2 As 46/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Václava Štencla v právní věci žalobce: Ing. M. J., CSc., zastoupený Mgr. Katarínou Šulovou, advokátkou se sídlem Černopolní 228/37a, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2023, čj. MD-32806/2023-230/7, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2026, čj. 20 A 4/2024-48, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Správní orgány uznaly žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 43 odst. 1 písm. l) zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, kterého se dopustil tím, že na vodní cestě Vltava, vodním díle Slapy, v říčním kilometru 96,90 (Měřín), vedl malé plavidlo s vlastním strojním pohonem (jetsurf) s poznávacím označením X mimo prostor vymezený pro provozování této činnosti podle § 30a téhož zákona.

2. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2020, čj. 4/2020-135-VPL/5, podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. Ten rozsudkem ze dne 22. 6. 2023, čj. 16 A 28/2020-23, žalobě vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, neboť dostatečně neidentifikuje zákonný podklad zákazu plavby jetsurfu jako takové (bez porušení pravidel plavby). Z oprávnění vymezit část vodní cesty podle § 30a zákona o vnitrozemské plavbě totiž podle městského soudu nevyplývá zákaz plavby jetsurfu mimo takto vymezenou část vodní cesty v souladu s pravidly plavebního provozu a povinnostmi vůdce plavidla; totéž platí i pro § 43 odst. 1 písm. l) tohoto zákona [v rozsudku městského soudu zjevně v důsledku překlepu nesprávně označený jako písm. m)]. Z rozhodnutí žalovaného proto podle městského soudu nebylo zřejmé, v čem konkrétně mělo spočívat protiprávní jednání žalobce. Nepřezkoumatelnost městský soud spatřoval rovněž v tom, že se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami týkajícími se ovladatelnosti jetsurfu. Žalovaného proto zavázal, aby v novém rozhodnutí vysvětlil, jakou konkrétní povinnost měl žalobce porušit, respektive z kterého zákonného ustanovení vyplývá povinnost provozovat jetsurf výlučně ve vymezené části vodní cesty, aniž by současně docházelo k porušení pravidel plavebního provozu či povinností vůdce plavidla (rozsudek čj. 16 A 28/2020-23, bod 28). Žalovaný proti tomuto rozsudku kasační stížnost nepodal.

3. Žalovaný následně vydal nové rozhodnutí, jímž žalobce opětovně uznal vinným ze stejného přestupku. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, které městský soud napadeným rozsudkem znovu vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud uvedl, že žalovaný v navazujícím řízení fakticky setrval na své původní argumentaci, podle níž je provoz plavidla typu jetsurf obdobně rizikový jako činnosti vyjmenované v § 30a odst. 1 zákona o vnitrozemské plavbě, a je proto mimo vymezenou část vodní plochy zakázán. Podle městského soudu se tak žalovaný neřídil závazným právním názorem vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku. Současně městský soud neshledal důvod pro výjimečné prolomení vázanosti správního orgánu právním názorem soudu, neboť v mezidobí nebyla učiněna nová skutková zjištění ani nedošlo ke změně relevantní právní úpravy.

4. Městský soud dodal, že setrval na svém právním názoru, že plavba malých plavidel, při níž nedochází k objíždění řady uměle vytvořených překážek, ke skokům nad vodní hladinou, k provádění jiných akrobatických činností, k rychlostní jízdě ani k jiné obdobné činnosti, nespadá do výčtu činností uvedených v § 30a zákona o vnitrozemské plavbě. Takovou plavbu proto nelze považovat za zakázanou mimo vymezenou část vodní plochy podle § 43 odst. 1 písm. l) téhož zákona. Neobstojí ani závěr, podle něhož s plavidlem typu jetsurf, které žalobce použil, nelze plout jinak než některým ze způsobů vymezených v § 30a zákona o vnitrozemské plavbě. II. Argumentace účastníků řízení II.A Kasační stížnost žalovaného

5. Žalovaný (stěžovatel) brojí proti napadenému rozsudku z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.). Nesouhlasí s výkladem § 30a zákona o vnitrozemské plavbě, který přijal městský soud, neboť podle jeho názoru soud dostatečně nereflektoval, že z hlediska bezpečnosti je problematický a rizikový jakýkoli způsob plutí jetsurfů. Právě s ohledem na specifické vlastnosti těchto plavidel jsou vymezovány vodní plochy určené k jejich provozu. Užívání jetsurfů mimo takto vyhrazené úseky proto stěžovatel považuje za jednání ohrožující bezpečnost a plynulost provozu na vodních cestách ve smyslu § 43 odst. 1 písm. l) zákona o vnitrozemské plavbě. Dále zdůrazňuje, že s ohledem na technické vlastnosti jetsurfů a účel, k němuž jsou běžně užívány, se jednoznačně jedná o plavidla určená k rychlostní jízdě. II.B Vyjádření žalobce

6. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že k právní otázce zákazu provozu jetsurfu se městský soud již vyslovil v rozsudku čj. 16 A 28/2020-23, proti němuž stěžovatel podle všeho kasační stížnost nepodal. Stěžovatel je proto tímto právním názorem vázán a nemůže svou dřívější procesní nečinnost nahrazovat podáním kasační stížnosti proti následnému rozsudku, který se od původního právního názoru nijak neodchyluje, nýbrž pouze konstatuje nezákonnost správního rozhodnutí spočívající v nerespektování závazného právního názoru soudu. Jediným závěrem, který městský soud v nyní napadeném rozsudku učinil a který by stěžovatel mohl kasační stížností zpochybnit, je jeho vázanost předchozím rozsudkem ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. Takovou argumentaci však stěžovatel v kasační stížnosti neuplatňuje. Naopak polemizuje s právní otázkou, která již byla vyřešena v předchozím rozsudku městského soudu.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

7. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

8. Jak uvedl rozšířený senát v usnesení ze dne 23. 2. 2022, čj. 1 Azs 16/2021-50, č. 4321/2022 Sb. NSS, bodu 39, nerespektování závazného právního názoru krajského soudu má za následek zrušení nového rozhodnutí správního orgánu bez dalšího. V řízení o žalobě proti novému rozhodnutí správního orgánu se u těch otázek, který byly krajským soudem zodpovězeny při zrušení původního rozhodnutí, přezkoumává pouze to, zda správní orgán postupoval v souladu se závazným právním názorem krajského soudu; ohledně takto vyřešených otázek totiž již „není prostor pro polemiku.“ Ostatně ani NSS nemůže přehodnocovat závazný právní názor vyslovený v prvním zrušujícím rozsudku krajského soudu, pokud proti němu správní orgán nepodal kasační stížnost, ač mohl, a proti jeho závěrům brojí až v kasační stížnosti podané proti dalšímu rozsudku krajského soudu.

9. Městský soud v prvním rozsudku dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stěžovatele, neboť ani z § 43 odst. 1 písm. l) zákona o vnitrozemské plavbě, ani z § 30a odst. 1 téhož zákona podle něj nevyplývá obecný zákaz provozování jetsurfů mimo vymezené části vodní plochy. Stěžovatel proti tomuto rozsudku kasační stížnost nepodal. V nyní napadeném rozsudku městský soud uzavřel, že stěžovatel závazný právní názor vyslovený v předchozím zrušujícím rozsudku nerespektoval, neboť setrval na svém závěru, že obecný zákaz jízdy jetsurfů mimo vymezené části vodní plochy plyne z § 43 odst. 1 písm. l) zákona o vnitrozemské plavbě ve spojení s § 30a odst. 1 téhož zákona. Proto jeho rozhodnutí znovu zrušil. Rozhodujícím důvodem pro opětovný zrušující výrok napadeného rozsudku tak bylo nerespektování závazného právního názoru vysloveného v předchozím rozsudku, nikoli, jak se stěžovatel mylně domnívá, samotný výklad § 43 odst. 1 písm. l) zákona o vnitrozemské plavbě ve spojení s § 30a odst. 1 téhož zákona. Ostatně s ohledem na výše citovanou judikaturu NSS nemohl městský soud za nezměněného skutkového a právního stavu postupovat jinak. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že městský soud stručně zopakoval svůj právní názor vyslovený již v předchozím rozsudku.

10. Stejně tak není rozhodné, že městský soud nyní dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Jak předchozí závěr o nepřezkoumatelnosti, tak nynější závěr o nezákonnosti totiž vycházejí z totožného výkladu relevantních právních ustanovení. Věcný přezkum tohoto právního názoru městského soudu by za situace, kdy jej stěžovatel dříve řádně nenapadl kasační stížností a v navazujícím správním řízení se jím navíc zjevně neřídil, představoval obcházení výše citované judikatury.

11. Stěžovatel nyní nijak nerozporuje, že závazný právní názor předchozího rozsudku nerespektoval. Netvrdí ani, že nastaly důvody prolomení závaznosti tohoto rozsudku vzhledem ke změně skutkových okolností či relevantní právní úpravy. Za takového stavu však kasační stížnost nebrojí proti důvodům napadeného rozsudku, ale opírá se o jiné důvody, než jaké jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., je proto podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

12. Ze shora uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost není přípustná. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl NSS podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. srpna 2026 Eva Šonková předsedkyně senátu