2 Azs 119/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Václava Štencla a Karla Šimky v právní věci žalobce: M. M. H., zastoupený Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem se sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2026, č. j. OAM-83680-20/ZM-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2026, č. j. 16 A 19/2026-29, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu – přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Toto rozhodnutí napadl žalobce správní žalobou u Městského soudu v Praze, soud však žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

II. Argumentace účastníků řízení

2. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítá nesprávné právní posouzení věci a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Městský soud paušálně odmítl žalobní námitky a bez srozumitelného odůvodnění se ztotožnil se závěry žalovaného. Správní orgán nezjistil stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, nezohlednil zdravotní stav stěžovatele, jeho závěr o dobrém zdravotním stavu je tedy nesprávný. Městský soud měl přihlédnout k lékařské zprávě předložené stěžovatelem, nikoliv ji odmítnout jako tzv. novum. Žalovaný měl povinnost zabývat se celkovou přiměřeností rozhodnutí především s ohledem na soukromý a rodinný život stěžovatele a provést účastnický výslech. Městský soud tyto skutečnosti paušálně zamítl, aniž by se jimi sám zabýval. Závěr, že takovou povinnost neměl ani žalovaný, není s ohledem na okolnosti případu a judikaturu Nejvyššího správního soudu přiléhavý. Bez ohledu na to, že od výkonu trestu zákazu činnosti bylo upuštěno, si městský soud učinil úsudek o charakteru trestné činnosti, aniž by k tomu existoval podklad ve správním spise. Ten svědčí naopak o excesu a nápravě stěžovatele.

3. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti předesílá, že správní řízení ve věci stěžovatele bylo řízením o žádosti, neuplatňuje se tedy zásada vyšetřovací a aktivita je plně na straně žadatele. Stěžovatel v průběhu správního řízení neuvedl žádná tvrzení ohledně dopadu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Žalovaný ve správním řízení zjistil všechny relevantní skutečnosti, neměl potřebu ověřovat další okolnosti případu nadbytečným výslechem stěžovatele. S vyjádřeními zástupkyně stěžovatele se žalovaný ve svém rozhodnutí řádně vyrovnal. Tvrzení o tuberkulóze vznesl stěžovatel poprvé v žalobě, nemohlo tak být zohledněno ve správním řízení. Žalovaný přiměřenost dopadů do soukromého a rodinného života stěžovatele posoudil. K zásahu takové intenzity, jaká je vyžadována čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, by mohlo dojít pouze v případě dlouhodobého zákazu vstupu a pobytu na území. K ničemu takovému v případě stěžovatele nedošlo. Pokud by žalovaný žádosti stěžovatele vyhověl, bylo by to v rozporu s veřejným zájmem na ochraně právního prostředí České republiky. V případě objektivní nemožnosti vycestovat z území z důvodu zdravotního stavu má stěžovatel možnost požádat o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území. Výčet kritérií uvedených v § 174a zákona o pobytu cizinců je demonstrativní, žalovaný není povinen posuzovat všechna, nýbrž pouze ta, která jsou relevantní pro konkrétní případ. V době vydání rozhodnutí žalovaného stále existoval důvod pro zamítnutí žádosti stěžovatele, neboť zkušební doba stanovená v rámci podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti trvá až do 25. 5. 2028, k zahlazení odsouzení tedy dosud nedošlo. Na stěžovatele je třeba i nadále nahlížet jako na osobu, která není trestně zachovalá. Pouze shodou náhod nedošlo k ublížení na zdraví ostatních účastníků silničního provozu nebo k větší škodě na majetku. Žalovaný odkazuje na judikaturu správních soudů ve stejných nebo obdobných případech, ve kterých byly žaloba, případně i kasační stížnost zamítnuty.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

4. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže ta svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

5. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti, jež Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, se uplatní též na všechny věci, ve kterých před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021-23, nebo usnesení NSS ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021-31). V daném případě však Nejvyšší správní soud naplnění žádného z uvedených kritérií přijatelnosti kasační stížnosti neshledal.

6. Mezi zásadní pochybení krajského (městského) soudu s dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele, které by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti, může spadat nepřezkoumatelnost rozsudku. Odůvodnění napadeného rozsudku však judikaturním standardům kladeným na jeho přezkoumatelnost vyhovuje. Městský soud řádně vypořádal všechny nosné žalobní námitky včetně námitek týkajících se nepřiměřenosti dopadu rozhodnutí žalovaného do soukromého a rodinného života stěžovatele. Městský soud tuto otázku posuzoval zejména v bodech 27 až 32 napadeného rozsudku, ve kterých popsal jednotlivé pro věc rozhodné skutkové okolnosti týkající se poměrů žalobce, z nichž vycházel i žalovaný, a právně je posoudil. Ztotožnil se přitom s hodnocením žalovaného o absenci mimořádných okolností rodinného života stěžovatele. Dospěl k závěru, že okolnosti, které jsou ve věci stěžovatele dány, nesvědčí o nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele, resp. jeho rodinných příslušníků pobývajících mimo území České republiky. Je tedy zřejmé, že městský soud námitky stěžovatele vypořádal, přičemž jeho úvahy jsou z odůvodnění napadeného rozsudku jasně patrné, srozumitelné a logické. Nepřezkoumatelnost není ani projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by mu měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35). V posuzované věci však taková objektivní překážka, která by založila důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému posouzení, nenastala.

7. Městský soud se v napadeném rozsudku zabýval dokonce i tvrzením stěžovatele o jeho zdravotním stavu, přestože toto tvrzení stěžovatel vůbec neuplatnil v samotné žalobní argumentaci, nýbrž pouze v rámci zdůvodnění svého návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Už proto v této části vůbec nepřichází v úvahu nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. A ze stejného důvodu nelze považovat za pochybení (natož zásadní pochybení s dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele) skutečnost, že městský soud neprovedl důkaz lékařskou zprávou přiloženou k žalobě. Tato listina se vztahovala k tvrzením uplatněným v návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, nikoliv k žalobním bodům. Námitka neprovedení této listiny k důkazu ve věci samé proto nemůže založit přijatelnost kasační stížnosti.

8. Obecné tvrzení o „nepřiléhavosti“ závěru městského soudu týkajícího se návrhu stěžovatele na provedení účastnického výslechu vzneseného ve správním řízení nelze považovat za řádnou a přípustnou kasační námitku, která by mohla založit přijatelnost kasační stížnosti. Městský soud v bodě 32 napadeného rozsudku zdůvodnil, proč námitku neprovedení účastnického výslechu neshledal důvodnou. Uvedl, že veškeré potřebné skutečnosti žalovaný zjistil a vzal do úvahy, přičemž stěžovatel měl v průběhu správního řízení možnost cokoli správnímu orgánu sdělit i bez provedení výslechu. Dodal, že stěžovatel ani v žalobě „nezmínil, co by konkrétně chtěl žalovanému při výslechu doplnit“. Stěžovatel s argumentací městského soudu nijak kvalifikovaně nepolemizuje a Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší v tomto směru argumentaci za stěžovatele domýšlet.

9. Pokud jde o posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí žalovaného do soukromého a rodinného života stěžovatele, městský soud se v této části nijak neodklonil od ustálené judikatury. Například lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2023, č. j. 10 Azs 242/2023-36, či jeho rozsudek ze dne 5. 2. 2021, č. j. 5 Azs 203/2020-36, a v něm shrnutou relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve vztahu k čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, včetně kritérií vymezených pro posouzení přiměřenosti dopadů do práva na soukromý a rodinný život cizince. Z nich vyplývá, že úvahy o povaze a závažnosti spáchaného trestného činu hrají roli při hodnocení přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života cizince. Ve světle této judikatury městský soud zhodnotil případ stěžovatele ve shodě se závěry žalovaného. Nezůstal tedy jen u prostého konstatování o pravomocném odsouzení stěžovatele za úmyslný trestný čin, ale zabýval se i jeho závažností. Zohlednil i skutečnost, že se činu dopustil v důsledku pokročilé až těžké opilosti. Stejně tak městský soud vzal v úvahu to, že od výkonu trestu zákazu činnosti bylo podmíněně upuštěno. Argumentaci městského soudu, že zkušební doba dosud neuplynula, a nelze tak usuzovat o napravení stěžovatele, však stěžovatel v kasační stížnosti kvalifikovaně nezpochybňuje.

IV. Závěr a náklady řízení

10. Vzhledem k tomu, že městský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou, která poskytuje odpověď na stěžovatelem vznesené kasační námitky, a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

11. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. Ačkoli byla kasační stížnost odmítnuta, což je situace, na kterou obecně pamatuje § 60 odst. 3 s. ř. s., k odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz již citované usnesení NSS č. j. 9 As 83/2021-28). Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. září 2026 Eva Šonková předsedkyně senátu