2 As 348/2017

Rubrum

2 As 348/2017 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Družstvo vlastníků půdy a majetku Slavíkov, se sídlem Slavíkov 55, Slavíkov, zastoupené Mgr. Josefem Žďárským, advokátem, se sídlem Panská 6, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 28. 2. 2013, č. j. 10348/2013-MZE-12151, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017, č. j. 5 A 66/2013 – 60, takto:

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017, č. j. 5 A 66/2013 – 60, se z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce je zemědělským družstvem, které hospodaří na pronajatých pozemcích v katastrálním území X a přilehlých oblastech. Napadeným rozhodnutím ministr zemědělství nevyhověl podle § 3g odst. 7 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, v rozhodném znění, námitce žalobce proti oznámení Ministerstva zemědělství, Agentury pro zemědělství a venkov Havlíčkův Brod, ze dne 10. 10. 2012, č. j. EP41039/17/11, o provedení ohlášené změny v evidenci zemědělské půdy podle uživatelských vztahů. Tímto oznámením byla provedena aktualizace evidence půdy týkající se částí půdních bloků v k. ú. X. Aktualizace spočívala ve změně uživatele ze žalobce na M. Č.

2. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu, kterou Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „městský soud“ a „napadený rozsudek“) zamítl. Městský soud předně konstatoval, že rozhodnutím ze dne 7. 3. 2012, č. j. 21031/2012-MZE- 2 As 348/2017 130742, provedl žalovaný komplexní pozemkové úpravy v katastrálním území X a přilehlých částech katastrálních území X a X (dále jen „rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách“). Předmětem těchto úprav byly nemovitosti zapsané pro katastrální území X mimo jiné na listech vlastnictví následujících čísel: X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X. Žalobce uzavřel před rozhodnutím o komplexních pozemkových úpravách s vlastníky uvedených nemovitostí nájemní smlouvy s následujícím dodatkem: „Pokud v případě pozemkových úprav dojde u vlastníka ke směně vlastnických práv k pozemkům, tak smluvní strany dohodly, že technickou úpravou nájemní smlouvy (resp. její přílohy) se nájemní vztahy uvedou do souladu s provedenými pozemkovými úpravami.“ V napadeném rozsudku se městský soud zabýval otázkou, zda správní orgány správně provedly změny v evidenci půdy týkající se užívacích práv k nově vymezeným pozemkům po vydání rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách s ohledem na uzavřené nájemní smlouvy včetně uvedeného znění dodatku.

3. Městský soud dospěl k závěru, že nájemní vztahy mezi žalobcem a jednotlivými vlastníky zanikly na základě § 11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách, a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), který je kogentní normou veřejného práva. Na posuzovaný případ nelze aplikovat § 676 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Z textu i smyslu daného ustanovení vyplývá, že se vztahuje pouze na nájem, jenž skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nemůže se vztahovat na zánik nájmu, ke kterému dochází ze zákona, a to navíc za situace, kdy dochází ke změně předmětu nájmu. K námitce týkající se vztahu obecnosti a speciality mezi posuzovanými právními předpisy městský soud uvedl, že dané ustanovení se nepoužije na případ žalobce již ze své podstaty, aniž by bylo třeba uvažovat o tom, který ze zákonů je obecný a který zvláštní. Dále městský soud dodal, že žalobce nenavrhl žádné důkazy, které by prokazovaly, že by užíval předmětné pozemky i po skončení nájmu, tj. po vydání rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách. Pro aplikaci § 676 odst. 2 občanského zákoníku mu proto vedle právních důvodů nesvědčí ani důvody skutkové, které vyžaduje skutková podstata daného ustanovení.

4. Městský soud se dále zabýval povahou výše citovaného dodatku k nájemním smlouvám. Konstatoval, že ačkoli je při výkladu právních jednání nutné zohlednit i vůli stran, je zkoumání vůle stran limitováno jazykovým projevem. Z obsahu citované doložky vyplývá, že se strany po provedení pozemkových úprav zavázaly k součinnosti při uzavírání nové nájemní smlouvy, nejedná se o novou nájemní smlouvu ani o titul pro pokračování nájmu s jiným předmětem. V dodatku rovněž není dostatečně definován předmět nájmu. Vymezení pozemků, na které se dodatek vztahuje, není pouze „technickou otázkou“, ale jednou z podstatných náležitostí pro vznik nájemní smlouvy; znění smluvního dodatku neobsahuje podstatné znaky nájmu. Ze správního spisu nevyplývá, že by po pozemkových úpravách žalobce uzavřel nové nájemní smlouvy s vlastníky pozemků. Naopak vlastníci pozemků uzavřeli nájemní smlouvy k předmětným pozemkům s M. Č. Pokud vlastníci pozemků porušili smluvní dodatek k poskytnutí součinnosti při uzavírání nových nájemních smluv s žalobcem, jedná se o civilní spor, který nemá pro nyní projednávaný případ žádnou relevanci. 2 As 348/2017 - 40 pokračování

5. K odkazu na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 7. 2016, č. j. 15 Co 298/2016 – 68, městský soud uvedl, že v daném případě soud posuzoval rozdílnou smluvní doložku, ve které si strany výslovně ujednaly pokračování v nájmu při změně předmětu nájmu. Citované usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. III. ÚS 316/17, se rovněž týkalo odlišného skutkového stavu. Nadto v něm Ústavní soud pouze konstatoval smluvní svobodu v případě dohody o pokračování nájmu při realizaci pozemkových úprav, kterou však městský soud nerozporuje.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

6. Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou opírá o důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tj. nesprávné právní posouzení. Stěžovatel předně namítá, že v napadeném rozhodnutí je nedostatečně vymezeno, o které pozemky se jedná a zda konkrétně tyto pozemky byly předmětem pozemkových úprav. Dále bez bližšího odůvodnění uvádí, že městský soud nesprávně posoudil otázku použití § 676 odst. 2 občanského zákoníku na posuzovaný případ. K posouzení dodatku nájemních smluv stěžovatel uvádí, že aktuální judikatura upřednostňuje smluvní volnost stran smluvních vztahů. Slovní spojení „technickou úpravou nájemní smlouvy (resp. její přílohy)“ smluvní strany chápaly tak, že v případě komplexních pozemkových úprav upraví pouze přílohu nájemní smlouvy, která obsahuje vymezení pozemků, jejich výměru, případně i nájemné a daň. Podle akademického slovníku cizích slov z roku 1998 slovo „resp.“ znamená „přesněji řečeno“ a technickou úpravou se zpravidla myslí uvedení v soulad. Z uvedeného, jakož i z celkového kontextu smluvních vztahů je zřejmé, že smluvní strany uzavřením dodatku zamýšlely v nájemním vztahu pokračovat. Stěžovatel provedl technickou úpravu příloh smluv, a ty pak správnímu orgánu doložil ve svém podání ze dne 19. 10. 2012. Stěžovatel rovněž nesouhlasí s tím, že nepředložil dostatečné důkazy o tom, že pozemky užíval i po právní moci rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách. Ve správním spise je založena dohoda ze dne 2. 10. 2013 uzavřená mezi stěžovatelem a M. Č. o uspořádání vzájemných vztahů k užívání pozemků, která jasně dokládá, že žalobce předmětné pozemky užívá. Závěrem stěžovatel uvádí, že měl snahu o urovnání vzájemných sousedských vztahů s M. Č., a upozorňuje, že nevyplacení dotace ze strany Státního zemědělského intervenčního fondu by bylo pro hospodaření stěžovatele zničující.

7. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti předně upozorňuje, že námitka týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí je dle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, neboť nebyla součástí žaloby. Nadto uvádí, že systém evidence uživatelů zemědělské půdy je nastaven tak, aby z údajů o číslech dílů půdních bloků bylo možno jednoduše zjistit, kterých konkrétních pozemků se příslušná změna týká. Žalovaný se dále ztotožňuje s městským soudem v tom, že § 676 odst. 2 občanského zákoníku lze aplikovat jen na případy, kdy ke skončení nájmu došlo uplynutím sjednané doby, a nemůže se vztahovat na zánik nájmu podle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách. Pro bližší odůvodnění odkazuje na své vyjádření k žalobě. Žalovaný dále přisvědčuje městskému soudu, že předmětné smluvní dodatky nemohou způsobit pokračování nájemního vztahu, neboť se jedná pouze o závazek k součinnosti při uzavírání nové nájemní smlouvy, nikoli o novou nájemní smlouvu či titul pro pokračování nájmu s jiným předmětem. Vlastníci 2 As 348/2017 pozemků součinnost stěžovateli neposkytli, a naopak v roce 2012 pronajali nově přidělené pozemky M. Č.

III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

8. Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

9. Nejvyšší správní soud poté posoudil důvodnost kasační stížnosti. Stěžovatel podřadil důvody kasační stížnosti pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., v kasační stížnosti však namítá i nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatečném označení dotčených pozemků, tedy kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní zákonná ustanovení je záležitostí právního hodnocení zdejšího soudu, a nejde proto o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 – 50, publ. pod č. 161/2004 Sb. NSS, dostupný tak jako ostatní zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z www.nssoud.cz). K této námitce Nejvyšší správní soud nicméně uvádí, že ji stěžovatel neuplatnil v žalobě, ačkoli tak učinit mohl, námitka je proto nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.).

10. Nejvyšší správní soud dále zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, které by musel zohlednit z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a byl proto povinen posoudit to, že městský soud nevyrozuměl žádného z vlastníků dotčených pozemků (konkrétně A. M., J. S., F. Č., J. Z., S. N., R. K., M. N., D. M., L. H., J. F. a M. Z.) o probíhajícím řízení a znemožnil jim tak uplatňovat v řízení práva osob zúčastněných na řízení dle § 34 s. ř. s.

11. Podle § 34 odst. 1 s. ř. s. „[o]sobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.“

12. Podle § 34 odst. 2 s. ř. s. „[n]avrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba.“

13. Z citovaného ustanovení § 34 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že nezbytnou podmínkou pro získání postavení osoby zúčastněné na řízení je to, že musí jít o osobu přímo dotčenou na právech nebo povinnostech. Přitom má-li jít o přímé dotčení, je nutné, aby byla právní sféra těchto osob skutečně bezprostředně zasažena (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2010, č. j. 9 As 73/2009 – 129). 2 As 348/2017 - 41 pokračování

14. Ustanovení § 34 odst. 2 s. ř. s. předpokládá aktivní postup soudu při zjišťování okruhu možných osob zúčastněných na řízení, a to i v případě, že žalobce tyto osoby v žalobě neoznačí. Jestliže krajský soud nevyrozumí všechny potenciální osoby zúčastněné na řízení o probíhajícím řízení, tyto nepoučí a nevyzve, aby oznámily, zda budou v soudním řízení práva osoby zúčastněné na řízení uplatňovat, zatíží řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 1 As 39/2004 – 75, publ. pod č. 1479/2008 Sb. NSS, ze dne 2. 5. 2007, č. j. 5 As 3/2007 – 68, ze dne 17. 1. 2014, č. j. 5 As 140/2012 – 22, či ze dne 9. 11. 2016, č. j. 2 As 256/2016 – 92). K takové vadě Nejvyšší správní soud přihlédne z úřední povinnosti (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2006, č. j. 8 As 32/2005 – 81, či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. 7 Azs 301/2015 – 26, a ze dne 17. 1. 2014, č. j. 5 As 140/2012 – 22).

15. V souzené věci jde o aktualizaci evidence půdy týkající se půdních bloků ve vlastnictví výše uvedených osob. Jádrem sporu je posouzení nájemních smluv a jejich dodatků uzavřených stěžovatelem s výše uvedenými osobami. Je tak zcela nepochybné, že napadený rozsudek se přímo dotýká jejich právní sféry. Údaj v evidenci půdy o osobě uživatele dotčených pozemků má vliv na výkon vlastnického práva, zejména na dispozici s předmětnými pozemky. Městský soud nadto v řízení přímo posuzoval povahu a platnost těmito osobami uzavřených závazků. Postup městského soudu, který tyto osoby nevyrozuměl o probíhajícím řízení a nedal jim možnost sdělit, zda budou v řízení uplatňovat práva, která jim soudní řád správní přiznává, nejenže byl v rozporu s procesními pravidly, ale představoval také porušení jejich práva na spravedlivý proces. Je tedy dán zrušovací důvod dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

16. Stížními námitkami týkajícími se samotného merita věci se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, neboť je nejprve nutné, aby městský soud posoudil žalobní námitky v řádném soudním řízení, v němž budou zvážena i případná tvrzení osob zúčastněných na řízení. Pokud by se Nejvyšší správní soud nyní vyslovil k věci samé, připravil by tím osoby zúčastněné na řízení o možnost k věci se vyjádřit a o stanovisko městského soudu k jejich vyjádřením.

17. Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že povinnost předsedy senátu podle § 34 odst. 2 s. ř. s. se samozřejmě vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. S ohledem na důvod, pro který je nyní rušen napadený rozsudek, nicméně Nejvyšší správní soud nepokládal za účelné, aby sám aktivně potenciální osoby zúčastněné na řízení vyrozuměl o probíhajícím řízení a o možnosti uplatnit svá procesní práva, neboť právě to bude úkolem městského soudu v dalším řízení.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

18. Nejvyšší správní soud shledal, že je kasační stížnost důvodná, a proto podle § 110 odst. 1 věta první s. ř. s. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.), a vyrozumí tedy o probíhajícím řízení všechny osoby, které by mohly být jeho rozsudkem bezprostředně 2 As 348/2017 dotčeny na svých právech a povinnostech, a vyzve je, aby oznámily, zda budou v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. V návaznosti na to bude městský soud povinen plně respektovat práva osob zúčastněných na řízení a důvodnost žaloby posoudí i ve světle jejich případných vyjádření. V souladu s § 110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne městský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. listopadu 2017 JUDr. Karel Šimka předseda senátu