2 Azs 109/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Václava Štencla v právní věci žalobce: H. M., zastoupen opatrovnicí Mgr. Alicí Jeziorskou, advokátkou se sídlem Svornosti 86/2, Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2026, č. j. OAM-174/BA-BA01-VL14-2026, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. 6. 2026, č. j. 78 Az 14/2026-29, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovené opatrovnici žalobce Mgr. Alici Jeziorské, advokátce, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti ve výši 6 134,70 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce byl po pokusu vstoupit na území Německa zadržen bez dokladů a povolení k pobytu, zajištěn a vyhoštěn. V zařízení pro zajištění cizinců požádal o mezinárodní ochranu. Později zvolil možnost dobrovolného návratu a vycestoval do země původu.

2. Žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Ztotožnil se se závěrem žalovaného, že tvrzení žalobce o členství v prokurdské Lidově demokratické straně (HDP), politické činnosti, opakované policejní perzekuci a odsouzení k dvanáctiletému trestu odnětí svobody jsou nevěrohodná. Za významné považoval zejména to, že žalobce nepředložil žádné listiny podporující jeho tvrzení, ačkoli se po neudělení mezinárodní ochrany a deportaci z Rakouska do vlasti vrátil, a nebyl schopen uvést ani základní okolnosti o svém odsouzení. Krajský soud s ohledem na nevěrohodnost tvrzení o politických aktivitách nepovažoval žalobce za veřejně činného člena kurdské menšiny a odkázal na ustálenou judikaturu NSS, podle níž samotná příslušnost ke kurdské menšině v Turecku bez dalších individuálních okolností nezakládá důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Vzhledem k nevěrohodnosti tvrzení o politické angažovanosti žalobce neshledal důvodnými ani jeho obavy z pronásledování z azylově relevantních důvodů. Krajský soud se dále ztotožnil se závěrem žalovaného, že informace o zemi původu neukazují na existenci takové situace, která by pro žalobce po návratu zakládala reálné nebezpečí vážné újmy. Neshledal proto ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany.

II. Argumentace účastníků

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, jež podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje v potřebě vymezit limity aplikace zásady úplného a ex nunc přezkumu před soudem prvního stupně dle čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice1 v situaci, kdy je podle něj nepochybné, že v zemi původu je obecně známo nelidské a kruté zacházení ve vztahu k lidem kurdské národnosti. Namítá, že závěr o absenci diskriminace Kurdů v Turecku neodpovídá skutečné situaci. Odkazuje na veřejně dostupné zdroje a zprávy, podle nichž Kurdové čelí diskriminaci, omezením při užívání kurdského jazyka a zásahům státních orgánů vůči projevům kurdské kultury. Z tohoto důvodu považuje podklady o zemi původu použité žalovaným za nevěrohodné. Má za to, že správní orgán i krajský soud nesprávně posoudily otázku hrozby vážné újmy a zatížily řízení vadami spočívajícími v neúplném zjištění skutkového stavu a přepjatém formalismu. Navrhuje proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje se závěry napadeného rozsudku.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Kasační stížnost je přípustná a projednatelná.

6. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko, v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může 1Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

7. Kasační stížnost je nepřijatelná.

8. Otázka limitů aplikace procedurální směrnice přijatelnost kasační stížnosti nezakládá, protože krajský soud neodmítl posoudit žádnou z žalobních námitek s odkazem na to, že ji stěžovatel neuplatnil již dříve. Nic konkrétnějšího, co mělo být (a nebylo) specificky v jeho situaci posouzeno, stěžovatel neuvedl.

9. Situací kurdské menšiny v Turecku se NSS opakovaně zabýval (viz např. usnesení ze dne 14. 1. 2026, č. j. 6 Azs 118/2025-33, bod 21 a další tam citovaná judikatura), přičemž dovodil, že nesnáze Kurdů v Turecku sice existují, ale nedosahují bez dalšího intenzity pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, případně vážné újmy podle § 14a odst. 2 téhož zákona. Potíže se mohou týkat nanejvýš politicky aktivních členů kurdské menšiny, mezi něž stěžovatel nepatří (související tvrzení stěžovatele vyhodnotil krajský soud jako nevěrohodná a podrobně to odůvodnil). Aprobace úvah žalovaného, že stěžovatel nebyl schopen uvést základní okolnosti tvrzeného odsouzení, nepředložil žádné související dokumenty, ač si jejich významu musel být vědom již z předchozího azylového řízení v Rakousku, a jeho tvrzení vykazovala vnitřní rozpory, nevzbuzuje pochybnosti a přijatelnost kasační stížnosti nezakládá.

10. Také k otázce dostatečnosti a aktuálnosti shromážděných podkladů o zemi původu krajský soud podle NSS přistoupil v souladu s ustálenou judikaturou (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2017, č. j. 45 Az 21/2016-55, č. 3714/2018 Sb. NSS; rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS, bod 16) a respektoval i zásadu, že zaměření informací o zemi původu se váže na azylový příběh žadatele a z něj vyplývající skutkové otázky (např. rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017-36). Stěžovatel v kasační stížnosti polemizuje především se závěry plynoucími z podkladů o zemi původu a předkládá vlastní zdroje poukazující na přetrvávající problémy kurdské menšiny v Turecku. Tato argumentace však sama o sobě nezpochybňuje nosné důvody rozsudku krajského soudu. Ty totiž nevycházely ze závěru, že by v Turecku neexistovaly žádné problémy související s postavením Kurdů, ale opíraly se o vyhodnocení individuálního příběhu stěžovatele jako nevěrohodného.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

11. Ze shora uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost podmínky přijatelnosti nesplňuje. Proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

12. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl NSS podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalovanému, který by jinak toto právo měl, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

13. Usnesením ze dne 30. 7. 2026, č. j. 2 Azs 109/2026-48, ustanovil Nejvyšší správní soud stěžovateli opatrovnici. Odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů hradí ustanovené opatrovnici, jež je advokátkou, stát [§ 140 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), užitý na základě § 64 s. ř. s.]. Advokát ustanovený opatrovníkem má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (§ 31 odst. 2 o. s. ř.). NSS přiznal ustanovené opatrovnici odměnu za jeden úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí 4 620 Kč (§ 9 odst. 5 a § 7 bod 5 advokátního tarifu). K tomu náleží advokátce paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Stěžovatelova opatrovnice je plátkyní daně z přidané hodnoty, její odměnu je proto třeba navýšit o 21 %, což činí celkem 6 134,70 Kč. Tato částka jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu NSS. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. srpna 2026 Eva Šonková předsedkyně senátu