2 As 90/2012

Rubrum

2 As 90/2012 - 23 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2012, č. j. 30 A 144/2011 - 7, takto:

Výrok

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobce (dále „stěžovatel“) se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhal zrušení rozhodnutí České advokátní komory (dále „žalovaná“) ze dne 27. 10. 2011, č. j. 2948/11.

2. Krajský soud v Brně poté napadeným usnesením věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému, a to z důvodu, že sídlo žalované je v Praze. Krajský soud v Brně totiž není místně příslušný k projednání dané věci (§ 7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

3. Proti usnesení krajského soudu o postoupení věci místně příslušnému soudu podal stěžovatel kasační stížnost. Zde mj. uvedl, že posouzení místní příslušnosti je hrubě nesprávné, neboť předseda ČAK vykonává svěřenou moc právě a jen v sídle pobočky žalované v Brně, a proto nemůže být místně příslušným soud v Praze. Námitku místní nepříslušnosti Krajského soudu v Brně nikdo nevznesl, přičemž stěžovatel má za to, že vadu místní nepříslušnosti je možné přezkoumat až v kasační stížnosti. 2 As 90/2012 - 24

4. Vzhledem k tomu, že s podáním kasační stížnosti je spojen vznik poplatkové povinnosti [§ 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], a stěžovatel tuto povinnost současně s podáním kasační stížnosti nesplnil, Nejvyšší správní soud jej usnesením ze dne 23. 4. 2012, č. j. 2 As 90/2012 - 6, k tomu vyzval. Ke splnění poplatkové povinnosti byla stěžovateli stanovena lhůta 10 dnů od doručení uvedeného usnesení s tím, že byl poučen o následcích nezaplacení zákonem stanoveného poplatku ve stanovené lhůtě. Současně jej Nejvyšší správní soud usnesením z téhož dne, č. j. 2 As 90/2012 – 8, vyzval, aby v téže lhůtě prokázal splnění podmínky povinného právního zastoupení v řízení o kasační stížnosti dle § 105 odst. 2 s. ř. s.

5. Stěžovatel na uvedené výzvy reagoval následně podáním, adresovaným Krajskému soudu v Brně ze dne 9. 5. 2012, v němž požádal o ustanovení zástupce či o osvobození od soudního poplatku, přičemž poukázal na naprostý nedostatek prostředků na úplatu služeb advokáta.

6. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 15. 6. 2012, č. j. 2 As 90/2012 - 17, stěžovateli jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl, neboť dospěl k závěru, že v daném případě stěžovatel nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s. a tedy ani pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 8 s. ř. s., když nyní posuzovaný návrh zjevně nemůže být úspěšný, své právo stěžovatel uplatňuje zjevně šikanózním způsobem, svévolně a účelově, soudí se nikoli se snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu. Z toho důvodu byl stěžovatel znovu vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení buď předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Usnesením z téhož dne, č. j. 2 As 90/2012 – 15, pak Nejvyšší správní soud opětovně vyzval stěžovatele, aby v řízení o kasační stížnosti splnil poplatkovou povinnost, tj. aby zaplatil soudní poplatek ve výši 5000 Kč [§ 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích, položka č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou tohoto zákona]. Ke splnění této povinnosti mu byla rovněž stanovena lhůta 10 dnů. V obou případech byl stěžovatel zároveň poučen o následcích spojených s nevyhověním uvedeným výzvám. Obě usnesení byla stěžovateli řádně doručena dne 9. 7. 2012 (doručenka na č. l. 16 soudního spisu).

7. Stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, namísto toho na uvedené výzvy reagoval podáním, jež bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno dne 24. 7. 2012 a v němž jednak Nejvyšší správní soud žádal o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, a to o čtyři měsíce, jednak o „odklad vykonatelnosti výzvy“ k zaplacení soudního poplatku.

8. Těmto žádostem ovšem Nejvyšší správní soud nemůže vyhovět, a to ze stejných důvodů, pro něž nevyhověl již stěžovatelově žádosti o ustanovení advokáta, tj. proto, že v daném případě stěžovatel nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s. a tedy ani pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 8 s. ř. s., když nyní posuzovaný návrh je zjevně neúspěšným návrhem, podaným navíc šikanózním způsobem.

9. Za této situace, kdy stěžovatel ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek, je namístě, aby bylo řízení o jeho kasační stížnosti zastaveno v souladu s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Proto s ohledem na výše uvedené bylo řízení v této právní věci 2 As 90/2012 - 25 zastaveno [ustanovení § 47 písm. c) ve vazbě na § 120 s. ř. s.]. Stěžovatelova žádost o „odložení vykonatelnosti výzvy“ nemá na daný závěr žádný vliv.

10. Nad rámec výše uvedeného je vhodné dodat, že otázkou určení místní příslušnosti Městského soudu v Praze v řízeních směřujících proti rozhodnutím České advokátní komory se Nejvyšší správní soud zejména díky stěžovatelově procesní aktivitě, pohybující se až na samé hranici s kverulantstvím, v minulosti nesčetněkrát zabýval a své závěry vyplývající již z ustálené judikatury (srov. např. rozsudek ze dne 27. 1. 2005, č. j. 6 Ads 31/2004 – 35, rozsudek ze dne 5. 1. 2012, č. j. 2 As 141/2011 - 27, či rozsudek ze dne 28. 2. 2012, č. j. 2 As 38/2012 - 50, dostupné na www.nssoud.cz) by ani v nyní posuzovaném případě neměl důvod jakkoliv revidovat.

11. V souladu s ustanovením § 60 odst. 3 věta prvá s. ř. s. bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. července 2012 JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu