2 As 85/2018

Rubrum

2 As 85/2018 - 11 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: T. R., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2015, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, č. j. 1 Ad 18/2015 – 97, takto:

Výrok

I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti s e z a m í t á .

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

III. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalované s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

1. Včasně podanou kasační stížností brojí žalobkyně, jakožto stěžovatelka, proti shora označenému usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Výrokem I. napadeného usnesení byl ustanovený zástupce JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M., advokát, zproštěn povinnosti zastupovat stěžovatelku v řízení před městským soudem. Výrokem II. pak městský soud stěžovatelce ustanovil zástupkyní Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátku. 2 As 85/2018

2. V odůvodnění napadeného usnesení městský soud uvedl, že dne 1. 12. 2017 obdržel žádost JUDr. Matznera o zrušení ustanovení zástupcem stěžovatelky v dané věci. Tato žádost byla opřena o § 20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), podle kterého může ustanovený zástupce požádat o zrušení ustanovení, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost. Jelikož uvedená žádost o zproštění zastupování nebyla blíže konkretizována co do jejích důvodů, městský soud ji usnesením ze dne 30. 1. 2018, č. j. 1 Ad 18/2015 – 92, zamítl. Dne 12. 2. 2018 byla pak soudu doručena nová žádost o zproštění zastupování, v níž bylo uvedeno, že advokát byl rovněž určen Českou advokátní komorou k poskytnutí právních služeb stěžovatelce a jejímu synovi v souvislosti s podanou ústavní stížností v řízení vedeném u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 2601/17. Jelikož však požadavky stěžovatelky a jejího syna nebylo možno v jimi kýžené podobě předložit Ústavnímu soudu k projednání, potvrdila Česká advokátní komora ukončení poskytování služeb těmto klientům. Stěžovatelka následně zakázala JUDr. Matznerovi činit jakékoli právní úkony v souvislosti s veškerými jejími případy. Krom toho mu telefonicky pohrozila podáním stížnosti a trestního oznámení. Městský soud na základě této žádosti shledal, že mezi tímto advokátem a stěžovatelkou došlo k narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii, a proto přistoupil ke zrušení jeho ustanovení zástupcem stěžovatelky. Následně městský soud ustanovil zástupkyní stěžovatelky Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátku, se zřetelem k jejím zkušenostem ve věcech správního soudnictví a k umístění jejího sídla v témže městě, kde se nachází sídlo soudu a bydliště stěžovatelky.

3. Stěžovatelka v kasační stížnosti vyjádřila nesouhlas s výroky i odůvodněním napadeného usnesení. Vymezila se vůči dřívějšímu procesnímu postupu JUDr. Matznera, spočívajícímu v nerespektování jejích pokynů. Vyjádřila přání seznámit se s obsahem jeho žádosti o zproštění ustanovení. Dále k výroku II. napadeného usnesení podotkla, že ve vztahu k Mgr. Rezkové Dřímalové došlo již dříve, v jiném soudním řízení, k narušení nezbytné důvěry. Současně stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů k doplnění kasační stížnosti.

4. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přípustnou, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí městského soudu ve věci správního soudnictví vzešlému z řízení, jehož je stěžovatelka účastnicí. Z obsahu kasační stížnosti rovněž vyplývá, že se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného usnesení.

5. Dále Nejvyšší správní soud posuzoval naplnění podmínek řízení o kasační stížnosti. V tomto směru je třeba nejprve zdůraznit, že usnesení o (zrušení) ustanovení zástupce účastníka řízení není rozhodnutím, kterým se řízení o žalobě končí. S ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, proto taková kasační stížnost nepodléhá soudnímu poplatku a není třeba trvat na povinném zastoupení stěžovatele advokátem ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. O žádosti o osvobození od soudních poplatků tudíž Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť je právě v tomto řízení bezpředmětná.

6. Podle § 35 odst. 9 s. ř. s. musí být ustanovení zástupce účastníku řízení též nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Jelikož v tomto řízení o kasační stížnosti je dána výjimka 2 As 85/2018 - 12 pokračování z povinného zastoupení stěžovatelky dle § 105 odst. 2 s. ř. s. a zároveň kasační stížnost obsahuje veškeré nezbytné náležitosti, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že uvedená podmínka pro vyhovění návrhu stěžovatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti není splněna, a proto uvedený návrh zamítl.

7. Kasační stížnost není důvodná.

8. Nejvyšší správní soud neshledal v postupu městského soudu tak, jak vyplývá z odůvodnění napadaného usnesení, žádného pochybení. I z obsahu kasační stížnosti je patrné, že stěžovatelka v zásadě sekunduje závěru o narušení nezbytné důvěry mezi ní a JUDr. Matznerem. Pokud se následně stěžovatelka vymezuje k nově ustanovené zástupkyni a namítá narušení nezbytné důvěry, jedná se zjevně o skutečnost, která městskému soudu v době vydání napadeného usnesení nebyla známa. Nejvyšší správní soud přitom podotýká, že ani nebylo povinností městského soudu předem zjišťovat, zda jím nově ustanovovaná zástupkyně konvenuje stěžovatelčiným subjektivním požadavkům.

9. Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatelka je oprávněna podat městskému soudu nový návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, v němž případně vylíčí podstatu svých výhrad vůči současné ustanovené zástupkyni a v němž rovněž může vyslovit své preference ohledně jiných advokátů, jejichž ustanovení by nebylo na překážku případné dřívější narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii. Nejvyšší správní soud již totiž např. ve svém rozsudku ze dne 21. 12. 2009, č. j. 7 Azs 24/2008 – 141 (publikovaném pod č. 1995/2009 Sb. NSS) vyslovil, že soud přihlédne k návrhu konkrétní osoby při rozhodování o ustanovení zástupce, přičemž je-li takový návrh opřen o rozumné a věcně oprávněné důvody, pak mu zpravidla i vyhoví.

10. Toliko na okraj Nejvyšší správní soud podotýká, že s obsahem žádosti JUDr. Matznera o zproštění ustanovení se může stěžovatelka případně seznámit nahlédnutím do spisu u městského soudu.

11. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, nezbylo než ji podle § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítnout.

12. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení procesně úspěšná, nemá proto právo na náhradu vynaložených nákladů. Naproti tomu procesně úspěšné žalované v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady, jež by přesahovaly běžný rámec její úřední činnosti, a které by jí tedy náleželo přiznat. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. dubna 2018 JUDr. Miluše Došková 2 As 85/2018 předsedkyně senátu