2 As 380/2018

Rubrum

2 As 380/2018 - 27 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Ing. P. R., proti žalovaným: 1) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, 2) Nejvyšší soud ČR, se sídlem Burešova 20, Brno, 3) Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, 4) Obvodní soud pro Prahu 3, se sídlem Jagellonská 5, Praha 3, o žalobě proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2015, č. j. 32 Cdo 3496/2015 – 137, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2015, č. j. 21 Co 113/2015 - 118 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9. 2. 2015, č. j. 12 C 256/2010 – 108, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2018, č. j. 6 A 15/2016 – 35, takto:

Výrok

I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 16. 11. 2018 podal kasační stížnost, kterou brojí proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „napadené usnesení“). V kasační stížnosti stěžovatel zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.

2. Nejvyšší správní soud svým usnesením ze dne 13. 12. 2018, č. j. 2 As 380/2018 – 18 (dále jen „usnesení“), rozhodl, že návrh na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce se zamítá, a stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 5000 Kč a předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nejvyšší správní soud stěžovatele taktéž poučil o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, řízení zastaví, jakož i o tom, že nebude-li ve stanovené lhůtě doloženo zastoupení stěžovatele, kasační stížnost odmítne.

3. Usnesení bylo stěžovateli doručováno podle § 50 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád 2 As 380/2018 správní (dále „s. ř. s.“). Jelikož doručující orgán adresáta nezastihl, byla písemnost vhozena do domovní schránky. Dne 21. 12. 2018 obdržel Nejvyšší správní soud doručenku s vyznačeným sdělením doručovatelky M. Č., že zásilka byla vložena do schránky adresáta dne 19. 12. 2018.

4. Dne 11. 1. 2019 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno vyjádření stěžovatele, v němž namítá, že usnesení mu nebylo řádně doručeno, jelikož na obálce v rozporu s § 50 odst. 1 o. s. ř. není vyznačeno datum, kdy byla písemnost do schránky vhozena. Podle jeho názoru v důsledku toho nenastala fikce doručení, a nemohly tudíž nastat ani jeho účinky. Proto ani nemohla začít běžet patnáctidenní lhůta pro zaplacení soudního poplatku a doložení zastoupení. Stěžovatel namítal, že podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) není soud pro nezaplacení poplatku oprávněn řízení zastavit, jelikož je nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma, přičemž bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. K přípisu doložil kopii obou stran obálky doručované písemnosti. Z kopie přední strany obálky vyplývá, že se jedná o obálku, v níž byla stěžovateli doručována písemnost Nejvyššího správního soudu s označením č. j. 2 As 380/2018 – 18. Z kopie zadní strany obálky vyplývá, že se jedná o obálku typu III, jíž se doručují jiné písemnosti podle § 50 o. s. ř. Obálka neobsahuje žádný jiný záznam doručovacího orgánu. Zejména neobsahuje záznam, zda byla zásilka vložena do schránky, a tím doručena, ani záznam, kterého dne tak případně bylo učiněno, a neobsahuje ani jméno, podpis a razítko doručovatele.

5. Nejvyšší správní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu, že nerespektování zákonem stanovených pravidel pro doručování nemůže mít vliv na účinnost doručení, pokud adresát písemnost převzal, a mohl se s jejím obsahem fakticky seznámit. Na straně jedné je totiž nutno trvat na tom, aby bylo řádně doručováno, neboť v opačném případě účastníci řízení mohou být výrazně dotčeni na svých právech (včetně přístupu k soudu), na druhé straně ale nelze přijmout formalistický přístup, je-li naplněna materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti (v podrobnostech srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2016, č. j. 1 Azs 188/2016 – 26, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 As 90/2010 - 95, a další v něm citovanou judikaturu). Pokud tedy měl stěžovatel prokazatelně možnost se s obsahem usnesení seznámit, lze tuto skutečnost považovat za doručení se všemi jeho účinky, a není třeba trvat na opakovaném, formálně bezvadném doručení.

6. Z přípisu stěžovatele a v něm uvedených tvrzení vyplývá, že nejpozději dne 10. 1. 2019, tj. dne, kdy byl přípis stěžovatele Nejvyššímu správnímu soudu podán k poštovní přepravě, stěžovatel fakticky disponoval zásilkou, v níž bylo usnesení doručováno. Stěžovatel tak měl prokazatelně možnost se s obsahem usnesení seznámit, čímž došlo materiálně k naplnění smyslu doručení. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že nejpozději dne 10. 1. 2019 bylo usnesení stěžovateli doručeno. Nejpozději od tohoto dne tudíž počíná běžet patnáctidenní lhůta určená soudem k zaplacení soudního poplatku a doložení zastoupení. Tato lhůta uplynula dne 25. 1. 2019.

7. Nejvyšší správní soud se zabýval i námitkou stěžovatele, že nelze pro nezaplacení poplatku řízení zastavit, jelikož je v jeho případě dáno nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma, přičemž bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. 2 As 380/2018 - 28 pokračování

8. Podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích „pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě [tj. usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku] sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit“.

9. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatele nejsou splněny zákonem stanovené podmínky pro postup podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Stěžovatel totiž soudu ve lhůtě, která uplynula dne 25. 1. 2019, nesdělil, v čem spočívá nebezpečí z prodlení a jaká újma by mu mohla vzniknout. Stěžovatel v této lhůtě soudu ani nesdělil žádné okolnosti, které by nebezpečí z prodlení a újmu osvědčovaly. Stěžovatel rovněž neuvedl žádné okolnosti, které by mu poté, co se měl možnost fakticky s obsahem usnesení seznámit, bránily ve stanovené lhůtě poplatek zaplatit. Stěžovatel tak ani nedoložil, že bez své viny nemohl poplatek zaplatit.

10. Ve svém přípise dále stěžovatel pouze namítal, že lhůta pro doložení zastoupení je nepřiměřená vzhledem k vánočním svátkům a jeho námitky v kasační stížnosti týkající se merita věci jsou důvodné. Zejména uvádí, že se v jeho případě nejedná o zjevnou bezúspěšnost, jelikož podle § 13 zákona o soudních poplatcích se při správě soudních poplatků postupuje podle daňového řádu a správa soudních poplatků zahrnuje jejich výběr, vymáhání, vrácení a vypořádání nároku s jejich neoprávněným vybráním nebo vymožením. K tomu je třeba uvést, že podle § 13 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve věcech poplatků rozhodují soudy podle občanského správního řádu. Jak vyplývá z rozhodnutí žalovaných, stěžovatelův návrh na vrácení zaplacených soudních poplatků byl v občanském soudním řízení zamítnut, jelikož žalovaní došli k závěru, že soudní poplatky byly zaplaceny oprávněně. Stěžovatel tak podle těchto rozhodnutí nemá nárok na vrácení soudních poplatků. Nemá-li podle civilních soudů nárok na vrácení soudních poplatků, nelze hovořit ani o vypořádání nároku na vrácení neoprávněně vybraných poplatků, a tudíž ani o rozhodování civilních soudů v režimu správy soudních poplatků. V případě kasační stížnosti stěžovatele se proto jedná o návrh, který zjevně nemůže být úspěšný, jelikož stěžovatel se nedomáhá ochrany proti zkrácení práv rozhodnutím správního orgánu, ale proti usnesením civilních soudů podle občanského soudního řádu. Námitky stěžovatele v přípise nejsou proto nikterak relevantní pro posouzení, zda v řízení o kasační stížnosti ve stanovené lhůtě splnil řádně svou zákonnou povinnost zaplatit soudní poplatek za kasační stížnost, ani pro posouzení, zda lze pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastavit.

11. Vzhledem k tomu, že žalobce přes výzvu soudu soudní poplatek ve stanovené lhůtě, tj. nejpozději dne 25. 1. 2019, nezaplatil a podmínky pro postup podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích nejsou v jeho případě splněny, Nejvyšší správní soud v souladu s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s., řízení zastavil.

12. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatel neodstranil ani další nedostatek své kasační stížnosti, tj. nedoložil povinné zastoupení ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., přestože k tomu byl usnesením vyzván, nepostupoval podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu § 47 písm. c) s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před odmítnutím návrhu pro nesplnění podmínky řízení spočívající v zastoupení advokátem (srov. např. usnesení Nejvyššího 2 As 380/2018 správního soudu ze dne 3. 8. 2016, č. j. 2 Afs 111/2016 - 29, ze dne 19. 10. 2016, č. j. 3 As 207/2016 - 35, či ze dne 22. 3. 2017, č. j. 3 As 240/2016 - 70).

13. O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. ledna 2019 JUDr. Karel Šimka předseda senátu