2 As 223/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci žalobkyň: a) K. B., zast. Mgr. Michaelou Kočíkovou, advokátkou se sídlem Na příkopě 583/15, Praha 1, a b) A. G., zast. JUDr. Michalem Božkem, advokátem se sídlem Na příkopě 583/15, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) město Černošice, se sídlem Karlštejnská 259, Černošice, zast. Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, II) CETIN a.s., IČO: 04084063, se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2025, č. j. 055245/2025/KUSK, o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025, č. j. 51 A 43/2025-102, takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025, č. j. 51 A 43/2025-102, s e ke kasačním stížnostem žalovaného a osoby zúčastněné na řízení I) ve vztahu k žalobkyni a) r u š í a věc s e v tomto rozsahu v r a c í Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

II. Kasační stížnosti žalovaného a osoby zúčastněné na řízení I) se ve vztahu k žalobkyni b) z a m í t a j í .

III. Žalovaný ani osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech ve vztahu k žalobkyni b).

IV. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 3067,35 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Michala Božka, advokáta.

V. Osoba zúčastněná na řízení I) j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 3067,35 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Michala Božka, advokáta.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Nejvyšší správní soud (NSS) v této věci především zkoumal, zda v řízení o povolení záměru označeného jako ubytovací zařízení pro učitele a povolení souvisejícího kácení dřevin došlo k překročení nadkritické míry systémového rizika podjatosti na straně Městského úřadu Černošice (dále též jako „městský úřad“ či „stavební úřad“).

2. Městský úřad rozhodnutím ze dne 25. 7. 2024 vydal na žádost města Černošice [v řízení před soudem vystupuje jako osoba zúčastněná na řízení I); NSS ji bude v dalším textu označovat též jako „město“] společné povolení záměru spočívajícího ve výstavbě ubytovacího zařízení pro učitele (též „viladům“) a současně rozhodl o povolení souvisejícího kácení dřevin. Město jako stavebník zamýšlelo prostřednictvím záměru vytvořit zázemí pro učitele působící v místní základní škole a tím posílit personální stabilitu jejího provozu.

3. Proti tomuto rozhodnutí se odvoláním bránily žalobkyně a) a b), obě z titulu vlastnic sousedních nemovitostí. Uplatnily jak námitky procesní, včetně námitky podjatosti, tak i námitky věcné, týkající se zejména vlivů záměru na okolní území. Žalovaný jejich odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

4. Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránily u Krajského soudu v Praze. Krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že s ohledem na souhrn konkrétních okolností byl překročen práh nadkritické míry systémového rizika podjatosti. Ve vztahu k žalobkyni b) krajský soud shledal další samostatnou vadu řízení spočívající v tom, že ji správní orgány v rozporu s § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nevyzvaly k odstranění vad blanketního odvolání. Krajský soud také stavebnímu úřadu vytkl, že po uplatnění námitky podjatosti v řízení dále pokračoval, a dokonce konal ústní jednání.

II. Kasační stížnosti a vyjádření žalobkyň

5. Proti rozsudku krajského soudu podali samostatné kasační stížnosti město a žalovaný (dále též „krajský úřad“; město a krajský úřad dále též společně jako „stěžovatelé“).

6. Město namítá, že závěry rozsudku NSS ze dne 29. 1. 2025, č. j. 1 As 146/2024-93, č. 4669/2025 Sb. NSS (dále „Šantovka tower“), a usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010-119, č. 2802/2013 Sb. NSS (dále „Ateliér pro životní prostředí“), na nynější věc nedopadají, protože okolnosti nasvědčující systémové podjatosti zde nejsou srovnatelně intenzivní. Krajský soud fakticky dovodil podjatost již ze samotného pracovního poměru úředníků k městu, čímž se odchýlil od účelu zákona a přiblížil se závěru, který by ve svých důsledcích paralyzoval výkon přenesené působnosti v oblasti stavebního práva.

7. Město dále zdůrazňuje, že na rozdíl od věci Šantovka tower zde nevystupuje vedle externího investora. Samo je stavebníkem i investorem, a není tak vázáno žádnou smlouvou o spolupráci ani sankčními mechanismy pro případ, že by záměr nebyl povolen. Město současně poukazuje na vnitřní uspořádání městského úřadu, v němž je rozhodování o pracovních a platových otázkách soustředěno u tajemníka, a politické vedení města nemá přímý vliv na odměňování, hodnocení ani rozhodování úředníků vykonávajících přenesenou působnost.

8. Podle města navíc nelze nynější záměr s věží Šantovka srovnávat ani z hlediska měřítka a umístění. Stavba nemá být situována v historickém či jinak exponovaném centru města, nemá tvořit dominantu a výškově ani hmotově nevybočuje z okolí, v němž se nacházejí i větší stavby (např. základní škola a hala Věry Čáslavské).

9. Město rovněž namítá, že investice ve výši přibližně 55 milionů Kč sama o sobě neprokazuje mimořádně silný ekonomický zájem města. Jde o záměr financovaný z vlastních prostředků města, srovnatelný s jeho dalšími investicemi, bez vnějších finančních tlaků či sankčních důsledků obdobných těm, které byly právně významné ve věci Šantovka tower. Ani případné financování z dotace podle něj samo o sobě systémovou podjatost nezakládá (rozsudek NSS ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 453/2017-57).

10. Za nepřesvědčivý považuje město i závěr krajského soudu, že ekonomický význam záměru byl umocněn jeho politickým významem v souvislosti se změnou územního plánu č. 6A. Podle města šlo pouze o obnovu dřívějšího funkčního určení ploch zákonným procesem, který není v dispozici samotného města jako účastníka řízení, a nelze mu jej proto přičítat k tíži jako indicii systémové podjatosti.

11. Město také namítá, že krajský soud nepřiměřeně přecenil mediální a politickou rovinu věci. Informování občanů o záměru a jeho označení za strategickou investici považuje za běžný projev samosprávy; ani z e-mailové komunikace starosty podle něj nelze dovodit takový politický závazek či tlak, který by vedl k překročení nadkritické míry systémového rizika. Město k tomu odkázalo na rozsudky NSS ze dne 9. 5. 2024, č. j. 6 As 366/2023-46, nebo ze dne 21. 12. 2018, č. j. 4 As 302/2018-55, a na již citovaný rozsudek č. j. 9 As 453/2017-57.

12. Město nesouhlasí ani se závěrem krajského soudu, že případná vada spočívající v podjatosti nebyla zhojena v odvolacím řízení. Má za to, že odvolací orgán nebyl povinen opakovat již jednou provedené úvahy, postačovalo-li, že se s nimi ztotožnil; rozhodnutí obou stupňů tvoří jeden celek. Současně tvrdí, že by ani při rozhodování jiného stavebního úřadu výsledek věci nebyl odlišný, neboť záměr splňuje zákonné podmínky. Město odkázalo na rozsudek NSS ze dne 9. 3. 2016, č. j. 3 As 15/2016-47, podle něhož ani rozhodování podjatou osobou nemusí vést ke zrušení rozhodnutí, pokud k tomu nepřistoupí další okolnosti svědčící o jeho nezákonnosti.

13. Krajský úřad ve své kasační stížnosti především namítá, že v řízení nebyl prokázán konkrétní nátlak města na rozhodující úřední osoby, jejich nadřízené či tajemníka. Takové okolnosti přitom ve věci Šantovka tower naopak dány byly.

14. Krajský úřad dále odmítá srovnání nynějšího záměru s věží Šantovka. Podle něj viladům nepředstavuje mimořádně rozsáhlou ani urbanisticky dominantní stavbu a nevybočuje z okolní zástavby. Ani změna územního plánu č. 6A nepředstavuje relevantní okolnost pro závěr o systémové podjatosti, neboť pouze obnovila dřívější stav a sama o sobě nebyla kontroverzní. Změnu územního plánu považoval krajský soud nyní za „přitěžující“ okolnost, ačkoli tentýž krajský soud zamítl návrh na zrušení této změny, včetně opakujících se námitek současných žalobkyň.

15. Krajský úřad dále uvádí, že výše investice ani veřejná komunikace města o záměru nedosahují intenzity, která byla rozhodná ve věci Šantovka tower. Zásadní rozdíl spatřuje zejména v tom, že město zde nevystupuje ve vztahu k externímu investorovi a není vázáno smluvními závazky obdobnými těm, které NSS považoval v uvedené věci za podstatné.

16. K námitce systémové podjatosti krajský úřad dodává, že tajemník městského úřadu o ní rozhodl zákonným způsobem. Obě žalobkyně podaly odvolání proti tomuto usnesení opožděně, a proto již nemusely být vyzvány k doplnění odvolacích důvodů. Otázka, která neprošla dvojinstančním přezkumem, je podle krajského úřadu ze soudního přezkumu vyloučena.

17. Krajský úřad dále zdůraznil, že žalobkyně se mohou domáhat ochrany pouze svých veřejných subjektivních práv, nikoli abstraktního veřejného zájmu. Krajskému soudu vytýká, že dostatečně nevysvětlil, jak se tvrzené překročení nadkritické míry systémového rizika podjatosti promítlo do zákonnosti napadeného rozhodnutí, a namítá, že výsledek řízení by se ani při rozhodování jiného správního orgánu nezměnil.

18. Krajský úřad nesouhlasí ani s paušálním závěrem krajského soudu o nezákonnosti všech závazných stanovisek. Namítá, že krajský soud nezkoumal jejich věcnou správnost, jedno z nich bylo přezkoumáno nadřízeným dotčeným orgánem a další nebyla v odvolání vůbec napadena.

19. Krajský úřad nesouhlasí ani se závěrem krajského soudu ohledně žalobkyně b). Tvrdí, že ji vzhledem k zastoupení advokátem nebylo nutné vyzývat k doplnění blanketního odvolání, a proto tento postup nepředstavoval vadu způsobilou ovlivnit zákonnost rozhodnutí. S jejím obecným tvrzením o nezákonnosti rozhodnutí stavebního úřadu se pak v napadeném rozhodnutí vypořádal.

20. Totéž podle něj platí pro pokračování v řízení a provedení ústního jednání po uplatnění námitek podjatosti. Ty byly uplatněny na poslední chvíli před nařízeným jednáním a žalobkyně při něm plně uplatňovaly svá práva.

21. Krajský úřad poukázal také na specifickou koncepci aktivní legitimace veřejného ochránce práv, který byl žalobcem ve věci Šantovka tower; existence veřejného zájmu tam byla již otázkou přípustnosti žaloby. Nyní napadené rozhodnutí je věcně správné. Podle krajského úřadu jsou nedůvodné i obavy žalobkyň, že stavba nebude užívána jako ubytovací zařízení, nýbrž k trvalému bydlení; taková úvaha podle něj nepatří do řízení o povolení záměru a případné odchylné užívání lze řešit jinými právními prostředky.

22. Žalobkyně a) a b) ve svých obsahově shodných vyjádřeních podporují právní názory krajského soudu. Zdůrazňují, že pro závěr o systémové podjatosti není rozhodující prokázání konkrétního politického nátlaku, nýbrž existence pracovněprávního vztahu úředních osob k městu ve spojení s dalšími okolnostmi, které krajský soud podle jejich názoru správně identifikoval.

23. Žalobkyně dále odmítají názor, že námitka podjatosti neprošla dvojinstančním přezkumem. Poukazují na to, že jim správní orgány neumožnily řádně doplnit blanketní odvolání a že o námitce systémové podjatosti na prvním stupni rozhodoval tajemník městského úřadu, který měl být podle jejich názoru sám z rozhodování vyloučen.

24. Osoba zúčastněná na řízení II) se ke kasačním stížnostem nevyjádřila.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

25. Kasační stížnosti jsou přípustné, projednatelné a ve vztahu k žalobkyni a) také důvodné. III. 1 Nadkritická míra systémového rizika podjatosti nebyla překročena

26. První okruh kasačních námitek obou stěžovatelů směřuje proti závěru krajského soudu, podle něhož byla v projednávané věci překročena nadkritická míra systémového rizika podjatosti.

27. Podle § 14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.

28. Pravidlo pro tzv. systémovou podjatost doplňuje § 14 odst. 2 správního řádu, vložený do tohoto zákona novelou provedenou zákonem č. 176/2018 Sb. Podle tohoto ustanovení úřední osoba není vyloučena podle odstavce 1, pokud je pochybnost o její nepodjatosti vyvolána jejím služebním poměrem nebo pracovněprávním nebo jiným obdobným vztahem ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku. Zákonodárce tak výslovně potvrdil, že samotná institucionální vazba úřední osoby ke státu nebo obci k jejímu vyloučení nepostačuje.

29. Jak NSS zdůraznil i po této novele v rozsudku Šantovka tower, dosavadní judikaturní východiska tím nebyla překonána. K překročení nadkritické míry systémového rizika podjatosti nepostačuje samotný pracovní či jiný obdobný vztah úředních osob k obci ani subjektivní přesvědčení účastníků řízení. Přistoupit musí další objektivní okolnosti způsobilé vyvolat oprávněné pochybnosti o nepodjatosti rozhodujících úředních osob (srov. bod 26 citovaného rozsudku).

30. Krajský soud v projednávané věci při posouzení této otázky vyšel především z rozsudku Šantovka tower. Současně však sám připustil, že nynější věc je z hlediska intenzity relevantních okolností případem hraničním a že zde nejde o situaci tak jednoznačnou, jakou NSS řešil ve věci Šantovka tower (bod 29 napadeného rozsudku). Přesto uzavřel, že souhrn zjištěných skutečností již zakládá pochybnosti přesahující hranici nadkritické míry systémového rizika podjatosti (tamtéž, bod 57).

31. Za takové okolnosti krajský soud považoval zejména význam záměru v poměrech města Černošice (body 47-48 napadeného rozsudku), investiční náročnost projektu (body 49-54), změnu funkčního využití dotčeného území (body 53-54), veřejnou prezentaci záměru na webových stránkách města (body 51-52) a e-mailovou komunikaci starosty s jednou z účastnic řízení (bod 55). Ačkoli současně výslovně uvedl, že nynější záměr je podstatně méně kontroverzní než věž Šantovka (bod 56), s odkazem na požadavek zvýšené opatrnosti při posuzování systémové podjatosti uzavřel, že tyto skutečnosti v jejich souhrnu postačují k vyloučení všech úředních osob stavebního úřadu (bod 57).

32. NSS se s těmito závěry neztotožnil. Kasační námitky města i krajského úřadu jsou v tomto ohledu důvodné. Krajský soud správně vystihl, že nynější věc se od případu Šantovka tower podstatně odlišuje a že zde jde nanejvýš o případ hraniční (body 41 a 56 napadeného rozsudku). Právě z tohoto zjištění však podle kasačního soudu neměl plynout závěr, že je namístě vyloučit všechny úřední osoby příslušného orgánu. Naopak: v situaci, kdy ani jednotlivé zjištěné okolnosti, ani jejich souhrn nedosahují mimořádné intenzity, nelze mít za to, že jsou dány objektivně odůvodněné pochybnosti o nepodjatosti rozhodujících úředních osob.

33. Předně NSS nepřisvědčil krajskému soudu, který za významnou okolnost považoval samotnou velikost záměru. Je pravda, že viladům má být větší než některé bezprostředně sousedící rodinné domy. Pouze z toho však neplyne, že jde o stavbu mimořádnou nebo v území dominantní. Jak správně namítají město i krajský úřad, v blízkém okolí se nacházejí i jiné prostorově výraznější stavby včetně budovy základní školy. Viladům proto nelze pokládat za objekt, který by svými parametry zcela vybočoval z místních poměrů. V tom je nynější situace kvalitativně odlišná od věci Šantovka tower, v níž šlo o výškově i urbanisticky mimořádný záměr s potenciálem výrazně zasáhnout do panoramatu historického centra města. Ani úvaha poměřující nynější záměr s velikostí města Černošice na tom nic nemění. Rozhodující není samotný počet obyvatel nebo obecné měřítko obce, nýbrž to, zda jde o stavbu v daném území skutečně nestandardní a mimořádně významnou. Takové skutečnosti v projednávané věci podle NSS nevyšly najevo.

34. Podle NSS nelze za okolnost překračující běžný rámec samosprávného zájmu považovat ani ekonomickou stránku věci. Investice ve výši přibližně 55 milionů Kč nepochybně není zanedbatelná, sama o sobě však ještě nevypovídá o tak intenzivním zájmu města na výsledku řízení, že by mohl založit systémovou podjatost jeho úředníků. Podstatné je, že město zde vystupuje samo jako stavebník a investor; neváže jej žádná smlouva o spolupráci s třetím subjektem, z níž by pro něj plynuly zvláštní závazky, povinnost aktivně prosazovat povolení záměru nebo hrozba značných sankčních důsledků pro případ jeho nerealizace. Právě takové okolnosti přitom byly jedním z nosných důvodů rozsudku ve věci Šantovka tower (srov. zejména jeho bod 73).

35. Obdobně je třeba nahlížet i na změnu územního plánu. Skutečnost, že obec v samostatné působnosti usiluje o vytvoření územně plánovacích předpokladů pro svůj záměr, ještě nevypovídá o nepřípustném tlaku na úřední osoby rozhodující v navazujícím správním řízení. Změna územního plánu je standardním nástrojem územního plánování a bez dalších mimořádných okolností z ní nelze dovozovat více než obvyklý zájem obce na realizaci vlastního projektu. V nynější věci je navíc významné, že zákonnost změny č. 6A územního plánu Černošice již obstála v soudním přezkumu; krajský soud návrh na její zrušení zamítl a NSS tento závěr shledal správným v rozsudku ze dne 12. 12. 2025, č. j. 7 As 301/2024-35. Tím méně tak lze z přijetí této změny dovozovat okolnost, jež je způsobilá zesilovat systémové riziko podjatosti, zvláště namítají-li město i krajský úřad, že se jednalo pouze o obnovu dřívějšího funkčního určení dotčených ploch.

36. Za relevantní přitěžující okolnost nelze pokládat ani to, že město o záměru informovalo občany na svých webových stránkách. Poskytování informací o připravovaných investicích, jejich účelu, předpokládaných nákladech a přínosech pro obec představuje běžný a legitimní projev samosprávy. NSS v této souvislosti připomíná, že za důvod k závěru o překročení nadkritické míry systémového rizika dokonce nelze bez dalšího považovat ani situaci, kdy obec veřejně informuje o tom, že na svou stavbu získala dotaci a že v případě nerealizace projektu hrozí její vrácení (srov. již citovaný rozsudek NSS č. j. 9 As 453/2017-57). O to méně lze takový závěr učinit v nynější věci, v níž tato okolnost ani nenastala.

37. Neobstojí ani úvaha krajského soudu založená na hodnocení e-mailové komunikace starosty města s jednou z účastnic řízení. Krajský soud sice uvedl, že obsah této komunikace nepovažuje za problematický, přesto z ní dovodil jakýsi dlouhodobý politický závazek města vůči voličům. Takový závěr však z e-mailových zpráv neplyne. Označení záměru za „strategickou investici“ ještě neznamená, že by šlo o tak silně politizovaný projekt, jehož povolení by se muselo objektivně promítat do nestrannosti úředních osob. Navíc se nejednalo o veřejné politické vystoupení, nýbrž pouze o individuální komunikaci. Tím spíše nelze dovozovat překročení nadkritické míry systémového rizika podjatosti z toho, co NSS ve své judikatuře nepovažoval za postačující ani v případě veřejných vyjádření komunálních politiků k místně významným či i kontroverzním stavbám (rozsudky ze dne 21. 12. 2018, č. j. 4 As 302/2018-55, a ze dne 2. 3. 2017, č. j. 4 As 219/2016-35).

38. Pro nynější věc je proto přiléhavější judikatura vycházející z toho, že běžné obecní nebo veřejné stavby, jež nejsou mimořádně rozsáhlé ani silně kontroverzní, samy o sobě nadkritickou míru systémového rizika podjatosti nezakládají. NSS v tomto směru odkazuje například na svůj rozsudek ze dne 28. 3. 2013, č. j. 4 As 18/2012-29, týkající se parkoviště v areálu nemocnice. Ani nynější záměr nelze vnímat jako stavbu mimořádně konfliktní či politicky exponovanou. Spory o něj vedli pouze vlastníci sousedních nemovitostí; nešlo o záměr, který by se stal předmětem širšího veřejného či politického střetu; ostatně i krajský soud v bodě 56 svého rozsudku uvedl, že projekt není vyloženě kontroverzní.

39. Podle NSS tedy okolnosti, z nichž krajský soud dovodil překročení nadkritické míry systémového rizika podjatosti, nejsou dostatečně významné ani jednotlivě, ani ve svém souhrnu. Opačný závěr by vedl k nepřiměřenému rozšiřování institutu systémové podjatosti na situace, které jsou pro rozhodování obcí o vlastních záměrech typické. Právě po přijetí § 14 odst. 2 správního řádu a v kontextu rozsudku Šantovka tower je přitom třeba trvat na tom, že další přistupující okolnosti musejí mít skutečně mimořádnou intenzitu. Nestačí, aby šlo o běžný investiční projekt obce.

40. Kasační soud si je vědom i závěru rozšířeného senátu ve věci Ateliér pro životní prostředí, podle něhož k pochybnostem o nepodjatosti postačí již poměrně nízká míra podezření. Ani tato úvaha však nevede k závěru přijatému krajským soudem. Nízká míra podezření totiž předpokládá existenci alespoň takových okolností, které již svou povahou vybočují z běžného rámce. V nynější věci však žádná z rozhodných skutečností takového charakteru nedosahuje. Za situace, kdy posuzovaný záměr nepředstavuje mimořádně rozsáhlou ani výrazně kontroverzní stavbu a další vytýkané okolnosti mají pouze standardní povahu obecního investičního projektu, nejsou objektivně odůvodněné pochybnosti o nepodjatosti úředních osob vůbec dány.

41. NSS shrnuje, že souhrn okolností, které běžně provázejí obecní investiční záměry -tedy skutečnost, že obec je sama stavebníkem, že projekt veřejně prezentuje, že na něj vynakládá rozpočtové prostředky a že si pro něj případně připravuje územně plánovací podmínky - nemůže bez dalšího založit systémovou podjatost všech úředních osob příslušného úřadu. K překročení nadkritické míry systémového rizika podjatosti je třeba existence dalších okolností mimořádné intenzity, jakými mohou být např. silná a široce sdílená veřejná kontroverze, mimořádná politizace záměru nebo závazkové propojení obce s externím investorem spojené případně i se sankčními mechanismy pro případ, že záměr nebude realizován. Takové okolnosti v nyní projednávané věci nebyly zjištěny.

42. Kasační soud proto uzavírá, že v projednávané věci nebyla překročena nadkritická míra systémového rizika podjatosti a správní rozhodnutí nebyla vydána systémově podjatými úředními osobami. Z tohoto hlediska tedy nedošlo k vadě řízení před správním orgánem, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

43. Na přijatý závěr nemá vliv ani fakt, že stavební úřad po uplatnění námitky podjatosti provedl již nařízené ústní jednání. Jak ostatně správně uvedl i krajský soud (bod 83 napadeného rozsudku), samo pokračování v řízení po vznesení námitky podjatosti nepředstavuje bez dalšího takovou vadu, která by vedla k nezákonnosti rozhodnutí, jestliže se následně ukáže, že rozhodující úřední osoby podjaté nebyly (rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2020, č. j. 8 As 127/2018-50, bod 15). Ani tato okolnost proto nemůže obstát jako samostatný důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. III. 2 Zrušení napadeného rozhodnutí ve vztahu k žalobkyni b) obstojí

44. Další kasační námitka krajského úřadu směřuje proti samostatnému důvodu, pro který krajský soud zrušil rozhodnutí krajského úřadu ve vztahu k žalobkyni b). Krajský soud svůj závěr založil na tom, že řízení bylo zatíženo vadou, neboť žalobkyně b) nebyla vyzvána k odstranění vad jejího blanketního odvolání proti společnému povolení. Tuto otázku krajský soud vypořádal v bodech 79-82 napadeného rozsudku.

45. Krajský úřad k tomu pouze obecně tvrdí, že v nevyzvání žalobkyně b) k doplnění odvolání vadu nespatřuje a že se s jejím obecným tvrzením o nezákonnosti a nesprávnosti rozhodnutí v odvolacím rozhodnutí vypořádal. Takto pojatá výhrada však neobsahuje žádnou konkrétní polemiku s argumentací krajského soudu, který přesně vysvětlil, z jakého důvodu považoval odvolání žalobkyně b) za blanketní odvolání a proč bylo třeba postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu. V tomto rozsahu pak argumentace krajského úřadu nedosahuje kvality řádně uplatněné kasační námitky.

46. Podle ustálené judikatury musí kasační stížnost reagovat na rozhodnutí krajského soudu a kvalifikovaně zpochybňovat právě jeho závěry; nepostačuje pouhé setrvání na obecné nesouhlasné pozici nebo argumentace, která se s důvody napadeného rozsudku míjí. Pokud stěžovatel pouze opakuje obecná tvrzení, aniž reflektuje argumentaci krajského soudu, opírá se kasační stížnost o jiné důvody, než které předpokládá § 103 s. ř. s., a je v tomto rozsahu nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. usnesení NSS ze dne 27. 7. 2023, č. j. 8 Afs 377/2021-36, body 15, 22 a 23, a rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2023, č. j. 6 As 358/2021-38, bod 15). V této části je tedy kasační argumentace krajského úřadu nepřípustná.

47. NSS dodává, že město proti tomuto samostatnému rušícímu důvodu ve vztahu k žalobkyni b) neuplatnilo žádnou kasační argumentaci. Tento důvod zrušení napadeného rozhodnutí tedy nebyl napaden přípustnou kasační námitkou, a kasační soud se jím proto nezabýval.

IV. Závěr a náklady řízení

48. NSS shrnuje, že závěr krajského soudu o překročení nadkritické míry systémového rizika podjatosti je nezákonný. Pro každou z žalobkyň to však povede k jinému výsledku řízení o kasační stížnosti. Žalobkyně a) a b) mají totiž v řízení postavení samostatných společníků; procesní důsledky kasačního přezkumu je proto třeba posoudit ve vztahu ke každé z nich odděleně (usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2022, č. j. 2 As 347/2019-81, č. 4368/2022 Sb. NSS).

49. Ve vztahu k žalobkyni b) zůstává i přes nesprávnost závěru krajského soudu o systémové podjatosti nedotčen další samostatný důvod, na němž krajský soud založil zrušení rozhodnutí žalovaného, totiž nevyzvání žalobkyně b) k odstranění vad blanketního odvolání. Oproti tomu ve vztahu k žalobkyni a) krajský soud další žalobní námitky neposuzoval, protože napadené rozhodnutí k její žalobě zrušil pouze z důvodu tvrzené systémové podjatosti.

50. NSS proto podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil rozsudek krajského soudu v části týkající se žalobkyně a) a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud bude v dalším řízení vycházet z toho, že správní orgány v projednávané věci nebyly systémově podjaté, a vypořádá žalobní námitky žalobkyně a), které dosud ponechal bez posouzení. Jde zejména o námitky týkající se vlivů záměru na okolí a kvalitu bydlení, rozsahu a charakteru stavby v místních poměrech, vad projektové dokumentace, zákonnosti závazného stanoviska orgánu územního plánování a tvrzeného rozporu mezi deklarovaným a skutečným účelem stavby; v návaznosti na to posoudí i důkazní návrhy, které krajský soud z důvodu přijatého procesního závěru dosud neprovedl (srov. zejména body 85 a 86 napadeného rozsudku).

51. Ve zbývající části, tedy pokud jde o žalobkyni b), NSS kasační stížnosti města a krajského úřadu podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl, neboť rozsudek krajského soudu ve vztahu k žalobkyni b) obstojí z jiného samostatného důvodu.

52. O náhradě nákladů řízení je za dané procesní situace třeba rozhodnout odděleně. Pokud jde o část řízení týkající se žalobkyně a), rozhodne o náhradě nákladů řízení před krajským soudem i o náhradě nákladů řízení o kasačních stížnostech krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.), neboť mu byla věc v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení. Pokud jde o část týkající se žalobkyně b), je řízení tímto rozsudkem skončeno; o náhradě nákladů řízení o kasačních stížnostech v tomto rozsahu proto rozhodl sám NSS.

53. Město ani krajský úřad nebyly se svými kasačními stížnostmi úspěšné, a nemají tak právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalobkyně b) měla ve vztahu ke kasačním stížnostem úspěch, a má proto podle týchž ustanovení právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o kasačních stížnostech proti neúspěšným stěžovatelům. Její zástupce učinil v řízení o kasační stížnosti jedno společné písemné vyjádření k oběma kasačním stížnostem, tedy jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 166/1996 Sb., advokátní tarif. Za něj náleží mimosmluvní odměna ve výši 4 620 Kč (§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tedy celkem 5 070 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně b) plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tato částka o tuto daň na celkových 6 134,70 Kč.

54. Protože vyjádření ke kasačním stížnostem směřovalo proti oběma kasačním stížnostem a obě kasační stížnosti byly ve vztahu k žalobkyni b) neúspěšné, neboť napadené rozhodnutí ve vztahu vůči žalobkyni b) zůstalo zrušeno, nese každý ze stěžovatelů polovinu takto vzniklých nákladů, tedy částku ve výši 3067,35 Kč. Tuto částku jsou krajský úřad a město povinny zaplatit žalobkyni b), a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 64 s. ř. s.).

55. Osoba zúčastněná na řízení II) nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí NSS v řízení o kasačních stížnostech neuložil žádnou povinnost (§ 60 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2025). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 1. září 2026 Sylva Šiškeová předsedkyně senátu