2 Azs 143/2021

Rubrum

2 Azs 143/2021 - 25 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: V. A. alias O. U., zast. Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství Policie Středočeského kraje, se sídlem Bezručova 2796, Mělník, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 3. 2021, č. j. KRPS-69024-17/ČJ-2021-010026-ZZC, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 50 A 9/2021 - 30, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobce byl dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění byla stanovena na 50 dnů od okamžiku omezení osobní svobody.

2. Žalobu proti rozhodnutí žalované zamítl krajský soud shora označeným rozsudkem. Podle soudu žalobce nerozporoval, že na území ČR pobýval neoprávněně. Vydání rozhodnutí o správním vyhoštění však podle § 119 odst. 2 zákona o pobytu cizinců není namístě, pokud by vyhoštění znamenalo pro žalobce nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. Bylo však prokázáno, že v době vydání rozhodnutí o vyhoštění žalobce rodinný život na území ČR ani EU nevedl. Ohledně soukromého života krajský soud shledal, že převáží zájem státu, aby na jeho území pobývali cizinci, kteří respektují právní předpisy. 2 Azs 143/2021

3. Žalobce („stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Míní, že soud věc nesprávně právně posoudil, neboť se ani soud, ani předtím žalovaná dostatečně nezabývaly zásahem rozhodnutí do rodinného a soukromého života stěžovatele.

4. Žalovaná odkázala na dosud vydaná rozhodnutí a shromážděný spisový materiál.

5. Kasační stížnost je nepřijatelná (§104a s. ř. s.); k tomuto pojmu viz usnesení Nejvyššího správního soudu („NSS“) ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS.

6. Stěžovatel nepopírá, že na území ČR pobývá bez oprávnění k pobytu. Tvrdí však, že správní vyhoštění zasahuje do jeho práva na ochranu rodinného a soukromého života. Ústavní pořádek ČR, jehož ustanovení právo na ochranu rodinného a soukromého života garantují, neslouží jako obecné východisko ochrany proti jakémukoli rozhodnutí veřejné moci (rozsudky NSS ze dne 6. 12. 2007, č. j. 3 Azs 240/2014 - 35, ze dne 24. 7. 2015, č. j. 3 Azs 240/2014 - 35, či ze dne 11. 11. 2015, č. j. 3 Azs 67/2015 - 43). V podobných případech je třeba dosáhnout spravedlivé rovnováhy mezi zájmem cizince na ochraně soukromého a rodinného života na straně jedné a zájmem státu na ochraně veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku či veřejného zdraví na straně druhé (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2007 č. j. 10 Ca 330/2006 - 89, č. 1230/2007 Sb. NSS, rozsudky NSS ze dne 24. 7. 2015, č. j. 3 Azs 240/2014 - 35, ze dne 20. 7. 2017, č. j. 1 Azs 199/2017 - 27, či ze dne 10. 2. 2017, č. j. 4 Azs 8/2017 - 21).

7. Krajský soud dostatečně odůvodnil, proč ve věci stěžovatele nepředstavuje správní vyhoštění nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života.

8. NSS i Ústavní soud opakovaně zdůrazňují, že neexistuje subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území ČR (nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 26/07, č. 47/2009 Sb., jeho usnesení ze dne 18. 4. 2013 sp. zn. III. ÚS 1147/13, rozsudek NSS ze dne 9. 1. 2019 č. j. 2 Azs 210/2017 - 57).

9. Krajský soud věc posoudil v souladu s ustálenou judikaturou a nedopustil se ani chyby v individuálním posouzení věci stěžovatele, natož pak chyby hrubé. Proto NSS kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je opřen o § 60 odst. 1 a 7 a § 120 s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 16. 5. 2021 č. j. 9 As 83/2021 - 28). Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, nevznikly jí však náklady nad rámec běžné úřední činnosti; náhrada nákladů řízení se jí nepřiznává.

11. Krajský soud ustanovil stěžovateli k jeho žádosti zástupce z řad advokátů; náklady řízení v tomto případě hradí stát (§ 35 odst. 8 s. ř. s., § 120 s. ř. s.). Náklady řízení o kasační stížnosti spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) v částce 3100 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif] a v náhradě jeho hotových výdajů v částce 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 3400 Kč. Jelikož advokát není plátce daně z přidané hodnoty, respektive tuto skutečnost nedoložil, nebylo důvod zvýšit náklady o částku 2 Azs 143/2021 - 26 pokračování odpovídající této dani. Odměna bude vyplacena z účtu tohoto soudu ve lhůtě stanovené ve výroku. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. listopadu 2021 JUDr. Karel Šimka předseda senátu