2 As 76/2010

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: I. P., zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Policie ČR, oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha, se sídlem Křižíkova 12, Praha 8, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2009, č. j. 7 Ca 335/2009 - 15, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobce (dále „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí Policie ČR, oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha (dále „žalovaný“), ze dne 27. 9. 2007, č. j. CPPH-20455/ČJ-2009-004003. Tímto rozhodnutím byl stěžovatel zajištěn za účelem správního vyhoštění podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

2. Městský soud žalobu stěžovatele odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), z důvodu existence překážky probíhajícího řízení o téže věci.

3. Stěžovatel výslovně uplatnil důvod kasační stížnosti vymezený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť napadené usnesení městského soudu považuje za nezákonné. Tuto nezákonnost spatřuje v tom, že městský soud neměl dostatek důvodů pro to, aby žalobu stěžovatele odmítl. K výše uvedenému kasačnímu důvodu tedy stěžovatel uplatňuje rovněž důvod vymezený v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

4. Stěžejním a vlastně jediným argumentem stěžovatele je tvrzení, že ze spisu, jak mu byl při nahlédnutí předložen, nevyplývá, že by v této věci probíhalo jiné řízení. Ke spisu v nyní projednávané věci totiž nebyl přiložen ani spis vedený pod sp. zn. 7 Ca 347/2009, ani usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2009, č. j. 44 Ca 128/2009 - 6, na které městský soud v napadeném usnesení odkazuje.

5. Žalovaný se na výzvu soudu ke kasační stížnosti nevyjádřil.

6. Po zjištění, že jsou naplněny všechny procesní podmínky, přistoupil Nejvyšší správní soud k projednání kasační stížnosti v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.

7. V napadeném usnesení městský soud odkázal na spis vedený pod sp. zn. 7 Ca 347/2009, který byl založen na základě podání žaloby ze dne 29. 10. 2009 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2009, č. j. CPPH-20455/ČJ-2009-004003, a dále odkázal na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2009, jímž byla tato žaloba postoupena Městskému soudu v Praze k vyřízení.

8. Stěžovatel zpochybnil existenci probíhajícího řízení v téže věci na základě skutečnosti, že výše uvedené listiny nejsou součástí spisu v nyní projednávané věci. Nejvyšší správní soud proto dne 18. 1. 2011 vyzval městský soud, aby do spisu tyto listiny doložil a mohl si tak ověřit, zda řízení v téže věci před městským soudem probíhá či nikoli.

9. Městský soud zaslal dne 20. 1. 2011 Nejvyššímu správnímu přípis, k němuž přiložil kopie následujících listin ze spisu vedeného pod sp. zn. 7 Ca 347/2009: žalobu proti rozhodnutí o zajištění cizince ze dne 27. 9. 2009, č. j. CPPH-20455/ČJ-2009-004003, podanou stěžovatelem ke Krajskému soudu v Praze dne 2. 11. 2009, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2009, jímž byla tato žaloba postoupena Městskému soudu v Praze z důvodu místní nepříslušnosti k vyřízení, a dále kopii napadeného rozhodnutí žalovaného.

10. Z předložených listin vyplývá, že v době podání žaloby stěžovatele (dne 24. 11. 2009) již probíhalo řízení o dříve podané žalobě stěžovatele proti stejnému rozhodnutí žalovaného; totožnost účastníků a předmětu řízení je nesporná. Za den zahájení řízení se obecně považuje den, kdy návrh došel soudu (§ 32 s. ř. s.). Nezáleží přitom na tom, zda byl návrh podán k soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví místně či věcně nepříslušnému (srov. ustanovení § 40 odst. 4, § 106 odst. 4 s. ř. s., a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2008, č. j. 8 As 2/2008 - 112, publ. pod č. 1721/2008 Sb. NSS). V dané věci tedy bylo řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného zahájeno již dne 2. 11. 2009, byť k podání žaloby došlo u místně nepříslušného soudu.

11. Městský soud tedy postupoval správně, pokud později podanou žalobu stěžovatele ve stejné věci odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. z důvodu, že jejímu projednání bránila překážka dříve zahájeného řízení. Tato překážka (litispendence) totiž způsobuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.

12. Nejvyšší správní soud považuje za vhodné podotknout, že ačkoliv se stěžovatel (příp. jeho právní zástupce) jistě mohl nahlédnutím do spisu vedeného pod sp. zn. 7 Ca 347/2009 seznámit s tím, že ve stejné věci již řízení probíhá, bylo by vhodné – zejména u věcí rozhodovaných bez jednání – aby byly listiny dokládající již zahájené řízení (typicky žalobní návrh) k dispozici rovněž ve spise vedeném k později podanému návrhu ve stejné věci. Tím by se bývalo minimálně vyšlo vstříc zásadě hospodárnosti řízení.

13. Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nedošlo k naplnění kasačního důvodu vymezeného ustanovením § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., kasační stížnost tedy shledal nedůvodnou a podle § 110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému nevznikly náklady řízení přesahující jeho běžnou činnost, a proto mu ani jejich náhrada přiznána nebyla. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 10. února 2011 JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu