2 As 233/2018

Rubrum

2 As 233/2018 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: J. B., zastoupený Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Magistrát města Jihlavy, se sídlem Masarykovo náměstí 97/1, Jihlava, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2018, č. j. 31 A 104/2016 – 69, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce byl účastníkem správního řízení vedeného žalovaným pod sp. zn. MMJ/OD/23367/2014. Dne 5. 8. 2016 doručil žalobce žalovanému žádost následujícího znění: „Tímto bych se tedy rád dotázal, v jakém stavu se celý přestupek nachází, neboť si nejsem vědom faktu, že by v této věci bylo vydáno jakékoliv rozhodnutí, či jiná písemnost, na jejímž podkladě by byl správní orgán oprávněn nedoplatek vymáhat. Rád bych tedy od správního orgánu dostal informaci, komu bylo rozhodnutí, o kterém se hovoří v upomínce na nedoplatek, 2 As 233/2018 doručováno.“ (dále jen „žádost“). Uvedenému textu předcházela informace, že žalobce obdržel ve věci výzvu k úhradě nedoplatku.

2. Na žádost reagoval žalovaný sdělením ze dne 8. 8. 2016, č. j. MMJ/OD/23367/2016- 42, ve kterém žalobce informoval, že doručoval veškeré listiny zmocněnci žalobce s doporučením, aby se v dané věci obrátil na svého zmocněnce. Tuto odpověď dále krom citace znění § 34 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), doprovodil odkazem na text § 38 odst. 1 a 4 správního řádu a informací, že konkrétní termín nahlédnutí do spisu je možno si domluvit telefonicky s uvedenou oprávněnou úřední osobou (dále jen „sdělení“), včetně uvedení jejího telefonního čísla.

3. V reakci na sdělení podal žalobce dne 5. 9. 2016 žalobu, kterou se domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Nezákonný zásah žalovaného měl dle žalobce spočívat v neposkytnutí informací ohledně stavu řízení ve věci sp. zn. MMJ/OD/23367/2014. Žalobce se dále domáhal, aby Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) žalovanému zakázal pokračovat v protiprávním jednání spočívajícím v neposkytnutí informací ohledně stavu řízení v označené věci.

4. Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji. Krajský soud zkoumal naplnění jednotlivých kumulativních definičních podmínek důvodnosti žaloby proti nezákonnému zásahu podle § 82 a násl. s. ř. s., jak byly vymezeny v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65. Dospěl k závěru, že není splněna podmínka zkrácení na právech žalobce, jelikož žalovaný na žádost reagoval, sdělil mu požadované informace a dokonce mu nabídl možnost nahlédnout do spisu. V důsledku tohoto postupu není splněna ani definiční podmínka nezákonnosti namítaného zásahu, jelikož žalovaný na žádost žalobce o poskytnutí informací v souladu se zákonem reagoval a požadované informace žalobci sdělil.

5. Podle závěrů krajského soudu žalovaný na žádost reagoval, přičemž tak učinil adekvátně a dostatečně. Žalobci bylo sděleno doručování rozhodnutí pod sp. zn. MMJ/OD/23367/2014, z čehož žalobce mohl seznat momentální stav řízení a komu toto rozhodnutí bylo doručováno. Žalovaný žalobce jeho práva na sdělení informací o stavu řízení nijak nezbavil, na jeho žádost o sdělení informací jej prostřednictvím sdělení informoval a rovněž jej poučil o možnosti zjištění podrobnějších informací využitím institutu nahlížení do spisu, tedy možnost, jak může zjistit jednotlivé detaily vedeného správního řízení. Žalobce však této možnosti nevyužil.

II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného

6. Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel předně namítá, že to, jak krajský soud hodnotil obsah sdělení, bylo nesprávné. Dle názoru stěžovatele sdělení nepředstavovalo poskytnutí informací o stavu řízení.

7. Stěžovatel žádal o sdělení o stavu řízení a o informaci, zda bylo vydáno rozhodnutí a komu bylo doručováno. Motivací stěžovatele bylo domoci se vysvětlení, proč je 2 As 233/2018 - 32 pokračování rozhodnutí v právní moci, když si není vědom vydání žádného rozhodnutí. Smyslem a účelem žádosti bylo, aby žalovaný stěžovateli vysvětlil situaci spočívající v tom, že mu bylo doručeno upozornění na nedoplatek, aniž by si byl vědom toho, že bylo ve věci vydáno rozhodnutí.

8. Stěžovatel sdělením jen nepřímo potvrdil, že rozhodnutí bylo vydáno a doručováno zmocněnci. Tím však neodpověděl na zásadní otázku, v jakém stavu se přestupek nachází. Ze sdělení nelze zjistit, zda je řízení vskutku pravomocně skončeno, nebo zda probíhá odvolací řízení, zda rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím správním orgánem, nebo o něm nebylo vůbec rozhodováno, nebo zda nabylo právní moci, případně kdy, nebo zda je už vykonatelné.

9. Pokud krajský soud odkazoval na stěžovateli nabízenou možnost nahlížení do spisu, stěžovatel namítá, že se nechtěl informace domoci prostřednictvím institutu nahlížení do spisu, ale prostřednictvím institutu žádosti o informaci o stavu řízení. Předmětem žaloby není neumožnění nahlédnutí do spisu, ale nesdělení informace o stavu řízení.

10. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil spolu s vyslovením závazného právního názoru, dle kterého žalovaný neposkytl stěžovateli informace o stavu řízení v požadovaném rozsahu, neboť z poskytnuté informace nebylo možné zjistit, v jakém stavu se řízení nachází.

11. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na svá předchozí vyjádření ve věci s tím, že má za to, že žalobci byla poskytnuta požadovaná informace. To, že žalobce údajně nevěděl, v jakém stádiu se nachází správní řízení, byla pouze jeho špatná komunikace se svým zmocněncem. Taktéž mohl kdykoli nahlédnout do spisu, a to i po skončení správního řízení. Již samotné obdržení výzvy k úhradě nedoplatku mělo žalobci signalizovat, že řízení bylo pravomocně skončeno.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

12. Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.), kasační stížnost byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

13. Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádnou takovou vadu neshledal.

14. Kasační argumentace stěžovatele brojí proti interpretaci obsahu sdělení, od níž krajský soud následně odvodil i své právní posouzení ohledně dvou kumulativních definičních podmínek důvodnosti žaloby proti nezákonnému zásahu. Otázka interpretace obsahu sdělení je tedy i předmětem posouzení v tomto řízení o kasační stížnosti. 2 As 233/2018

15. Lze připustit, že sdělení žalovaného je poněkud strohé co do spektra informací o řízení, které bylo ke dni 5. 8. 2016 možné o správním řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. MMJ/OD/23367/2014 sdělit. Stěžovatel však svou žádost formuloval v tomto konkrétním případě tak, že ji nejprve uvedl slovy: „Tímto bych se tedy rád dotázal, v jakém stavu se celý přestupek nachází, neboť si nejsem vědom faktu, že by v této věci bylo vydáno jakékoliv rozhodnutí, či jiná písemnost, na jejímž podkladě by byl správní orgán oprávněn nedoplatek vymáhat.“ a bezprostředně následně ji konkretizoval větou: „Rád bych tedy od správního orgánu dostal informaci, komu bylo rozhodnutí, o kterém se hovoří v upomínce na nedoplatek, doručováno.“

16. Pokud tedy stěžovatel mínil získat informaci o stavu řízení, evidentně se jednalo o jednu konkrétní informaci, ke které směřoval svou žádost – totiž komu bylo rozhodnutí, o kterém se hovoří v upomínce na nedoplatek, doručováno. Žádost o tuto informaci je přitom podřaditelná pod mnohem obecnější vymezení v úvodu jeho žádosti, které se navíc neváže přímo ke správnímu řízení, resp. jeho procesnímu stavu, jak namítá stěžovatel, nýbrž k „celému přestupku“. Tento úvod žádosti je vylíčením motivací a cílů stěžovatele, nikoli svébytnou žádostí o informace o stavu konkrétního řízení s jasně vymezeným obsahem, a to zejména proto, že je bezprostředně nato blíže specifikována co do svého obsahu. Nelze přitakat kasačním námitkám stěžovatele, že jím specifikovaná žádost byla od počátku zásadně dvojí, a sice jak v obecné rovině, tak ohledně jeho zjištění, komu bylo rozhodnutí vydané ve správním řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. MMJ/OD/23367/2014, z něhož vzešel upomínaný nedoplatek, vlastně namísto stěžovatele doručováno.

