2 As 91/2010

Rubrum

2 As 91/2010 - 81 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. N.N., zast. JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph.D., advokátem se sídlem Zlatnická 78, Klatovy, proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2010, č. j. 8 Ca 186/2009 - 46, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal včasnou kasační stížnost proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta žaloba ze dne 14. 7. 2009, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2009, č. j. CPR-13414-1/ČJ-2008-9CPR-216. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti usnesení Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie České Budějovice (dále „správní orgán“), ze dne 26. 8. 2008, jímž bylo zastaveno řízení o žádosti stěžovatele o povolení k dlouhodobému pobytu.

2. Řízení o povolení k dlouhodobému pobytu stěžovatele na území ČR bylo zastaveno podle § 169 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území 2 As 91/2010 - 82 České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), podle něhož se usnesením také zastaví řízení, jestliže cizinec podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy k tomu není oprávněn. Městský soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť dospěl k závěru, že nesporně došlo k opožděnému podání návrhu.

II. Obsah kasační stížnosti

3. Z obsahu kasační stížnosti, resp. jejího doplnění, lze dovodit, že stěžovatel napadá usnesení městského soudu z důvodu obsaženého v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.

4. Městský soud odůvodnil napadené rozhodnutí zmeškáním lhůty pro podání žalobního návrhu; o samotném obsahu tohoto návrhu se zmiňuje pouze okrajově. Stěžovatel má za to, že postupoval v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobu podal v zákonné lhůtě dvou měsíců ode dne doručení napadeného rozhodnutí žalovaného.

5. Žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti stěžovatele z důvodu, že stěžovateli marně uplynula lhůta pro podání žádosti ve smyslu ustanovení § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel uvádí, že správnímu orgánu doložil zprávu MUDr. Š. ze dne 10. 6. 2008, kterou dokládal nemožnost učinit úkon spočívající v podání předmětné žádosti dříve pro svou nemoc. Ačkoli žalobce doložil existenci důvodů na své vůli nezávislých, které mu bránily v podání žádosti v zákonem stanovené lhůtě, ze strany správního orgánu ani žalovaného k tomu nebylo přihlédnuto.

6. Stěžovatel má za to, že pokud by se správní orgán a žalovaný zabývali jeho zdravotním stavem, resp. dokladem o jeho nemoci, museli by postupovat podle § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, podle jehož věty druhé zabrání-li podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu v zákonem stanovené lhůtě důvody na vůli cizince nezávislé, je cizinec oprávněn tuto žádost podat do 3 pracovních dnů po zániku těchto důvodů; vízum se do doby zániku tohoto oprávnění považuje za platné. Podle názoru stěžovatele je hodnocení míry bolestivosti ryze subjektivním pocitem každého člověka a není tedy možné, aby správní orgány hodnotily, zda je či není bolestivý stav natolik závažný, aby se mohl účastník správního řízení účastnit úředního jednání či nikoli.

7. Na základě uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný se na výzvu soudu ke kasační stížnosti nevyjádřil.

IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem 2 As 91/2010 - 83

9. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody v kasační stížnosti uvedenými, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

10. Městský soud napadeným usnesením odmítl žalobu podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. z důvodu opožděného podání žalobního návrhu. Podle ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Tímto zvláštním zákonem, který se uplatní přednostně, je v dané věci zákon o pobytu cizinců. Podle ustanovení § 172 odst. 1 tohoto zákona musí být žaloba proti správnímu rozhodnutí podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.

11. Spisový materiál potvrzuje, že rozhodnutí žalovaného bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 9. 6. 2009. Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla předána k poštovní přepravě dne 14. 7. 2009, dne 15. 7. 2009 byla doručena městskému soudu. Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného marně uplynula dne 9. 7. 2009 (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), městský soud postupoval správně, pokud žalobu odmítl pro opožděnost podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Za této situace jsou veškeré ostatní námitky stěžovatele týkající se věci samé bezpředmětné.

12. Lze tedy konstatovat, že městský soud nepochybil, pokud danou věc odmítl meritorně projednat. Kasační důvod vymezený ustanovením § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. naplněn nebyl, Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému náklady řízení nevznikly a proto mu ani jejich náhrada přiznána nebyla. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. října 2010 JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu