2 As 82/2014

Rubrum

2 As 82/2014 - 17 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2014, č. j. MPSV UM/125/14/4S-JČK, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 4. 2014, č. j. 2 Ad 15/2014 - 16, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Dne 13. 2. 2014 žalobce podal u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu, jíž se domáhal přezkumu a zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 7. 1. 2014, č. j. MPSV-UM/125/14/4S-JČK. Krajský soud usnesením vydaným asistentkou soudce ze dne 24. 2. 2014, č. j. 2 Ad 15/2014 - 2, podle § 37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), žalobce vyzval k odstranění vad podání ve lhůtě 10 dnů od doručení předmětného usnesení. Podáním ze dne 13. 3. 2014 žalobce podal proti citovanému usnesení námitky podle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyšších soudních úřednících“).

2. Usnesením předsedkyně senátu ze dne 18. 3. 2014, č. j. 2 Ad 15/2014 – 9, vyzval krajský soud žalobce k odstranění vad podání ze dne 13. 3. 2014 tak, aby obsahovalo všechny zákonné náležitosti námitky podle § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících. Na tuto výzvu žalobce reagoval podáním ze dne 4. 4. 2014, ve kterém rozvinul své námitky.

3. Krajský soud usnesením předsedkyně senátu ze dne 8. 4. 2014, č. j. 2 Ad 15/2014 – 16 (dále též „napadené usnesení“), podání ze dne 13. 3. 2014 odmítl, protože žalobce neodstranil vytýkané vady tohoto podání. 2 As 82/2014

4. Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost ze dne 8. 4. 2014, jemuž vytýkal nedostatky a nedostatečné odůvodnění, přičemž poukazoval na předchozí nesprávný postup krajského soudu.

5. Podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. není kasační stížnost přípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení.

6. V rámci posouzení přípustnosti kasační stížnosti nutno uvést, že napadeným usnesením předseda senátu krajského soudu rozhodoval podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících o námitkách vznesených stěžovatelem proti výzvě krajského soudu k odstranění vad podání ze dne 24. 2. 2014, č. j. 2 Ad 15/2014 - 2, vydané podle § 37 odst. 5 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přitom v usnesení ze dne 8. 2. 2012, č. j. 1 As 13/2012 - 12, dospěl k závěru, že „(…)výzva k opravě, resp. k odstranění vad podání, vydaná podle § 37 odst. 5 s. ř. s. je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Kasační stížnost směřující proti této výzvě je ve smyslu § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná.“

7. Podstatou sporu je tedy to, že stěžovatel fakticky brojí proti výzvě krajského soudu, proti níž kasační stížnost není s ohledem na výše uvedené přípustná. Přípustnost kasační stížnosti přitom nemůže založit ani to, že tuto výzvu vydala asistentka soudce, přičemž proti takové výzvě jsou přípustné námitky podle zákona o vyšších soudních úřednících, neboť i v takovém případě je meritem sporu to, zda krajský soud stěžovatele správně vyzval k odstranění vad podání; přípustnost kasační stížnosti je přitom nutné posuzovat právě ve vztahu k tomuto původnímu rozhodnutí krajského soudu.

8. Skutečnost, že krajský soud v napadeném usnesení stěžovatele nesprávně poučil o přípustnosti kasační stížnosti, na závěrech Nejvyššího správního soudu o nutnosti odmítnutí kasační stížnosti ničeho nemění – srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004, č. j. 3 Ads 37/2004 – 36 (dostupné na www.nssoud.cz stejně jako všechna zde citovaná rozhodnutí).

9. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené závěry kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. jako nepřípustnou odmítl.

10. K tomuto postupu Nejvyšší správní soud přistoupil, přestože nebyl zaplacen soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti a stěžovatel v řízení o ní nebyl zastoupen advokátem. Vzhledem k nepřípustnosti kasační stížnosti, jež vyplynula z listin založených ve spisu a již náleží soudu přezkoumávat v průběhu celého řízení, by totiž jakýkoliv jiný postup byl zcela bezúčelný, formalistický, v příkrém rozporu se zásadou procesní ekonomie a nemohl by vést k ochraně práv stěžovatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2008, č. j. 8 As 16/2008 - 244, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2012, 1 As 13/2012 – 12).

11. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. 2 As 82/2014 KONCEPT P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přístupné. V Brně dne 27. srpna 2014 JUDr. Karel Šimka předseda senátu