2 As 292/2025

Rubrum

2 As 292/2025 - 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. J., zast. Mgr. Pavlem Chráskou, advokátem se sídlem Ohradské náměstí 1621/5, Praha 5, proti žalovanému: Dopravní a energetický stavební úřad, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2025, č. j. DESU/031/002775/25, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2025, č. j. 38 A 7/2025-52, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce ani osoba zúčastněná na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný mezitímním rozhodnutím podle § 4a zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (dále „liniový zákon“), zřídil na pozemku žalobce v katastrálním území D. v P. věcné břemeno ve prospěch osoby zúčastněné na řízení (dále též „vyvlastnitelka“). Jeho obsahem je zjednodušeně řečeno povinnost strpět na části pozemku přeložku zařízení distribuční soustavy – nadzemního vedení 110 kV. Tato přeložka je součástí záměru Silniční okruh kolem Prahy, stavba 511 Běchovice – dálnice D1 (dále „záměr dálnice“). 2 As 292/2025

2. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Městského soudu v Praze, který žalobu postoupil Krajskému soudu v Ostravě. Krajský soud následně žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. Podle krajského soudu stěžovatel v žalobě výslovně nereagoval na napadené rozhodnutí a jeho žalobní námitky byly značně obecné. Krajský soud se tak rovněž obecně ztotožnil s napadeným rozhodnutím a v podrobnostech na ně odkázal.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

3. Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítl, že neexistuje veřejný zájem na vyvlastnění právě jeho pozemku. Realizace záměru dálnice lze dosáhnout i bez přeložky nadzemního vedení. Stavba dálnice by bez přeložky mohla existovat. Krajský soud připustil, že došlo k omezení vlastnického práva, i když existují pochybnosti o naplnění deklarovaného účelu vyvlastnění, které nebyly přesvědčivě vyvráceny. K tomu stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 17. 6. 2021, č. j. 7 As 70/2021-29.

4. Stěžovatel dále namítl, že účelu vyvlastnění bylo možné dosáhnout uzavřením dohody. Stěžovatel o dohodu stál a vyvinul snahu o její uzavření, ale vyvlastnitelka neměla zájem ustoupit od vlastního návrhu. Jednání z její strany bylo jen formalistické; stěžovatel odkázal na rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2014, č. j. 7 As 174/2014-44, č. 3188/2015 Sb. NSS. Jestliže existoval způsob, jak potřebná práva získat dohodou, nebyly splněny podmínky pro vyvlastnění. Uzavřením dohody by bylo dosaženo stejného výsledku jako vyvlastněním.

5. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel obě námitky vznášel již ve správním řízení a řízení před krajským soudem. Zpochybnění nezbytnosti přeložky je námitkou proti pravomocnému územnímu rozhodnutí o umístění stavby, k níž podle § 3 odst. 7 liniového zákona nelze přihlížet. Současný stěžovatelův pozemek vznikl rozdělením původního pozemku, který je zahrnut v územním rozhodnutí. K otázce získání práv dohodou žalovaný odkázal na své rozhodnutí, v němž se touto otázkou zabýval. Zákonné podmínky vyvlastnění byly splněny. Dohoda nebyla uzavřena, přestože k tomu vyvlastnitelka poskytla prostor i vůli.

6. Stěžovatel v replice uvedl, že jeho pochybnosti o potřebnosti vyvlastnění spočívají v tom, že realizace záměru dálnice je možná i bez přeložky vedení, tedy bez omezení jeho vlastnických práv. Žalovaný tuto argumentaci nevyvrátil. V době vydání územního rozhodnutí stěžovatelův pozemek neexistoval a vznikl až později. Územní rozhodnutí tedy jen odhaduje umístění vedení, což zesiluje pochybnosti o potřebnosti vyvlastnění.

7. Ve vyjádření k replice žalovaný setrval na své předchozí argumentaci.

8. Osoba zúčastněná na řízení (vyvlastnitelka) se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

9. Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná. 2 As 292/2025 - 33 pokračování

10. Obdobně jako jeho žaloba, i stěžovatelova kasační stížnost, přestože je projednatelná, je značně obecná a postrádá hlubší polemiku se závěry krajského soudu, potažmo žalovaného. V bližších podrobnostech proto NSS odkazuje zejména na odůvodnění rozhodnutí žalovaného, s nímž se, stejně jako krajský soud, ztotožnil.

11. Kasační soud předně uvádí, že stěžovatelova námitka, že jednání o získání potřebných práv dohodou byla pouze formální, neodpovídá obsahu správního spisu a nereaguje na podrobnou argumentaci žalovaného. Je pravdou, že není přípustná jen formální snaha o uzavření dohody spočívající v tom, že vyvlastnitel zašle vyvlastňovanému návrh na uzavření kupní smlouvy a na jeho případné alternativní požadavky (jako např. na uzavření směnné smlouvy) nereaguje či reaguje zástupnými důvody, které svědčí spíše o neochotě vyjít vyvlastňovanému vstříc (stěžovatelem citovaný rozsudek č. j. 7 As 174/2014-44). O takovou situaci se však nejednalo, jak uvedl krajský soud (bod 8 jeho rozsudku) a jak především detailně vyložil žalovaný (zejména s. 8-9 a s. 12-13 jeho rozhodnutí).

12. Jak plyne ze spisové dokumentace, vyvlastnitelka nejprve nabídla stěžovateli uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene za paušální částku 10 000 Kč podle § 3b odst. 5 liniového zákona (dopis ze dne 20. 6. 2024). Tuto nabídku stěžovatel odmítl a navrhl namísto toho uzavření nájemní smlouvy (dopis ze dne 4. 7. 2024). Následně vyvlastnitelka nabídla stěžovateli cenu určenou znaleckým posudkem zvýšenou o koeficient 8 podle § 3b odst. 1 písm. a) liniového zákona, tedy 3 200 Kč (dopis ze dne 24. 7. 2024). Poté vyvlastnitelka adresně stěžovateli sdělila, že jeho požadavku na uzavření nájemní smlouvy nelze vyhovět, neboť podle § 24 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), je provozovatel přenosové soustavy povinen zřídit věcné břemeno. Stěžovateli bylo nabídnuto případné uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene (dopis ze dne 24. 8. 2024). V reakci však stěžovatel nadále trval na uzavření nájemní smlouvy (dopis ze dne 30. 9. 2024). Následně vyvlastnitelka stěžovateli sdělila, že je nucena podat žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení, nicméně je nadále ochotna uzavřít jí navrhovanou smlouvu (dopis ze 17. 10. 2024).

13. NSS se ztotožňuje s žalovaným (s. 13 jeho rozhodnutí), že lze mít za prokázané, že vyvlastnitelka se se stěžovatelem pokusila řádně jednat. Vyvlastnitelka nesdílela s ohledem na zpracované geometrické plány obavu stěžovatele ohledně přesného umístění vedení, avšak byla ochotna uzavřít s ním smlouvu o smlouvě budoucí s tím, že k uzavření konečné smlouvy by došlo až po faktickém uložení sítě (dopis ze dne 24. 8. 2024, s. 13 rozhodnutí žalovaného). Tuto protinabídku však stěžovatel neakceptoval a nadále trval na svém návrhu na uzavření nájemní smlouvy.

14. V trvání vyvlastnitelky na zřízení věcného břemene namísto stěžovatelem navrhované nájemní smlouvy nelze podle NSS spatřovat formalistický či obstrukční postup. Jde pouze o snahu dostát zákonné povinnosti, kterou vyvlastnitelka má podle § 24 odst. 4 energetického zákona, a sice výslovné povinnosti využít institut věcného břemene. Jak k tomu uvádí komentářová literatura: „Z dikce EnerZ je třeba dovodit, že oprávnění (a tomu korespondující omezení) lze zřídit výlučně prostřednictvím institutu věcného břemene, nikoliv institutu jiného s dočasným charakterem (například práva stavby). Pokud by vlastník předmětné nemovitosti uzavření smlouvy o zřízení služebnosti inženýrské sítě odpíral a požadoval by 2 As 292/2025 například zřízení nájmu, bude provozovatel disponovat titulem k zahájení řízení o omezení jeho vlastnických práv“ (Zdvihal, Z. In: Zdvihal, Z., Svěráková, J., Med, J., Osadská, J. a kol. Energetický zákon. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 675).

15. Obdobně se vyjadřuje i judikatura. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 799/2016, uvedl, že § 24 odst. 4 energetického zákona výslovně požaduje, aby byl věcně právní vztah mezi provozovatelem a vlastníkem řešen formou věcného břemene. Vzájemné vztahy tedy nelze upravit jinou formou smluvního vztahu. Pokud dotčený vlastník odmítne návrh smlouvy o zřízení věcného břemene a požaduje jinou formu úpravy vzájemných vztahů (např. prodej pozemků nebo dlouhodobý nájem) je to – za splnění dalších podmínek, stanovených v zákoně o vyvlastnění – důvodem pro zahájení vyvlastňovacího řízení.

16. NSS se tedy ztotožnil se závěry žalovaného a krajského soudu, že se vyvlastnitelka řádně pokusila získat potřebná práva dohodou [§ 5 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění)]. Tato kasační námitka není důvodná.

17. Pokud jde o druhou stěžovatelovu námitku týkající se možnosti alternativních řešení záměru dálnice, které by se nedotkly jeho pozemku, resp. potřebnosti jeho pozemku pro záměr dálnice, NSS k tomu ve shodě s žalovaným a krajským soudem odkazuje na § 3 odst. 7 liniového zákona, podle nějž platí, že v řízení o vyvlastnění se nepřihlíží k námitce vyvlastňovaného požadující změnu stavby, pokud by taková změna byla v rozporu s územním rozhodnutím, společným povolením nebo rozhodnutím o povolení záměru.

18. Ze správního spisu vyplývá, že přeložka vedení, kvůli níž bylo na stěžovatelově pozemku zřízeno věcné břemeno, je součástí záměru dálnice projednaného v územním řízení. Konkrétně jde o stavební objekt č. 404 v rámci tohoto záměru (shodně s. 7, 12 a 13 rozhodnutí žalovaného a bod 7 rozsudku krajského soudu).

19. Záměr dálnice byl pravomocně umístěn rozhodnutím Úřadu městské části Praha 22 ze dne 30. 7. 2020, č. j. P22 7892/2020 OV 04, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 15. 6. 2022, č. j. KUJCK 42152/2021. Tato rozhodnutí nabyla právní moci dne 30. 6. 2022 a jejich stejnopisy i potvrzení o nabytí právní moci jsou součástí správního spisu.

20. Z obou rozhodnutí je patrné, že stěžovatel byl účastníkem územního řízení (s. 34 prvostupňového a s. 12 odvolacího územního rozhodnutí), a mohl v něm tedy uplatňovat své námitky a případná alternativní řešení.

21. Jak již NSS opakovaně uvedl, v rámci vyvlastňovacího řízení zásadně není prostor posuzovat, zda existují alternativní varianty řešení stavebního záměru. Pokud měl vlastník pozemků (zde stěžovatel) námitky vůči trase stavby, měl je uplatnit v územním řízení (rozsudky NSS ze dne 11. 10. 2017, č. j. 1 As 361/2016-75, bod 34, ze dne 29. 8. 2017, č. j. 8 As 187/2016-51, bod 29, ze dne 11. 8. 2021, č. j. 2 As 317/2020-41, bod 26). Jak NSS vysvětlil v rozsudku ze dne 19. 1. 2022, č. j. 8 As 222/2021-45, tyto závěry byly v judikatuře částečně modifikovány v tom smyslu, že je třeba se i v rámci vyvlastňovacího řízení zabývat 2 As 292/2025 - 34 pokračování požadavkem vlastníka pozemků na alternativní vedení trasy (stavby), jestliže je jeho požadavek dostatečně konkrétně zdůvodněn, resp. existence dalších možných alternativ plyne z předložené projektové dokumentace (rozsudky NSS ze dne 8. 10. 2020, č. j. 6 As 171/2020-66, č. 4118/2021 Sb. NSS, a ze dne 24. 11. 2021, č. j. 10 As 365/2021-94). Námitky vyvlastňovaného v takovém případě ale musí být dostatečně konkrétní a kvalifikované (bod 19 rozsudku NSS č. j. 8 As 222/2021-45).

22. O takovou situaci se nyní zjevně nejedná, neboť stěžovatel žádnou konkrétní alternativu pro umístění vedení nepředestřel, a omezil se pouze na paušální a zcela obecné tvrzení o tom, že by zkrátka bylo možné vedení umístit někde jinde. V takových námitkách nelze spatřovat dostatečně konkrétní a kvalifikované zpochybnění nezbytnosti vyvlastnění. Nejde tak ani o obdobný případ, jaký byl řešen ve stěžovatelem zmiňovaném rozsudku NSS č. j. 7 As 70/2021-29 (srov. rekapitulaci argumentace tehdejší žalobkyně v bodě 8 uvedeného rozsudku). Ani tato námitka proto není důvodná.

23. Pokud jde o tvrzení stěžovatele v replice, že jeho pozemek v době vydání územního rozhodnutí neexistoval, jde o námitku, která není obsažena v jeho žalobě, a proto není v kasační stížnosti přípustná [§ 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)].

IV. Závěr a náklady řízení

24. NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).

25. Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s ve znění účinném do 31. 12. 2025 (čl. XI body 2 a 3 zákona č. 314/2025 Sb.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. února 2026 Sylva Šiškeová předsedkyně senátu