2 Azs 102/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudců Václava Štencla a Evy Šonkové v právní věci žalobce: V. Y., zastoupený Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem Soukenická 1090/14, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2026, č. j. OAM-41875-17/ZM-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2026, č. j. 38 A 7/2026-33, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu – přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Toto rozhodnutí napadl žalobce správní žalobou u Městského soudu v Praze, soud však žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

II. Argumentace účastníků řízení

2. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítá nesprávné posouzení otázky přiměřenosti dopadu rozhodnutí žalovaného do svého soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“). Napadený rozsudek je formalistický. Žalovaný ani městský soud nezohlednili argumentaci stěžovatele a vycházeli toliko ze skutečnosti, že byl pravomocně odsouzen. Stěžovatel nesporuje, že námitku nepřiměřenosti vznesl až v žalobě, ale má za to, že jeho následná procesní aktivita měla být v kontextu jeho faktických možností a chybějící odborné pomoci reflektována s náležitou mírou tolerance. Součástí správního spisu byly veškeré podklady nezbytné pro posouzení dopadů rozhodnutí do rodinného a soukromého života stěžovatele. Žalovaný je tedy měl k dispozici bez ohledu na procesní aktivitu stěžovatele. Stěžovatel dále namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť nereflektuje druh ani závažnost protiprávního jednání ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Jednání stěžovatele bylo výjimečným vybočením z jinak bezúhonného života. Neprodloužení zaměstnanecké karty je nepřiměřené a likvidační z ekonomického a pracovního hlediska. Městský soud se odchýlil od ustálené judikatury ohledně povinnosti posuzovat přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince, včetně posuzování souladu rozhodnutí s mezinárodními závazky. Stěžovatel uvádí, že námitku nepřiměřenosti namítal v rámci správní žaloby, „tedy námitku v rámci správního řízení vznesl“. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2025, č. j. 9 Azs 95/2025-20, dle kterého v řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty z důvodu pravomocného odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu je správní orgán povinen zabývat se námitkou nepřiměřených dopadů do soukromého a rodinného života cizince přímo na základě čl. 8 Úmluvy.

3. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti konstatuje, že námitku porušení čl. 8 Úmluvy vznesl stěžovatel až v žalobě, navíc dle Evropského soudu pro lidská práva Úmluva jako taková právo cizinců na vstup a pobyt na území smluvního státu nezakládá. Ochrany soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy se mohou domoci pouze cizinci usazení na území smluvního státu. Stěžovatel má oprávnění k pobytu na území od 2. 8. 2021, což není tak dlouho, aby bylo možno hovořit o tom, že se v České republice usadil a integroval do společnosti. Páchání trestné činnosti je spíše ukazatelem toho, že k integraci do společnosti nedošlo. Rodinný a soukromý život stěžovatele na území České republiky není pod ochranou čl. 8 Úmluvy. Žalovaný přesto k posouzení dopadu do soukromého a rodinného života žalobce přistoupil. Stěžovatel se ve správním řízení seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí žalovaného, ale nevyjádřil se k nim. Bližší informace o své rodině podal až v žalobě. Stěžovatel však s rodinou nesdílí společnou domácnost, rodina na něm není nijak závislá. Stěžovatel chce zůstat na území České republiky pouze z ekonomických důvodů. Navíc nepobývá na území téměř šest let, jak tvrdí, nýbrž pouze čtyři a půl roku. Míra jeho integrace do společnosti je na velice nízké úrovni. Žalovaný zdůrazňuje, že výčet kritérií uvedených v § 174a zákona o pobytu cizinců je demonstrativní, žalovaný není povinen posuzovat všechna, nýbrž pouze ta, která jsou relevantní pro konkrétní případ. Stěžovatel se snaží bagatelizovat přečin, kterého se dopustil. Přečin spáchal po vědomém požití alkoholických nápojů. Pouze dílem šťastné náhody nedošlo k závažnější škodě či ke zranění dalších účastníků silničního provozu. V řízení o žádosti je především na žadateli, aby vyvinul dostatečnou aktivitu pro kladné vyřízení žádosti. Stěžovatel v průběhu správního řízení nic nenavrhoval ani nenamítal. Pokud je neznalý věci, měl si zajistit zástupce. Žalovaný vycházel ze skutečností mu známých do doby vydání svého rozhodnutí. Vzhledem k absenci dalších relevantních tvrzení ze strany stěžovatele neměl žalovaný povinnost rodinný život stěžovatele dále zkoumat. Závěrem žalovaný odkazuje na judikaturu správních soudů ve stejných nebo obdobných případech, ve kterých byly žaloba, případně i kasační stížnost zamítnuty.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

4. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

5. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, která se uplatní též na všechny věci, ve kterých před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021-23, nebo usnesení NSS ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021-31). V daném případě však Nejvyšší správní soud naplnění žádného z uvedených kritérií přijatelnosti kasační stížnosti neshledal.

6. Mezi zásadní pochybení krajského (městského) soudu s dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele, které by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti, může spadat nepřezkoumatelnost rozsudku. Odůvodnění napadeného rozsudku však judikaturním standardům kladeným na jeho přezkoumatelnost vyhovuje. Městský soud řádně vypořádal všechny nosné žalobní námitky včetně námitek nepřiměřenosti dopadu rozhodnutí žalovaného do soukromého a rodinného života stěžovatele. Nelze ani souhlasit s tím, že by městský soud nezohlednil druh a závažnost protiprávního jednání ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Městský soud tuto otázku posuzoval v bodech 42 až 44 napadeného rozsudku jako jeden z faktorů pro hodnocení přiměřenosti dopadu do soukromého a rodinného života. Ztotožnil se přitom s hodnocením žalovaného (srov. str. 4 až 6 rozhodnutí žalovaného), že z hlediska pravidel provozu na pozemních komunikacích se jedná o nejzávažnější jednání, které nelze bagatelizovat tím, že pouhou shodou okolností nedošlo ke škodě nebo nemajetkové újmě. Pro účely naplnění hypotézy § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců pak řádně zdůvodnil (s odkazem na rozsudky NSS ze dne 10. 8. 2023, č. j. 2 Azs 135/2023-33, ze dne 13. 2. 2020, č. j. 7 Azs 192/2019-28, nebo ze dne 23. 3. 2017, č. j. 10 Azs 249/2016-47), proč se k aspektům spáchání úmyslného trestného činu nepřihlíží. Je přitom nutno zdůraznit, že nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by mělo být předmětné rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje jej přezkoumat (rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24, či ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35). V posuzované věci však taková objektivní překážka, která by založila důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému posouzení, nenastala.

7. Pokud jde o namítané nesprávné posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života, městský soud tuto otázku posuzoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Samotný zákon o pobytu cizinců posuzování této otázky při rozhodování o zrušení, resp. neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e ve spojení s § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců) nepředpokládá. Nejvyšší správní soud však ve své rozhodovací činnosti dovodil, že správní orgány jsou povinny posuzovat přiměřenost dopadů svých rozhodnutí do práva na respektování soukromého a rodinného života, což vyplývá z přímo aplikovatelného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 11. 2025, čj. 8 Azs 99/2023-65, č. 4717/2026 Sb. NSS). Nejde však o bezbřehé pravidlo. Jak totiž rozšířený senát dodal, přiměřenost posuzuje správní orgán tehdy, „je-li možnost zásahu patrná z okolností věci, ze spisu či ji cizinec tvrdí“.

8. Hloubka, intenzita a kvalita posouzení dopadů rozhodnutí správním orgánem je do značné míry závislá na tom, jak konkrétní skutečnosti, které by mohly nepříznivý a vážný dopad způsobovat, cizinec tvrdil a jaké k prokázání těchto skutečností navrhoval důkazy (srov. např. rozsudky NSS ze dne 27. 2. 2020, č. j. 1 Azs 450/2019-31, nebo ze dne 12. 12. 2019 č. j. 10 Azs 310/2019-32). Míra a intenzita poměřování jiných zájmů s právem na soukromý a rodinný život je tedy přímo odvislá od množství a kvality informací, které žadatel o pobytové oprávnění sdělí (rozsudek NSS ze dne 17. 8. 2020, č. j. 1 Azs 260/2020-27).

9. Městský soud i žalovaný se otázce přiměřenosti dopadů rozhodnutí žalovaného v souladu s uvedenou judikaturou věnovali a dospěli k závěru, že v případě stěžovatele převáží nad jeho právem na rodinný a soukromý život veřejný zájem na tom, aby cizinci na území dodržovali právní předpisy České republiky. K rozsahu, v jakém žalovaný zjišťoval a posuzoval informace o rodinném a soukromém životě stěžovatele, pak městský soud v souladu s výše uvedenou judikaturou poukázal na to, že stěžovatel nepřiměřenost zásahu do svého soukromého a rodinného života během správního řízení vůbec nenamítal. Žalovaný proto například nemohl do svých úvah zahrnout to, že vycestováním stěžovatele může údajně dojít k přetrhání úzkých rodinných vztahů s matkou a bratrem. Stěžovatel na povahu vztahů se svou matkou a bratrem ve správním řízení nepoukazoval ani nevyplynula z obsahu podkladů. Pro úplnost je s ohledem na poněkud nekonzistentní argumentaci stěžovatele vhodné poznamenat, že námitka vznesená v řízení před soudem nemůže být považována za námitku vznesenou ve správním řízení.

IV. Závěr a náklady řízení

10. Vzhledem k tomu, že městský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou, která poskytuje odpověď na stěžovatelem vznesené kasační námitky, a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

11. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. Ačkoli byla kasační stížnost odmítnuta, což je situace, na kterou obecně pamatuje § 60 odst. 3 s. ř. s., k odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz již citované usnesení NSS č. j. 9 As 83/2021-28). Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. srpna 2026 Karel Šimka předseda senátu