2 As 72/2026

Rubrum

2 As 72/2026 - 38 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudců Václava Štencla a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Prager Fischhandel s. r. o., IČO: 27620468, se sídlem Jelení 2123, Říčany, zastoupené JUDr. Pavlem Brachem, LL.M., advokátem se sídlem Klapálkova 3132/4, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2025, č. j. 024429/2025/KUSK, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2026, č. j. 56 A 7/2025-38, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení případu

1. Městský úřad Černošice (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 4. 11. 2024, č. j. MUCE 207376/2024 OP, shledal žalobkyni vinnou ze spáchání dvou přestupků podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“). Prvního přestupku se měla žalobkyně dopustit tím, že dne 16. 8. 2023 v 19:04 hod. jako provozovatelka motorového vozidla tov. zn. Mercedes, RZ: 8AD 1767, nezajistila, aby byly při jeho užití dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Nezjištěnému řidiči byla na dálnici D0 v úseku mezi 1,058 a 1,850 km automatizovaným technickým prostředkem naměřena skutečná rychlost 126 km/h, ačkoliv v té době byla proměnným dopravním značením dovolena nejvyšší rychlost jízdy 100 km/h. Druhého přestupku se měla žalobkyně dopustit tím, že dne 26. 8. 2023 v 9:04 hod. jako provozovatelka téhož motorového vozidla opět nezajistila, aby byly při jeho užití dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Nezjištěnému řidiči byla na dálnici D0 v úseku mezi 1,650 a 0,495 km automatizovaným technickým prostředkem naměřena skutečná rychlost 112 km/h, 2 As 72/2026 ačkoliv v té době byla proměnným dopravním značením dovolena nejvyšší rychlost jízdy 80 km/h. Za uvedené přestupky správní orgán I. stupně žalobkyni uložil pokutu ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

2. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, ve které navrhuje, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil. Přijatelnost kasační stížnosti dovozuje z toho, že se věc týká dosud neřešené právní otázky rozdělení důkazního břemene v situaci, kdy je skutkový stav prokazován automatizovaným výpisem z technického systému, jehož správnost stěžovatelka zpochybnila konkrétními rozpory v časových údajích. Podle stěžovatelky krajský soud nesprávně posoudil skutkový stav především v otázce, kde bylo proměnné dopravní značení umístěno a zda v rozhodné době skutečně zobrazovalo nejvyšší dovolenou rychlost 100 km/h a 80 km/h. Dále stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a uvádí, že se krajský soud nezabýval její námitkou ohledně rozporu mezi časovými údaji uvedenými na fotografiích a v protokolu liniového řízení dopravy. Krajský soud také nedostatečně posoudil materiální znak přestupku. Podle stěžovatelky nelze vycházet pouze z naplnění formálních znaků skutkové podstaty, aniž by bylo zohledněno, zda jednání dosáhlo zákonem předpokládané míry společenské škodlivosti.

3. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že kasační stížnost není přijatelná, neboť svým významem nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Napadený rozsudek se podle žalovaného nevymyká ustálené judikatuře. Skutková zjištění jsou podle žalovaného dostatečná a znaky přestupků byly naplněny. Pokud stěžovatelka zpochybňovala existenci či funkčnost proměnného dopravního značení, měla svá tvrzení podpořit konkrétními skutečnostmi či důkazními návrhy. Pouhé tvrzení nefunkčnosti proměnného dopravního značení podle žalovaného nemůže vyvolat důvodné pochybnosti o podkladech založených ve správním spise. Žalovaný se ztotožňuje také se závěrem krajského soudu ohledně naplnění materiálního znaku přestupku.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

4. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

5. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, které se uplatní též na všechny věci, ve kterých před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (viz usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační 2 As 72/2026 - 39 pokračování stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021-23, nebo usnesení NSS ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021-31).

6. Stěžovatelka dovozuje přijatelnost kasační stížnosti zejména z tvrzené dosud neřešené otázky rozložení důkazního břemene při prokazování rychlostního limitu stanoveného proměnným dopravním značením. Dále spatřuje důvod přijatelnosti v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku a v zásadním pochybení krajského soudu při hodnocení podkladů založených ve správním spise.

7. Mezi zásadní pochybení krajského soudu s dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele, které by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti, může spadat nepřezkoumatelnost rozsudku. Odůvodnění napadeného rozsudku však judikaturním standardům kladeným na jeho přezkoumatelnost vyhovuje. Z napadeného rozsudku je zřejmé, jaké skutečnosti považoval krajský soud za rozhodné a jakými úvahami se řídil. Krajský soud se vypořádal s nosnými žalobními námitkami v bodech 10 a 11 rozsudku uvedeného v záhlaví a zabýval se prokázáním existence a funkčnosti proměnného dopravního značení, a existencí materiálního znaku přestupku. Vysvětlil také, proč považoval podklady založené ve správním spise za dostatečné k závěru o spáchání přestupků provozovatele vozidla. Takto odůvodněný rozsudek splňuje požadavky stanovené judikaturou (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, a dále rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35, a ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64).

8. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku (a tudíž přijatelnost kasační stížnosti) nemůže založit ani tvrzení stěžovatelky, že se krajský soud nezabýval rozporem mezi časovými údaji uvedenými na fotografiích a v protokolu liniového řízení dopravy. Žalobkyně v žalobě neuplatnila žádnou projednatelnou žalobní námitku poukazující na konkrétní rozpory v časových údajích u konkrétních podkladů. Pouze zcela obecně a spíše mimochodem zmínila „rozporné časy“, aniž by bylo vůbec zřejmé, o jakých časech hovoří a kterého podkladu se to případně týká. Nejednalo se tedy o řádnou žalobní námitku, na kterou by byl městský soud povinen explicitně reagovat.

9. Ani další kasační námitky nemohou založit přijatelnost kasační stížnosti, neboť se týkají otázek, ke kterým existuje ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu, od níž nyní neshledává důvod se odchýlit.

10. Stěžovatelce lze dát například za pravdu v tom, že rychlostní limit, jehož překročení je provozovateli vozidla kladeno k tíži, musí být ve správním řízení prokázán. Městský soud však netvrdil opak a jeho posouzení odpovídá požadavkům judikatury (viz např. rozsudky NSS ze dne 18. 12. 2019, č. j. 2 As 291/2018-43, nebo ze dne 23. 5. 2019, č. j. 5 As 218/2018-39). Krajský soud nevycházel pouze z úřední znalosti správního orgánu ani z nedoloženého tvrzení žalovaného. Vycházel z toho, že ve správním spise byly založeny podklady k naměřené rychlosti i k nastavení proměnného dopravního značení v rozhodné době (fotodokumentace k oznámení přestupku ze dne 9. 10. 2023, č. j. MUCE 176338/2023 OP, fotodokumentace k oznámení přestupku ze dne 12. 10. 2023, č. j. MUCE 180235/2023 2 As 72/2026 OP, informace o stavu proměnného dopravního značení na dálnici D0 – úsek 1,058 – 1,850 km ve směru k dálnici D5 ze dne 13. 9. 2024, č. j. KRPA-13931-85/ČJ-2024-0000ŘD, včetně přílohy č. 1 – výpis zobrazených údajů na proměnném dopravním značení v čase a informace o stavu proměnného dopravního značení na dálnici D0 – úsek 1,650 – 0,495 km ve směru k dálnici D1 ze dne 16. 9. 2024, č. j. KRPA-13931-86/ČJ-2024-0000ŘD, včetně přílohy č. 1 – výpis zobrazených údajů na proměnném dopravním značení v čase). Stěžovatelkou nastolená otázka proto není otázkou dosud neřešenou, nýbrž představuje nesouhlas (nadto zcela obecný) s hodnocením konkrétních podkladů založených ve správním spise. Taková námitka se týká především individuálních skutkových okolností nyní projednávané věci, a tím pádem nepřesahuje vlastní zájem stěžovatelky.

11. Městský soud také postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle níž správní orgán není povinen vyvracet každou hypotetickou možnost technické závady či nesprávnosti měření, pokud je skutkový závěr podpořen ucelenou a nerozpornou sadou důkazů a účastník řízení neuvede konkrétní skutečnosti způsobilé vyvolat důvodné pochybnosti. Při platnosti ověření měřicího zařízení a existenci dalších podkladů založených ve správním spise nemohou obecné a nepodložené námitky samy o sobě zpochybnit průkaznost důkazů o překročení rychlosti (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015-71, a rozsudky NSS ze dne 31. 1. 2018, č. j. 8 As 158/2017-56, ze dne 16. 6. 2021, č. j. 6 As 265/2020-30, a ze dne 20. 12. 2018, č. j. 3 As 219/2017-50).

12. Stěžovatelka dále namítá nedostatečné posouzení materiálního znaku přestupku. Ani tato námitka přijatelnost kasační stížnosti nezakládá.

13. Podle konstantní judikatury platí, že v běžných případech znamená naplnění formálních znaků přestupku zpravidla také naplnění jeho znaku materiálního (rozsudky NSS ze dne 20. 1. 2021, č. j. 2 As 212/2020-26, a ze dne 16. 7. 2020, č. j. 6 As 2/2020-38). Jinak tomu může být v případě, jsou-li dány významné okolnosti snižující společenskou škodlivost pod míru typickou pro daný přestupek, na což ovšem stěžovatelka v žalobě nepoukazovala. Ke skutečnostem, které uvedla nově až v kasační stížnosti (plná viditelnost, plynulost provozu, přehlednost a přímost úseku dimenzovaného na vyšší rychlost, ideální povětrnostní podmínky), přitom nelze přihlížet (viz § 109 odst. 5 s. ř. s.). Krajský soud se od uvedených judikaturních závěrů neodchýlil. Vyšel z toho, že stěžovatelka jako provozovatelka vozidla nezajistila dodržení pravidel provozu a že v obou případech došlo k překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené proměnným dopravním značením, které vyhodnotil jako běžně se vyskytující případ. Takové posouzení nevybočuje z ustálené rozhodovací praxe.

IV. Závěr a náklady řízení

14. Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou, která poskytuje odpověď na stěžovatelkou vznesené kasační námitky, a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

15. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. Ačkoli byla kasační stížnost odmítnuta, což je 2 As 72/2026 - 40 pokračování situace, na kterou obecně pamatuje § 60 odst. 3 s. ř. s., k odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. srpna 2026 Karel Šimka předseda senátu