2 Azs 240/2021

Rubrum

2 Azs 240/2021 - 27 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: A. E. A., zastoupený JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem se sídlem Joštova 4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2020, č. j. OAM-520/ZA-ZA11-ZA17-2020, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě dne 29. 7. 2021, č. j. 19 Az 18/2021 - 32, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo n a náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce je tureckým státním příslušníkem kurdské národnosti, který v době, kdy na území České republiky pobýval bez oprávnění k pobytu, podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice.

2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).

3. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) shora označeným rozsudkem zamítl.

4. Krajský soud se s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu ztotožnil se závěry žalovaného, že žalobce nebyl ve vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu a že jím tvrzené obtíže a jeho situace 2 Azs 240/2021 nejsou výrazně odlišné oproti situaci kurdské menšiny v Turecku, a nejedná se tedy ani o pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Informace shromážděné žalovaným o politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv v Turecku krajský soud považoval za dostatečné a přiměřeně aktuální.

5. Dále krajský soud ve shodě se žalovaným dospěl k závěru, že žalobci nehrozí při návratu do vlasti přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Se státními orgány neměl v době svého pobytu žádné problémy a nic nenasvědčuje tomu, že by se tak mělo stát po jeho návratu do Turecka.

6. K tvrzenému vztahu žalobce k partnerce a nenarozenému dítěti krajský soud uzavřel, že se nejedná se o dlouhodobý a intenzivní vztah, který by podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva odůvodňoval udělení doplňkové ochrany. Z údajů uvedených žalobcem je zřejmé, že partnerský vztah navázal až v průběhu správního řízení. Právo na soukromý a rodinný život může žalobce uplatňovat podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

7. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „napadený rozsudek“ a „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tj. pro vady v řízení před správním orgánem, pro které měl soud napadené rozhodnutí zrušit.

8. Stěžovatel předně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek jeho odůvodnění, avšak krajský soud tuto vadu nesprávně pominul. Stěžovatelem uváděné skutečnosti jednoznačně odůvodňují udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu.

9. Také posouzení existence nebezpečí v případě navrácení stěžovatele do země původu bylo žalovaným provedeno neúplně a nedostatečně, neboť v rámci správního řízení nebyly shromážděny podklady pro jednoznačný závěr o tom, jakým způsobem nakládají turecké úřady s navrácenými žadateli o azyl, mezi nimiž tvoří osoby kurdského původu svébytnou skupinu. Žalovaný hodnotil dostupné informace velmi selektivně, když v odůvodnění napadeného rozhodnutí používal pouze pasáže, které postoj tureckých úřadů vůči kurdské menšině hodnotily spíše smířlivě. Podle stěžovatele se však postoj tureckých úřadů prokazatelně vyostřil v souvislosti s vojenskými operacemi vůči kurdským osadám v turecko-syrském pohraničí.

10. Stěžovatel dále poukazuje na to, že žalovaný neposuzoval otázku ochrany jak jeho soukromého a rodinného života, tak i jeho družky a nenarozeného dítěte. S družkou žije již několik let a čekají spolu narození dítěte, proto těžko hodnotit jejich vztah jinak než jako trvalý a pevný. Doplňková ochrana měla být udělena minimálně z důvodů rizika zpřetrhání jeho rodinných vazeb na území České republiky v případě nuceného vycestování. 2 Azs 240/2021 - 28 pokračování

11. Podle žalovaného byly napadené rozhodnutí i napadený rozsudek vydány v souladu s právními předpisy a s ustálenou judikaturou. Navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, případně zamítnutí pro nedůvodnost.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

12. Před zahájením meritorního přezkumu se Nejvyšší správní soud musel zabývat otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

13. Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS (blíže viz jeho text dostupný na www.nssoud.cz).

14. Stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl, v čem spatřuje její přijatelnost. Samotná kasační stížnost se opírá pouze o jeho tvrzení, že krajský soud nesprávně pominul vadu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek jeho odůvodnění, a vznáší výtky vůči posouzení jeho věci správním orgánem.

15. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, tvrzené nedostatky ve zjištění a posouzení individuálního skutkového stavu věci samy o sobě nemohou být vadou, která by byla způsobilá být důvodem přijatelnosti kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2019, č. j. 2 Azs 75/2019 - 46).

16. Situací kurdské menšiny v Turecku se Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval (např. rozsudek ze dne 11. 9. 2012, č. j. 4 Azs 34/2011 - 154, usnesení ze dne 10. 12. 2015, č. j. 9 Azs 250/2015 - 23, ze dne 21. 6. 2018, č. j. 1 Azs 177/2018 - 28, ze dne 17. 1. 2019, č. j. 5 Azs 106/2018 - 30, ze dne 25. 4. 2019, č. j. 8 Azs 352/2018 - 46 a mnoho dalších), přičemž dovodil, že nesnáze Kurdů v Turecku sice existují, ale nedosahují bez dalšího intenzity pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, případně vážné újmy podle § 14a odst. 2 téhož zákona.

17. Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel nebyl politicky aktivní, ale pouze sympatizoval s politickou stranou HDP a že jeho zadržení policií nesouviselo s jeho národností, ale jednalo se o krátkodobý a nahodilý zákrok v souvislosti se zásahem policie při masové demonstraci proti ničení zeleně.

18. S odkazem na výše uvedenou judikaturu a na obsah správního spisu Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem uvádí, že žalovaný dostatečně a přezkoumatelně odůvodnil, proč stěžovatelem uváděné důvody nepředstavují pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu a v případě návratu do Turecka mu nehrozí ze strany státních orgánů vážná újma. 2 Azs 240/2021

19. Krajský soud řádně posoudil i otázku neudělení doplňkové ochrany z důvodu ochrany rodinného a soukromého života stěžovatele.

IV. Závěr a náhrada nákladů řízení

20. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje zájmy stěžovatele, a proto není důvod pro její přijetí k věcnému projednání. Posuzovaná věc se netýká otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, stejně tak nebyl shledán důvod k judikaturnímu odklonu. Kasační soud rovněž neshledal zásadní pochybení krajského soudu. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle § 60 odst. 3 s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, či ze dne 25. 8. 2021, č. j. 1 Azs 119/2021 - 55). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak nevznikly mu žádné náklady nad rozsah jeho úřední činnosti, a proto mu soud jejich náhradu nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. ledna 2022 JUDr. Karel Šimka předseda senátu