2 Azs 255/2025

Rubrum

2 Azs 255/2025 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: T. T. V., zastoupený Mgr. Enesem Zaimovićem, advokátem se sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2025, čj. KRPA-302701-10/ČJ-2025-000022-ZZC, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2025, čj. 20 A 47/2025-45, takto:

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2025, čj. 20 A 47/2025-45, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodla o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (zákon o pobytu cizinců), na dobu 30 dnů ode dne omezení osobní svobody (napadené rozhodnutí). Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou k Městskému soudu v Praze (městský soud), který ji zamítl. Podle městského soudu žalobce nevycestoval z území ČR v době stanovené v pravomocném rozhodnutí o správním vyhoštění; proti tomuto rozhodnutí nevyužil žádný opravný prostředek. Tím naplnil skutkovou podstatu § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, a žalovaná jej byla oprávněna zajistit. Nic na tom nemění skutečnost, že rozhodnutí o vyhoštění bylo po vydání rozhodnutí o zajištění zrušeno, neboť soud rozhoduje podle skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí. V době rozhodování vycházela žalovaná z pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění, které neměla povinnost přezkoumávat. Postupovala v souladu se zásadou presumpce správnosti správních aktů. 2 Azs 255/2025

2. Žalovaná se dostatečně zabývala možnostmi užití mírnějších opatření (zvláštních opatření za účelem vycestování) a řádně odůvodnila, proč je nebylo možné využít. Žalobce navíc sám žalované sdělil, že není schopen složit finanční záruku, nezná žádnou osobu, která by ji složila za něj, a rovněž není nikde v ČR kontaktní (což nezpochybnil ani v žalobě). Rozhodnutí žalované je podle městského soudu přezkoumatelné a dostatečně odůvodněné.

II. Argumentace účastníků řízení

3. Proti rozsudku městského soudu brojí žalobce (stěžovatel) kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Důvod přijatelnosti spatřuje v tom, že městský soud se dopustil hrubého pochybení při výkladu právních norem s dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele, a též v tom, že otázka řešená v tomto případě dosud nebyla judikaturou plně uchopena.

4. Napadený rozsudek je podle stěžovatele nepřezkoumatelný, protože se městský soud nevypořádal s jednou ze žalobních námitek. Stěžovatel tvrdil, že se po celou dobu nacházel na území ČR oprávněně na základě platného vstupního DV/R víza. To nezaniklo ani vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění (§ 62 odst. 2 zákona o pobytu cizinců). Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zaměstnaneckou kartu zrušila Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, proto stěžovateli nadále svědčilo oprávnění k pobytu na základě fikce. Podstata žalobní námitky nesměřovala jen ke konstatování legálnosti pobytu, ale k tomu, že za této situace nelze naplnit zákonný účel zajištění. Je vyloučené, aby byl stěžovatel zajištěn za účelem nuceného vycestování, pokud má zároveň právo na území setrvat. Na tom v zásadě nic nemění skutečnost, zda rozhodnutí o správním vyhoštění existovalo. S tím se však městský soud vůbec nevypořádal. V bodě 28 napadeného rozsudku se omezil na konstatování, že stěžovatel nevycestoval ve lhůtě stanovené rozhodnutím o vyhoštění. Zcela ignoroval argumentaci, že existence oprávnění k pobytu činí rozhodnutí o zajištění stěžovatele za účelem vycestování nezákonným.

5. I kdyby však NSS dospěl k závěru, že je napadený rozsudek přezkoumatelný, je nezákonný, neboť městský soud nesprávně aplikoval § 75 odst. 1 s. ř. s. NSS již v rozsudku ze dne 13. 11. 2019, čj. 6 Azs 170/2019-50, č. 3982/2020 Sb. NSS, vyslovil, že v řízeních týkajících se omezení osobní svobody nelze § 75 odst. 1 s. ř. s. aplikovat mechanicky, pokud by to vedlo k porušení čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva). V určitých situacích je nezbytné prolomit vázanost skutkovým a právním stavem, vyžaduje-li to právo cizince na efektivní soudní přezkum rozhodnutí o zajištění (rozsudek NSS čj. 6 Azs 170/2019-50, bod 32). K obdobnému závěru dospěl NSS v rozsudku ze dne 4. 9. 2019, čj. 9 Azs 193/2019-48, č. 3933/2019 Sb. NSS, byť v azylové věci. Městský soud se měl zabývat možností prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s., a za situace, kdy vyšlo najevo, že rozhodnutí o správním vyhoštění bylo zrušeno pro nezákonnost, měl k tomu přihlédnout. Protože tak neučinil, omezil právo stěžovatele na efektivní soudní přezkum. Městský soud toliko v bodě 28 napadeného rozsudku konstatoval, že je mu známo zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění. Pro stěžovatele však měla reflexe tohoto zrušení i praktický význam z hlediska náhrady nákladů zajištění, jež mu byly naúčtovány. 2 Azs 255/2025 - 28 pokračování

6. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

7. Kasační stížnost je přípustná a lze ji projednat.

8. Jedná se však o věc, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko, v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

9. Stěžovatel namítá, že se městský soud dopustil zásadního pochybení s dopadem do jeho hmotněprávního postavení. Námitka nepřípustné koexistence platného pobytového oprávnění a rozhodnutí o vyhoštění, podle stěžovatele ústící v nezákonnost rozhodnutí o zajištění, je sice formulována jako námitka nepřezkoumatelnosti, ale zároveň je v ní obsažen i nesouhlas s právním názorem zastávaným městským soudem, který pro zákonnost rozhodnutí o zajištění považuje za dostatečné, že ke dni jeho vydání existovalo pravomocné rozhodnutí o vyhoštění. NSS proto zohlední oba aspekty námitky. Tato námitka zakládá přijatelnost kasační stížnosti pro zásadní pochybení městského soudu při stanovení okruhu právně relevantních skutečností pro posouzení důvodnosti žaloby, a s tím související neprovedení důkazu, ze kterého stěžovatel v žalobě dovozoval nezákonnost rozhodnutí o zajištění. Obdobně i druhá námitka, mířící k povinnosti městského soudu prolomit § 75 odst. 1 s. ř. s., je přijatelná pro zásadní pochybení městského soudu při aplikaci tohoto ustanovení (v rozporu s judikaturou kasačního soudu) spolu s nedostatkem zjištění skutečnosti pro posouzení věci podstatné. Potencialita zásahu popsaných pochybení do hmotněprávního postavení stěžovatele je zřejmá, vliv na zákonnost zajištění je podrobněji popsán níže.

10. Kasační stížnost je důvodná. Uskutečnitelnost správního vyhoštění

11. Podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění. 2 Azs 255/2025

12. Správní orgán rozhodující o zajištění má povinnost zabývat se možnými překážkami realizace správního vyhoštění a tím, zda je vyhoštění potenciálně možné, primárně tehdy, nebylo-li o správním vyhoštění ještě pravomocně rozhodnuto. V takové situaci je nezbytné si o uskutečnitelnosti správního vyhoštění učinit předběžný úsudek (usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 11. 2011, čj. 7 As 79/2010-150, č. 2524/2012 Sb. NSS, bod 27). Bylo-li však o správním vyhoštění pravomocně rozhodnuto, otázka realizovatelnosti vyhoštění již byla předmětem hodnocení. Z rozhodnutí o správním vyhoštění a v něm obsaženého posouzení se proto vychází i pro účely rozhodování o zajištění. Podle judikatury NSS je však třeba vyhodnotit zásadní změnu poměrů od doby, kdy bylo o správním vyhoštění rozhodnuto (rozsudek NSS ze dne 19. 10. 2022, čj. 6 Azs 56/2021-31, bod 11 a tam odkazovaná judikatura, např. rozsudek NSS ze dne 12. 2. 2021, čj. 5 Azs 4/2019-18, bod 22).

13. Nelze přisvědčit stěžovateli, že by napadený rozsudek byl nepřezkoumatelný proto, že by městský soud námitku platného pobytového oprávnění pominul. Městský soud zjevně zastával názor, že v tomto případě bylo podstatné, že žalovaná vyšla z pravomocného rozhodnutí o vyhoštění, a to bez ohledu na jakékoli jiné okolnosti. Takový názor, implicitně vylučující stěžovatelem namítnutou existenci platného pobytového oprávnění coby právně relevantní skutečnosti, je tedy přezkoumatelný. Jak ale vyplývá z výše zmíněné judikatury, je nesprávný.

14. I když je zásadně možné vycházet z pravomocného rozhodnutí o vyhoštění, pokud jde o otázku jeho realizovatelnosti, neznamená to, že cizinec nemůže důvodně vznést námitku, která toto převzaté posouzení vyvrací. V žalobě stěžovatel tvrdil, že již neplatí stěžejní důvod, na kterém stojí rozhodnutí o vyhoštění. Toto rozhodnutí bylo založeno mj. na tom, že stěžovatel nemá platný pobytový titul důsledkem zamítnutí žádosti o udělení zaměstnanecké karty. Podle rozhodnutí o vyhoštění také nehrálo roli, že řízení o odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení zaměstnanecké karty dosud neskončilo. Stěžovatel argumentoval, že z rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 24. 4. 2025, čj. MV-40865-4/SO-2025 (dále rozhodnutí Komise), naopak vyplývá, že stěžovatel se na území ČR po celou dobu zdržuje oprávněně. K žalobě rovněž toto rozhodnutí Komise připojil.

15. Stěžovatel předložil zásadní důkazní návrh (rozhodnutí vydané v jiném řízení než v tom, které bylo předmětem přezkoumání městským soudem), jenž směřoval ke zpochybnění zákonnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaná vyšla ze závěru o realizovatelnosti vyhoštění v pravomocném rozhodnutí o vyhoštění, stěžovatel však zpochybnil klíčový prvek rozhodnutí o vyhoštění (absenci pobytového titulu), a tím i základní podklad rozhodnutí o zajištění. Za takové situace měl městský soud nařídit jednání a k ověření žalobního tvrzení rozhodnutí Komise provést jako důkaz. Nic na tom nemění skutečnost, že stěžovatel vyslovil souhlas s rozhodnutím věci bez jednání. Jak vyplývá z usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, čj. 7 As 93/2014-48, č. 3380/2016 Sb. NSS, ze samotného souhlasu s rozhodnutím bez jednání není možné dovodit, že stěžovatel vzal zpět svůj důkazní návrh.

16. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je povinností soudu zdůvodnit, proč neprovedl navržený důkaz, přičemž v odůvodnění rozhodnutí musí své stanovisko 2 Azs 255/2025 - 29 pokračování přiměřeně vyložit (viz např. nález ze dne 22. 4. 2002 sp. zn. IV. ÚS 582/01). K povinnosti soudu zaujmout stanovisko k důkazům, jejichž provedení v řízení účastník navrhl, se vyslovil též NSS, a to např. již v rozsudku ze dne 28. 4. 2005, čj. 5 Afs 147/2004-89, č. 618/2005 Sb. NSS. Zde dovodil, že soud rozhodne, které z navržených důkazů provede a které nikoli (§ 52 odst. 1 s. ř. s.); to jej však nezbavuje povinnosti takový postup odůvodnit (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Opomenutí takové povinnosti nemusí mít vždy vliv na zákonnost rozhodnutí, je-li například zřejmé, že se jednalo o důkazy zjevně nadbytečné. O takovou situaci jde například tehdy, pokud lze prokazované skutečnosti bez dalšího zjistit z listin založených ve správním spisu, či u důkazního návrhu (šlo o účastnický výslech) vzneseného bez uvedení, co jim má být prokázáno (rozsudek NSS ze dne 22. 5. 2020, čj. 8 As 5/2019-29, bod 14).

17. Rozhodnutí Komise však nebylo součástí správního spisu a stěžovatel zřetelně popsal, co má být jeho prostřednictvím prokázáno. Jelikož neobstojí (implicitní) úvaha městského soudu o nadbytečnosti posouzení otázky uskutečnitelnosti správního vyhoštění v situaci, kdy o něm bylo pravomocně rozhodnuto, měl povinnost takový důkaz provést. Jelikož tak městský soud nepostupoval, dopustil se zásadního pochybení spočívajícího v nesprávném právním posouzení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] ve spojení s vadou řízení s vlivem na zákonnost napadeného rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s.

18. Obdobného pochybení jako ve vztahu k otázce uskutečnitelnosti správního vyhoštění se městský soud dopustil i ve vztahu ke zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění.

19. Stěžovatel podáním ze dne 22. 10. 2025 městský soud informoval, že v přezkumném řízení došlo ke zrušení rozhodnutí o vyhoštění, důsledkem čehož byl stěžovatel propuštěn ze zajištění. Doplnil, že to podle něho městskému soudu nebrání v deklaraci nezákonnosti rozhodnutí o zajištění. K tomuto přípisu připojil jednak svůj podnět k přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění, jednak i samotné rozhodnutí o zrušení správního vyhoštění (rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 22. 10. 2025, čj. CPR-34479-3/ČJ-2025-930310-V243).

20. Obecně platí, že nové skutečnosti, které nastaly až po vydání rozhodnutí o zajištění, nelze v řízení o žalobě proti rozhodnutí dle § 65 a násl. s. ř. s. s ohledem na § 75 odst. 1 s. ř. s. zohlednit. Judikatura NSS však dovodila, že je třeba prolomit princip vázanosti soudu skutkovým a právním stavem, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, vyžaduje-li to právo žalobce na efektivní soudní přezkum rozhodnutí o zajištění garantovaný čl. 5 odst. 4 Úmluvy. Tam, kde jsou závažné důvody se domnívat, že by nepřihlédnutí k nově zjištěným nebo nově nastalým skutečnostem vedlo k porušení čl. 5 odst. 4 Úmluvy, a tedy k porušení práva na osobní svobodu, musí být Úmluva aplikována přednostně. To platí jak pro přezkum rozhodnutí o zajištění dle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, tak i dle zákona o pobytu cizinců (rozsudek NSS ze dne 11. 1. 2022, čj. 7 Azs 292/2021-26, bod 25 a tam odkazovaná judikatura). 2 Azs 255/2025

21. Stěžovatel v řízení před městským soudem tvrdil, že bylo zrušeno rozhodnutí o vyhoštění. Klíčový podklad pro závěr žalované, že je třeba stěžovatele zajistit, tak již podle něho neexistoval. To je ovšem bezpochyby závažný důvod se domnívat, že nepřihlédnutí k takové nově nastalé skutečnosti by mohlo vést k porušení čl. 5 odst. 4 Úmluvy. Pokud by byla prokázána, odůvodnila by prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s. Přesvědčení městského soudu, že je vázán skutkovým i právním stavem v době rozhodování správního orgánu i za takové situace, zjevně bylo příčinou toho, že neučinil nic, čím by tvrzení stěžovatele postavil najisto. Pouze lakonicky konstatoval, že je mu zrušení rozhodnutí o vyhoštění známo, a to z úřední činnosti (aniž blíže osvětlil zdroj), a jde o politováníhodnou skutečnost bez vlivu na jeho posouzení. Takový názor je však nesprávný. Bylo povinností městského soudu k takové námitce přihlédnout, tvrzení stěžovatele ověřit, a pokud bude pravdivé, posoudit zákonnost napadeného rozhodnutí v souladu s judikaturou kasačního soudu i s jeho zohledněním. Jelikož tak městský soud nepostupoval, dopustil se zásadního pochybení spočívajícího v nesprávném právním posouzení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] ve spojení s vadou řízení s vlivem na zákonnost napadeného rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

IV. Závěr a náklady řízení

22. Nejvyšší správní soud z výše předestřených důvodů rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm bude městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.), a provede k důkazu rozhodnutí Komise i rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění, případně jinak postaví najisto jejich existenci a obsah. Poznatky takto získané poté vyhodnotí v souladu s výše citovanou judikaturou. Městský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. ledna 2026 Eva Šonková předsedkyně senátu