2 Azs 130/2019

Rubrum

2 Azs 130/2019 - 60 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: M. H., zast. Mgr. Janem Tomaierem, advokátem se sídlem Jankovcova 1037/49, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2017, č. j. OAM-915/ZA-ZA11-K10-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2019, č. j. 2 Az 32/2017 – 118, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta Mgr. Jana Tomaiera s e u r č u j e částkou 4114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 22. 3. 2017, č. j. OAM-915/ZA-ZA11-K10- 2016, rozhodl, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje, neboť v jeho případě nebyl naplněn žádný ze zákonných důvodů pro její udělení. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž pouze obecně namítal nezákonnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí kvůli vadám předcházejícího správního řízení. Uvedl, že dle jeho názoru žalovaný své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil a chybně vyložil zákon. Jediná konkrétnější námitka spočívala v tom, že žalovaný použil neaktuální informace o zemi původu, a tedy nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci.

2. Městský soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného a jemu předcházející postup a 2 Azs 130/2019 neshledal žádné pochybení žalovaného. Dospěl k závěru, že žalovaný zjistil náležitě skutkový stav, přičemž žalobce nenaplnil žádný z důvodů udělení mezinárodní ochrany. S námitkou neaktuálnosti zpráv o zemi původu se neztotožnil, neboť zprávy byly pouze několik měsíců „staré“ a žalobce nenamítal, jaké konkrétní skutečnosti se od jejich vydání změnily.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného k ní

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnil důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.

4. Stěžovatel předně namítá, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný, neboť ten se nevypořádal s námitkou stěžovatele ohledně jeho trestního stíhání za politické názory a nezabýval se ani tím, zda stěžovatel nenaplnil důvod pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. A dále namítal, že zprávy o zemi původu nejsou v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné, vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů, transparentní a dohledatelné. Informace z nich vyplývající byly v rozporu se stěžovatelem uvedenými informacemi ohledně situace na Ukrajině, přičemž žalovaný se s nimi nevypořádal. Městský soud pak uvedené potvrdil, tedy i ten zatížil své rozhodnutí vadou. Oba pak konkrétně odmítli důvodnost obavy stěžovatele z trestního stíhání kvůli jeho politickým názorům. Na závěr stěžovatel uvedl, že si zde vytvořil sociální vazby, které by byly neudělením azylu přetrženy a že je připraven být po celou dobu svého produktivního života ekonomicky aktivní, a tedy pomyslně splatit dluh zemi, která by mu poskytla azyl. S ohledem na uvedené navrhl rozsudek městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

5. Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný především odkázal na své vyjádření k žalobě, své rozhodnutí a rozsudek městského soud, s nímž se ztotožnil. K námitce neudělení humanitárního azylu uvedl, že stěžovatel podmínky § 14 zákona o azylu nenaplnil. Stěžovatel ke svému tvrzenému trestnímu stíhání kvůli politickému názoru pouze uvedl, že za úplatu prováděl agitační činnost během událostí na Ukrajině v roce 2014 a jinak nebyl nikdy politicky aktivní. Proto žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

6. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Po přezkoumání formálních náležitostí Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) osobou oprávněnou (§ 102 s. ř. s.). Stěžovatel je rovněž zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

7. V projednávaném případě je stěžejní skutečnost, že stěžovatel ve své žalobě uvedl pouze obecné námitky týkající se nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného a neaktuálnosti zprávy o zemi původu (bez konkrétnějšího zdůvodnění). Městský soud proto přezkoumal rozhodnutí žalovaného taktéž obecně, přičemž se ztotožnil se závěry žalovaného. Konkrétně ke správnosti závěru žalovaného o nenaplnění 2 Azs 130/2019 - 61 pokračování důvodu k udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu se městský soud vyjádřil v bodech 12 až 14 napadeného rozsudku. Takový postup je zcela v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že „správní soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční a koncentrační; od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního aktu. (…) míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují“ (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. srpna 2010 č. j. 4 As 3/2008 - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 27. 2. 2020, č. j. 6 Afs 248/2019 - 34). Dále z této judikatury vyplývá, že „(j)e-li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130, či ze dne 27. 9. 2018, č. j. 4 Azs 71/2018 - 47). Rozsudek městského soudu proto neshledal Nejvyšší správní soud nepřezkoumatelný.

8. Jak vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, „(s)mysl institutu humanitárního azylu podle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto ´nehumánní´ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofu, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.“ Z ničeho, co ve věci stěžovatele vyšlo najevo, není patrné, že by jeho osobní situace a vazby na Českou republiku byly natolik výjimečná, že by bylo nehumánní mu neudělit humanitární azyl. Městský soud tedy nepochybil, pokud se touto otázkou zabýval jen v té minimální míře, v jaké to bylo třeba k vypořádání žalobních námitek stěžovatele.

9. Zároveň je s ohledem na výše uvedené nutné konstatovat, že všechny námitky, které jsou poprvé uplatněny v kasační stížnosti, ač je stěžovatel mohl nepochybně uplatnit již v žalobě (týkající se konkrétně toho, že žalovaný nesprávně posoudil důvodnost obavy stěžovatele z trestního stíhání kvůli jeho politickým názorům, v souvislosti s tím i zpochybnění kvality zpráv o zemi původu, nebo, že by neudělením azylu byly zpřetrhány jeho sociální vazby), jsou nepřípustné podle § 104 odst. 4 s. ř. s., a Nejvyšší správní soud se jimi tedy nemůže zabývat.

10. Jediná v žalobě uplatněná, a tedy přípustná námitka ohledně neaktuálnosti zpráv o zemi původu svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele; kasační 2 Azs 130/2019 stížnost tedy nemohla učinit přijatelnou podle 104a s. ř. s. (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS).

11. Zprávy o zemi původu ve věci stěžovatele jsou především z konce roku 2016 a začátku roku 2017, z nichž žalovaný vycházel, nelze považovat za neaktuální, pokud rozhodoval ke dni 22. 3. 2017. Shledal-li městský soud, že ve stěžovatelově případě žalovaný vycházel z těchto zpráv, věc posoudil zcela v souladu se stálou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Podle ní informace o zemi původu použité ve věci mezinárodní ochrany musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohádatelné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, č. 1825/2009 Sb. NSS, bod 16).

IV. Závěr a náklady řízení

12. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatele je nepřijatelná, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.

13. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 věta první za použití § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

14. Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2019, č. j. 2 Azs 130/2019 – 28, ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupce Mgr. Jan Tomaier, advokát. Podle § 35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Zástupci stěžovatele náleží podle § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odměna za jeden úkon právní služby (písemné podání soudu ve věci – kasační stížnost) ve výši 3100 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky] a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), celkem tedy 3400 Kč. Zástupce stěžovatele je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se podle § 57 odst. 2 s. ř. s. odměna zvyšuje o částku odpovídající této dani, která činí 21 % z částky 3400 Kč, tj. 714 Kč. Celková odměna ve výši 4114 Kč bude zástupci stěžovatele vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. července 2020 JUDr. Karel Šimka předseda senátu