2 As 93/2014

Rubrum

2 As 93/2014 - 22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2014, č. j. 9 A 118/2013 - 38, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 3. 5. 2013 podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal ochrany proti nečinnosti žalované a neprodleného vydání rozhodnutí o jeho žádosti o určení advokáta ze dne 18. 3. 2013. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 24. 5. 2013, č. j. 10 Na 45/2013 – 3, postoupil věc Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jenž stěžovatele přípisem ze dne 6. 8. 2013, č. j. 9 A 118/2013 – 11, vyzval k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby. Stěžovatel na tuto výzvu reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků. Dne 1. 10. 2013 obdržel městský soud podání žalované, z něhož mimo jiné vyplynulo, že žalovaná stěžovateli přípisem ze dne 30. 9. 2013 sdělila, z jakého důvodu nevyhověla jeho žádosti o určení advokáta. S ohledem na to městský soud požádal stěžovatele o sdělení, zda trvá na podané žalobě nebo zda ji bere zpět. V reakci na to přípisem ze dne 26. 10. 2013 vznesl stěžovatel vůči všem členům devátého senátu městského soudu námitku podjatosti, odůvodněnou údajným „komplotem“ a „uváděním 2 As 93/2014 v útisk“ ze strany městského soudu. Tuto námitku Nejvyšší správní soud usnesením dne 12. 11. 2013, č. j. Nao 82/2013 – 34, shledal nedůvodnou.

2. Usnesením ze dne 14. 4. 2014, č. j. 9 A 118/2013 – 38, městský soud žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítl, neboť dle jeho názoru stěžovatel zneužívá institutu osvobození od soudních poplatků. Tento postup odůvodnil množstvím stěžovatelových žalob a stereotypním průběhem jím vedených sporů, přičemž i okolnosti tohoto sporu podle městského soudu svědčily o tom, že stěžovateli nejde o vyřešení sporné otázky, naopak jeho záměrem je vyvolání a vedení sporu jako takového. Stěžovatel odmítá brát zřetel na rozhodnutí městského soudu, který je tak nucen opakovaně posuzovat tytéž otázky. Městský soud v této souvislosti poukázal na skutečnosti, které nyní posuzovaný spor vyvolaly: Stěžovatel požádal o určení advokáta k poskytnutí právní služby, žalovaná jeho žádosti v plném rozsahu vyhověla. Určený advokát požádal stěžovatele o nezbytnou součinnost, kterou mu však stěžovatel odmítl poskytnout a opětovně žalovanou požádal o určení advokáta v téže věci. Následně stěžovatel podal žalobu proti nečinnosti, na níž setrval, přestože mu žalovaná po podání žaloby výslovně sdělila, z jakého důvodu nelze jeho opětovné žádosti vyhovět. Na základě toho měl městský soud za to, že pokud stěžovatel hodlá svá práva vymáhat soudní cestou, a to výše popsaným způsobem, je spravedlivé po něm požadovat, aby tyto spory vedl s vědomím existence nákladů řízení.

3. Proti napadenému usnesení podal stěžovatel kasační stížnost. V ní namítl, že nežádal o osvobození od všech soudních poplatků, ale toliko od jednoho. Dle názoru stěžovatele městský soud odmítá pochopit, že osoba žádající o osvobození od poplatku nemůže být osvobozena, jde-li o zjevně neúspěšný žalobní návrh. Procesního práva přitom vůbec nelze zneužít, sousloví „zneužití práva“ je tak další nesoudnou hrou se slovy k očerňování některých účastníků řízení. Dle stěžovatele jej městský soud nesprávně poučil o opravném prostředku, neboť kasační stížnost proti dočasnému rozhodnutí není přípustná. K tomu odkázal na věc předloženou rozšířenému senátu pod sp. zn. 3 As 125/2012.

4. Žalovaná svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila.

5. Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas [§ 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a oprávněnou osobou (§ 102 s. ř. s.). Za situace, kdy je předmětem kasačního přezkumu usnesení, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77, všechna zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). S ohledem na tuto situaci tedy nebylo nutné, aby byl stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud netrval ani na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost.

6. Nejvyšší správní soud poté posoudil důvodnost kasační stížnosti. Zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). 2 As 93/2014 - 23 pokračování

7. Rozhodovacím důvodem napadeného usnesení byla kverulační povaha sporu, jež je projevem zneužití práva. S tímto závěrem městského soudu Nejvyšší správní soud zcela souhlasí. Při zkoumání naplnění podmínek stanovených v § 36 odst. 3 s. ř. s. je totiž zcela namístě, aby soud zhodnotil také povahu sporu a způsob jeho vedení ze strany stěžovatele (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. 8 As 22/2010 – 91), kterému i dle názoru zdejšího soudu nejde o úspěšné dovedení řízení do konce, nýbrž se snaží o neustálé prodlužování sporu. Stěžovatel totiž vede mnoho dalších soudních řízení, které se svým obsahem podobají nyní projednávané věci a jeho postup je de facto ve všech řízeních totožný. Svůj právní názor Nejvyšší správní soud stěžovateli opakovaně a zcela zřetelně vyjevil již v mnoha svých předchozích rozhodnutích týkajících se jeho sporů; mimo jiné též s konstatováním, že nemajetnost nemůže být sama o sobě důvodem, aby nemajetné osoby mohly bez jakýchkoliv omezení bezplatně vést spory dle své libosti (viz rozsudky zdejšího soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 – 66, nebo ze dne 6. 6. 2012, č. j. 2 Ans 6/2012 - 12). Cílem institutu osvobození od soudních poplatků je zajištění toho, aby v případech, kdy osoby nemají dostatek prostředků, a přitom je namístě, aby soudní spor vedly (neboť jde o věc skutečně se dotýkající jejich životní sféry), jim nedostatek materiálních prostředků nebránil v účinné soudní ochraně. Takovou povahu však tento spor nemá (viz rekapitulace průběhu sporu v odst. [1] a [2] tohoto rozsudku). Za této situace lze souhlasit s názorem městského soudu, že není spravedlivé, aby náklady na vedení takových sporů, které je zásadně povinen hradit každý žalobce, za stěžovatele pravidelně nesl formou osvobozování od soudních poplatků stát.

8. Jako nedůvodnou je třeba zamítnout i kasační námitku týkající se nesprávného poučení o možnosti podat opravný prostředek proti napadenému usnesení. Možnost podání kasační stížnosti proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků totiž potvrzuje i konstantní judikatura zdejšího soudu (viz např. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, či ze dne 28. 7. 2011, č. j. 8 As 65/2010 – 106). Na této skutečnosti nemohlo nic změnit ani to, že ve věci sp. zn. 3 As 125/2012, na niž stěžovatel odkazoval v kasační stížnosti, byla v době vydání napadeného usnesení rozšířenému senátu zdejšího soudu předložena otázka zpochybňující přípustnost kasační stížnosti proti rozhodnutí o neosvobození od soudních poplatků. Po vydání napadeného usnesení totiž rozšířený senát zdejšího soudu usnesením ze dne 20. 5. 2014, č. j. 3 As 125/2012 – 43, potvrdil, že proti usnesení krajského soudu, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, je kasační stížnost přípustná.

9. K ostatním stěžovatelovým námitkám, které s podmínkami pro přiznání osvobození od soudních poplatků vůbec nesouvisí (stěžovatel v nich například napadá postup žalované, vytýká městskému soudu, že o žalobě uvažuje v minulém čase, uvedl ho v útisk a zorganizoval proti němu komplot, nazval své rozhodnutí přípisem a soukromoprávní písemnosti podáním atp.), lze souhrnně konstatovat, že nejsou vůbec způsobilé zpochybnit zákonnost či správnost napadeného usnesení.

10. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na 2 As 93/2014 náhradu nákladů řízení; žalované pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. srpna 2014 JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu