické prostředí jsou zárukou ochrany jeho vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti. Podle vyjádření Povodí Vltavy pak zrušení oplocení nezhorší chemický a ekologický stav dotčeného útvaru povrchových vod ani chemický a kvantitativní stav útvaru podzemních vod a neznemožní dosažení jejich dobrého stavu. Krajský soud označil informace plynoucí z obou podkladů za plně dostačující.

41. Takové posouzení však věcně neobstojí. Krajský soud nevysvětlil, jaká konkrétní rizika spojená s odstraněním oplocení jednotlivé podklady posuzovaly. Hodnocení stavu vodních útvarů navíc není samo o sobě posouzením ochrany konkrétního jímacího objektu před vstupem osob, zásahem do jeho zařízení nebo lokálním znečištěním. Krajský soud proto pochybil, jestliže bez posouzení vztahu těchto podkladů k účelu oplocení uzavřel, že jsou pro zrušení tohoto technického opatření dostačující. V dalším řízení posoudí, zda podklady poskytují odbornou oporu pro důvody skutečně uvedené v OOP. Není však oprávněn z nich sám dovozovat důvody, které odpůrce v OOP neuvedl, a dodatečně tak odůvodnění dotvářet namísto odpůrce. III. 6 Procesní námitky k vydání opatření obecné povahy

42. NSS se nakonec zabýval dvěma procesními námitkami: rozporem mezi návrhem a vydaným OOP a nevypořádáním námitek stěžovatele. U první z nich je třeba rozlišit označení předmětu změny od změny důvodů, o něž se opatření opíralo. Krajský soud v bodě 40 napadeného rozsudku správně uvedl, že samotné odlišné označení změny nezakládá nezákonnost OOP. Návrh i vydané opatření materiálně směřovaly ke zrušení oplocení. Označení zásahu jako změny „vyznačení“ ochranného pásma proto samo o sobě stěžovatele na procesních právech nezkrátilo.

43. Posouzení označení změny však neřeší námitku, že se změnily důvody opatření. Jak krajský soud rekapituloval v bodech 5, 7 a 8 napadeného rozsudku, návrh na vydání OOP vycházel z nemožnosti získat povolení ke stavbě oplocení, zatímco výsledné OOP bylo odůvodněno absencí obecné zákonné povinnosti oplocení. Krajský soud měl posoudit, zda tím došlo k takové změně skutkového nebo právního základu opatření, že se stěžovatel nemohl k jeho nosným důvodům účinně vyjádřit během procesu přijímání OOP. Rozhodující je, zda změna důvodů odňala stěžovateli reálnou možnost ovlivnit výsledný obsah OOP ještě před jeho vydáním; právě v tom spočívá smysl projednání návrhu a práva uplatnit proti němu námitky (rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2017, č. j. 5 As 255/2016-30, body 23, 27 a 30). K takové vadě lze podle § 101d odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), přihlédnout jen tehdy, mohla-li mít vliv na zákonnost nebo správnost OOP.

44. Krajský soud se však touto částí návrhového bodu nezabýval. V bodě 40 napadeného rozsudku posoudil pouze význam odlišného označení změny, nikoli změnu jejích důvodů a její možný dopad na procesní práva stěžovatele. Napadený rozsudek je proto v tomto rozsahu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

45. Nedůvodná je kasační námitka, podle níž krajský soud pominul tvrzené nevypořádání námitek stěžovatele. V bodech 54-58 napadeného rozsudku se touto otázkou samostatně zabýval. Ověřil, že odpůrce námitky zamítl a své rozhodnutí odůvodnil, zatímco stěžovatel neuvedl, které konkrétní námitky zůstaly nevypořádány. Kasační tvrzení, že krajský soud tuto otázku zcela pominul, proto neodpovídá obsahu napadeného rozsudku.

IV. Závěr a náklady řízení

46. Kasační stížnost je důvodná. Krajský soud nesprávně vyložil § 30 odst. 1 vodního zákona a v důsledku toho nesprávně posoudil také navazující návrhové body, zejména existenci závažného důvodu změny ochranného pásma, dostatečnost odborných podkladů a analýzy rizik. Současně se nevypořádal s námitkou, že se mezi návrhem a vydaným OOP změnily nosné důvody opatření. V tomto rozsahu je napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. NSS rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.). Podmínky pro postup podle § 110 odst. 2 s. ř. s. nejsou splněny. Dosavadní výsledky řízení neumožňují o návrhu rozhodnout bez posouzení opomenutého návrhového bodu a nového hodnocení odůvodnění OOP i jeho odborných podkladů ze strany krajského soudu. Ten bude v dalším řízení vázán právním názorem NSS vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

47. Krajský soud nejprve posoudí, zda odůvodnění OOP obsahuje dostatečně konkrétní důvod, z něhož je patrné, proč již oplocení není potřebné a proč jeho zrušení neohrozí vydatnost, jakost ani zdravotní nezávadnost vrtu HJ 1. Bude-li OOP v tomto směru přezkoumatelné, posoudí, zda uvedený důvod představuje závažný důvod změny ochranného pásma podle § 30 odst. 1 vodního zákona a zda má dostatečnou oporu v odborných podkladech. V této souvislosti vyhodnotí, zda se hydrogeologické vyjádření a vyjádření Povodí Vltavy zabývají konkrétními riziky spojenými s odstraněním oplocení a zda se jejich závěry promítly do odůvodnění OOP. Chybějící důvody přitom krajský soud nesmí z těchto podkladů sám dovozovat ani jimi dodatečně dotvářet odůvodnění OOP. Konečně posoudí, zda změna důvodů mezi zveřejněným návrhem a vydaným OOP mohla stěžovateli znemožnit účinně se k nim vyjádřit a zda mohla mít vliv na zákonnost nebo správnost OOP.

48. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. září 2026 Sylva Šiškeová předsedkyně senátu