17. Je tedy zřejmé, že žalovaný nepochybil, když relevantní jádro svého poskytnutého sdělení omezil na informaci, že doručoval veškeré listiny, včetně rozhodnutí ve věci sp. zn. MMJ/OD/23367/2014, zmocněnci, kterého si stěžovatel zvolil. Z takového vyřízení žádosti není možné dovodit nezákonnost postupu žalovaného, a tedy v důsledku ani naplnění podmínek pro úspěšné domáhání se ochrany před nezákonným zásahem žalovaného ve smyslu krajským soudem správně vyhodnocených definičních podmínek důvodnosti žaloby proti nezákonnému zásahu, jak byly vymezeny v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65.

18. Z výše uvedených důvodů tedy žádná z uplatněných výtek stěžovatele podřaditelných pod kasační důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebyla shledána důvodnou.

19. Podle § 4 odst. 1 správního řádu je veřejná správa službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc.

20. Podle § 4 odst. 2 správního řádu poskytne správní orgán v souvislosti se svým úkonem dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.

21. Nejvyšší správní soud dále nad rámec výše uvedeného odkazuje na svůj dřívější rozsudek ze dne 11. 9. 2008, č. j. 1 As 30/2008 - 49, podle něhož: „Adresáti veřejných 2 As 233/2018 - 33 pokračování subjektivních práv a povinností v oblasti veřejné správy jsou v převážné většině právní laici, na nichž nelze vyžadovat, aby své žádosti formulovali zcela pregnantně a pojmenovávali věci přesnými zákonnými termíny, případně dokonce citovali v žádostech přesná zákonná ustanovení. (…) Ustanovení § 3 odst. 3 správního řádu z roku 1967, stejně jako § 4 odst. 1 a § 8 správního řádu z roku 2004, odrážejí principy dobré správy, které jsou aplikovatelné jednak v horizontální rovině mezi vykonavateli veřejné správy navzájem, jednak ve vertikálním vztahu mezi veřejnou správou a jejími uživateli. Pokud principy dobré správy hovoří o nejvhodnějších prostředcích k vyřízení věci, mají se tím samozřejmě na mysli prostředky nejvhodnější pro uživatele veřejné správy, nikoliv pro správní orgán.“

22. Ačkoli stěžovatel měl k dispozici institut nahlížení do spisu, který představuje zdroj všech informací o řízení, jež by pak mohl podle svých potřeb interpretovat, nehodlal jej dle svého sdělení využít a tratit tak svůj čas. Proto trval na tom, aby mu soud umožnil docílit jeho záměru přimět žalovaného ke sdělení informací, o něž stál. Ačkoli mezi zásady dobré správy patří jistá vstřícnost k jejím adresátům plynoucí z toho, že veřejná správa je především službou, není možné nekompromisně individuálně vyžadovat detailní informace, k jejichž zpřístupnění primárně slouží jiné obecné procesní instituty (např. doručení rozhodnutí, které se u zastoupených účastníků děje výhradně k rukám jejich zástupce), jejichž dostupnost pro žadatele není nikterak omezena. Správní orgán poskytl korektní odpověď, která jistě mohla být podrobnější, ale Nejvyšší správní soud v ní nenalezl arogantní tón ani snahu sdělit stěžovateli co nejméně, jak ten v kasační stížnosti tvrdil.

IV. Závěr a náhrada nákladů řízení

23. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené závěry zamítl kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. věty poslední.

24. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v tomto řízení o kasační stížnosti úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením nevznikly náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. srpna 2019 JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu