2 As 56/2013

Rubrum

2 As 56/2013 - 20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Hynka Baňoucha a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobců: a) B. J. a b) J. J., zastoupeni JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou se sídlem Tábor, Bělehradská 2759, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Praha 1, Staroměstské náměstí 6, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2013, č. j. MMR- 36170/2012-83/2362, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2013, č. j. 5 A 93/2013 - 16, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobce a) a žalobkyně b) (dále „stěžovatelé“) podali dne 31. 7. 2013 kasační stížnost, kterou se domáhali zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2013 č. j. 5 A 93/2013 - 16, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě, jíž se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 29. 3. 2013, č. j. MMR-36170/2012-83/2362. Kasační stížnost byla podána prostřednictvím advokátky, která stěžovatele zastupovala jak ve správním řízení, tak v řízení před krajským soudem. Stížnost byla podána faxem (č. l. 2) a následně byla řádně písemně doplněna podáním předaným k poštovní přepravě dne 3. 8. 2013. Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že kasační stížnost byla podána včas (§ 64 zákona č. 150/2012 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s." ve spojení s ust. § 42 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., 2 As 56/2013 občanský soudní řád v platném znění, dále "o. s. ř.") a stěžovatelé jsou řádně zastoupeni (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

2. Stěžovatelé v kasační stížnosti namítají nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.

3. Stěžovatelé v kasační stížnosti namítali, že byli zkráceni na právu na přístup k soudu a na právu na spravedlivý proces. Stěžovatelé požádali o osvobození od soudního poplatku (č. l. 7), městský soud je výzvou doručenou dne 25. 6. 2013 vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě do sedmi dní. Stěžovatelé uvedli, že jako důchodci nemohli soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplatit a nebyli schopni ani zajistit si půjčení této částky. Současně požádali o osvobození od soudních poplatků s ohledem na výši důchodu a nákladů na živobytí. Lhůta je dle stěžovatelů krátká, ať už má jít o zaplacení, nebo o opatření všeho potřebného k doložení listin potřebných pro případné osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelé obdrželi výzvu od právního zástupce, odeslanou dne 26. 6. 2013, vhozením do schránky v týdnu od 8. 7. 2013, až po návratu domů, kdy počátkem července využili volna k návštěvě dětí. Řízení bylo zastaveno dne 15. 7. 2013. Stěžovatelé se cítí poškozeni, při stanovení delší lhůty, „zejména v době státního svátku a dovolených“ by byli schopni si finanční částku zapůjčit, či zajistit listiny potřebné k osvobození od soudních poplatků a zejména své požadavky a stanovisko sdělit právnímu zástupci. Stěžovatelé rovněž požádali, aby byli buď zcela, nebo zčásti osvobozeni od soudních poplatků a navrhli, aby bylo rozhodnutí o zastavení řízení zrušeno pro nezákonnost. Lhůta mezi doručením výzvy dne 25. 6. 2013 a zastavením řízení dne 15. 7. 2013, byla dle stěžovatelů krátká „s ohledem na komunikaci mezi zástupcem a zastoupenými“ a „na desetidenní lhůtu pro doporučenou zásilku“, jakož i následně na odpověď, zejména v době dovolených a státních svátků.

4. Při posuzování splnění podmínek řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud netrval s ohledem na specifický charakter napadeného usnesení městského soudu na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. V řízení o kasační stížnosti směřující proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku totiž není namístě trvat na splnění vzájemně propojených podmínek řízení, jak konstatoval zdejší soud například v rozsudku ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 9 As 43/2007 (publ. na www.nssoud.cz): „Jakkoliv poplatková povinnost vzniká již podáním kasační stížnosti (ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích) a splnění této povinnosti není nutně vázáno až na výzvu soudu, Nejvyšší správní soud již judikoval (rozsudek ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, www.nssoud.cz), že povaha rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, proti němuž kasační stížnost směřuje, vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky uhrazeného soudního poplatku považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se řízení o kasační stížnosti končí. Za situace, kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku, by totiž trvání na podmínce uhrazení poplatku pro kasační řízení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním kasační stížnosti sledoval, a znamenalo by řetězení řešeného problému, které by ve svém důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení předchozího řízení v důsledku nesplnění právě této povinnosti ze strany stěžovatele, tedy povinnosti zaplatit soudní poplatek.“ Z obdobných důvodů, jakož i z důvodu procesní ekonomie, soud netrval ani na formálním doplnění plných mocí pro právní zástupkyni, která v této věci stěžovatele zastupovala v předchozích řízeních. pokračování 2 As 56/2013 - 21

5. Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 2, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení § 109 odst. 1, věty první s. ř. s.

6. Kasační stížnost není důvodná.

7. Dle spisu Městského soudu v Praze podali stěžovatelé výše popsanou žalobu (viz bod [1]) dne 10. 6. 2013 současně faxovým a elektronicky nepodepsaným elektronickým podáním, která doplnili písemným podáním daným k poštovní přepravě dne 13. 6. 2013. Městský soud v Praze vyzval usnesením ze dne 24. 6. 2013 každého ze stěžovatelů k zaplacení soudního poplatku ve výši 3000 Kč, tedy celkem 6000 Kč, a to ve lhůtě do sedmi dnů od doručení. Právní zástupkyni stěžovatelů byla výzva doručena dne 25. 6. 2013. Žádná reakce na tuto výzvu ve spise založena není. Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 7. 2013, č. j. 5 A 9/2013 - 16 řízení zastavil. Toto usnesení bylo zástupkyni stěžovatelů doručeno dne 17. 7. 2013 (doručenka na č. l. 16 soudního spisu).

8. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích ve znění platném v době podání návrhu (dále „zákon o soudních poplatcích“) platí, že: „poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti.“ Poplatková povinnost vzniká podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích „podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení“. Jak stanoví § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení (…) zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“ Podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích pak „usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.“

9. Stěžovatelé brojí proti zastavení řízení o jejich žalobě pro nezaplacení soudního poplatku. Nejvyšší správní ovšem shledává, že bylo namístě řízení zastavit. Jak bylo rekapitulováno výše, stěžovatelé byli městským soudem řádně vyzváni k zaplacení soudního poplatku, byla jim stanovena sedmidenní lhůta pro zaplacení, stěžovatelé ovšem nezaplatili ani dvacet dní poté, co byla výzva doručena. Za této situace bylo i podle Nejvyššího správního soudu na místě řízení o žalobě zastavit. Argumenty uváděné v kasační stížnosti na tom nemohou nic změnit.

10. Namítají-li stěžovatelé, že pro ně byla sedmidenní lhůta příliš krátká, je vhodné připomenout, že v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu byly za příliš krátké označovány spíše lhůty ještě výrazně kratší, jak dokládá rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 2 Afs 44/2007 (publ. na www.nssoud.cz), kde šlo o třídenní lhůtu. Sedmidenní lhůta tak v posuzovaném případě nebyla příliš krátkou, bez ohledu na následné státní svátky ve dnech 5. a 6. července 2013 a na dobu dovolených. Splatnost a výše soudních poplatků, stejně jako následky jeho nezaplacení a možnost včas žádat o osvobození od soudního poplatku, jsou objektivně známy, neboť jsou obsaženy v řádně vyhlášených zákonech (mj. § 7 a § 9 odst. 1 a 7 výše citovaného zákona o soudních poplatcích a § 36 odst. 3 s. ř. s.). Stěžovatelé nadto byli zastoupeni profesionální právní 2 As 56/2013 zástupkyní, u níž lze objektivně předpokládat, že má všechny potřebné znalosti o právním prostředí, na základě kterých je nutno nastavit též režim komunikace s klienty tak, aby zákonem předvídané lhůty k plnění procesních povinností neuplynuly marně. Právo stěžovatelů na přístup k soudu ani právo na spravedlivý proces nemohlo být výš popsaným postupem městského soudu porušeno. Nejvyšší správní soud konečně připomíná, že ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích výslovně stanoví, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci. V této konkrétní věci nebyla lhůta k zaplacení soudního poplatku 7 dní, ale fakticky více než 20 dní, protože pokud by stěžovatelé poplatek zaplatili do doby, kdy usnesení o zastavení řízení nabude právní moci, řízení by běželo dále.

11. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelů jako nedůvodnou ze shora uvedených důvodů zamítl (§ 110 odst1 in fine s. ř. s.).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 věta první, ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jak plyne z citovaného zákonného ustanovení, žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá a žalovanému soud toto právo nepřiznal, protože mu nad rámec běžné činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. října 2013 JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu