2 As 201/2015

Rubrum

2 As 201/2015 - 31 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2015, č. j. Nao 468/2014 - 47, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2015, č. j. 30 A 39/2015 – 26, takto:

Výrok

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podáním ze dne 3. 8. 2015 doručeným Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 5. 8. 2015 se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení sedmi usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), mimo jiné i výše uvedeného usnesení ze dne 23. 7. 2015, č. j. 30 A 39/2015 – 26 (dále jen „napadené usnesení“).

2. Nejvyšší správní soud se v rámci vyhodnocování naplnění podmínek řízení nejprve zabýval otázkou, zda je předmětné podání kasační stížností ve smyslu § 102 s. ř. s. Stěžovatel totiž v podání výslovně uvedl, že se jedná o žalobu proti napadenému usnesení. Dle věty první citovaného ustanovení je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.

3. Dle § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jejž lze s ohledem na § 64 s. ř. s. použít přiměřeně v soudním řízení správním, a tedy na základě § 120 též v řízení o kasační stížnosti, je soud povinen posuzovat každý úkon účastníka řízení podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen. 2 As 201/2015

4. Nejvyšší správní soud konstatuje, že hlavním cílem žalobcem učiněného podání je inicializace přezkumu rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. Z povahy argumentace žalobce je přitom zřejmé, že nezamýšlel podat ústavní stížnost dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž předmětné podání nelze kvalifikovat jako správní žalobu dle § 65 s. ř. s., neboť touto nelze docílit přezkumu soudního rozhodnutí vydaného v rámci výkonu soudní moci, kterého se však žalobce výslovně domáhal.

5. Jediným opravným prostředkem, jehož užití přichází za těchto okolností v úvahu, je právě kasační stížnost. Podání žalobce je kasační stížností, neboť směřuje proti rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, přičemž žalobce byl účastníkem soudního řízení správního, ze kterého napadené usnesení vzešlo, a domáhá se jeho zrušení, čímž jsou splněny obligatorní znaky kasační stížnosti dle § 102 s. ř. s. Krajský soud v Českých Budějovicích, jemuž stěžovatel podání zaslal, tedy postupoval správně, pokud podání žalobce vyhodnotil jako kasační stížnost a postoupil je Nejvyššímu správnímu soudu.

6. Pouze na okraj Nejvyšší správní soud upozorňuje, že Krajský soud v Českých Budějovicích nesprávně postoupil podání stěžovatele s odkazem na § 106 odst. 5 s. ř. s. Dle citovaného ustanovení postoupí kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu ten soud, který (kasační stížností) napadené rozhodnutí vydal, byla-li tato kasační stížnost podána u tohoto soudu. Jelikož v nynější věci nenastaly předpoklady pro postup dle § 106 odst. 5 s. ř. s., bylo namístě postupovat dle § 7 odst. 4 věty první s. ř. s., dle kterého věcně nepříslušný soud (kterým je krajský soud pro řízení o kasační stížnosti) postoupí návrh k vyřízení soudu věcně a místně příslušnému, byl-li u něj takový návrh podán. V daném případě se však jedná o toliko formální nedostatek bez vlivu na výslednou zákonnost postupu předkládajícího soudu či zachování procesních práv žalobce.

7. Nejvyšší správní soud při zkoumání podmínek řízení dále zjistil, že stěžovatel spolu s podáním kasační stížnosti nezaplatil soudní poplatek. Usnesením ze dne 26. 8. 2015, č. j. 2 As 201/2015 - 20, jej proto vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení o kasační stížnosti zastaveno. Toto usnesení bylo doručeno stěžovateli dne 28. 8. 2015 vhozením do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky.

8. Stěžovatel však soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil. Na usnesení reagoval přípisem ze dne 2. 9. 2015, v němž zdůraznil, že výše označené podání, Nejvyšším správním soudem posouzené jako kasační stížnost, označil výslovně jako žalobu, za žalobu je považuje, a proto je také podal ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Stěžovatel dále uvedl, že mu není zřejmé, z čeho Nejvyšší správní soud dovozuje, že jde v případě jeho podání o kasační stížnost, mající všechny její náležitosti. V této otázce odkazuje Nejvyšší správní soud na zdůvodnění kvalifikace stěžovatelova původního podání jako kasační stížnosti v bodech [2] – [5].

9. Jak již bylo uvedeno, protože stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, Nejvyšší správní soud podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních 2 As 201/2015 - 32 pokračování poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil.

10. Stěžovatel do své kasační stížnosti zahrnul i podnět k zahájení kárného řízení ve věci stěžovatelem určených soudců krajského soudu. Nejvyšší správní soud se jím však nezabýval, neboť k jeho projednání není příslušný. V tomto směru považuje za vhodné zdůraznit, že kárným soudem jednajícím ve věcech kárné odpovědnosti soudců je sice na základě zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, Nejvyšší správní soud, nicméně řízení ve věci kárné odpovědnosti soudce lze zahájit pouze na návrh dle § 8 odst. 1 tohoto zákona, který může být podán toliko osobou k tomu oprávněnou dle § 8 odst. 2 a násl. tohoto zákona, kterou stěžovatel zjevně není.

11. Pokud jde o námitku podjatosti směřující proti členům soudního senátu krajského soudu, jenž vydal napadené usnesení, konstatuje Nejvyšší správní soud, že námitku podjatosti je třeba vznést v souladu s ustanovením § 8 odst. 5 s. ř. s. zásadně ještě za trvání řízení, na kterém se údajně podjatý soudce podílí. Pokud to není z objektivních důvodů možné, například dozví-li se účastník řízení o důvodu podjatosti soudce až poté, kdy bylo ve věci samé rozhodnuto, lze se nápravy domáhat cestou kasační stížnosti [srov. § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., za dodržení podmínky ustanovení § 104 odst. 4 téhož zákona]. Vypořádání takové kasační námitky je však součástí věcného posouzení důvodnosti kasační stížnosti, ke kterému v důsledku nezaplacení soudního poplatku a následného zastavení řízení nemohlo dojít.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 věta první ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, jelikož řízení bylo zastaveno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. září 2015 JUDr. Karel Šimka předseda senátu