2 As 69/2012

Rubrum

2 As 69/2012 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., zastoupen Mgr. Danielem Krajčem, advokátem se sídlem Nám. Přemysla Otakara II. 36, České Budějovice, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2011, č. j. 30 A 103/2011 - 9, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalované s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému advokátovi Mgr. Danielu Krajčovi s e n e p ř i z n á v á odměna za zastupování.

Odůvodnění

1. Žalobce (dále „stěžovatel“) se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 30. 3. 2011 domáhal přezkoumání rozhodnutí České advokátní komory (dále „žalovaná“) č. j. 648/2011 a č. j. 649/2011, doručených stěžovateli dne 14. 3. 2011, a týkajících se určení advokáta stěžovateli.

2. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 4. 2011, č. j. 30 A 36/2011-9, věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému, z důvodu, že sídlo žalované je v Praze. Krajský soud v Brně totiž není místně příslušný k projednání dané věci (§ 7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále 2 As 69/2012 - 24 jen „s. ř. s.“). V reakci na toto usnesení zaslal stěžovatel Krajskému soudu v Brně podání ze dne 30. 5. 2011, které tento soud vyhodnotil dle jeho obsahu jako kasační stížnost. K výzvě soudu o doplnění zákonných náležitostí kasační stížnosti pak stěžovatel v podání ze dne 16. 7. 2011 uvedl, že se nedomáhá kasace žádného soudního rozhodnutí. Toto podání krajský soud vyhodnotil jako zpětvzetí kasační stížnosti a proto napadeným usnesením rozhodl tak [§ 47 písm. a) ve spojení s § 108 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. s. ř. s., v relevantním znění], že řízení o kasační stížnosti zastavil.

3. V nyní posuzované kasační stížnosti (jedná se o podání stěžovatele ze dne 21. 9. 2011, v němž se domáhá kasace předmětného usnesení krajského soudu) stěžovatel toliko uvedl, že napadené rozhodnutí nemá oporu ve spise, a že vedení téhož procesu pod dvěma značkami je iracionálním výkonem veřejné moci.

4. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížnost v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížnostními důvody. Nejvyšší správní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí přezkoumal z kasačního důvodu vymezeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., ačkoli sám stěžovatel své námitky blíže nepodřazuje pod některý ze zákonem stanovených důvodů (viz rozsudek ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publ. pod č. 161/2004 Sb. NSS).

5. Námitce stěžovatele, že napadené usnesení krajského soudu nemá oporu ve spise, nelze přisvědčit. Stěžovatel tento svůj názor podrobněji nerozvedl, postačí proto konstatovat, že výše shrnuté úkony krajského soudu, jež vyústily v zastavení řízení o kasační stížnosti, na sebe konsekventně navazují a odpovídají podáním, jež stěžovatel v průběhu soudního řízení uplatnil. Pokud krajský soud podání stěžovatele ze dne 30. 5. 2011, které stěžovatel - jak nicméně objasnil až následně - ani nezamýšlel jako kasační stížnost, dle jeho obsahu vyhodnotil právě jako kasační stížnost, učinil tak ve prospěch přístupu stěžovatele k soudní ochraně. Za takové situace pak postupoval logicky, když již zahájené řízení, které stěžovatel fakticky zahájit nechtěl, zastavil.

6. Ve vztahu k usnesení soudu o zastavení řízení o kasační stížnosti je pak zcela irelevantní námitka stěžovatele, že krajský soud vedl řízení o stěžovatelově žalobním návrhu pod jinou spisovou značkou než řízení o kasační stížnosti proti usnesení, jímž věc postoupil místně příslušnému soudu.

7. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost není důvodná, a proto byla zamítnuta (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch, úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

9. Stěžovateli byl právním zástupcem pro řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8, § 120 s. ř. s.). Ze spisového materiálu však nevyplývá, že by ze strany ustanoveného advokáta došlo k provedení některého z úkonů právní služby; odměnu proto soud nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. 2 As 69/2012 - 25 V Brně dne 18. dubna 2012 JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu