2 As 79/2026

Rubrum

2 As 79/2026 - 26 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudců Evy Šonkové a Václava Štencla v právní věci žalobce: Jiří Novák, IČ 12187151, se sídlem Blanenská 37/7, Brno, zast. Mgr. Michalou Tůmovou, advokátkou, se sídlem Purkyňova 3091/97, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2026, č. j. JMK 140820/2025, o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2026, č. j. 31 A 13/2026-87, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalovaného s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2026, č. j. JMK 140820/2025. Jím bylo z větší části potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Brna (dále „magistrát“ a „rozhodnutí magistrátu“) ze dne 29. 7. 2025, č. j. MMB/0365819/2025, že se žalobce dopustil přestupku podle § 20a odst. 2 písm. c) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, a byla mu uložena pokuta ve výši 45 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.

2. Podle rozhodnutí magistrátu se žalobce dopustil výše uvedeného přestupku tím, že využíval zemědělskou půdu k nezemědělským účelům, a to bez souhlasu s jejím vynětím ze zemědělského půdního fondu. Využívání spočívalo v realizaci několika stavebních úprav na pozemcích s parcelními čísly XA a XB v katastrálním území O. (dále jen „pozemky“).

3. Žalobce podal proti rozhodnutí magistrátu odvolání. Žalovaný je z větší části zamítl a rozhodnutí magistrátu změnil pouze v údaji o době páchání přestupku. Následně žalobce podal dne 12. 2. 2026 podnět k zahájení přezkumného řízení o rozhodnutí žalovaného Ministerstvu životního prostředí a dne 16. 3. 2026 žalobu ke krajskému soudu. 2 As 79/2026

4. Žalobce především namítal, že setrvání protiprávního stavu na pozemcích bylo způsobeno tím, že byl dne 2. 2. 2023 vyzván stavebním úřadem k okamžitému zastavení stavebních prací. Na základě této výzvy nemohl odstranit stavební úpravy z pozemků, jelikož by takové jednání naplňovalo znaky stavební činnosti, a bylo by tak v souvislosti s výzvou stavebního úřadu protiprávní. Žalobce dále namítal, že jeho jednání nelze klasifikovat jako přestupek, jelikož nenaplňuje kritérium společenské škodlivosti.

5. Dne 26. 3. 2026 vydalo Ministerstvo životního prostředí v přezkumném řízení rozhodnutí, č. j. MZP/2026/240/415, kterým zrušilo rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost.

6. Dne 10. 4. 2026 vzal žalobce svoji žalobu zpět a požadoval náhradu nákladů řízení z důvodu uspokojení navrhovatele podle § 62 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

7. Krajský soud usnesením řízení zastavil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 3 s. ř. s., jelikož zpětvzetí žaloby bylo způsobeno pozdějším chováním žalovaného. Krajský soud uvedl, že žalovanému lze přičítat chování Ministerstva životního prostředí spočívající ve zrušení rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost.

8. Pro úplnost je potřeba uvést, že žalobce se již dříve bránil proti jinému rozhodnutí žalovaného, a to jak v rámci soudního řízení u krajského soudu, tak v rámci přezkumného řízení před Ministerstvem životního prostředí. Jednalo se o rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2025, č. j. JMK 35032/2025, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 20. 1. 2025, č. j. MMB/0027340/2025, jímž nebyl udělen souhlas s trvalým vynětím půdy na pozemcích ze zemědělského půdního fondu. Toto rozhodnutí žalovaného bylo následně zrušeno v přezkumném řízení rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 18. 8. 2025, č. j. MZP/2025/240/1575, pro nezákonnost. S ohledem na to byla v rámci tehdy rovněž probíhajícího soudního řízení před krajským soudem v téže věci žalobcova žaloba odmítnuta, a to usnesením ze dne 16. 9. 2025, č. j. 31 A 36/2025-67, podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., přičemž žalobci nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce

9. Žalovaný (dále „stěžovatel“) napadl kasační stížností usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení ve věci žaloby proti rozhodnutí stěžovatele. Navrhuje je zrušit a vrátit věc k novému řízení krajskému soudu.

10. Podle stěžovatele krajský soud rozhodl v minulosti v obdobném případě jinak. Jednalo se o výše zmíněné usnesení krajského soudu ze dne 16. 9. 2025, č. j. 31 A 36/2025-67, jímž byla žalobcova žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a žalobci nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Podle stěžovatele měl krajský soud i v tomto případě žalobu odmítnout, jelikož odpadl předmět řízení; soud by měl v obdobných případech rozhodovat stejně.

11. Stěžovatel dále namítá, že nebyl seznámen s podáním žaloby ani s probíhajícím řízením před krajským soudem. Současně uvádí, že nebyl informován ani Ministerstvem 2 As 79/2026 - 27 pokračování životního prostředí o zahájení a průběhu přezkumného řízení. Z tohoto důvodu podle něj nemohl krajský soud včas vyrozumět o zrušení jeho rozhodnutí Ministerstvem životního prostředí, o kterém se dozvěděl dne 15. 4. 2026, tedy 5 dní před zastavením soudního řízení. Proto mu nelze přičítat k tíži, že neuvědomil krajský soud o zániku předmětu. Neměl by tedy hradit žalobci náklady řízení.

12. Žalobce se ztotožnil se závěry krajského soudu. Na rozdíl od dřívější věci zmíněné stěžovatelem byla v této věci žaloba vzata zpět, a došlo tak k zastavení řízení podle § 47 písm. a) s. ř. s., což představuje odlišnou procesní situaci, která vedla i k odlišnému rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení podle § 60 odst. 3 s. ř. s.

III. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem

13. Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k vypořádání uplatněných kasačních námitek, musel posoudit otázku, zda byly splněny podmínky řízení o kasační stížnosti.

14. Podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

15. Otázkou subjektivní přípustnosti kasační stížnosti (v souvislosti s výsledkem předcházejícího řízení) se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 26. 3. 2020, č. j. 9 Afs 271/2018-52, podle kterého je k podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu oprávněna pouze taková osoba, které byla rozhodnutím krajského soudu způsobena relevantní újma (tu však podle rozšířeného senátu nelze spatřovat například v rozhodnutí o nákladech řízení). Kasační stížnost je subjektivně nepřípustná právě v takových případech, kdy řízení o žalobě nemůže pro stěžovatele skončit příznivěji, a to i v případě úspěchu kasační stížnosti. Tento názor potvrzují i další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (např. usnesení ze dne 7. 4. 2022, č. j. 8 Afs 21/2022-76, ze dne 28. 8. 2024, č. j. 8 As 137/2024-39, ze dne 9. 7. 2025, č. j. 3 As 13/2025-39, ze dne 7. 5. 2026, č. j. 1 As 40/2026-31 a ze dne 29. 5. 2026, č. j. 6 As 70/2026-42) a vztahuje se i na rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení o žalobě (viz body 50 až 56 usnesení rozšířeného senátu č. j. 9 Afs 271/2018-52).

16. Stěžovatel se kasační stížností domáhá zrušení usnesení krajského soudu o zastavení řízení a vrácení věci k dalšímu řízení. Nicméně rozhodnutí stěžovatele, které bylo předmětem soudního přezkumu před krajským soudem, bylo zrušeno Ministerstvem životního prostředí v přezkumném řízení, čímž odpadl předmět řízení před krajským soudem.

17. I kdyby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl, krajský soud by se již nemohl vrátit k přezkumu zrušeného rozhodnutí stěžovatele. Postavení stěžovatele by se proto nemohlo zlepšit. V dalším řízení by totiž krajský soud mohl pouze rozhodnout buď o odmítnutí žaloby, případně o zastavení řízení (v důsledku zpětvzetí žaloby). V obou případech by však postavení stěžovatele zůstalo stejné, případný rozdíl by spočíval pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení. Pokud by se však měla subjektivní přípustnost kasační 2 As 79/2026 stížnosti odvíjet od výroku o náhradě nákladů řízení, bylo by nutné dospět k závěru, že ve svém důsledku směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, popřípadě jen proti důvodům, pro které o nich krajský soud rozhodl, a je tak nepřípustná dle § 104 odst. 2 s. ř. s.

18. Za této situace by případné vyhovění kasační stížnosti ve věci samé nemohlo vést k příznivějšímu výsledku pro stěžovatele, a tak je kasační stížnost podle výše citovaného usnesení rozšířeného senátu a navazující judikatury subjektivně nepřípustná.

19. Na základě výše uvedených právních důvodů Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s., jelikož byla podána k tomu zjevně neoprávněnou osobou, a sice osobou, které nebyla rozhodnutím soudu způsobena relevantní újma (což je zjevné již ze spisu samého, konkrétně z usnesení krajského soudu o zastavení řízení o žalobě z důvodu jejího zpětvzetí).

20. Nejvyšší správní soud proto nemohl přistoupit k věcnému přezkumu napadeného usnesení a provést jeho srovnání s usnesením krajského soudu ze dne 16. 9. 2025, č. j. 31 A 36/2025-67, jímž byla „v předchozím kole“ žalobcova žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., přičemž žalobci nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Z důvodu subjektivní nepřípustnosti nynější kasační stížnosti stěžovatele nemá Nejvyšší správní soud procesní prostor zabývat se tím, zda bylo o nákladech řízení krajským soudem nyní rozhodnuto v souladu se zákonem a jak tomu bylo případně „v předchozím kole“.

21. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, jelikož kasační stížnost byla odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 17. července 2026 Karel Šimka předseda senátu