2 As 252/2016

Rubrum

2 As 252/2016 - 38 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Doprava a mechanizace, a. s., se sídlem Emilova 1228/9, Plzeň, zastoupená JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem se sídlem Slovanská třída 982/136, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2015, č. j. DSH/148/15, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2016, č. j. 30 A 43/2015 – 63, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobkyni s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 5000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 30. 6. 2016, č. j. 30 A 43/2015 – 63, zamítl Krajský soud v Plzni žalobu žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2015, č. j. DSH/148/15, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Nýřany ze dne 17. 12. 2014, č. j. 2/OD-přest/749/14-6 HD, jímž byla stěžovatelka, jako provozovatelka vozidla, uznána vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 42b odst. 1 písm. r) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o pozemních komunikacích“), neboť provozovala nákladní motorové vozidlo, u něhož bylo při nízkorychlostním kontrolním vážení zjištěno, že překročilo limitní hodnoty stanovené v § 15 odst. 1 písm. c) bod 1 a § 15 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Za spáchání tohoto správního deliktu byla žalobkyni podle § 42b odst. 6 písm. a) zákona o pozemních komunikacích uložena pokuta ve výši 7000 Kč, povinnost nahradit náklady 2 As 252/2016 vážení ve smyslu § 38b odst. 5 zákona o pozemních komunikacích ve výši 6000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1000 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost.

3. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval procesními podmínkami řízení, konkrétně otázkou, zda kasační stížnost stěžovatelky byla podána v zákonné lhůtě, neboť pouze v takovém případě může být soudem meritorně projednána.

4. Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, přičemž zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

5. Podle § 40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 4 citovaného ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.

6. Podle obsahu spisu krajského soudu byl napadený rozsudek právnímu zástupci stěžovatelky doručen prostřednictvím jeho datové schránky dne 30. 8. 2016 v 15:25:22 hod. Dnem, který v daném případě určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti, bylo úterý 30. 8. 2016. Posledním dnem lhůty tak bylo úterý 13. 9. 2016.

7. Ze spisu Nejvyššího správního soudu, konkrétně ze „záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Nejvyššího správního soudu“, však vyplynulo, že kasační stížnost podaná stěžovatelkou byla Nejvyššímu správnímu soudu do jeho emailové schránky doručena prostřednictvím elektronické pošty s ověřeným podpisem až dne 14. 9. 2016 v 13:44:44 hod.

8. Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky byla ve smyslu § 106 odst. 2 s. ř. s. podána opožděně, přičemž zmeškání lhůty nelze podle věty poslední téhož ustanovení prominout. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s.

9. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

10. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka zaplatila soudní poplatek za podanou kasační stížnost ve výši 5000 Kč, rozhodl Nejvyšší správní soud také o vrácení tohoto poplatku podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut. 2 As 252/2016 - P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. října 2016 JUDr. Karel Šimka předseda senátu